Ahoj, ráda se s vámi podělím o náš příběh s dobrým koncem.

Náš syn se narodil akutním císařským řezem o cca 3 týdny před termínem. Porod vzhledem k okolnostem nakonec dopadl dobře, Apgar 10-10-10. Syn se první cca rok, rok a něco vyvíjel ukázkově, dle tabulek. Od té doby jako když utne, přestal jíst, spánek byl katastrofa, řeč nepřicházela. Nemluvil až do 4 let a když už začal tak neskloňoval, nečasoval, výslovnost taky nic moc - první diagnóza- vývojová dysfázie. Nic, co bych jako pedadog neznala-budeme chodit na logo, on se rozmluví. Do toho se přidaly klasické projevy ADHD, nevydržel fakt u ničeho, agrese byla ve školce i doma, hlavně proto, že nebyl schopen vyjádřit svoje potřeby a nikdo mu nerozuměl. Přikládali jsme tomu i narození dalšího sourozence, ale já toto tolerovat nebudu-hledám cesty, jak mu pomoci a zároveň pomoci i nám. Agrese se stupňuje, koncetrace se nezlepšuje, přidává se pomočování, když je ve stresu, což bylo vlastně pořád-jakákoliv změna v režimu ho rozhazuje, trvá na svých stereotypech. Když něco není po jeho, obrovský výlev emocí. Objevuje se poprvé slovo PAS-autismus. Odmítám, moje dítě mít projevy PAS nebude- hledám cesty, jak z toho ven (zde je nutno podotknou, že jsem s autisty pracovala a se všemi jsme udělali obrovský progres). Syn přes všechny obtíže je chytrý, když má motivaci-funguje, a pak přijde sešup dolů a nefunguje vůbec nic. Čeká nás nástup do školy- trvám na odkladu, přestože náš syn je chytrý, naučil se všechna písmena prakticky sám, přestože stále neumí pořádně mluvit 🙂. V PPP nám řekli, že syn bude mít všechny dys, je jasné ADHD, vidí nějaké znaky autismu a škola bude náročná. Školka není úplně nadšená- čekali, že se syna zbaví, popravdě se jim nedivím. Zařizujeme asistenta pedagoga i s výhledem do školy. Náš syn je náročný a ve srovnání s mladší to vidíme i my, přestože jsme to tak nějak věděli vždy. A teď k tomu, co nám pomohlo....

Hledala jsem, co vlastně je příčinou synových obtíží, vždyť to nemá po kom zdědit 🙂). A našla jsem, že existuje něco jako "primární reflexy". Ve zkratce primární reflexy jsou reflexy, které mají vymizet kolem jednoho roku. Pokud nevymizí způsobují nejrůznější obtíže, které mají stejné projevy jako ADHD, PAS nebo vývojová dysfázie- někdy kombinace všeho, někdy jen něco, záleží na tom, kolik těch reflexů přetrvává. Jak se těch reflexů zbavit? My jsme chodili na neurovývojovou terapii, což je sada cvičení, kdy to dítě kopíruje první rok života a ty reflexy v průběhu toho cvičení mizí, což asi někteří znáte, ale hlavně!!

jsme chodili i na metodu RMTi, která u nás v česku v té době u nás teprve začínala. Narozdíl od neruovývojové terapie to jsou takové spíš jenom pohyby, které slovy terapeutky aktivizují mozek tak, aby fungoval správně. Jsou to mnohem jednodušší cviky než v neurovývojovce a ze začátku jsou i časově strašně nenáročné. Na začátku jsme začínali na 30vteřinách a postupně jsme se propracovali k deseti minutám denně. A hlavně tady u toho vidíte, že to tělo něco dělá prakticky okamžitě- syn nám rudl hned po třeba deseti vteřinách toho pohybu-vše se musel naučit tak, aby to jeho mozek aktivizovalo a zvládl to sám a lépe. A víte co? Povedlo se. Syn se rozmluvil po 14!!!! dnech cvičení. Na logopedii tomu nemohli věřit. Po třech měsících začal časovat i skloňovat, po pěti mesících byste nepoznali, že měl nějakou vývojovou dysfázii. Dodnes nezapomenu na ten výraz logopedky :D A projevy ADHD a PAS? Zmizely. Úplně všechny během pár měsíců.  Takže zatímco v první třídě bylo nutné mít asistenta, ve druhé učitelka ani asistentka nechápaly, co se s načím klukem děje. Teď, po návštěvě PPP už nám asistenta nedali, není potřeba. Psycholog a psychiatr nechápu, my se jen smějeme, jak to nakonec bylo vše jednoduché :D. Máme kluka, kterej je zdravě sebevědomej, nikomu by teď už neublížil. Nemá žádné dys, ani obtíže ve škole. Zvládá perfektně stresové okamžiky, je rozumný, vyvážený. Žádná ztráta koncentrace, nic nezapomíná, on to na sobě dokonce i poznal a říká nám, jak se cítí mnohem lépe, což je pro mě víc než nejvíc!! Jeho primární reflexy jsou teď takové, že žádné nemá a z našeho pohledu by už nemohl být dokonalejší 🙂 Celá terapie trvala 15 měsíců včetně nějakých pauz. Moc bych si přála, aby to pomohlo i dalším dětem, protože v takovýto zlepšení jsme nedoufali ani v nejdivočejších snech....🙂

Klidně se v komentářích ptejte na více informací, co. budu vědět, ráda zodpovím!