Kapitola 1.

Jasmína seděla na stráni a tiše plakala. Pod nohami jí protékal potůček křišťálové barvy, kolem ní se rozléhal hustý les, jehož stromy dosahovaly neobvyklých výšek. Jasmína věděla, že musí být velmi potichu, aby neprobudila lesní duchy. Neměla v lese co pohledávat. Musela se skrýt před zlem které jí pronásledovalo. Když doběhla na kraj lesa dlouho se nerozmýšlela. Mohla si zvolit buď smrt nebo vstup do Magického lesa. Ten byl jediný kam se za ní zlo nemohlo vydat. Slýchávala o tomto lese různé pověsti, ale příliš jim nevěřila. Až do dnes. Bylo to tak zřejmé, cítila přítomnost mnoha tvorů ikdyž je nemohla vidět dokud se jí sami neukázali.

Jasmína byla hodné a pracovité děvče, byla si vědoma své krásy a neschovávala jí jako jiné dívky z její vesnice. Její oči měli uhrančivě zelenou barvu a dlouhé vlasy měli barvu té nejjasnější mědi. Její postava již dávno nebyla dětská a proto se za ní chlapci z vesnice rádi otáčeli. Jen jedna dívka byla krásnější než ona, ale protože byla pyšná a zlá neměla tolik nápadníků jako Jasmína. Wixinie se nosila po vesnici jako páv, nic jí nebylo dost dobré, naparovala se a převyšovala nad ostatními. Její otec byl vůdce vesnice a její matka vyhlášenou krasavicí a léčitelkou široko daleko. Lidé si k ní chodili pro rady, masti a lektvary když měli trable. Často jí volali k porodům a vyháněla zlé duchy z obydlí vesničanů. Všichni jí měli rádi a nikoho ani nenapadlo, že je potomkem nejobávanější čarodějnice Kalterubry. Moc jejího rodu se předávala z pokolení na pokolení, ale již dávno žádná žena z její krve neprojevila zvláštní nadání. Proto se její potomci domnívali, že její moc zanikla spolu s ní. Až teď se čarodějné schopnosti objevili u Wixinie. Ta je držela v tajnosti dokonce i před svými rodiči. Nechtěla aby se o tom kdokoli dozvěděl, a aby pak musela pomáhat ubožákům jako její matka. Proto nejraději čarovala při svých častých procházkách za vsí a zdokonalovala si své umění. Nejprve používala jen snadná kouzla jako když chtěla aby její nejoblíbenější květina rozkvetla dříve než byl její čas, přivolávala k sobě vzdálené předměty, které by jinak nedostala. Mývala i spoustu přátel mezi zvířátky se kterými skotačila po lesích celé dny. Jenže to byla ještě dítě. Po té co se začala měnit v ženu už je nenavštěvovala. Když se nyní vydala do lesa zvířata se jí bála a schovávala se před ní. Cítila z ní mocnou a zlou magii. Však také její kouzla se velmi změnila. Nyní si přičarovávala ohnivou nestvůru v ženské podobě, které se svěřovala se svými starostmi. Pojmenovala jí Marqa. Netušila, že Marqa je ztělesnění zlé magie. Živila se zlem co pocházelo z Wixinie. Čím víc jí pověděla či společně vykonaly, tím víc její moc sílila. Marqa věděla, že když se jí podaří udržet si Wixiinu přízeň a donutí jí ke stále hrozivějším činům brzy se jí podaří získat zpět své tělo a moc o kterou jí v dávných časech připravili elfové. Společně s lesními duchy a Kalterubrou její moc uzamkly a uvěznili jí v nejmocnějším kouzle, které dokázala vyčarovat jen sama Kalterubra, případně její potomci. Protože se nikdy ani slovem nezmínila o existenci tohoto rituálu. Provedením kouzla zajistila, aby nikdo z jejích potomků na dlouhé věky nedostal moc k prolomení tohoto rituálu. Tím pádem se mělo za to, že je Marqa pohřbená na vždy.

Marqa věděla co dělat. Neustále naváděla Wixinii k horším a horším činům a prosila jí o předání trochy své moci, aby jí mohla chránit kdyby se někdy dostala do potíží či potřebovala pomoc. Marqa byla jediná, které Wixinie věřila. Nechtěla se však o svou magii s nikým dělit. Marqa to celkem brzy pochopila a rozhodla se dál nenaléhat. Po nějaké době, přišla Marqa s návrhem, že by chtěla s Wixinií trávit více času. Nestačilo jí být tu jen když si jí Wixinie přivolá vyřknutím kouzla. Také Wixinii se tento nápad zamlouval. Začaly spřádat plány jak dosáhnout toho aby se Marqě vrátilo její hmotné tělo. Po dlouhé době plánování, příprav na rituál a shánění přísad do lektvarů byly téměř u konce. Zbývalo už jen jediné. Počkat čtrnáct dní dokud nebude měsíc v úplňku a díky tomu bude mít kouzlo větší moc. Wixinie schovala všechny přísady, nádobu z pravého křišťálu ve které měla o úplňku namíchat lektvar a další potřebné části bez kterých by se jejich rituál neobešel pod zem u velkého statného dubu.

Jak se čas přibližoval byla Marqa stále více netrpělivá a podrážděná. Wixinie přemýšlela zda neudělala chybu, že se dala přesvědčit k rituálu.

Když nastal den před úplňkem byla Wixinie už velmi nesvá. Bloumala po vsi a na sebemenší ruch reagovala podrážděně.

Jasmína si jejího chování všimla a rozhodla

se Wixinii sledovat. Nejraději by za ní šla a zeptala se co jí

trápí, ale věděla, že by jí odbyla. Na druhý den večer se Wixinie vydala k dubu a Jasmína jí tiše pronásledovala. Když se dostaly k místu kde byly schované všechny přísady, ukryla se Jasmína v křoví a mlčky sledovala co se bude dít.

Wixinie se mezitím dala do čarování, nejprve si přivolala k sobě Marqu. I ta byla nesvá a na Wixinii se utrhla když se jí začala svěřovat se svými pochybnostmi a rozmýšlela se jestli je skutečně správné rituál provést. Marqa jí milým, ale přísným hlasem oznámila, že se dostaly ve svém konání příliš daleko a že jen zbabělec by se svého cíle vzdal a to ona přece není. Wixinie se uklidnila a začala se připravovat k rituálu. Vyčarovala si oltář ze stříbra s překrásnými rytinami, vyskládala na něj všechny přísady ze dřevěné truhly. Síru ze stromu Makalsa, baňku s ranní rosou nasbíranou z leknínů uprostřed jezírka elfů, prach vysátý z hrobu Kalterubry, posvátnou květinu Plaměnka, krev vymyčkanou z havrana a vnitřnosti fénixe. Když se přiblížila půlnoc dala se do čarování. Do křišťálové koule vlila ranní rosu společně s krví havrana. Z křišťálové mísy se okamžitě pomalu začala zvedat rudá pára s perleťovým nádechem, který vydávají kapky rosy. Vnitřnosti fénixe, prach z Kalterubřiných ostatků a květinu Plaměnku pomalu Wixinie smíchala s nektarem, který získala spojením rosy a krve. Nyní musela nechat vše mírně probublávat nad zeleným plamenem, který si předem vyčarovala. Nesměla zapomenout ještě na jednu velmi důležitou přísadu, kterou nosila neustále sebou. Kapku její krve. Za stálého míchání se dala do odříkávání kouzla.

Volám tě paní ohnivá

z rosy a krve jsi stvořená

květina, prach a vnitřnosti

moc tvou ti navrátí

Marqa vzala nabízený pohár s lektvarem, ruce se jí třásly v očích měla plameny nedočkavosti. Již s prvním přiložením poháru ke rtům cítila jak jí naplňuje přicházející moc kterou jí Wixinie nevědomky předala s kapkou krve. Jak pila na nebi se s každým jejím douškem tvořil tmavě rudý mrak. Odložila pohár. Zvedl se vítr, stromy se třásly, vylamovaly se i s kořeny, z nebes sjížděly ohnivé blesky a Marqa se měnila. Najednou vše opět utichlo. Marqa stála k Wixini zády. Smršť, která právě skončila jí dávala znát, že se rituál podařil. Měla velikou radost. Netušila, že Marqě navrátila její moc kterou ona sama ještě znásobila. Jejím přáním bylo darovat jí pouze tělo, aby měla sobě rovnou přítelkyni. Radovala se, že nyní budou konečně pořád spolu. Její radost neměla dlouhého trvání. Když se Marqa otočila viděla v jejích očích zlo. Marqa nikdy nezapomněla na to kdo jí uzavřel v kouzlu a na dlouhé věky jí uvěznil. To proto byla tak ráda, že jí přivolala Wixínie . Konečně se mohla pomstít na potomkovi Kalterubry! Bylo jí fuk, že se Kalterubra nikdy nedozví co provedla jejímu potomkovi. Důležité bylo jen to, že konečně bude cítit za dosti učinění. Natáhla její mrtvolně bílé ruce směrem k Wixínii a usmála se na ní.

Wixínie pomalu přistoupila a chytila ji. V tu chvíli jí projel elektrizující proud. Nemohla křičet, nedokázala se pustit, oči měla vytřeštěné a tiše trpěla zatímco se Marqa hrozivě smála. Konečně jí pustila. Spadla na zem a nebyla schopná jediného pohybu. Když se trochu vzpamatovala poslala na ní další zhoubu v podobě ohnivých paprsků, které jí pálily a škvařily celé tělo. Wixinie křičela a prosila. Nechápala co udělala špatně. Marqa se smála čím dál víc jak Wixinie čím dál víc a víc plakala a prosila. "Opravdu sis myslela, že bych se mohla přátelit s potomkem té co mě na tak dlouhá léta uvěznila v tom strašlivém kouzle?! To jsi opravdu tak hloupá a naivní, že ti nedošlo, že tvá kapka krve vůbec nebyla do lektvaru pro zhmotnění mého těla třeba? Dala jsi mi tím moc vašeho rodu, ty hloupá! Nyní pociť muka, která mi způsobila Kalterubra!" "Prosím, Marqo dala jsem ti přece tělo. Nemohu za to co kdysi dávno učinil můj prapředek. Prosím, přestaň mě již mučit. Není to k vydržení. Prosím!" "Máš pravdu Wixinie, tvé bolesti již bylo dost. Zhyň!" A poslala do ní ten nejsilnější paprsek kterého byla schopná. Wixinie se již nepohnula. Marqa ještě kouzlem přenesla její tělo před dveře jejího domu. Chtěla aby trpěli i její rodiče, aby všichni poznali, že je zpět.

Celou tuto scénu sledovala ze svého úkrytu Jasmína. Byla velmi vyděšená a dala se s pláčem na útěk. Nevěděla co dělá a kam běží. Věděla jen, že musí rychle pryč dřív než jí Marqa chytí a zabije jí. V očích jí pálily slzy, srdce jí bušilo jako o závod a za sebou slyšela kroky. Nebyla si jistá, že jí Marqa pronásleduje. Ta byla tak zahlcená

vlastním pocitem triumfu a naplněné pomsty. Fascinovalo ji její překrásné nové tělo. Díky Wixiině krvi získala nejenom magickou moc jejích předků, ale také stopy její oslnivé krásy. Měla sněhově bílou plěť, dlouhé rudé vlasy jí splývaly až po pás, kočičí oči měly barvu tekutého zlata, byla vysoká a štíhlá jako proutek. Její ladné pohyby se daly přirovnat tanci víl. Přes všechnu svou zaujatost sama sebou si Jasmíny všimla. Naštěstí bylo pozdě. Jasmína téměř vbíhala do Magického lesa když se za ní Marqa rozletěla. Už jí pomalu držela za vlasy povlávající za ní, když Jasmína přestoupila hranici Magického lesa. Ještě dlouhou dobu běžela než dosedla na zelenající se stráň. Tiše plakala , naříkala a šeptem prosila duchy lesa aby jí nevyháněly. Bála se co by jí venku čekalo.