Byl začátek dubna a já čekala na známou kamarádku červenou. Ta ale zůstala stát někde na semaforu.

Jako prvnímu človíčku, kterému jsem řekla, že jsem těhotná, byl můj 18měsíční syn. Ten na mě chudák koukal, jako by si říkal, co to říkala, jaký brácha či ségra? Jako druhý byl můj manžel, kterému jsem to řekla na oslavě padesátin mé tchyně. Byl šťastný, páč jsme se o druhé snažili 3. měsíc.

Oznámili jsme to rodině při manželově oslavě narozenin, že čekáme 2. dítko. Bylo nám to přáno a všichni jen, ať jsme zdraví. Čekal nás první screening a jeli jsme do Brna. Pořád jsem si říkala, že vše bude v pořádku. Bohužel nám bylo oznámeno, že malej má záhlaví 2,4 mm, což je velké a musíme na odběr plodové vody.

Večer nám ještě volali výsledky z krve, a i ta vyšla špatně. Svět se mi pomalinku hroutil a do toho jsem začala krvácet. V nemocnici na nic nepřišli a buď tam zůstat, či jet domů. Jela jsem domů s prášky klid, musela jsem se starat o synka.

Přišel den odběru plodovky a my jeli do Brna. Vzali nás rychle a zákrok nebolel. Jen klidový režim 2 týdny. V den odběru nám volali, že hlavních 5 syndromů se vyloučilo a pak už jen čekaní na další výsledky, a i ty byly ok a já si začala užívat těhotenství naplno. 

Poslední měsíce byly docela těžké, hlavně vše už mě tlačilo a do toho aktivní 2letý syn. Ale vše se dá zvládnout. A teď pěkně k porodu. 

Byla neděla a od rána se mě manžel ptal, zda už to bude. S tím mě dokázal vždy bravurně naštvat, ale zato to asi pomohlo a malého naštval asi taky. 

Začaly mi bolesti kolem 5. hodiny odpolední, ale nepravidelné, takže jsem tomu nedávala moc naděje, že by se to mohlo rozjet. Ještě jsem vyžehlila, uklidila, hrála si se synkem. Po 9. hodině, kdy jsem už hodinu marně uspávala synka, začaly být bolesti větší a větší.

Malej to asi cítil, že se něco děje, nechtěl vůbec usnout a chtěl být jen se mnou.

V 11 hodin manžel volal babičce, ať dojede pohlídat synka, že jedem. Cesta byla rychlá a říkat manželovi „Jeď opatrně, ale rychle,“ je vražedná kombinace. Hlavně, když začne sněžit. 

Do porodnice jsme dojeli 11:55, ve 12:00 jsem měla příjem a už jsem volala svojí porodní asistentce, ať dojede, že rodíme. Ta dojela v 0:12. Byla jsem na 2 volné prsty otevřená. Dávala mi na bříško a záda teplé zábaly a pak jsem i chodila po pokoji a prodýchávala kontrakce. Manžel byl celou dobu u mě a pomáhal mi při kontrakci s masáží zad.

Byla jsem otevřená 00:30 na 5 prstů a porodní asistentka se mě ptala, zda vypustíme rybník. Říkám, že jo, ať se to rozjede pořádně. Porodní asistentka vypustila rybník a šlo to děsně rychle. Za chvilenku jsem byla na 8 cm a šílené tlaky na konečník. Byla jsem pořád na lůžku a prodýchávala jsem kontrakce a neměla jsem sílu ani stát na nohou.

Za chvíli jsem měla šílený tlak. Porodní asistentka řekla, že se přesuneme na kozu. Už jsme to nestihli, hlavička byla venku a malej šel rychle ven. Manžel rychle podával porodní asistentce věci, co potřebovala, na lůžko a byl oporou.

Porod byl velmi rychlý. V 1 hodinu ranní se Kristiánek narodil, měl 3900 g a 51 cm a byl to kluk jako buk. Nebyla jsem nastřižena a jen malou oděrku jsem měla, kterou nechali tak, že se zahojí sama.

Dneska jsou to přesně 2 týdny, co se náš syn Kristiánek narodil.

Jinak holky, kdo má větší záhlaví u miminka, ne vždy to značí nějaký problém. Můj gyndař říkal, že to může být i velký plod. A taky že jo.