Můj druhý super porod

Od chvíle co jsem zjistila, že čekám druhé miminko jsem se začala těšit na porod. První porod byl fajn ale já si vysnila, že druhý bude ještě o fous lepší 🙂 Někdy v polovině těhotenství jsem si pořídila knižku Hypnoporod, kde jsem načerpala pár informací a inspirace. V poslední třetině těhotenství byla pro mě strašákem poloha KP kdy se mládě dlouho nechtělo otočit. Naštěstí na ko v 36 tt byl Dominik už hezky hlavičkou dolů a já mohla dál v hlavě plánovat porod. Termín porodu jsem měla 11.ledna / na poslední ko u své lékařky jsem byla 20.prosince s verdiktem, že se nic nechystá a protože jsou svátky mám se na kontrolní monitor za týden objednat do porodnice. (Ehm už jsme to nějak nestihli) 23.prosince jsme ještě se synem dopoledne absolvovali výlet na fotbal, odpoledne mi syn usnul v náruči (asi vycítil, že má poslední možnost užít si maminku sám pro sebe) pak jsem usla i já. Ve spánku jsem cítila pověstné "lupnutí" ale nepřipouštěla jsem si, že by mohlo o něco jít. V 16:00 jsem se vzbudila,vstala a najednou cítila jak ze mě teče voda.... spousta vody. Došla jsem na wc a bylo mi jasné, že to je plodová voda. Tak jsem volala na manžela ať se připraví, že jedem do porodnice 🙂 Protože jsem neměla bolesti v klidu jsem si dala sprchu, sbalila sebe a syna k babičce dala si malou večeri (mezitím se asi 10x převlekla)  cca po hodině jsme vyrazili.  Zavezli jsme syna k babičce a zamiřili do porodnice. Tam jsme dorazili cca v 18:00 nikde nikdo takže mě hned sestra vzala a natačela monitor a vypisovla papiry. Pak mě prohlidl doktor, nejdřív moc nevěřil že mi nějaka voda odtíka,otevřena na prst a bez kontrakci jsem byla nakonec ubytovana na hekarnu a čekalo se co se bude dít dál. Manžela jsem poslala domů. Největší strach jsem měla, že se porod nebude chtít sám rozjet a já budu nucena podstoupit vyvolání. Snažila jsem se hodně chodit, nahřívat bříško ve sprše a přemlouvat Domču ať jde ven ;) Kolem 21h začaly slabé bolesti, postupně se stupňovaly...nejlépe mi bylo ve sprše. Ve 23 mi natočili kontrolní monitor prohlídli s tím, že se něco děje ale žádný zázrak. Pak mě doktor i další dvě sestřičky chodily přemlouvat ať si necham dát injekci na uklidnění a od bolestí abych se vyspala. S díky jsem odmítla, že jsem nepřišla spát ale rodit a nemám v plánu se teď nechat utlumit aby mi za pár hodin chemii porod vyvolávali. Mezi půlnoci a třetí ranní jsem párkrát mezi kontrakcí usla ale už se pomalu nedaly vydržet v leže. Nad ránem už jsem trávila většinu času ve sprše nebo ohnuta a rozkročená u postele 🙂 V 5 ráno přišli natočit monitor, vydržet ležet na boku už skoro nešlo, ale na monitoru téměř bez známky kontrakcí :-O (až pak jsem se někde dočetla, že při bolestech a kontrakcich jen do podbřišku to monitor nezachytí) říkala jsem si že pokud mi po prohlídce řeknou že se nic nepohnulo... balím se a jdu domů na cukroví 😀 Vizita, která měla být v 8 byla až těsně před 9 a doktor přišel zrovna při kontrakci, s usměvem jak to je nejlepší pro vyšetření do mě šmatral se slovy že kdyžtak zavedou tabletku a na to že to fakt už bolí se moc netvařil. No po vyšetření změnil názor a se slovy že jsem na 6 cm a mam se urychleně přesunout na porodní box se mi "ulevilo" Na boxu jsem volala manželovi a u klystýru vtipkovala se sestřičkou, že snad to manžel stihne, že na něj počkame 🙂 Pak mě poslala na wc a do sprchy. Přišly asi 2 kotrakce, které ve sprše šly ještě ustát, ta poslední při oblíkání už byla horší, naštěstí v tu chvílu klepal na dveře manžel, že je tam. Zvonim na PA že teda hotovo a můžem natočit monitor, lehám si na bok a cítím, že to není uplně ta nejlepší poloha. Přichazí kontrakce a já se svíjím bolestí a začinám si přitlačovat a křičet. Manžel se pta jestli má volat PA tak mu říkam že snad mě slyší a dojde. Za chvili je tam a já už řvu a tlačím, tak na mě volá, že tlačit ještě nemůžu (ha ha) tělo si dělalo co chtělo...stěží jsem se zvladla otočit, PA už jenom hlasí že je to tady a vidí hlavičku, s další kontrakcí jsem vytlačila hlavičku a pak zbytek tělíčka. Doktor přiběhl na poslední chvili, dětská až když jsem měla malého na břiše... PA nestihla podemě dát ani podložky ani si nic nachystat. Což bylo možná štěstí, protože mě neměla čím nastřihnout a hraz tak bránila ručně a musím říct, že s úspěchem protože jsem skončila jen s jednim kosmetickým stehem. Následovaly dvě hodinky kdy jsme nerušeně leželi se synem a manželem na porodnim boxu a užívali si první chvile.

Takže shrnutí, porod takový jaký jsem si vysnila, jen teda kontrakce jsem si chtěla užívat vklidu domova. Což tak uplně nevyšlo ale celý porod jsem si i tak více méně odbyla sama se sebou, posledí fáze která opravdu bolela trvala asi 15 minut, žádná chemie oblbováky ani zásahy z venčí. Jsem pyšna na sebe, své tělo a mého syna za to jak jsme to zvládli a na porod budu opět s úsměvem vzpomínat !!!