Protože náš společný čas je tak cenný...

Od prvního momentu, kdy sevřeš v náručí svoje děťátko, už nikdy nebudeš tou, kterou jsi byla dřív.

Možná se ti stýská po té bezstarostné osobě, kterou jsi byla v dobách, kdy nebylo nic, o co jsi se musela bát.

Poznáš únavu, jakou jsi dřív nepoznala a každý den se ti bude zdát stejný jako ten předchozí, pouze krmení, odříhnutí, přebalování, uspávání, pláč a nářek, boj a po něm spánek, nedostatek spánku... Může ti to připadat jako nekonečný koloběh.

Ale nezapomeň, že všechno tohle bude jednou naposled....

Přijde den, kdy tvé děťátko naposledy nakrmíš, od toho dne bude chtít jíst jen samo.

Po dlouhém vyčerpávajícím dni ti usne v náručí... A bude to naposledy kdy své spící děťátko chováš v náručí.

Jednoho dne ho poneseš na boku a sesadíš ho na zem. A už ho tímto způsobem nikdy neponeseš.

Přijde večer, kdy mu budeš láskyplně mydlit vlásky a od toho dne už se bude umývat jen samo.

Uchopí tě u silnice za ruku, když jí budete přecházet, od příště už půjde samostatně.

Uprostřed noci se vplýží do tvé postele, protože se potřebuje pomazlit a bude to poslední noc, kdy tě takto probudí.

Dostaneš pusu na rozloučenou před školou a následující den už půjde do školy samo.

Jedna pohádka na dobrou noc pak bude ta poslední, utřený usmrkaný nos už si očistí samo, jednou to bude naposledy, kdy se k tobe rozběhne s roztaženými ručičkami a skočí ti do náruče...

Jde ale o to, že si ani neuvědomíš, hmm dnes to bylo naposled, až když tu tyhle maličkosti dávno nejsou, uvědomíš si, že je to dávno pryč.

Když tyhle chvíle prožíváš, uvědom si, že jsou to okamžiky dočasné. Protože když pominou, zůstane ti jen touha je alespoň jednou, ještě jednou naposledy prožít.

Žijme v přítomnosti, protože to co prožíváš TEĎ je na konci tohoto řádku už nezvratná minulost.