Uvědomuji si, že naším základním cílem je dobrovolnost v očkování a že nic méně by nás nemělo uspokojit. Přesto však přemýšlím nad jednou věcí, pokud stát nařizuje pod hrozbou sankcí povinné očkování, měl by také zajistit jeho maximální bezpečnost pro všechny děti, tedy i pro ty, které jsou očkováním ohroženy více než ostatní, ale u kterých se kontraindikace k očkování zatím neprojevila, což je v tak nízkém věku jistě dost časté. Pokud stát nařizuje děti očkovat, měli by jím pověření odborníci v případě, že dojde k zdravotním problémům u dítěte v časové následnosti po očkování, jasně prokázat, že tyto problémy s očkováním nesouvisí, a to znamená najít a prokázat jinou příčinu těchto problémů. Dnes je tomu přesně naopak, očkování má jakousi presumpci neviny, dokud se nenajde a neprokáže příčinná souvislost s očkování, pokud se nenajde, očkuje se dále, očkování se považuje za nevinné, což podle mě vede k dalším a často mnohem větším škodám na zdraví takového dítěte, neboť neprokázání příčinné souvislosti s očkováním neznamená, že tam není. Pokud má být očkování pro všechny děti skutečně co nejvíce bezpečné, pak je třeba v případě následných zdravotních problémů očkování považovat za nejpravděpodobnější příčinu, dokud se neprokáže příčina jiná, v případě že se neprokáže, pak je třeba toto dítě začít očkovat šetrnějším způsobem nebo ho přestat očkovat vůbec.
Mnozí z nás se postavili systému právě z tohoto důvodu, že odmítli dát dále očkovat své dítě kvůli jeho reakci na očkování a zdravotním problémům z toho vzešlým a často tvrdě narazili, ačkoliv co už je oprávněnější požadavek než toto? V novele zákona o veřejném zdraví je formulace, že "zákon neumožňuje výjimku z očkování na základě předchozí špatné zkušenosti s očkováním", toto je jedna z důležitých věcí, ke kterým bychom měli jako rodiče zaujmout odmítavé stanovisko. Mnohým z nás bylo a je stále předhazováno, že se nenašla příčinná souvislost zdravotních problémů dítěte s očkováním, když pominu fakt, že se v mnoha případech ani nehledala, nebylo by snad jen spravedlivé vůči nám poškozeným, aby právě stát měl povinnost nade vší pochybnost dokázat, že to nebylo způsobeno očkováním, pokud nás chce nutit do dalšího očkování. Stejně tak případné odškodňování obětí povinného očkování by muselo fungovat na stejné principu, když stát vnucuje očkování, pak v případě poškození zdraví nebo smrti v časové následnosti po očkování by měl mít povinnost buď jasně prokázat, že očkování nebylo příčinou a nebo odškodnit. V případě dobrovolného očkování by to nemuselo být takto striktní, protože rodiče se rozhodují pro očkování s vědomím rizika, na které dobrovolně přistupují, ale u povinného vnuceného očkování bychom měli požadovat výše nastíněný přístup.

Minulý týden odvysílaný pořad ČT Máte slovo http://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo/ s tématikou povinného očkování , ve kterém jsem opět slyšela přední odborníky tvrdit stále dokola ty samé věci, způsobil, že jsem se vrátila k přemýšlení o tom, co a jak se s malou dělo a co to způsobilo. A opět se vynořila otázka, jak jsem to jako matka mohla dopustit, jak jsem mohla přehlížet všechna varování, která ke mně organismus mého dítěte vysílal, jak to, že jsem jí takhle nechala ubližovat. Milenka totiž od počátku jevila jasné příznaky, že očkování snáší špatně. Od nevysvětlitelných několikadenních bojkotů kojení a vůbec přijímání stravy v období aplikace prvních dvou dávek hexavakcíny, přes těžkou reakci na 3. dávku, vysoká horečka provázená hypotonií ( naprostá hadrová panenka), po které nejen následovala zvýšená nemocnost, ale také zastavení ve vývoji,( v 6 měsících se malá plazila po bříšku, svižně se takto pohybovala po celé místnosti, po té reakci na očkování zůstala v tomto stádiu další 4 měsíce, do desátého měsíce nezačala lézt ani sedět, teprve po zahájení rehabilitace pomocí Vojtovy metody se stav začal zlepšovat), až po aplikaci mmr vakcíny, po které už přišla ta encefalitida, která skončila smrtí. Otázka, jak jsem tahle varování, tyto následky očkování mohla přehlížet, jak jsem mohla v očkování pokračovat, je nasnadě. V první řadě, abych ze sebe nedělala jen oběť, jsem byla fakt hloupá a zaslepená, neochotná více nad těmito věcmi přemýšlet a stát se třeba "tou hysterickou odmítačkou očkování", jen abych ochránila své dítě. Ovšem druhým důvodem, proč jsem to svojí holčičce udělala, ačkoliv jsem ji moc milovala a chtěla pro ni to nejlepší, byla přesně ta slova a vyhlášení odborníků, která stále dokola zaznívají a zazněla i v tom pořadu. Všechny ty zavádějící polopravdy kolem očkování, všechny ta A bez B a C a D, všechna ta bagatelizace vedlejších účinků a všechno to popírání, že vakcína může mít některé následky, přičemž kdyby se tyto příznaky sledovaly a lékaři si je vůbec dokázali s očkováním spojit, pak by mohly být varováním před dalším očkováním. Ovšem je možné, že není pro odborníky žádoucí nechat se až na výjimky čímkoliv varovat před dalším očkováním, protože kdyby měly být všechny varující příznaky brány vážně, těžko bychom dosahovali tak vysoké proočkovanosti, takže v tzv. zájmu většiny je zřejmě potřeba některé děti obětovat. Kdybych si tenkrát postavila hlavu už po těch prvních varujících příznacích a další očkování odmítla, byla bych za nezodpovědnou matku odmítačku, ale také se nemuselo stát nic z té hrůzy, co přišla po tom posledním očkování. Všechna ta naznačovaní, že ti, kteří varují před možnými nežádoucímu účinky očkování, jsou jen hysterické osobnosti libující si v šíření poplašných zpráv. Přesně tohle mi řekl lékař, když jsem projevila podezření, zda by očkování nemohlo Milence nějak ubližovat, nikdy za celou svou praxi nezažil, že by očkování mělo nějaké trvalé následky bla, bla, bla.
Dnes když slyším, jak podobným vyhlášením většina běžných lidí věří, jde mi mráz po zádech a mám vztek na ty, co je s takovým klidem a sebejistotou prohlašují.
Celým tímto dlouhým příspěvkem jsem chtěla říct, jak záslužná je práce každého, kdo se snaží tuhle demagogii aspoň narušit, kdo jde na trh s vlastní kůží, aby se tohle změnilo a sama vím, jak nepříjemné to může být, byť např. proti vystoupení v pořadu paní Jílkové je moje sdílení našeho příběhu na netu a v diskusích jen slabý odvar. Milenčin případ ukazuje, jak je to celé špatně (nemyslím nyní jednotlivá očkování jako taková spíš celý ten systém plošného povinného očkování vnucovaného prakticky všem) a všichni, kdo se snaží to změnit, zasluhují díky.