💙
💙💙💙
Mali turisti
Přečteno s dětmi před spaním během pár večerů 🙂
Moc pěkná knížka 👍
Do hor je beru odmalička, první roky jsem je po nich odnosila ( v bříšku, na břiše, na zádech). A letos už oba s přehledem a s radostí!!! absolvovali všechny náročnější výstupy po svých - vyplatilo se to!!! 😀
Rozdíl mezi mužem a ženou již v jejich 3 a 5 letech poznáš..............
Skřítci si hrají na pohádku o Zlatovlásce, Fanoušek Adriance zapíná moje šaty a dobrosrdečně jí říká: táák Áďo, máš to zaplý a teďka si budeme hrát na to, že jsi ta nejkrásnější nevěsta na světě joo? ..........Adrianku to však nesmírně popudí a naštvaně začne vykřikovat: Jak jako HRÁT?? Já JSEM krásná! Na to si nemusíme hrát JAKO, protože to tak JE, máš tu nejkrásnější nevěstu na světě chápeš???..........Fanoušek zkrotle : jo, chápu
🙏😝
3 roky zpátky! Fanoušek v 6 měsících..............utíká to jako voda 🙂
Naše historka aneb máme doma malou blondýnku..........Nakupovala jsem s dětmi v hypermarketu, kde je klasicky i oddělení oblečení. U pokladen jsme byli svědky dramatické scény 🙂, při níž byl zadržen jeden spoluobčan - ve snaze pronést ven bundu bez zaplacení.
Děti to pochopitelně nesmírně zaujalo. Fanoušek, poté co jsem mu vysvětlila situaci, začal řvát ,,zloděeeeej"!!!! natolik hlasitě, že musel být slyšet až na Prosek a odmítal odejít, dokud neuvidí policajty, kterak dotyčného zatknou a odvezou do vězení.
Adrianka zcela nezvykle dlouhou dobu mlčela. Když jsme odcházeli, zatahala mne za ruku a naléhavě šeptala ,,mamíí mamíí prosim tě, jakou měla ta bunda barvu????"
Krásná ukázka uvažování u 2,5 letého dítěte.
Dnes jsem s Fanouškem jela za jednou kamarádkou do Hořovické nemocnice. Shodou okolností na 3. patro, kde je i porodnice.
Dojatě mu tam tedy ukazuji dveře Porodního sálu a povídám '' Koukej, tady ses narodil''. On se nejprve zvědavě rozběhl podívat, najednou se zarazil, otočil a s hrůzou v očích se plačtivě ptá '' a maminko, ty mě teď jdeš vlátit? ( vrátit)???''
😀
Děláme předvánoční očistu, navzdory protestnímu řevu, přísně třídím hračky a vzhledem k Vánocům a stěhování, alespoň polovinu odvezeme dětem do dětských domovů.
Skřítci nejdřív ječeli, co nesmím dávat pryč, co mám nechat a tak dále. Potom najednou z pokoje zmizeli.
Byť už jsem maminkou pár let, dosud jsem se pořádně nepoučila a proto se mi nejdříve ulevilo.
Po chvíli mi to ale konečně začalo být podezřelé a jala jsem se je hledat.
Ti smrádci mrňaví mezitím vybagrovali všechny šuplíky s mým a manželovým spodním prádlem a nacpali to do igelitek, prej že to taky dáme pryč!!!!
Naši dceru, jsem cca od jejího 6. měsíce, pokaždé spolehlivě rozesmála tím, pokud jsem v podchodu u metra napodobovala indiány, ozvěna to krásně rozezvučela - chechtala se pokaždé na celé kolo. Poslední pokus, ale dopadl poněkud jinak. Opět jsem v nadšení očekávala, že spolu budeme po indiánsku zkoušet ozvěnu. Adrianka se na mě ale podívala a přísně se ozvalo: mamíí nech toho, lidi se koukaj, nebuď jak malá!.
Kde je moje malá holčička??? Ještěže alespoň Fanoušek, to zatím oceňuje 😉.
