Mám trochu pocit, že se bude zase hodit...
Já teda nejsem schopná to malé písmo přečíst - i když dám zvětšit celou stránku, tak písmenka jsou v tak nízké kvalitě, že nevím, co tam je napsané. Vidím jen nadpisy...
Nicméně - mám děti doma (jakože trvale), do školy nechodí, učí se doma. Písanku teda denně prvňák nepíše, jak tady zmiňuje @zuzkasim (ani nejstarší nepsal, když byl v první třídě), ale samozřejmě se každý den v něčem vzdělávají a stihnout skloubit vaření, úklid, vzdělávání dětí, podnikání a "úřadování" (např. domlouvání oprav na domě apod.) dopoledne tak, abychom odpoledne mohli ven nebo k někomu na návštěvu, mi často přijde naprosto nereálné. Pokaždé něco z toho nevyjde a to ještě nemluvím o času, kterých bych chtěla mít jen tak pro sebe (něco si číst, hrát na klavír nebo já nevím co) a dalších činnostech (např. na přelomu sezón, kdy je dětem potřeba našít nové oblečení a boty, od jara do podzimu také péče o zahradu, atd.). Moc ráda bych měla nějaký opravdu funkční plán, ale zatím jsem na takový nenarazila.
@verdos Ano, bohužel mě tu ten obrázek trochu potrápil🙂. Malé písmo můžete lépe přečíst tady, pokud budete chtít: https://www.hola-sova.com/post/domácí-karanténa....
Začni psát komentář...
To vypadá tak fantasticky! Já si bohužel na jaro vzpomínám jako na budíček, společná snídaně a při ní zapnout edookit (školní informační systém), po snídani rychlé prostudování edookitu a postupné zadání práce starším dětem, učení s mladší, pomoc s odesíláním souborů starším, přesvědčování mladší, že písanka se musí psát denně, příprava oběda s nakukováním do matiky a vysvětlováním trojčlenky, hledání na googlu sinus, cosinus, tangens, cotangens, oběd, snaha o zabavení nejmladší, abych mohla dělat do práce, kontrola starších, jestli zvládli aspoň 2 předměty... a takto to šlo až do večera, pak do noci moje práce a druhý den nanovo. Fuj, jedno z nejhnusnějších období mého života.