Hledání romantiky všedního dne jako máma a táta

Žijete spolu už roky. Zažili jste spolu mnoho hezkého, těžkého a to všechno ještě překrývá to obyčejné, kterého si moc nevážíme.

Dlouhodobý vztah a manželství je těžší než se zdálo, o to víc pokud máme děti a s tím spojený častý stereotyp, nové problémy a výzvy v rolích, které neznáme.

Udržet oheň rodinného krbu i mimo debaty o jídle, nákupech a přibitých poličkách je disciplína těžkého kalibru.

Stereotyp a starosti všedního dne

Co všechno jste si představovaly, když jste s mužem svých snů začaly žít?

Romantické představy o společných chvilích, svatba, toužily jsme mít děti.

Těžko si lze představit i tu odvrácenou stranu plnění našeho snu – všední dny, kdy si toho, že jsme dosáhly svých snů, přestáváme vážit.

Pravděpodobně máte všechno, co jste si přála.

Muž, kterého jste si vybrala, s vámi žije, možná proběhla i krásná svatba. Narodilo se vám dítě, které jste si moc přáli. Z pohledu zezhora je to nádhera – tak jste to chtěla, měla by jste být šťastná, spokojená, váš život by měl naplněný.
Pravděpodobně si i uvědomujete, že jste měla štěstí a žijete život, jaký jste si přála. Hledat ale romantiku a vášeň tam, kde v sobotním volném dni objedete dva krámy, protože v tom prvním nemají křupky do kterých večer obalujete řízky, vaříte dvě jídla, třikrát se chytnete při tekoucích nervech, když děti něco chtějí a vy zrovna chcete vést rozhovor s dospělou osobou a po letech společného života před sebou čůráte a prdíte.

Hledejte štěstí tam, kde jste ho dřív neviděla

Často pod návalem denních povinností a běžném chodu domácnosti ani nemáte šanci to vnímat. Okamžiky, kdy vás zalije pocit štěstí a pohody, jsou oproti životu před dětmi a navíc v zamilování, přicházejí hodně málokdy.
Když si ale vzpomenete na to, co vás dělalo šťastné před tím, než jste se potopili do kolečka práce, vaření, praní a uklízení a starosti o dítě, také to nejsou bůhvíjaké velké okamžiky. Takže by nemělo být těžké najít je i teď, že?

Poslední pocit štěstí mne potkal nedávno.

Taková ta mikrochvilka, kdy se zastaví čas a pohled zezhora na to, co zrovna děláte, je báječný.  A mne to překvapilo. Prostě jsme seděli já, můj muž, dcera a naši smradlaví psi doma v obýváků a povídali jsme si. Týden před tímhle víkendem jsem měla dvě schůzky a po dlouhé době jsem jela sama do města, což jsme dřív mívala tak ráda.

Teď probíhala naprosto obyčejná chvíle, kdy jsem si ale uvědomila, že tyhle obyčejnosti jsou vlastně to, co se mi na tom líbí.

Možná jsem ve snaze po tom, abych vrátila ty chvíle, kdy jsme jako pár byli šťastní, hledala špatně.

Asi jsem měla hledat tam, kde jsme sice tři, což podle mých předchozích měřítek vylučovalo tu partnerskou pohodu. Prostě jsme rodiče, je ze mne máma. To je vážné a romantiku zcela vylučující.

Ale z toho kluka, co jsem se do něj před deseti lety zamilovala, se stal táta mého dítěte. A přesně tohle porovnání se mi líbilo.

Manželská erotika není můj koníček

Další věci, kterou rodičovství zastiňuje je sex.

Teda asi ne sex, ten se dá zvládnout i za extrémních podmínek. Rodičovství, péče o dítě, denní stereotyp a hádky o to, že sklenička dělá kolečka na konfereční stolek, kam si dávám papíry, zabíjí milování.

A milování je rozhodně víc než sex.

Pokud i vy vzpomínáte na ty chvíle, kdy jste všechny dovolené trávili převážně v posteli, ve volných večery jste si povídali o zajímavých věcech a i ty končily krásnou nocí, zaveďte je do programu i teď.
Jen vás to bude stát víc úsilí než dříve.

Prožít milování s veškerou vášní a spojením, jako si to pamatujete ze svobodných let, je teď práce na celý den. Začíná už při snídani, dotyky při běžném hovoru, přichystání něčeho hezkého na večer, až děti budou spát. Pracujte na navození atmosféry po celý den, připravujte se na hezký večer, zkuste muži naznačit, že si chcete hezký večer udělat. Možná vám to pomůže se víc uvolnit, přestat myslet na běžné starosti, proveďte rituály, které vám dají klid a sebevědomí si to užít. Dejte si na milování čas, zajistěte si klid. Společný prožitek z blízkosti a vášně, která už není tak všední a samozřejmá, vás nabije na další dny.

Chybí nám, co jsme dělali dříve

Jezdili jste na výlety na motorce, chodili do kina, lezli po horách.

Ne vždy je řešením snažit se absolvovat tyto chvíle znovu, o samotě. Zapojte do vaší staré zábavy i děti a hledejte radost ve společných chvílích.
Letos jsem v létě na chalupě, kam jsem jezdila celý svůj život, byla i s dcerou.

Poprvé od dob, kdy jsme tam s mužem pořádali nekonečné mejdany a do svítání se milovali a pak celé dny spali v trávě, jsme tam přijeli jako rodiče.
Předem jsem si to neuvědomovala, ale byl to poměrně silný zážitek – přímá konfrontace s tím, že to, co jsem tam měla ráda, už nemůžu dělat, protože jsem máma a veškerý svůj volný čas jí věnuji. Ráda, samozřejmě. Ale věděla jsem, že musím hledat i tu svoji svobodu a naši romantiku i teď, když už jsme tři. Nakonec to byla nádherná dovolená, kdy naši radost tvořila ta její. A kdy každý večer, který jsme si za odměnu dopřávali jen pro sebe, byl po dlouhé době hezký, s povídáním o nevšedních věcech, s milováním, které se doma špatně hledalo.

Proti navrácení šedi, až se vrátíme z dovolené, fungují zatím zcela obyčejné věci.

Jednou týdně ve všední den místo prázdného zírání na televizi, když dcera usne, hrajeme deskové hry. Povídáme si u toho, je to nějaký spouštěč rozhovorů o hezkých věcech.

Zachováváme také tradici pátečních večerů, kdy se vyrážíme bavit po svém- manžel obvykle jde s kamarády ven, já zůstávám doma se spící dcerou a dívám se na filmy, na které jinak nemám čas a muž by je nedal.

Na druhou stranu si udržujeme také společné sobotní večery, kdy obvykle probíhá promítání nějakého filmu, o který máme zájem oba, a společně připravujeme jídlo k němu. Když se jednou za tisíc světelných let objeví příležitost, že by někdo dceru večer hlídal, společné vyjetí za brány domu je také neskutečně osvěžující. Ale jen večer. Když se vydáme na výlet bez ní, vždy se najde situace, kdy litujeme, že není s námi.

Hledat romantiku všedního dne a balancovat na hraně ženy – milenky – matky – manželky je těžké. Ale pro spokojený společný život nezbytné.

Klíčem je zřejmě vyvažování společně tráveného času a hledání společné samoty, kterou jsme dříve pokládali za samožrejmost.
Zkuste také hledat v každodenních povinostech to hezké a předem si vyhraňujte čas, kdy končí máma a táta a začíná jen „my“.

Mne to trvalo dva roky. A vám? 

M.