Mámou čtyř - Přijímačky

Tak dnes nastal den D. Ráno vstanu a snažím se do hlavy dostat poslední informace potřebné k přijímací zkoušce. Ještě rychle čtu o všemožných hormonech ovlivňujících naše tělo, a pak šup do auta a už to valím směr Hradec Králové. Cesta je v pohodě, jen poslední 4 km mi trvají asi 15 minut, protože křižovatka u univerzity je totálně rozkopaná a fronta tam je příšerná. Po překvapivě snadném zaparkování (máme VW Caddy maxi, takže pro ženskou je parkování občas pořádná výzva) mířím v dobrém čase na místo přijímaček. Tady se populace uchazečů dělí na 3 skupiny – přes půlku tvoří „děti“, co bych skoro mohla být jejich máma, kdybych začala dostatečně zavčas, čtvrtina jsou tak lidé v mém věku a zbývající část by zase mohly dělat mámu mně. Je jedenáct a zkouška začíná. Přihlásila jsem se na speciální pedagogiku, protože v přijímacím testu neměla být matika ani čeština. Od maturity už mám skoro půlku svého života, takže jsem se těmto předmětům chtěla vyhnout. Jaké bylo mé zděšení, když kouknu do testu a tam 1/3 tvoří matika, 1/3 čeština a 1/3 znalost speciální pedagogiky. No nic, musím se vzchopit a něco ze sebe vypotit. Je po testu a já přemýšlím nad shodou podmětu s přísudkem. Nakonec nám ředitel Ústavu primární, preprimární a speciální pedagogiky říká, že se nás hlásí 340 a brát budou něco kolem 30. Takže děj se vůle boží a uvidíme časem, jak jsem obstála v konkurenci čerstvě pomaturitních uchazečů.