Moje mateřství je celkem hektické období. Nikdy jsem netušila jak skrytý talent k plánování se ve mě skrývá. A jak málo spánku vlastně potřebuju. 

Naše letošní dovolená prosím vypadala takto. Jelikož jsem měla již delší dobu utkvělou představu, že musím navštívit národní park s překrásnýma pískovýma dunama na severu Polska, můj muž zavelel, že tam teda pojedeme. Samozřejmě krycí historka byla, že je tam vlastně i moře a to on má rád a není tam horko a to on má taky rád.

Náš malý tygr je narozen přesně prvního září a proto v době tohoto rodičovského srpnového extempore už se blíží k prvním narozeninám. Poměrně slušně papá (žere na co příjde) a je s ním sranda.

Nyní praktická část. Cesta nahoru k moři trvá asi sto let. V Polsku nejsou cesty nijak kvalitní a proto můžete jet po dálnici přes Německo nebo to vzít víc jako road trip a zastavovat se u každého památného kamene. My jsme zvolili variantu druhou na cestu tam a variantu první na cestu zpět. Maximálně jsme se tak přizpůsobili potřebám malého dítěte a všichni byli šťastní.  Ráno v klidu sbalit stan, nasnídat se a přes dopolední spánek se přesunout jinam, zas o kus blíž cíli. Přes oběd jsme měli poznávací pauzičku a odpolední spánek zase v autě. Navečer třetího dne po pohodové trase přes Svídnici, Vratislav a Poznaň jsme tak zaparkovali u moře.

Pecka!

A jak to šlo ve stanu? Vlastně úplně stejně jako doma v posteli. Bylo celkem teplo a tak jsme spacák používali jenom jako peřinu, takže klasická přetahovačka a odkopávačka. V Polsku se zatím naše komunitní plenková služba ještě neuchytila, proto jsme používali jednorázové vkládačky od firmy Bamboolik. Zkušenosti máme výborné, ani jednou neprotekly, snadno se používaly, ale vlastně s holým zadkem je to v létě stejně nejlepší!

Přidejte se k nám!: http://suchaplina.cz/s-miminkem-pod-stan-a-k-mori/