Můj porod, aneb kdo si počká, ten se dočká.

Den první (12.1.2017):

Ráno jsem vypravila partnera do práce, vyvenčila hafana, uvařila si čaj a jen tak vegetila. To jsem ještě nevěděla, že je to poslední dopoledne doma bez Tebe :-*

Dala jsem péct králíka a šla poklidit psa. Po obědě jsem si dala kávu a rozhodla jsem se, že bych mohla začít skládat druhou čtvrtinu z 6000 puzzle. Postavila jsem jen rámeček a jeden pruh, který rozděluje vodní hladinu a domečky.

16:30 - Najednou jsem měla pocit, že jsem si 2x cvrkla. Šla jsem na záchod a tam se to spustilo. Pořád jsem nevěděla, jestli čůrám, nebo to teče samo. Verdikt jsem vyslovila, když jsem cítila, že to přestalo téct, ale když jsem se postavila z WC, znovu se to spustilo. Bylo to jasné - je to voda. Když jsem vyšla ze záchodu, partner na mě volal z garáže: "Lásko, už jsem doma z práce." Uvařila jsem mu kávu a šla za ním.

Řekla jsem mu, že se asi něco začíná dít, protože mi teče voda a že si má vypít v klidu kávu, okoupat se a já že se dobalím a pomalu pojedeme do porodnice.

ON: "To jako vážně??"

JÁ: "Ano, to jako vážně."

Nachystali jsme se a vyjeli.

18:30 - V porodnici mě doprovodil a zúčastnil se příjmového vyšetření. Dokonce mě pochválil, že mi to v té nemocniční košili sluší. Na druhou stranu mi řekl, že jsem nějak nafouknutá... :D

Po vyšetření bylo jasné, že si mě tam nechají a půjdu na pokoj - tam už ale partner nesměl, tak jsme se museli rozloučit :( Volala jsem našim, že jsem v porodnici. Ubytovali mě a vzali odběry. Na pokoji mi udělali ozvy a já myslela, že usnu, ale nemohla jsem.

22:30 - jedna paní porodila - byla to rychlovka (kéž bych to měla taky tak).

23:00 - další ozvy.

Den druhý(13.1.2017):

3:00 - opět ozvy

5:00 - Antibiotika přes kapačku a ozvy.

7:00 - vizita, zavedena 1/4 tablety na vyvolání porodu a ozvy.

Všechny jsem obvolala, že jsme v pořádku a nic se stále neděje...

8:30 - snídaně (cereální rohlíky se sýrem, kakao, jablko, pudink a džusík).

9:00 - druhé antibiotika a zavedena druhá čtvrtka tablety + ozvy.

11:00 - dojely mi ozvy, přestal mě bolet podbříšek a spolubydlící odvezli na akutního císaře... (snad nedopadnu stejně)

12:00 oběd (česneková polévka, hovězí plátek s rýží)

14:00 - kontrola - NIC NOVÉHO - stále se neotevírám.

15:00 - další antibiotika

17:00 - odběry - krevní obraz, záněty atp.

17:30 - ozvy - tady už jsem měla měřitelné kontrakce a bolesti po 5ti minutách (slabé)

20:00-21:00 - antibiotika, ozvy, 2 čípky na dozrání porodních cest

22:00 - usnula jsem navzdory slabým bolestem

23:15 - jsem vzhůru - už neusnu

Den třetí (14.1.2017):

3:00 - stahy co 5 minut

Bolesti zesilují. Těším se až porodím... Rozdýchávám to i na chodbě, ale nejsilnější kontrakce mám při močení.

4:30 - přípravka

5:00 - přesun na porodní box - volám partnerovi, ať si dá kafe, posnídá, vyvenčí psa a přijede do porodnice, protože dneska budu na 100% rodit

7:30 - moje láska je tady

Od tohoto okamžiku jsem byla každou chvíli napojena na ozvy (prý máme nejhezčí ozvy za celý týden - jsem ráda, protože přede mnou bylo spoustu císařů).

Partner mi chce pomoct od bolesti, ale nemá jak... Trpí semnou a je mi velkou psychickou oporou.

Dostala jsem ještě jedny antibiotika.

Kolem 13:00 - injekce do zadku - dozrání porodních cest + utlumení bolesti = 10 minut slasti bez bolesti

13:10 - kapačka oxitocinu - hezky se to rozjíždí... bolí to čím dál víc

13:20 - kontrakce jsou neúnosné... moc bolí a jsou moc dlouhé

13:30 - jdeme na to!!! po 6ti dlouhých kontrakcích budeme tlačit a potom už budeme tři 🙂

13:39 - porodní asistentka mě hezky naváděla a nakonec se nám narodila krásná dceruška Eliška. Vážila 2950g a měřila 46cm.

Ihned po porodu mi ji, ještě teplou z bříška, položili na hrudník a já poprvé cítila ten uzlíček štěstí v mé náruči. Nemohla jsem se na ni vynadívat… Křičela a já ji chtěla zahřát. Zeptali se partnera, jestli si chce přestřihnout pupeční šňůru, ale odmítl – byl v rozpacích. Elišku si zase vzali, ustřihli jí pupeční šňůru, umyli ji, změřili a zvážili. Zabalili nám ji do zavinovačky a dali ji novopečenému tatínkovi do náruče. Byla jsem šťastná a on byl tak dojatý. Nemohl z ní spustit oči, hezky ji pozdravil a představil se.

Mezi tím mi porodní asistentka pomohla porodit i placentu a paní doktorka mi udělala dva kosmetické stehy uvnitř. Jsem na nás s Eliškou pyšná. Říkala jsem ji do bříška, že to spolu zvládneme, a když si obě mákneme, tak to bude raz dva. Spolupracovaly jsme a nakonec jsme to zvládli bez Epiduralu, bez nástřihu a bez komplikací. Akorát nám to trvalo trochu dýl. To čekání se nám ale vyplatilo a teď už jsme spolu.

Potom už mi Elišku dali ke mně na lehátko, seznámily jsme se a čekaly na porodní asistentku, aby nám pomohla s prvním přisátím. Partner mezitím vyplňoval papíry a pořád se mě na něco vyptával, aby to napsal správně.

Po prvním přisátí už si Elišku vzali na novorozenecké na vyšetření a nahřátí. Já jsem se na porodním boxu osprchovala, převlékla a šla jsem se ubytovat. Partner pobral tašky a došel za mnou. Rozloučili jsme se – na dlouhé 4 dny – v porodnici měli zákaz návštěv kvůli chřipkám, a odjel… Byli to nejdelší čtyři dny bez něj. Víc smutno mi snad nikdy nebylo… Teprve, když si pro nás přijel mi řekl, že si po porodu poplakal v autě. Strašně mě s tím dojal! Vím, že nás nadevše miluje a my jeho!!

Porod byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Ta bolest byla nejkrásnější bolest na světě. Taky nejbolestivější. Nikdy na to nezapomenu. Byla to nejúžasnější zkušenost, kterou jsem moha prožít a jsem za ní vděčná.