Den první (12.1.2017):

Ráno jsem vypravila partnera do práce, vyvenčila hafana, uvařila si čaj a jen tak vegetila. To jsem ještě nevěděla, že je to poslední dopoledne doma bez Tebe :-*

Dala jsem péct králíka a šla poklidit psa. Po obědě jsem si dala kávu a rozhodla jsem se, že bych mohla začít skládat druhou čtvrtinu z 6000 puzzle. Postavila jsem jen rámeček a jeden pruh, který rozděluje vodní hladinu a domečky.

16:30 - Najednou jsem měla pocit, že jsem si 2x cvrkla. Šla jsem na záchod a tam se to spustilo. Pořád jsem nevěděla, jestli čůrám, nebo to teče samo. Verdikt jsem vyslovila, když jsem cítila, že to přestalo téct, ale když jsem se postavila z WC, znovu se to spustilo. Bylo to jasné - je to voda. Když jsem vyšla ze záchodu, partner na mě volal z garáže: "Lásko, už jsem doma z práce." Uvařila jsem mu kávu a šla za ním.

Řekla jsem mu, že se asi něco začíná dít, protože mi teče voda a že si má vypít v klidu kávu, okoupat se a já že se dobalím a pomalu pojedeme do porodnice.

ON: "To jako vážně??"

JÁ: "Ano, to jako vážně."

Nachystali jsme se a vyjeli.

18:30 - V porodnici mě doprovodil a zúčastnil se příjmového vyšetření. Dokonce mě pochválil, že mi to v té nemocniční košili sluší. Na druhou stranu mi řekl, že jsem nějak nafouknutá... :D

Po vyšetření bylo jasné, že si mě tam nechají a půjdu na pokoj - tam už ale partner nesměl, tak jsme se museli rozloučit :( Volala jsem našim, že jsem v porodnici. Ubytovali mě a vzali odběry. Na pokoji mi udělali ozvy a já myslela, že usnu, ale nemohla jsem.

22:30 - jedna paní porodila - byla to rychlovka (kéž bych to měla taky tak).

23:00 - další ozvy.

Den druhý(13.1.2017):

3:00 - opět ozvy

5:00 - Antibiotika přes kapačku a ozvy.

7:00 - vizita, zavedena 1/4 tablety na vyvolání porodu a ozvy.

Všechny jsem obvolala, že jsme v pořádku a nic se stále neděje...

8:30 - snídaně (cereální rohlíky se sýrem, kakao, jablko, pudink a džusík).

9:00 - druhé antibiotika a zavedena druhá čtvrtka tablety + ozvy.

11:00 - dojely mi ozvy, přestal mě bolet podbříšek a spolubydlící odvezli na akutního císaře... (snad nedopadnu stejně)

12:00 oběd (česneková polévka, hovězí plátek s rýží)

14:00 - kontrola - NIC NOVÉHO - stále se neotevírám.

15:00 - další antibiotika

17:00 - odběry - krevní obraz, záněty atp.

17:30 - ozvy - tady už jsem měla měřitelné kontrakce a bolesti po 5ti minutách (slabé)

20:00-21:00 - antibiotika, ozvy, 2 čípky na dozrání porodních cest

22:00 - usnula jsem navzdory slabým bolestem

23:15 - jsem vzhůru - už neusnu

Den třetí (14.1.2017):

3:00 - stahy co 5 minut

Bolesti zesilují. Těším se až porodím... Rozdýchávám to i na chodbě, ale nejsilnější kontrakce mám při močení.

4:30 - přípravka

5:00 - přesun na porodní box - volám partnerovi, ať si dá kafe, posnídá, vyvenčí psa a přijede do porodnice, protože dneska budu na 100% rodit

7:30 - moje láska je tady

Od tohoto okamžiku jsem byla každou chvíli napojena na ozvy (prý máme nejhezčí ozvy za celý týden - jsem ráda, protože přede mnou bylo spoustu císařů).

Partner mi chce pomoct od bolesti, ale nemá jak... Trpí semnou a je mi velkou psychickou oporou.

Dostala jsem ještě jedny antibiotika.

Kolem 13:00 - injekce do zadku - dozrání porodních cest + utlumení bolesti = 10 minut slasti bez bolesti

13:10 - kapačka oxitocinu - hezky se to rozjíždí... bolí to čím dál víc

13:20 - kontrakce jsou neúnosné... moc bolí a jsou moc dlouhé

13:30 - jdeme na to!!! po 6ti dlouhých kontrakcích budeme tlačit a potom už budeme tři 🙂

13:39 - porodní asistentka mě hezky naváděla a nakonec se nám narodila krásná dceruška Eliška. Vážila 2950g a měřila 46cm.

Ihned po porodu mi ji, ještě teplou z bříška, položili na hrudník a já poprvé cítila ten uzlíček štěstí v mé náruči. Nemohla jsem se na ni vynadívat… Křičela a já ji chtěla zahřát. Zeptali se partnera, jestli si chce přestřihnout pupeční šňůru, ale odmítl – byl v rozpacích. Elišku si zase vzali, ustřihli jí pupeční šňůru, umyli ji, změřili a zvážili. Zabalili nám ji do zavinovačky a dali ji novopečenému tatínkovi do náruče. Byla jsem šťastná a on byl tak dojatý. Nemohl z ní spustit oči, hezky ji pozdravil a představil se.

Mezi tím mi porodní asistentka pomohla porodit i placentu a paní doktorka mi udělala dva kosmetické stehy uvnitř. Jsem na nás s Eliškou pyšná. Říkala jsem ji do bříška, že to spolu zvládneme, a když si obě mákneme, tak to bude raz dva. Spolupracovaly jsme a nakonec jsme to zvládli bez Epiduralu, bez nástřihu a bez komplikací. Akorát nám to trvalo trochu dýl. To čekání se nám ale vyplatilo a teď už jsme spolu.

Potom už mi Elišku dali ke mně na lehátko, seznámily jsme se a čekaly na porodní asistentku, aby nám pomohla s prvním přisátím. Partner mezitím vyplňoval papíry a pořád se mě na něco vyptával, aby to napsal správně.

Po prvním přisátí už si Elišku vzali na novorozenecké na vyšetření a nahřátí. Já jsem se na porodním boxu osprchovala, převlékla a šla jsem se ubytovat. Partner pobral tašky a došel za mnou. Rozloučili jsme se – na dlouhé 4 dny – v porodnici měli zákaz návštěv kvůli chřipkám, a odjel… Byli to nejdelší čtyři dny bez něj. Víc smutno mi snad nikdy nebylo… Teprve, když si pro nás přijel mi řekl, že si po porodu poplakal v autě. Strašně mě s tím dojal! Vím, že nás nadevše miluje a my jeho!!

Porod byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Ta bolest byla nejkrásnější bolest na světě. Taky nejbolestivější. Nikdy na to nezapomenu. Byla to nejúžasnější zkušenost, kterou jsem moha prožít a jsem za ní vděčná.

Nikdy jsem nebyla jednou z těch, které vytírají třikrát týdně a každou sobotu drhnou lednici. Ne že bych byla bůh ví jaká bordelářka, ale nepřeháním to... Vždycky jsem si myslela, že "Budování hnízdečka" se mi velkým obloukem vyhne.

Navzdory tomu na sobě už nějakou dobu pozoruji, že se semnou něco děje... Nemůžu nechat ležet nádobí na lince, aniž bych ho hned neumyla, čím dál častěji přerovnávám věci ve skříni do úhledných komínků a v neposlední řadě mě začalo šíleně štvát kdejaké umazané místečko. 

Dnešním dnem jsem se ale naprosto překonala a konečně jsem si uvědomila, že budování hnízdečka se nevyhlo ani mně! Během dopoledne jsem totiž vyčistila všechny radiátory kartáčkem na zuby... Co mě na tom ale děsí nejvíc je, že dnes je to první den mé Mateřské dovolené a hned první den doma vymýšlím takové věci...

Upřímně doufám, že se tyto stavy už nebudou zhoršovat s postupujícím stádiem těhotenství a plynoucími dny na mateřské... Přece jen - ještě mi zbývá 40 dní do termínu porodu...

                                                                                                                                  Monika