...a neb jak jsem se zbavila GBS

    A cesta k porodu bez medikace je zase blíž. Slíbila jsem tady a především v jedné skupině kdysi, že pokud budu mít ve druhém těhotenství streptokoka negativního, napíšu, jak jsem postupovala. Tak tady to je 🙂

    Poprvé jsem zabojovala, když jsem odstavila prvorozeného, dva týdny jsem kapala lichořeřišnicovou tinkturu a brala česnekové tablety. V polovině druhého těhotenství jsem absolvovala první lichořeřišnicovou kůru (popíšu níže) dva týdny, pak jsem jí "aplikovala" 3 týdny před naplánovaným vyšetřením. O lichořeřišnici je známo, že je to velmi účinné přírodní antibiotikum s výborným účinkem na urogenitální systém.

    Takže, jedná se o lichořeřišnici větší a to v podobě celého semene. Tam se nejlépe uchovají všechny cenné látky. Vždy se pomele jen potřebná dávka těsně před upotřebením. Účinnek nastupuje po 2-3 hodinách, vrcholí cca po 8 a do 12-16 hodin mizí. Proto je ideální úžívání 3 x denně. Já aplikovala 3 x denně čaj a 1 x denně dvacetiminutovou sedací koupel. Užívala jsem jí takto:

        Čaj: 3 x denně á 8 hodin, 2 lžičky celých semen čerstvě pomleté zalít vroucí vodou v množství cca 150-200 ml a přiklopené nechat 15 minut louhovat. Zcedit a vypít ještě za tepla. Ze začátku, než jsem si zvykla na chuť, jsem dávala trochu medu a limetky, ale jak si člověk zvykne, pije se dobře i hořká. Upřímně, je lepší než maliníko-kontryhelový čaj 😀

        Sedací koupel: 1 x denně (ideálně večer po uložení starších potomků 🙂 ) na 20 minut sednout do vany, ve které je cca do poloviny stehen teplé vody...Vlijete tam litr odvaru, který připravíte stejně jako čaj, jen v množství 1 l a na něj 5 lžiček nepomletých semen (samozřejmě před louhováním pomelte, uvádím zas jen měrnou dávku). Určitě by se jevilo jednodušší sedat do lavorku, ale i já se svým malým těhu břichem jsem měla už v půlce těhu problém se tam usadit 😀.

    Sedací koupel jsem ještě aplikovala ráno 3 hodiny před vyšetřením a mám v plánu pro jistotu 2 týdny před termínem porodu pít čaj.

    Orientačně ty dvě kůry vychází na 1 kg lichořeřiěnicového semene, jen ta třítýdenní 750 g a něco zbyde na ty čajíčky před porodem.

...a neb svět se zbláznil a jak to vidím já.

Lesana = žena, co má děti

Biomatka = žena, co má děti

Mamynka = žena, co má děti

Maminka = žena, co má děti

Všechny jste/jsme matky, neřeště se na vzájem a přestaňte být podlé...je to trapné, mnohdy urážlivé a nevhodné.

Ahoj všichni...

    ...no, asi mnozí z vás už z nadpisu tuší, o čem se dnes chci rozepsat. Na úvod bych chtěla napsat pár čísel (zdroj http://uzis.cz/):

        - v roce 2015 zemřelo v ČR celkem 148 dětí do věku 1 roku, z čehož nejvíce na tzv. Některé stavy vzniklé v perinatárním období

        -ten samý rok se mrtvě narodilo 398 dětí (nejvíc po 21 letech)

    Většina těchto dětí se narodila v porodnici. O kolika z nich, o kolika jejich rodinách, byla reportáž v novinách či televizi? Kolik zdravotnických pracovníků nebo rodičů bylo vláčeno za to, že jim zemřelo dítě ve zdravotnickém zařízení (nebo že je postižené po nevhodném "vedení" porodu)? Rodič ani jeden, lékaři asi tak 2 za posledních několik let? V roce 2014 zemřela při porodu v ÚPMD matka, tatínek zůstal se starším dítětem a novorozencem sám...že o tom nevíte? Jak byste mohli, to je v pořádku, stalo se to v nemocnici, proč o tom psát reportáž. Kdyby se to stalo doma, žijou z toho novináři minimálně týden.

    V našem právu je mimo jiné ukotveno právo ženy na volbu místa porodu. Stejně jako zodpovídáme za jakýkoliv další aspekt života našeho i našich dětí, odpovídáme i za to, kde se rozhodneme porodit. A nikdo nemá nárok nám toto právo upírat, nebo nám spílat za jeho využití samozřejmě s přihlédnutím i na zájem dítěte (která matka, co si pečlivě naplánuje těhotenství i porod tohle nedělá?!?!?). Toto naše právo na volbu lékaře, vyšetření í místa porodu by mělo být podpořeno takovým nastavením systému, aby nebyla zvyšována jeho rizikovost, momentálně se to děje přesně naopak.

    A to se musím dotknout i novinářů, kteří neumí dodržet základní zásadu a to je informovat pravdivě a vyváženě! Měli by všichni zahodit propisky a jít se živit něčím jiným!

    Ať tento týden rodila žena překotně či ne, ať to bylo plánovaně či ne, v první řadě s celou rodinou hluboce soucítím a přeji alespoň té ženě brzké uzdravení (fyzické, psychycké asi vyléčitelné není). Za další bych si přála, aby všichni chytrolínové a novináři sklapli a dali jim pokoj, nebo začali řešit i úmrtí dětí ve zdravotnických zařízeních a informovali o všem naprosto objektivně...Při porodech se prostě někdy umírá a to, že se to stane v nemocnici neznamená, že je to v pořádku, stejně jako to, že doma by to mělo být z principu špatně.

    Závěrem chci jen napsat, že opravdu nechápu, proč jsou úmrtí ve zdravotnických zařízeních veřejností vnímána jako naprosto v pořádku a normální a vůbec je neřeší, zatím co ty mimo zdravotnická zařízení hodnotí úplně všichni (i ti, co k tomu nemají vůbec kompetence). Najednou všichni zkoumají, co a jak se dělo, proč se to dělo atd., ale že by se všichni sesypali na dotyčnou PA, porodníka nebo neonataloga v porodnici, to se nestane. A myslím, že to by se mělo taky změnit.

Aneb hřích déle kojících matek dnešní doby...

    V posledních dnech jsem tu narazila hned na několik diskuzí, mnozí z vás, kteří tohle budou číst, jistě budou vědět. V mém dnešním článku se chci zamyslet nad tím, kde se vzala ta celospolečenská averze ke kojení batolat.

    A včera večer, když jsem si lehla, mě to napadlo. Proč, když se náhrady mateřského mléka vyrábí pro děti do věku 3 let a když dítě není například v 15 měsících kojené, se mu tyto náhrady podávají, je pro společnost tak nepřijatelné, mu poskytnout mateřské mléko?

    Ženy se do pracovního procesu nejvíce začaly zařazovat během světových válek. Bylo to prostě potřeba. Tam začala vznikat první celospolečenská potřeba pracující ženy. První impuls pro brzké osamostatnění dítěte. Totalitním režimům se to do krámu hodilo, protože potřebují jedince závislé na státě a na společnosti. Všechny děti odnesené po porodu na dětské oddělení, pevný režim kojení i doma a po přebalení a nakojení hezky v povijanu uložit do postýlky. Během totality vznikla tzv. Osvobozená domácnnost, která měla ženám umožnit ulehčení domácích prací. Kapacita jeslí mnoho let vůbec nestačila poptávce. Pracující matka byla vzor. Tady vidím to hluboké zakořenění pocitu, že žena by měla dítě co nejdříve osamostatňovat, mělo by umět samo usnout, nemělo by se příliš dlouho kojit, mělo by umět bez problému chodit v 1,5 roce či ve 2 letech na nočník atd. ...

    A v denšní době je to zase ještě ta emancipace žen, rovnost pohlaví. Že by tatínkové měli třeba v 1,5 roce dítěte vystřídat maminku, aby mohla do práce, aby byli zaměstnavatelé nuceni předpokládat, že ne jen ženy na rok i více vypadnou z pracovního procesu, aby i otcové měli možnost péče o dítě atd (nejsem samozřejmě proti, 🙂 ale o tom dnes nepíšu ). Čili je tu celkem vysoký celospolečenský tlak na matky, které kojit déle chtějí a ony se tomu zuby nehty brání.

    Kolik z vás si tu postěžovalo, že se některý doktor, nebo rodina či přátelé pohoršovali nad tím, že ve 14, 18 měsících kojíte!! I batolata mají jiné výživové potřeby, než předškolní a školní děti. 

    Rozuzlení nebo závěr pro svůj dnešní článek nemám...Nenapadá mě. Jen doufám, že by na sebe ti vyhraněnější z názorových proudů nemuseli útočit, že by se nemuselo kojení starších dětí označovat např. za nechutné (přiznávám, že spíš se zatím všude setkávám s osočováním kojících, než zatracováním nekojících žen) a že názory a diskuze se budou dát vést na toto téma v klidu a "normálnosti". Jo a samozřejmě, ať si každá žena kojí nebo dává UM a chodí do práce nebo se věnuje čemukoli jinému, jak uzná za vhodné, nedělá to z ní horší matku...Jen aby si někdo nevyložil ten článek jinak.