Z deníčku motoristického jelita: Považuji se již za jelito celkem zdatné. Ale páč pýcha předchází pád, dneska mě vyškolila příroda. Jedu ráno se Zeblenou do ústavu a na nejblbějším místě v lese za přejezdem strom jak kráva padlý přes cestu. Musel padnout těsně přede mnou, páč eště pod kolejema sem se míjela s autem, který tudy taky projíždělo.
Samozřejmě, že mě popadla panika a já zjistila, že to prostě z lesa nevycouvám ani kdybych se po*rala a ani neotočim, neb je tam na otočení kurvajs málo místa, urvaná krajnice, hluboký škarpy a bahno. Nezbylo než povolat otce Zeblené na pomoc. A teda nebyl to úplně nejlepší pocit sedět v autě a koukat, jak se vzrostlý smrky kácí k zemi. Naštěstí sem zůstala trčet v místě, kde by mi na šišku nic moc tak velkýho nespadlo. Vozidlo sme vyprostili bez ztrát na majetku, zdraví či životech, i na kosočtverce došlo, a z příběhu plyne poučení, že už se doprdelekurvadrát musim naučit pořádně couvat na delší vzdálenosti a že dyž je vichřice jak prase, tak je blbost jezdit přes les Příště už to budu umět napoprvé, jako Pája Na tomto místě se též omlouvám Zeblenej, že sem jí ráno spílala za její ranní tempo, jet vo ty dvě minuty dřív, máme sosnu na střeše