Vždycky jsem se bála toho, jak Laura bude na druhé miminko reagovat. Honily se mi v hlavě otázky tipu : Co když bude žárlit? A bude hezky žárlit nebo zle? Co když bude zlá a bude jí ubližovat? Atd...

Když jsem porodila Amálku a Laura nás s tatínkem byli navštívit v porodnici, tak tam hrozně zlobila a upozorňovala na sebe a o segru se ani nezajímala. Podívala se jen na ní, ale tim to haslo. Když jsme přišly domů z porodnice, bylo to ůplně něco jiného. Už nezlobila, ale stále si jí nevšímala. Asi si myslela, že je Amálka pujčená. Cca po dvou dnech jí asi docházelo, že Amálka je naše a né pujčená,a tak mi začala pomáhat, hladit jí a pusinkovat. 

Den ode dne je to lepší a lepší. Když Amálka pásla koničky Laura si lehla vedle ní a pásla s ní. 

A teď už jí chce chovat a povídá si sní a nebo u ní sedi a ukazuje jí hračky. Jsem ráda, že se maj holky tak rádi a už se těším až tu budou spolu řádit.