Principy Konceptu kontinua

Porozumění Konceptu kontinua - Hledaní ztraceného štěstí pro nás a naše děti od Jean Liedloff

Podle Jean Liedloff, koncept kontinua je idea, která mluví o tom, že aby bylo dosaženo optimálního fyzického, mentálního a emočního vývoje lidí – obzvláště miminek, je potřeba poskytnout jim zážitky, které si náš živočišný druh vyvinul v průběhu dlouhého procesu evoluce.

Pro kojence to zahrnuje zkušenosti jako:

• Konstantní fyzický s matkou od narození (nebo jiným známým pečovatelem, když je potřeba)
• Spaní v posteli rodičů, nepřetržitý tělesný kontakt, dokud postel neopustí z vlastní vůle
• Kojení podle signálů dítěte – kojení na základě tělesných signálů dítěte
• Být neustále nošen v náruči nebo jinak, aby zůstával s někým v kontaktu, obvykle svou matkou a aby mu bylo dovoleno  pozorovat (nebo se kojit, spát), zatímco osoba, která ho nosí, byla zaměstnaná nějakou činností – dokud se dítě nezačne plazit – tehdy je to jeho vlastní impuls, obvykle okolo 6-8 měsíců
• Potřebuje, aby jeho pečovatel okamžitě odpovídal na jeho signály (proutění, pláč, atd.) bez odsuzování, s nelibostí nebo zrušením jeho potřeb, a zároveň si ohledně něj nedělat přehnané starosti ani si z něj nedělat neustále centrum pozornosti
• Cítí a naplňuje očekávání svých starších, je potřeba, aby porozuměli, že je vnitřně sociální a spolupracující a že má silné sebeochranné instinkty
• Potřebuje cítit, že je vítané a úctyhodné

Narozdíl k výše zmíněnému, v západní moderní civilizaci v dětství a po porodu dostává následující zážitky:

• Traumatické oddělení od matky při porodu kvůli medicínským zásahům a umístění na novorozenecké oddělení, je ve fyzické izolace, slyší jen křik ostatních novorozenců, (většina mužských miminek bývají ještě dále traumatizována medicínsky nepotřebnou obřízkou
• Doma spí samy a izolované, často poté, co se upláčou ke spánku.
• Krmení podle rozvrhu, často jsou jeho přirozené instinkty ke kojení ignorovány nebo mírněny dudlíkem
• Jsou vyloučeny a odděleny od normálních aktivit dospělých, jsou odsunuty na hodiny do dětského pokoje, postýlky nebo ohrádky, kde jsou neadekvátně stimulovány hračkami nebo jinými neživými předměty
• Pečovatelé často ignorují, odrazují, ponižují nebo dokonce trestají, když pláče nebo vyjadřuje jinak své potřeby; nebo reagují přehnaně starostlivě a úzkostlivě; činí ho centrem pozornosti
•  Cítí a uspokojuje očekávání pečovatelů, že je neschopný se ochránit samo, že je vnitřně nesociální a nemůže se naučit správné chování bez přísné kontroly, výhrůžek a řady manipulativních rodičovských technik, které podkopávají jeho dokonale vyvinutý učící proces

Evoluce nevybavila lidské kojence na tento druh zážitků. Nemůže porozumět tomu, proč jeho zoufalý pláč po naplnění jeho vnitřních očekávání zůstává bez odpovědi a vyvine si pocit, že je špatné a stydí se za sebe a svá přání. Nicméně, pokud jsou naplněna jeho kontinuální očekávání, precizně od začátku s možnými variantami, když dospěje, projeví svou přirozenou sebejistotu, duševní pohodu a radost.

Kojenci, jejichž kontinuální potřeby jsou naplněny v průběhu raného dětství, prožijí fázi v náruči, vyrostou s větším sebevědomím a stávají se nezávislejšími než ti, kteří plakali  bez odpovědi ze strachu rodičů, že je rozmazlí nebo že budou příliš závislí.

Překlad:www.moudrakocka.cz

Zdroj: http://en.permaculturescience.org/english-pages/1-peoplecare/1-learning/pioneers-thinkers/jean-liedloff