VBAC, Matej, 14.4. ve 23.44 v Jihlave. 3410g a 50cm. Nas pribeh se zacal psat uz v prosinci 2018, kdy se nam narodila prvni dcera Anetka akutnim cisarem po nepostupujicim porodu. Otehotnela jsem podruhe neplanovane a porod vychazel 16 mesicu po cisari. Vedela jsem, ze ted chci porodit jinak a ze nechci zopakovat stejne chyby jako u prvniho porodu. 14.4. mi v 5h rano odtekla plodova voda. Meli jsme tri moznosti. Bud jet do porodnice, nechat se zkontrolovat a jet domu, nebo tam zustat, nebo vyckat doma az se porod rozjede. Voda byla cira a doma jsem se citila dobre, takze jsme zustali a vyckavali. Dopoledne jsem mela vlny co 10-15 min asi minutku dlouhe. V 11h se vse zastavilo a prisla maximalne jedna vlna za pul hodinky. Pak byla klidne i hodinka bez kontrakci. Odpoledne uz jsme byli nervozni a proto jsme si na pomoc povolali dulu Ilcu Pankovou, ktera nas mela doprovazet k porodu. Ilca dorazila, poslechla ozvy miminka, vse bylo v poradku. Pak me namasirovala brisko, ktere hned reagovalo a zacalo posilat krasne vlny, dale chodidla, siji a stehna - ty byly teda chutovka bolestiva au :D (myslim ze rikala masaz na vyvolani porodu?). Dala mi homeo, uklidnila nas a odjela. Pak se porod zase rozjel a zacaly chodit krasne vlny. V 7h odpo uz mi bylo tak zle, ze jsem zvracela, zacala mnou trast zimnice a vibrovat mi svaly po celem tele. To byla ta chvile, kdy jsem se rozhodla odjet do porodnice. Cekala nas 50min cesta do Jihlavy. V aute chodily vlny co 2-3 minutky. Do porodnice jsme dorazili kolem 8h vecer. Po vstupnim vysetreni se ukazalo, ze jsem otevrena na 2 prsty, no malem me kleplo, ale nechtela jsem se vzdat. Byly mi podany antibiotika proti infekci skrz odtecenou plodovou vodu. Dostala jsem porodni box a skvelou porodni asistentku. V pokoji bylo pritmi, byl prijemne zarizeny, ja si pustila z repraku prijemnou relaxacni hudbu a hledala si polohu, ve ktere mi bude dobre. Chvilku to byla sprcha, pak opreni se o zebriny, ale ve finale mi bylo nejlepe na wc. V 10 hodin vecer jsem chtela vse vzdat. PA jsem rekla, at me jde vaginalne vysetrit a pokud nebudu na 5 prstu, tak koncim a chci cisare. PA byla podle me chytra a zalhala mi, ze tech 5 by tam jako i mohlo byt a prece to ted nevzdam, ze krasne dycham a jde mi to skvele. Ja si vzala homeo 1 kulicku pod jazyk Caulophyllum 9ch, ktere jsem si mela vzit, kdyby porod nepostupoval. A pak prisly vlny, ktere uz byly hodne s tlakem dolu a ja zacala citit, ze bych preci jen mohla byt blizko cili a vlilo mi to novou energii. Krasne jsem je prodychavala, nadech nosem, rezonujici vydech pusou, a snazila jsem se je i s dechcem posilat dolu. Pak me najednou moje telo pri kontrakcich zacalo nutit tlacit, tak jsem ho poslouchala a delala, co po me chtelo. Finalni porodni pozice byla na levem boku, kdy jsem si pridrzovala pravou nohu zvednutou a tlacila jsem jakoby proti ni, no nikdo nechapal co to predvadim, ale ja nedokazala v zadne jine poloze nez teto, vydrzet a bylo mi v ni nejlepe. Celou dobu mi chodily krasne silne tlacici kontrakce a kdyz uz byla hlavicka temer venku, tak zacaly chodit pouze slabsi vlny. Pockala jsem na jednu silnou a miminko bylo venku, na dalsi vlnu i raminka. Matej se narodil ve 23.44. Hned jsem ho dostala na prsa. Paneboze to bylo neco uzasneho. Ja to dokazala, i kdyz mi spousta mych znamych vcetne rodiny neverilo a klepalo si na celo, proc nejdu znovu na cisare. Ja si vybrala jinou cestu, a to obklopit se lidmi, kteri mi ve vbac verili a dokazali me podporit. Nechal se dotepat pupecnik, vtipne me simral do rozkroku, az jsem ho musela pridrzovat, protoze se to nedalo vydrzet :D miminko jsem si prala nekoupat a zvazit a zmerit az pozdeji, vse bylo splneno. Placenta vysla ven sama a prohlidla jsem si ji. Byla jsem v takove euforii, ze jsem si rikala, ze pujdeme snad hned domu ambulantne, jak mi bylo fajn. Matej se prisal a ja cekala, kdy za nami pusti manzela na bonding. Prisla doktorka a kontrolovala poporodni poraneni. V pochve nic moc nebylo, ale... Najednou prisel dalsi doktor, pak ze budou muset zavolat chirurga a uz to jelo. Praskl mi kus streva v konecniku a vyjely mi ven hemeroidy. Bylo rozhodnuto, musim pod narkozu a vse se musi dat do kupy. Nechali nas chvilinku s manzelem a miminkem se pomazlit a byla to uzasna chvilka. Mimco pak zustalo manzelovi na bonding a ja jela na sal. Takze se mi narkoza stejna nevyhla, i kdyz jsem nerodila cisarem. Pak jsme se jeste chvilku videli s manzelem. Me prevezli i s miminkem na sestinedeli a nechali mi ho u sebe. Prisli ho sem prebalit a podat mi ho na kojeni, zadna separace, ale uzasna pomoc a podpora. Matej vazil 3410g. Odhad moji gynekolozky byl v minulem tydnu cca 3700g, takze me strasila 4kg mimcem. Ja tak nejak tusila, ze nebude mit mimco vic jak 3.5kg, rikala jsem to PA i u prijmu a pak jsme se zasmali, ze jsem se trefila. Vsehovsudy jsem mela cca 3 vaginalni vysetreni, jedno u prijmu, jedno na mou zadost v prostred porodu a pak tesne pred tlacenim. Monitory natocily myslim dva, jeden u prijmu a pak jeden s tim, ze mi PA pasy pridrzela v te pozici, kde jsem zrovna chtela byt a jen chodila nenapadne poslouchat miminku ozvy. Zazila jsem prirozeny porod bez jehel a urychlovani, v klidu, podle sveho, protoze jsem poslouchala sve telo, zustala jsem klidna, duverovala si a spravne jsem dychala. Jsem za to nesmirne vdecna, i presto, ze poporodni poraneni je neprijemne a bude me stat hodne sil a pece, aby se zahojilo. Musim vyzvednout PA, ktera byla doopravdy uzasna a diky ni jsem to velke finale zvladla a nevzdala to. Dekuji Vendy Sramkove, u ktere jsme byli na kurzu Jemneho zrozeni. Dekuji Viki Sieczkove, u ktere jsem byla x krat na fyzio skrz jizvu, problemy v tehu, polohu miminka, uvolneni panevniho dna a mobilizaci kostrce. Dekuju Dasi Ludvickove za uzasnou tehotenskou masaz, kdy me prestalo uplne vse bolet a od 35tt az do 40tt jsem byla uplne fit. Dekuju Ilci Pankove, ze me podporila v ten nejdulezitejsi den, pomohla mi zustat v klidu a rozbehnout porod spravnym smerem. Dekuji memu manzelovi, ze dokazal vsechny me nejblizsi udrzet v den porodu co nejdal ode me a nenechal me stresovat od nich, proc uz nejsme davno v porodnici, veril mi a podporoval me. Rodila jsem v dobe radiciho koronaviru, za nouzoveho stavu, nakonec diky bohu bez rousky, v dobe zakazu tatinku u porodu, a i tak jsem to zvladla a dokazala jsem zrealizovat predstavy o mem vbac. Dekuji vesmiru za vse.

Ahoj holky, ráda bych se s vámi podělila o svůj porodní příběh. S manželem jsme spolu 9,5 roku. Mě je 25 let a Jirkovi je 28. Miminko jsme úplně neplánovali, prostě jsme se po zeleném pivě zapomněli a říkali jsme si, že přece pro jednou se nic nestane. . .a ani ne za 14 dní byly na testu dvě čárky, pak první fotka z utz, screening, další screening, a pak už jsme šli do finále. Anetka, naše prvorozená dcera, se narodila 11.12.2018 v 19.39, vážila 3100g a měřila 50 cm. Narodila se 39+4 tt.

Těhotenství jsem měla celkově bezproblémové. Na začátku jsem bojovala s únavou a nevolnostmi, prostředek byl super a konec klasika - všechno mě bolelo, byla jsem unavená, zadýchávala jsem se. Od doktorky jsem z poslední kontroly odcházela s nálezem CS3, takže tělo už se na porod připravovalo, já pila poctivě maliník a těšila se na naši holčičku. Den před porodem mi kolem osmé hodiny večer odešla hlenová zátka. Hned jsem měla tucha, že se něco chystá. Googlila jsem, co to znamená, ale našla jsem odpovědi typu, že to nemusí být vůbec nic a rodit můžu stejně až za pár dní. Manžel lehce znervózněl, ale prosil mě, abychom ještě vydrželi. Na druhý den v práci měl naplánovaný důležitý meeting, na který extra za ním jeli italové a ukrajinci a kde nemohl chybět. Jak kdybych to mohla nějak ovlivnit! Šli jsme spát s tím, že to ještě vydrží a beztak budu přenášet až do Silvestra. Najednou v půl druhé v noci mě ze spaní probralo "lupnutí" a mě hned bylo jasné, že mi praskla voda. Ve tři v noci už jsme byli v porodnici a to už začaly přirozeně kontrakce po pěti minutách. Všechny porodní boxy byly bohužel plné, takže jsme většinu porodu strávili na menším pokoji, kde byla k dispozici jen postel, gym.míč a sprcha. Já si zalezla do sprchy a snažila jsem si horkou vodou ulevit od kontrakcí co se dalo. Občas přišla sestra natočit monitor, doktorka mě zkontrolovat, jak se otevírám a to bylo vše. Ve dvě odpoledne už jsem nemohla a přišlo na epidural. Já už nic moc bolestí nevnímala, ale manžel říkal, že se mu ta aplikace epiduralu moc nelíbila. Doktorka odcházela ne uplně spokojená a trápili mě tam cca půl h. Sestra se mě pak ptala, jestli cítím úlevu, ale já ji necítila, nebo nevěděla jsem, jestli to má být ono nebo ne, protože nijak extra se mi neulevilo. Nakonec jsem jim odkývala, žejo, že je mi líp, aby mi daly pokoj. Ve čtyři odpoledne nás přesunuli na porodní box. Dostala jsem oxytocin, pak ještě silnější dávku. Kontrakce jsem měla už jednu za druhou, stála jsem ve sprše a odpočítávala si "5, 4, 3, 2, 1, žádná bolest netrvá věčně" a takhle jsem přežívala každou kontrakci. V šest jsem začala tušit, že je něco špatně. Přišla sestra, natočila monitor. Manžel dostal za úkol sledovat ozvy miminka. Ty začaly padat pod 100. Přišla doktorka, vyšetřila me a byla jsem za cca 17h otevřená pouze na 5cm. Miminku padaly ozvy. Bylo mi řečeno, že malá je špatně otočená - sice byla hlavou dolu ale v obrácené rotaci. Doktorka se ji snažila jednou rukou ve mě a druhou přes břicho zvenku správně otočit, ale nepodařilo se. Já po tomhle úkonu začala šíleně krvácet. . .

Přišel verdikt, že jdeme na císaře. Já s touhle variantou absolutně nepočítala. Císař jsem nechtěla za žádnou cenu. Říkala jsem si: "je mi 25 let, jsem mladá, těhu bylo ukázkové, malá je hlavou dolů, jsem schopná vydržet ještě dalších 20h kontrakcí, jen ne císař prosím!" Ale už nešlo jen o můj život, nedalo se nic dělat. Jen jsem manželovi špitla do ucha "víš co si myslím o císaři". . .úplně jsem se celá rozklepala jako osika. Chytl mě za ruku a uklidňoval mě. Pak to vše šlo hrozně rychle. Podepsat papíry, zavést cévku na moč, dojít z boxu na sál, vylézt na leháko. Přikurtovali mi nohy, ruce, píchli anestetikum na umrtvení půlky těla do kanyly od epiduralu a čekalo se 15 min až nebudu nic cítit. Jenže já cítila stále vše. Zřejmě mi ten epidural píchli blbě, takže umrtvení nezabíralo a já prožila peklo s ukurtovanýma nohama v kontrakcích po minutě, museli mi nohy povolit, protože jsem skoro řvala bolestí, neměla jsem si jak od kontrakcí ulevit. Nakonec mě uspali celou, párkrát jsem se nadechla z masky a pak už nevím. . .

Bolest šílená, ale strach byl ještě horší. Těch 15 min než mě uspali jsem si říkala, co malá v bříšku? Nedusí se tam? Narodí se zdravá?

. . .

Po probuzení u mé postele stál manžel, měla jsem pouze sluchový vjem a vnímala jsem, že mi říká, že Anetka je v pořádku, ukazoval mi i fotku, ale já nemohla zaostřit a nic jsem neviděla. Zase jsem usla. Svoji dcerku jsem poprvé uviděla na fotce na facebooku u příspěvku, který Jirka sdílel, tam jsem také poprvé zjistila její míry. Hrozně se mi ulevilo. Cítila jsem ale obrovské zklamání, sama ze sebe, že jsem ten porod po 18h bolestí nezvládla zakončit normálním porodem. Že nemám malou u sebe, že se bojím co kojení, ja se o ni postarám, když jsem po operaci? Že jsme přišli o ten moment zrození, že jsme nebyli všichni tři hned pohromadě a neměli jsme poporodní bonding. . .cítila jsem se hrozně. "Porodila" jsem a byla jsem na pokoji sama, bez miminka a bez manžela.

Tady bych ráda skončila, ale chtěla bych dodat, že porodem to nekončí. Další den mi sestry vozily malou na kojení. První přisátí proběhlo ještě v den porodu o půlnoci, kdy jsem ještě moc nevnímala, malou mi dali k prsu, ucítila jsem štípnutí, malá si asi dvakrát cucla a pak ji hned odnesli. Další kojení bylo dost traumatizující, protože sestra za světla uviděla moje bradavky a řekla, že jsou moc krátké, ať to zkusím, ale kdyžtak ať si vezmu klkbouček. Pro mě to byla další rána - takže mám jestě úplně na prd prsa? Proč mi to nikdo neřekl před porodem? Mohla jsem nosit formovače, ale teď jsem asi v háji a kojit nebudu??? Vynechám scénu, kdy sestra vzala moje prso a snažila se je narvat Anetce do pusy. . .samozřejmě to nešlo! Až jsme byly já a Anet na pokoji samotné, tak jsem se namotivovala a ejhle - najednou se přisála i bez kloboučku! Zbytek pobytu jsem kojila s kloboučkem, pro klid všech. Pak mě ještě začaly sestry stresovat s (ne)přibíráním a vážením, ale já prostě Anetce věřila a věděla jsem, že jak příjdeme domů, tak budeme úplně v pohodě a vše půjde.

Na pokoj jsem potom ještě dostala paní, druhorodičku, byla hrozně milá, ale její dítě byl satan. První noc celou proječelo, to nebyl normální pláč, a já chtěla ráno podepisovat reverz, protože moje Anetka byla zlatá, spinkala a budila se jen na kojení a přebalení, ale já nemohla spát a ještě mi bylo paní líto, protože i ona byla z toho vyřízená a nevěděla si rady. Naštěstí nám slíbili, že nás už další den pustí, takže jsem přežila ještě jednu noc a těšila jsem se domů. Pustili nás domů o den dřív než je běžné = měli plno a potřebovali pokoje + já se rychle zmátořila a hýbala jsem se + malá byla úplně zdravá a neměla žloutenku. Díky bohu za to!!! Já jsem teda byla hrozně dodělaná. Po katedrech moďriny jako blázen na obou rukách, modřina po epiduralu, na stehně jelito o průměru 10cm od injekce, další menší modřiny po dalších injekcích. . .doktoři ze mě byli hotoví. Jizvu po císaři ani nezmiňuju, hahaha. Doktorka, co mě operovala, mi řekla :"nojo, vy taky krvacíte ze všeho." To člověka povzbudí že!!! Doma jsem konečně měla pomoc manžela a KLID, podával mi malou z postýlky na kojení, přebaloval ji, nosil mi jídlo a pití, utřel mi nohy po sprše a pomohl mi s oblékáním (já vím, běžné věci, co normálně dělá člověk sám, ale po císaři je to VELKÁ pomoc!). Patří mu můj velký dík. Prožíval se mnou celý porod, pak hlídal malou a čekal až se proberu, chodil za námi do porodnice co to šlo, doma mi ohromně pomáhal!

Já jsem samozřejmě moc vděčná za to, že jsme malá Anetka i já v pořádku a vše dobře dopadlo. Dát život je krásný dar a vážím si toho. Jen ne všechno je vždy podle představ. Bolest je zapomenuta a já jsem šťastná za každou chvilku s mojí holčičkou! Držím palce všem holkám, co to mají vše teprve před sebou!!!