Pro ty,co nejsou v obraze:
1.února jsme byli konečně na dalším transféru (náš 2.KET) a vše bylo ok, pozitivní tt a krásné hcg. Sice mě trápily křeče v podbřišku, ale pořád jsem si říkala, že je to normální, že povolují vazy a že to prostě bolí. 1.března (v pátek) jsme byli na 1.UTZ v caru a koukali jsme na "prcka" v děloze. O víkendu se moje bolesti rapidně zhoršily a já se nemohla už téměř ani pohnout, v sobotu večer jsem skoro omdlela a když jsem se probrala, tak jsem jen zvracela (začínající otrava). No ještě,že jsem měla doma Jirku, jinak nevím, jak bych to zvládla. Po probdělé noci jsem se rozhodla zajet do nemocnice, pro jistotu. Dr. udělal UTZ a verdikt zněl - krvácení do břicha a mimoděložní těhotenství. Prcka už totiž v děloze neviděl!!! Takže ještě večer mě operovali a náš sen se v 7.tt opět rozplynul........

Před časem jsem z pohodlnosti chtěla změnit gynekologa, abych nemusela jezdit do Svitav, kde mám svého dr., kdybych byla těhotná. A v České má nejlepší hodnocení Skalický, tak jsem chtěla k němu. Jenže pak se na netu (znamylekar.cz) objevil dost negativní příspěvek,tak jsem se rozhodla, že si "nechám" svého, Richtera. A dobře jsem udělala.

Když jsme přijeli v neděli do Ústí do nemocnice, aby mě někdo prohlídl, byl tam zrovna Skalickej. A tak úžasně, jak ho všechny ženský líčí,. na mě teda nepůsobil. Takovej mladej (asi 35) blbeček vytlemenej, Jirka prohlásil, že spíš vypadá jak automechanik, než gynekolog. No aspoň s diagnózou měl - bohužel - pravdu. Ale co se týče citlivosti sdělování špatných výsledků po operaci, tak totální hovado. Dávali mi spoustu krve a plazmy, tak přišel, abych mu podepsala souhlas. Tak jsem se ho ptala, jak to dopadlo. A on, že krev tam byla, tak jak si myslel. A já "a to embryo"? A on se tak zašklebil, jako že v 7.týdnu to snad ani embryo není a že teda bylo mimo dělohu. A to bylo celý.
V pondělí ráno přišel druhej kretén (nějakej přičmoudlej slovák) Tangešika nebo jak se jmenoval a hlásil mi výsledky stylem, že krev tam byla, ale embryo v děloze nebylo a posměšně prohlásil, že by ho zajímalo, co tam "pan kolega" v pátek viděl.
Až v úterý konečně přišla normální chápavá doktorka, která mi vysvětlovala, že to embryo se prostě uhnízdilo v rohu dělohy a jak rostlo, tak se "prorvalo" ven. Proto ještě v pátek bylo viděl v děloze a v neděli už ne

A proto jsem asi v sobotu chcípala bolestí a téměř omdlela. To bylo taky dobrý. Zvedla jsem se, že půjdu na záchod, ale zamotala se mi hlava, tak jsem šla ještě říct Jirkovi (byl na pc), že kdyby něco, tak na něho zavolám. A sotva jsem došla k záchodu, už jsem volala,protože se mi zatmělo před očima. Tak mě "zdrbal", že proč stojím, proč si nelehnu. Tak jsem si lehla, on mi držel nohy nahoře, mluvil na mě, ale to už jsem ho slyšela jakoby z dálky, že něco říká. Pak to přešlo a začla jsem zvracet. Doteď nesmírně oceňuju, jak se o mě postaral.
No prostě víkend jak vyšitej.

Ve středu mě z nemocnice vykopli se slovy "když už Vás nic nebolí,tak půjdete domů",žádný vyšetření, odběr krve, nic....
Jediný pozitivní na celém pobytu byla péče sestřiček, všechny byly příjemné a milé. Jinak bych to tam asi nezvládla.

Každopádně, pokud bych šla na plánovaný zákrok, tak jedině do Svitav, s tím, že by mě operoval můj dr. - zvládl na mně už 2 laparky a plně mu důvěřuji, protože při té první si dal záležet a i přes náročnost operace (rozsáhlý zánět vejcovodů) to zvládl laparkou, takže mám na těle jen minimální jizvy, za což jsem mu neskutečně vděčná.
No a v akutním případě jako byl tenhle fakt nevím, protože i ve Svitavách jsou doktoři, kterým bych své tělo a svůj život rozhodně svěřovat nechtěla. ☹