KUP MU POŘÁDNÝ BOTY aneb jak (můžu) argumentovat odpůrcům bf (ČÁST 2.)

http://lightfootguide.com/wp-content/uploads/2014/04/photo-contact-2.jpg

UPOZORNĚNÍ: Všechny mnou publikované články jsou laické. Opakuji, že nejsem ani lékař, ani fyzioterapeut, ani podiatr, ani podolog. Všechno, co zde píšu, prosím berte jen jako inspiraci a pomoc při hledání vaší vlastní cesty. Není mým zájmem se s kýmkoli přít o (ne)vhodnosti chůze naboso. Každý ať dělá, co považuje za nejlepší.🙂

V této sérii článku bych se ráda věnovala nejčastějším argumentům, kterým musíme my, příznivci bosé chůze, čelit. Já i můj muž už jsme proti nechápavým reakcím okolí víceméně imunní. Já většinou nereaguju, chápavě se usmívám a nechám ostatní, aby mi očumovali boty z dílny Leváka Boba. Můj muž to se svým „No kdybys potřeboval boty, tak se s nima už narodíš, ne?!“ dotáhl už na trochu vyšší level.

Každopádně se vám pokusím nabídnout vysvětlení, kterým můžete před škodnou v revíru argumentovat. Nebo se o to aspoň pokusit.

Moje rada vztahující se ke všem negativním postojům zní: Buďte přesvědčeni o tom, co děláte. Pak vás totiž nezviklá ani sebepromyšlenější útok.🙂

Ty nejdůležitější otázky, narážky, posměšné poznámky a rádoby podložené argumenty jsem představila v prvním článku. V tomto článku už se přesunu do sféry kritky založené na více či méně subjektivním hodnocení chůze naboso/v bf obuvi. Jde se na věc!

ARGUMENT Č. 6: VŽDYŤ S TAKOVÝM NADMĚRKEM BUDE ZAKOPÁVAT!

http://www.stromprop.cz/obrazky/eshop/2/1314.gif

Kdo už měl tu čest vybírat svému dítěti boty, ten moc dobře ví, jak těžké to ve skutečnosti je. Nadměrek? Cože? Jak velký? Je tohle moc? Je tohle málo? Jsem zoufalá. Bude bez bot. To nedám. No on snad bude chodit bos!🙂

Doporučovaný nadměrek při koupi dětské obuvi je cca 1,2 cm (u dospělého stačí cca 1 cm, někdy i méně v závislosti na typu obuvi). Někdo si může pomyslet, že je to dost. Není, je to tak akorát. Zvolený nadměrek se pochopitelně liší podle typu boty. V capáčkách stačí nadměrek menší než 1 cm, v letních sandálech pak stačí nadměrek 1 cm, v zimních může být naopak až 1,5 cm (je potřeba počítat s tím, že dítě bude mít silnější punčocháče, ponožky).

Takovým nešvarem, který se nám tu množí, je kupování bot hodně dopředu. Kdo by to nechápal, dítěti roste noha poměrně rychle (někdy postupně, někdy skokově), a to v průměru až o 18 mm za rok u menších dětí a o 12 mm za rok u větších dětí. Rodiče pak mají často pocit, že celý rok nedělají nic jiného, než jen kupují boty. Samozřejmě netvrdím, že koupit boty dopředu je vždy špatně, ale rozhodně nadměrek kontrolujte a nedávejte dítěti boty s nadměrkem větším než 1,5 cm u běžných bot, protože větší čísla bot nejsou jen “delší”, ale take “širší”. Bota pak nemusí správně sedět, a brání tak dítěti v kvalitní chůzi. Špatně je samozřejmě i opačný extrém, tj. boty s malým nadměrkem (při nadměrku 1 cm už je ideální začít se poohlížet po jiné obuvi), který neposkytuje prstům dostatek místa pro správnou funkci.

Nadměrek v botě NIKDY nezjišťujte stlačováním špičky (dítě instinktivně pokrčí prsty a vám se zdá, že má místa dost), ani natlačením chodidla dopředu a vložením prstů za patu. K měření používejte buď vyndavací stélku (na kterou dítě postavíte), kvalitní měřidlo do bot (např Plus12) nebo home-made pomůcky (špejle, “vymačkaný” papír) – ty však nemusí být zcela přesné.

http://www.detske-boticky.cz/userfiles/image/fussmess.jpg

Důkaz místo slibů vám nabízí následující video, kde je praktická ukázka výše zmíněného.

http://www.3sat.de/mediathek/index.php?display=1&mode=play&obj=34876

MOJE STRUČNÁ REAKCE:

No co, co, co. Jsme rodina klaunů!

ARGUMENT Č. 7: JAK CHODIT BOS? VŽDYŤ MU ZMRZNOU NOHY A BUDE NEMOCNEJ!

http://img.blesk.cz/img/1/full/1901829-img-studene-koncetiny-zima-zdravi.jpg

S tímto argumentem se (žel!) setkávám často i v komunitě bf chodců a chodkyň.

Ano, i v našich končinách existují lidé, kteří chodí bosky celoročně. Jakkoli šokující to pro vás může být, je to tak. Není to tu tak obvyklé jako v teplejších krajinách, ale jde to.

Ještě ve své předbosé epoše jsem měla problémy s nedostatečným prokrvováním chodidel. Pořád mi byla zima, ponožky jsem musela mít skoro i v posteli. Nepříjemné. Otravné. Když jsem si koupila své první bf boty, rezolutně jsem odmítla vyndat z nich vložku (určenou pro chladnější počasí). Můj muž se nerozpakoval. Když přišla zima, všichni se na něj útrpně koukali, že chodí v botách stále bos. A víte co? Zvládl to celou zimu a za celou tu dobu neměl ani rýmu. Sám ale přiznal, že to platí, když jde. Když delší dobu stojí, zima mu být začne (což ale není zas tak neobvyklé ani u běžné obuvi).

I já už jsem vyndala všechny vložky a chodím v botách naboso. A vůbec mi není zima. Ba naopak. Chůzí a přijímáním podnětů z povrchu, po kterém chodí, se chodidla dostatečně prokrvují. Proto by vám neměla (netvrdím, že nemůže) být zima.

“Indiáni kmene Navajo nechávají své děti bosé chodit v prvním či druhém sněhu, aby si získaly potřebnou odolnost a otužilost vůči přicházející zimě. Ačkoliv samozřejmě nechceme, aby se naše děti nastydly, opakované vystavování chodidel chladu zlepšuje otužilost celého těla a tím pádem snižuje výskyt různých forem nachlazení a rýmiček, kterými děti v současnosti tolik trpí.” (Kolcun, J., citováno z nohynaboso.cz)

MOJE STRUČNÁ REAKCE:

Když se hýbeš, není ti zima. Totéž platí pro chodidla.

ARGUMENT Č. 8: KDYŽ BUDE NOSIT TYHLE BOTY, BUDE MÍT MOC ŠIROKÉ NOHY!

http://www.ecstore.cz/userfiles/image/files/chodidlo.jpg

Já vlastně ani nevím, co k tomu říct. Mám pocit, že se k tomu snad ani nedá nic říct, protože kdo tohle vypustí z úst, ten je asi pod vlivem drog.

Každý z nás má chodidla jinak široká. Někdo úzká, někdo normální, někdo široká. Ve valné většině případů dojde při přechodu na bf k tomu, že se člověku noha “rozplácne”, tj. najednou je širší než kdykoli předtím. Čím je to způsobeno? Jednoznačně tím, že do té doby bylo utlačováno v moc úzké obuvi. Nohy se přechodem na bosou chůzi/bf obuv nerozšíří, jen se dostanou do své správné, přirozené “formy”.

MOJE STRUČNÁ REAKCE:

Eh?

ARGUMENT Č. 9: NO FUJ, CHODIT BOSKY, TA ŠPÍNA NA ZEMI, TO JE KEKEL! NAVÍC JE MI TO NEPŘÍJEMNÉ.

http://2.bp.blogspot.com/-QTqETY-DuIU/Tu4LNJ6tA_I/AAAAAAAACPU/vpPeJhvJtx4/s1600/67450029nohy.jpg

Teď už se přesouváme do oblasti vlastních pocitů a mentálních zábran.

Když si to vezmu, než jsem propadla bososchůzi, byly mé nohy zvyklé být “chráněné” nějakých bezmála 23 let. To už je úctyhodná doba! I já jako obyvatelka stověžaté matičky jsem si nedokázala představit se zout a jít naboso. Tady? Po Praze? Kde na některých místech projdou denně tisíce lidí? Už jen ta představa se mi hnusila a způsobovala mi žaludeční neurózu.

Jednoho dne (bylo fakt vedro!) jsem si řekla, že to zkusím. Vybrala jsem si krásnou cestu zapadlým parčíkem, kde je dost zeleně, stromů a množství lidí je na přijatelné úrovni. A zula jsem se. Byla to paráda! Ze začátku jsem měla s některými povrchy problém (např. se štěrkem, hrubým asfaltem, kamínky, klacíky), ale postupem času si mé nohy zvykly, dokonce jsem jim to začalo líbit a začaly si to užívat. Takže teď se zouvám, kdykoli a (téměř) kdekoli. Stále jsou místa, na kterých bych to nedala, ale jejich počet se snižuje.

“Tuto kapitolu jsem začal tvrzením, že zacházíme-li s chodidly tak, jak se má, nejsou křehká. Křehkost, kterou jim lidé připisují, souvisí spíše s citlivostí způsobenou vysokým počtem nervových zakončení v jejich ploskách. Lidé, kteří trvale nosí boty, si citlivost chodidel obzvlášť uvědomují. V podstatě nejsou schopní chodit naboso na žádném terénu, snad s výjimkou měkkého koberce. Naní pochyb, že toto je jeden ze způsobů, jímž obuv vyvolává závislost na obuvi – citlivá noha prostě neumí bez patřičné ochrany chodit po většině povrchů. Je to tragické a do určité míry by se to dalo připodobnit k používání ucpávek do uší v takové míře, že pak nechráněné ucho nesnese v podstatě žádný zvuk.“ (Howell, D., s. 60)

„Stejně tak bolest pociťovaná při chůzi naboso po štěrku vzniká v mozku, ne v chodidlech. Ti, kdo jsou zvyklí chodit naboso, mohou klidně běhat po štěrku ne proto, že jejich nohy zmozolnatěly tak, že nic necítí, ale protože se jejich mozek přizpůsobil vjemům, které jsou pro někoho, kdo chodí neustále obutý, neznámé.“ (Howell, D., s. 60–61)

Špinavé nohy mi nevadí (zase je to především o hlavě), na místa, kde se nehodí být bosa (návštěva, dětský koutek apod.) si beru capky (ven), případně ponožky (dovnitř).🙂

MOJE STRUČNÁ REAKCE:

Mně je zase nepříjemné chodit v botách, ve kterých se vesele množí bakterie a plísně.

ARGUMENT Č. 10: A TO SE NEBOJÍŠ, ŽE SE ZRANÍŠ?

http://3.bp.blogspot.com/-ZV7DSb-kjaM/VcPh1SUdQ2I/AAAAAAAAAaY/zuCzIEYMHLc/s1600/strepy-nohy.jpg

Když běhá člověk bosky na své vlastní zahradě, nebojí se. Když vyjde za její hranice, začne ho sužovat paranoidní představa, že určitě šlápne na střep, rozřízne si nohu, zapíchne si do ní stříkačku, šlápne na napínáček, do flusance, na včelu a takhle by se dalo pokračovat.

Pár postřehů z mé dosavadní bosochodecké kariéry:

1. při chůzi naboso se člověk podvědomě stane obezřetnější. Nemusím si neustále koukat pod nohy, ale (samozřejmě pokud před sebou zrovna netlačím kočárek) mám lepší přehled o tom, co se okolo mě vyskytuje.

2. potkala jsem tisíce střepů, ale nikdy jsem se neřízla. Při tréninkové chůzi po střepech jsem zjistila, že při správném (tj. pomalém a něžném) našlapování se člověku nic nestane. Kůže je dostatečně elastická, aby běžný střep (tj. ne nějaký špičatý a extra ostrý, spíše jde o střepy lahvové, kterých je na ulici nejvíce) chodidlu neublížil.

3. do psího exkrementu ani flusance jsem nešlápla také ani jednou. A když, no tak co. Tak si to prostě utřu nebo se projdu kaluží.🙂

4. včely/vosy jsou kapitola sama pro sebe. Pokud je člověk alergický, je samozřejmě opatrnost na místě. Pokud to nevíte, alespoň to při případném píchnutí zjistíte (bez pokusu o nemístný vtip). Pokud nejste a vosa či včela vás píchne, je dobré místo vpichu: zahrabat na chvíli do hlíny; potřít rozkrojenou cibulí, citrónem nebo octem.

5. podstata problému je opět v naší hlavě. Chápu, že máte strach především o děti, ale jsem přesvědčena, že každý je schopen objektivně zhodnotit, jaké místo je či není pro chůzi naboso „bezpečné“ a proč. Rozhodnutí je na vás a nikdo nemá právo ho jakkoli zpochybňovat.

MOJE STRUČNÁ REAKCE:

Až se zraním, začnu to řešit.

Použité zdroje:

http://www.nohynaboso.cz/bosa-chuze-a-deti/

Howell, D. Naboso: 50 důvodů, proč zout boty. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2012. 162 s. ISBN 978-80-204-2637-6.

Další argumenty rozeberu v následující části. Budu ráda za jakékoli vaše postřehy, podněty, návrhy a tipy. Podělte se s námi, společně se připravíme na všechno!😉