Jak to chodí v CAR...část třetí

Když jsem se rozhodla začít psát o úsměvných etapách našeho maratonu za potomkem, nenapadlo mě, na jak dlouhou cestu se s manželem vydáváme a čím vším si spolu projdeme.

Je to už rok a půl, co jsme skončili naše testovací kolečko v Motole a skoro tři roky, co se snažíme o dítě. Našeho hepáče jsme se zatím nedočkali a nebudu tvrdit, že to neseme statečně a jsme v pohodě. Jsou chvíle, kdy si sáhnete na dno, ale máte-li vedle sebe člověka, se kterým tohle všechno procházíte a on vás nenechá padnout, je život stále krásný ba co víc, bohatší o zkušenosti, které jste si sice nevyžádali, ale jsou hodně cenné.

Tak jak to tedy bylo dál…

V dubnu 2016 jsem se začala cítit poněkud psychicky vyšťaveně. Nebylo to jen kvůli dítěti, sešlo se toho víc a záchvaty paniky byly na světě. Kdo nezná - to máte nečekaně na pár minut pocit, že buď umřete nebo se zblázníte, ale fakticky vám fyzicky nic není, máte prostě jen úzkost, která se vymkne kontrole. Netušíte, kde se to ve vás vzalo ani co s tím a připadáte si jako blázen. Dozvíte se, že blázen nejste a že to má dneska každej druhej…lidově řečeno máte “nervy v kýblu”. Vyfasujete prášky, objednáte se na terapii a doufáte, že to zabere. Když pominu první týdny, kdy máte pocit, že usnete naprosto kdekoliv a kdykoliv - v průběhu jednání, na křižovatce na červený, na záchodě, ve stoje ve frontě v DMku…- tak prášky zafungovaly ukázkově a cítila jsem se zase ve svý kůži. 

VÝSLEDKY IMUNOLOGIE

V průběhu května nám přišly poštou výsledky z imunologie v Podolí. X stránek nesrozumitelných čísel a textu a závěr, kde jsme se dozvěděli, že i když mám doma nadsamce s dechberoucí armádou, tak moje imunita má asi taky nervy v kýblu a morduje všechno co se hne. Hned se mi vybavil Gandalf z Pána prstenů “…you shall not pass!”. Uplně ho tam vidim, jak stojí na mým čípku a mlátí kolem sebe holí. V Pánovi prstenů to pořešil temný démon Balrog, já dostala Prednison a kontrolu za 3 měsíce.

VÝSLEDKY GENETIKA

Po dvou měsících od konzultace s milou genetičkou jsme dorazili na výsledky. Usadili jsme se pohodlně do židlí a paní doktorka prohlásila “Dobrá zpráva! Podle DNA jste 100% muž a žena.”. Uff, tak to bychom měli, celkem dobrý předpoklad k tomu mít spolu dítě! Ostatní výsledky taky v pohodě, žádný anomálie a vady. Paráda, alespoň nějaký dobrý zprávy. Odevzdáváme všechno, včetně výsledků z imunologie, sestřičce a domlouváme termín závěrečné konzultace u naší doktorky.

KONZULTACE VŠECH VÝSLEDKŮ aneb CO DÁL?

Trochu jsem se bála, jak moje pocuchaný nervy tlumený kouzelnými prášky ovlivní další postupy v CARu, ale byla jsem mile překvapená. Jakmile totiž někde nahlásíte, že máte úzkosti a berete na to prášky, jednají s vámi jako v bavlnce. Předpokládám, že je to čistě ze zjištných důvodů “ …aby se mi tady ta ženská ještě nesložila”, ale to mi bylo celkem fuk. Milý přístup mi dělal až moc dobře. Paní doktorka mi konečně vysvětlila výsledky AMH (zásoba vajíček) “na hraně”. Jednoduše řečeno moje kurníky už mají nejlepší léta za sebou, zlatých vajec je tam pomálu a je otázka, jestli se vůbec každý měsíc vykulí nebo jen jednou za čas podle nálady. Nabízí nám další postup a to 3 pokusy IUI - inseminace (spermie se pipetou zavedou přímo přes čípek do dělohy - překonají tak Gandalfa a mají větší šanci pokračovat dál). Sice úspěšnost téhle metody je poněkud legrační, ale je to jednoduchý, rychlý a hlavně levný pro pojišťovnu. Musíte to absolvovat, pokud se chcete dostat k IVF.

ULTRAZVUK PŘED IUI

Předtím než vůbec můžete podstoupit inseminaci musíte počkat na začátek cyklu a přijít jednou až dvakrát na utz, kterým se kontroluje, jestli je zrající vajíčko na startovací čáře a sliznice dost vysoká. Jsem z toho docela nadšená, protože konečně se něco děje a tak suverénně vstupuju do kabinky u ordinace, abych si odložila od pasu dolů a s připraveným ručníkem vcházím do ordinace, která není v pološeru, jak je na utz zvykem, naopak zářivky září jak v pravý poledne a uprostřed záře sedí doktorka a vedle ní…tři medici…ano, dávala jsem kdysi dávno souhlas, ale echo předem by docela bodlo, připadám si jak na konkurzu hodně pochybnýho filmu…instinktivně si ručníkem zakrývám své dámské partie, otáčím se zadkem ke zdi a sunu se váhavým krok sun krok k lehátku. Medici jsou patrně taky v rozpacích a vehementně hledají něco na podlaze. Vajíčko i sliznice ready, medici stále zkoumají podlahu - vyloženě efektivní výuka. Vstávám zakrývám si tentokrát ručníkem zadek a mizim v kabince. A zítra hurá na to.

IUI

Manžel musí přijít na odběr dopoledne a samotná inseminace probíhá až po obědě. Takže se ani nevidíte...vyloženě romantika. Spermie se musí prozkoumat a vybere se TOP vzorek…něco jako mariňáci, co jsou vysláni na misi. Přicházím do čekárny, beru si lísteček a jdu se usadit. Okamžitě mě volá sestřička, odložit od pasu dolů a pojďte za mnou. Vcházím na malý sálek, podávám sestřičce občanku sápu se na kozu. Sestřička se směje, že stejně jsem dneska poslední a jinou zkumavku tam už nemají, ale že to musí zkontrolovat, jestli já jsem já a patříme k sobě. Během pár vteřin je hotovo, můžu si ještě chvilku poležet a odcházím. Za 14 dní udělat test a zavolat výsledek. Mířím rovnou na záchod, protože kamarádka mě přesvědčila, že mám udělat hned potom stojku na hlavě. Odložim tašku na zem a rozhlížím se po malé chodbičce před kabinkami. No co…za pokus to stojí, dělala jsme přece gymnastiku. Odrazím se a stane se hned několik věcí najednou…dojde mi, kolik let je to od doby, co jsem se o stojku pokusila naposledy a je mi jasný, že jsem úplně blbá…pozdě! Moje o 20 let starší a 20 kilo težší tělo už je v nezadržitelným pohybu vpřed, ruce s velkou námahou dopadnou na podlahu, s čímž ale nesouhlasí moje zkrácený  svaly na nohách, který se asi deset cenťáků nad podlahou zlomí v kolenou a já přistávám do jakýsi podivný polohy, která připomínala první fázi kotoulu předškolní mládeže. Posílám kamarádku do jistých končin, sbírám sebe i svojí hrdost z podlahy a odcházím.

Po 14 dnech bílý test a další měsíc druhý pokus, kontrola na imunologii ukázala malé zlepšení, ale opět bílý test. Blížily se Vánoce, čekal nás poslední pokus, ale celé oddělení CAR se stěhovalo na jiné patro a vládl tam dost podivný zmatek, dovolat se do sesterny na objednání utz bylo nemožný. Pořád jsem byla trpělivá a přisuzovala to klasickýmu zmatku ke konci roku. Když jsem se konečně dovolala, bylo mi řečeno, ať si zavolám a objednám se po novém roce. Ok, trochu jsem začala bublat proč v tom Motele musí všechno tak strašně trvat, ale už jsem si za ten rok zvykla, tak jsem se uklidnila a s manželem jsme se rozhodli, že už se na třetí pokus vyprdneme a po novém roce zkusíme rovnou IVF. O pár dní později mě napadlo kouknout se na jejich webovky a tam zpráva, že oddělení CAR muselo zastavit provoz z důvodu odchodu většiny zaměstnanců - znovuotevření ve hvězdách. Koukala jsem na to jak puk a musela jsem se už začít smát…poslední kapky můžou být i nečekaný a tahle teda byla. Manžel prohlásil “jdeme jinam!”

…a tak jsme šli. 🙂