Gábi z náhradního mateřství
Člověk míní, život mění.
Svůj první článek bych měla začít asi ve svých 18ti letech. V tu dobu jsem již dva roky chodila s mým teď už manželem 🙂
Na hodině tělocviku, tenkrát jsem ještě byla středoškolačka, jsem si vymkla kotník a dostala na něj sádru. Hned druhý den mě začala hodně divně bolet celá noha, nemohla jsem se jí ani dotknout. Další den se přidala bolest na hrudi a nemožnost se nadechnout. Googlila jsem a zjistila, že to asi nebude žádná sranda, jeli jsme tedy do nemocnice. Z té mě převezli rychlou do pražského Motola, kde se potvrdila hluboká žilní trombóza a oboustranná plicní embolie. Dál mi pak našli syndrom heterotaxy (chybějící slezina, část slinivky a deformace cévního systému). V tu dobu jsem tomu samozřejmě nepřikládala žádnou váhu. Jen musím brát léky na ředění krve, celoživotně. Nicméně mi bylo doporučeno co nejdřív otěhotnět.
Když mi bylo 21, začali jsme miminko trošku víc řešit. Věděla jsem, že to jen tak nepůjde, od svých 15ti let mám problémy s cyklem, diagnostikováno PCOS. Rovnou jsme tedy šli do CARU, pražského Pronatalu.
Celé tři roky jsme zkoušeli IVF, vždy jsem otěhotněla a vždy potratila, jednou KET skončil mimoděložním těhotenstvím se ztrátou vejcovodu. Poté jsem si vyžádala imunologické testy, kde mi zjistili antifosfolipidový syndrom, který se sice dá léčit, ale ne s mojí diagnózou. Na hematologii jsem se dozvěděla, že moje těhotenství by byl jeden velký risk pro mě i pro miminko. Byla jen 10% šance na úspěch. Doporučili nám tedy náhradní mateřství.
Celé dny i noci jsme o tom přemýšleli. Nezavrhla jsem to, ale neuměla jsem si představit ten fakt, že moje miminko nebude růst u mě. A hlavně jsem se nedokázala srovnat s tím, že nebudu těhotná. Fakt to trvalo.
V České republice si člověk musí náhradní matku najít sám. Centra to nezprostředkovávají. Funguje to tak, že se embryo biologických rodičů vloží do těla náhradní matky, ta miminko odnosí, porodí a biologická matka ho pak klasicky adoptuje (to nás ještě čeká), protože v Česku je matka ta žena, která dítě porodila.
Po nás Pronatal akorát chtěl, abychom došli k právníkovi a přinesli podepsané poučení o tom, že jsme byli všichni tři seznámeni s tím, co náhradní mateřství je. Písemnou dohodu jsme mezi sebou neměli a jsem za to ráda. Důvěra je v tomhle případě stěžejní věc.
Zkoušeli jsme hledat náhradní maminku na internetu, ale celkem bez úspěchu. Moc jsme na to netlačili, protože jsem se pořád ještě srovnávala s faktem, že to jinak nepůjde.
Jednoho dne mi má nejlepší babička na světě nenásilně nadhodila, ať to zkusím v rodině. Jediný, kdo ale připadal v úvahu, byla moje sestřenka z matčiny strany, budeme jí říkat Petra. Všechny ostatní ženský (sestra, další dvě sestřenky) byly v tu dobu těhotné nebo čerstvě po porodu.
Nepřemýšlela jsem a náš příběh ji ve zkratce napsala. Ona mi vlastně hned odepsala, že s tím problém nemá, jen že se poradí s přítelem. Takže jsme někdy o půlnoci řvali obě, já doma a ona 100 km od nás.
Druhý den jsme k nim jeli a vysvětlovali, jak to všechno bude probíhat. Souhlasili. Naší dohodu si ovšem nechám pro sebe, slíbili jsme si, že to s nikým nebudeme řešit.
V první řadě musím říct, že lepší ženu jsme si nemohli vybrat. Má naprosto úžasnou povahu, od začátku jsem si byla jistá, že to klapne a že to zvládne. Vím, že tuhle věc dokáže jen jedna žena ze sta. Měla to v sobě nastavené tak, že je inkubátor a že to miminko není její. A opravdu to tak bylo.
Nadešel tedy den D, transfer. Jela jsem pro ni domů, pak jsme frčeli do Prahy. Pořád jsme si povídaly a probíraly, co kdyby. Byla ale odhodlaná. Ani jednou nezapochybovala.
Na recepci jsme vše vyřešili (papíry pro IVF jsem podepisovala já a manžel a druhou složku manžel a náhradní matka). Pak jsem se zeptala, jestli tam mohu jít – mohla jsem 🙂
Když jí naše poslední nevyšetřené embryjko zaváděli, samozřejmě že jsem brečela. Nevím, jestli štěstím nebo bezmocí. Pořád mi běhalo v hlavě, že bych tam měla ležet já. Vše proběhlo v pořádku a jeli jsme domů.
Za dva týdny jsme očekávali výsledek testu. Péťa mi až ke konci těhotenství prozradila, že si ho udělala týden po KETU a byl negativní, tak mi to radši neříkala. 12tý den byl ale dost pozitivní 🙂
Pak začal kolotoč ježdění na kontroly, ultrazvuky, atd. Vždy jsme pro ni dojeli (já nebo manžel) a dovezli ji na kontrolu. Snažila jsem se tam navíc jezdit jednou týdně jen tak, prostě na návštěvu. Péťa má rok a půl starou Evičku, takže to pro ni nebylo tak těžké. Na bříško se neupínala, nehladila si ho. Naštěstí bylo celou dobu těhotenství naprosto v pořádku. A její přítel jí byl vždy oporou, mají oba podobnou veselou povahu.
Asi v šestém měsíci došel manžel s Péťou na matriku, kde byl zapsán jako otec dítěte. Tohle byla nejdůležitější věc proto, aby vše dobře dopadlo po právní stránce. Po porodu mohl dostat naši holčičku do péče on.
Termín jsme měli stanovený na 24.11. Já si práci naplánovala tak, abych poslední dva týdny měla volno a byla u Péťi. V půlce října ale na klasické kontrole přišla zpráva, že má zvýšený tlak. Sice hraničně ale jo. Bohužel ji hospitalizovali.
Pro ni to bylo šílené. Nic jí nebylo, nic necítila a musela tam ležet. Neumíte si představit, jak mi bylo. Cítila jsem hroznou vinu. I když jsem za to nemohla. Denně jsme tam jezdili, hodinu a půl tam, hodinu a půl zpátky. Bylo to náročné.
Navíc přišlo pár problémů s rodinou, její strana s tím nebyla moc srovnaná, ale ustáli jsme to všichni ve zdraví.
Za dva týdny bylo rozhodnuto, že musí maličká ven. 5.11. měli zavádět tabletu na vyvolání. S manželem jsme ještě ráno jeli k doktorovi, ale nedojeli jsme tam, začala rodit sama 🙂 Jeli jsme rovnou na porodní sál do Hořovic. A zrovna stál pražský okruh 😀
Po příjezdu jsem přišla k Pétě na sál. Měla kontrakce po 5 minutách, cca hodinu to bylo takhle, ale moc ji to zatím nebolelo. Pak najednou zakřičela, já zakřičela na sestru a za 40 minut na dvě zatlačení byla malá venku. Bohužel dětská sestra o naší situaci nevěděla a Gábinku Pétě dala na břicho a nutila jí ji hladit. V té pro nás emotivní chvíli jsme musely vysvětlovat, jak to je. Pak si dětská sestřička Gabču vzala a odnesla ji. Odmítla mi ji ukázat (z právního hlediska k ní nemám žádný vztah). Péťa byla naprosto v pohodě. Vzala to jak největší borec, fyzicky bylo vše v pořádku.
Já na tom byla hůř, hodně mě vzalo, že jsem Gabi viděla až za skoro deset hodin. Manžel se na ni chodil dívat a fotit mi ji 🙂 Oficiálně byl v nemocnici s Gabi on. Neoficiálně jsme byli zašití na dvoulůžáku a nikdo za námi nechodil, jen ranní dětská vizita.
Druhý den si malou přišla Péťa pochovat a mohla jít domů 🙂
Ještě jsem zapomněla napsat, že jsme v těhotenství byli v Hořovicích vše domluvit. Bez toho by to nešlo.
Gabča prospívala, my se sžívali a za čtyři dny jsme jeli domů, už ve třech.
Můžu říct, že jsem strašně vděčná, že jsme do toho šli. Nikdy Péťe nebudeme moct poděkovat odpovídajícím způsobem. Ale podruhé už do toho nikdy nepůjdu. Ačkoliv jsme měli hrozně velké štěstí, že vše vyšlo a klaplo napoprvé, bylo to nesmírně těžké psychicky a náročné fyzicky.
Teď nás ještě čeká klasický soud o osvojení, abych mohla být v rodném listě. Nicméně to už jsou papíry a to jde řešit 😉
A i když je to pro mě teď náročné, s Gabi si na sebe zvykáme, vím že se u nás bude mít nejlíp i jako jedináček.
Doporučujeme
Drzim palce,ale kdyz jste zvladli tohle uz zvladnete vse.. Gabinka je vase a Petra je uzasna zena... A vy take.. vela sil,stesti a zdravi do.zivota preju ❤️
Přeji hodně štěstíčka🍀 sice vás neznám ale moc vám to přeji ❤️ dětičky jsou to nejlepší co nás kdy v životě potkalo i když je to s nemi někdy těžký. Přeji ať se hezky sehrajete a princezna vám dělá radost a ať ste skvělá rodina 🍀❤️😙
Mazec. Díky za sdílení příběhu
Wau. Nádhera. Nikdy bych do této varianty nešla a už vůbec ne s náhradní matkou, kterou znám. Sama jsem měla dvě nabídky z rodiny, ale ta jistota a důvěra, o které píšete Vy, tam z mé strany nikdy nebyla... Moc Vás obdivuju a přeju do života celé rodině jen zdraví, štěstí a lásku!!!❤️
Fiha.. Obdiv Petře a obdiv vám, že jste do toho sli!
Kdyz to ctu. Přemýšlím zda byc tohle někdy pro někoho dokázala udelat. Nejsem si jistá ze bych tohle dala. Ani jako inkubátor. Ani jako čekající na díte. Je dobre ze jste to vse zvládly. Holky vsechny 3
Krásný příběh 😍
Jste obě hrdinky 😊
klobouk dolů a hluboký obdiv vám všem, tohle by každý nedokázal ❤ Hodně štěstí 🙂 🍀
Velky obdiv tobe i Petre, a vlastne i jejimu příteli, protoze tohle by jen tak nekdo nedal... At vam dela Gabinka jen samou radost a jste stastny!
přeji hodně štěstí,až už dál vše bezvadně klape
Máte všichni můj obdiv! To nezvládne každý, máte úžasnou sestřenici! Ať Vám Gábinka dělá jen samou radost.
Petra je skvela zena, silna...maloktera by to zvladla. A vy taky, muselo to byt neskutecne narocne. Krasny clanek😍
Klobouk dolu pred vama vsema! ❤️ Uzasny pribeh. Uzivejte malickou a hlavne hodne zdravi ❤️
Diky za sdileni, rvala jsem asi 2x..mate muj obdiv..preji krasne szivani a at jde vse hladce..
No teda...sestřenku strašně moc obdivuju, nevím, zda já bych na to měla...je borkyně na entou...Tak ať vám holčička hezky roste!
Děkuji za sepsání. Škoda, že to nejde právně vyřešit už před porodem, vždyť je malá prostě tvoje. Ať se daří!
Všichni máte můj obdiv. Je to zázrak 💜
Silný příběh. Přeji, ať se vám vše daří 🍀
Brečím jak malá holka.....naprosto nádherný příběh♥♥. Obdivuji Vás i sestřenku jste opravdu velice silné ženy ♥♥
Krasne napsane. Mam od detstvi nejlepsi kamaradku a kdyby me ona pozadala, nevahala bych a sla bych do toho. At mala krasne roste.
Panejo! Ve mně se to celé úplně mele a co se muselo odehrávat ve vás všech..? Gábi já je dokonalá, je vaše a já všem i pro mě obdivuhodné "Petře" přeji ze srdce jen to nejlepší!
teda jste úžasné obě dvě, muselo to být hodně psychicky náročné a je skvělé, že jste měli takovou oporu i ve svých protějšcích....
- klobouk dolů 😘😘
Smékal,hlavně před sestřenici.. já tyto ženy obdivuji,já bych to nezvládla.
Krásný příběh,je úžasné jak si v rodině dokážete pomocí a máte obrovskou podporu svých mužských protejsku.Sestrenice je úžasná,že vám dopřála vysněné miminko a že budete brzo rodina ;)
Neuvěřitelné, velký obdiv "Petře " i Vám ! Ať jste šťastní!
Holky, psala jsem to jen ve zkratce, myslím, že by to vydalo na knížku 😀 V každém případě jsem ráda, že jsem to na váš popud sepsala a jednou si to jistě ráda přečtu 😉
Díky za sdílení příběhu. Při čtení jsem měla hrozně zmatené pocity, vůbec si nedovedu představit, jaké to muselo být a je pro vás všechny. Klobouk dolů 👏👍❤
Krásný 😍
Taky nás to čeká, jen co najdeme vhodnou NM. ❤
Krásný příběh s ještě krásnějším závěrem. Snad budeme mít taky takové štěstí jako vy 😇
moc tě obdivuji.vim ,jak moc náročné to muselo být.ja bych to nedala.kdyz jsme se rozhodovali s mým mužem,jestli darované vajíčko ano či ne,nesli jsme do toho.meli jsme za sebou 6 let neúspěchů,ale nakonec jsme se také dočkali svých stesticek.at ti malicka dělá jenom radost.
Jste úžasná rodina. Díky za zveřejnění, přečetla jsem jedním dechem. Vážně je to u nás špatně nastavené, ještě že jste měli Vaší Petru... Obrovská poklona i jí, tohle byl dar, já si to neumím představit.. Ať jste šťastní ❤️
@mish_ka Já mám zmatené pocity i skoro tři týdny po porodu 😉
@beli32 Držím moc palečky, ten výběr NM je to nejdůležitejší!! ♥
@pus Pro nás ještě připadala v úvahu adopce. Já bych se ale asi nikdy nesmířila s tím, že to dítě není moje ☹ Děkujeme!
@anezka22 Třeba to časem ještě náš zákon nějak upraví, těch situací rychle přibývá. Zatím jsem ale slyšela, že se změnou občanského zákoníku se v tuto chvíli nepočítá. Děkujeme moc! 🙂
Jsem moc ráda za Vaše reakce. Je to tak jiná a rozporuplná situace, že jsem očekávala moje ukamenování 😉 Jste skvělé. Díky ♥
Wow, respekt.
Jinak mnohokrat jsem uvazovala nad tim, ze bych pro sve dvojce toto kdykoli podstoupila. Obcas si delame legraci, ze jsme svoji chodici darci organu.
První článek na koniku, který jsem kdy četla a opravdu jsem ve tři ráno kojila to svoje drobatko a další hodinu nad tím premyslela. Smekám před Vami oběma!!! Muselo to byt opravdu těžké... a mám jednu soukromou otázku, proto nemusíte odpovídat- řeknete to jednou Gabince, ze ji porodila jina paní?
@fafaline Ano, počítáme s tím 🙂 Od začátku se tím netajíme, takže i Gabi vše řekneme 🙂
Moc Vas obdivuji,co jste vsechno podstoupili pro vase vysnene miminko.A klobouk dolu pred nahradni maminkou!Brecim ted jako zelva,nase dlouhodobe snazeni a potoky slz jsou proti vasemu pribehu prochazka ruzovym sadem..Preji vam,at vam Gabinka dela radost a jste hlavne porad tak stastni.
@halasovci007 Zpetne kdyz si to clovek uvedomuje, tak mu teprve dochazi, co jsme pro Gabcu podstoupili. Ale po porodu je vse zapomenuto 😉 Jednou to vyjde i Vam ❤️
@martaskvorova my jsme v očekávání, ale strašně se bojím..A manžel snad ještě víc..Po tom, jak jsme si počkali..I když jsme 34tt i tak nemá člověk nic jisté a o to víc, když vidí tolik neštěstí kolem sebe.. :-/ ale věřím, že naše vytoužená holčička bude zdravá..Když už jsme se na ní tolik nečekali a natrápili se..
@halasovci007 Tak to moc gratuluju a věřím, že vše bude dobré! 🙂 Teď už byste se měli začít i těšit ❤❤❤
@martaskvorova právě, že se těšíme a všichni s námi. Všichni vědí, čím jsme si prošli i když proti tomuto příběhu to není vůbec nic..Ale znám i případy, kdy to právě na konci nedopadlo dobře a strašně mě to děsí..A tady taky občas nejde přehlédnout, že se takové věci bohužel dějí. Tohle by se nemělo stávat. Čím víc se to blíží, tím větší mám strach..I když se snažím na to nemyslet, někdy mě to děsí ve snech..
@halasovci007 Je lepší nic nečíst 😉 Já se bála taky a moc. A ještě se bojím, protože soud za sebou zatím nemáme. Ale nečtu. Nechci se nervovat, že to nedopadne. Věřím, že co se má stát, to se stane 🙂 Uvidíte, že to všechno dobře dopadne 😉
@martaskvorova dekuji za vrela slova.Verim,ze vsechno bude v poradku.Taky drzim pesti,to prinasi stesti,aby vam to dobre dopadlo u soudu a byli jste spokojeni se vsim vsudy 😘 vas pribeh je silny a dava nadeji ostatnim..
Uf... wow 🙂 hodně silný příběh, který jsem přečetla na jeden zátah. Přeji Vám ať vše dopadne na výbornou! Mějte se krásně a spokojeně.
Krásný příběh... Moc Vám to přeji a jsem šťastná, že už tento způsob jak se stát matkou není nemožný. Také jsme uvažovali o náhradní matce. Už mi bylo 37 a 8 let marného snažení za námi. Naštěstí se nám vloni zadařilo po 3. IVF a máme dvojčátka. Hodně štěstí....
Klobouk dolu vám všem. Vím jaký to je když to nejde... nám To naštěstí vyšlo po 2,5 i s diagnozou mě neplodnosti bez zákroku... ale tohle mě dostalo... držím palce ať vám dela jen radost mate můj obdiv všichni ❤️🍀
Jste úžasní jak vy a manžel tak i sestřenka Petra... Holčička bude určitě sťástné miminko. Věřím jak náročné to pro vás všechny muselo být. Sama znám pár kterému odnosila náhradní maminka dvojčátka(páreček) protože to pro ně byla jediná naděje na rodinu. A jen z jejich vyprávění a líčení co podstoupili vím, že to nezvládne každý.
moc díky za článek ❤ početla jsem si, pobrečela...🙂 přijde mi to úplně sci-fi....jak z tvého pohledu, tak z pohledu tvojí sestřenice a je skvělé, že to dobře dopadlo. A chtěla bych se zeptat, jestli můžu, jestli jste s manželem měli "plán" co dělat v případě, že by to dopadlo zle.....v tom smyslu, že by náhradní maminka miminko "nechtěla dát" a jestli jsi jí opravdu 100% důvěřovala...já bych se totiž asi zbláznila.....proto obdivuji vaši odvahu do toho jít! A Petře se neklaním k zemi o nic míň, to chce asi obrovský kus odvahy a velké srdce...❤
Vůbec nevím, jestli bych to zvládla. Z jedné i z druhé strany. Děti mám, sestra ne a zatím to nejde. Popravdě po tomto článku si spíš myslím, že bych to nedala. A to jsem doteď myslela že ano...
Váš příběh jsem si právě přečetla už podruhé. Jste úžasní. Všichni. Jednou, ještě než jsem měla děti, v mých 19 letech jsem byla požádána být náhradní maminkou. Přestože i tato nabídka velice lichotila, musela jsem odmítnout. Nedokázala bych být "inkubátorem" a k děťátku si nevytvořit pouto. To jsem věděla už tenkrát. Sestřenice má můj obrovský obdiv. A všem vám přej hlavně zdravíčko a spoustu krásných společných chvil. <3
@martaskvorova Co se týká soudu, věřím, že to bude v pohodě... Předpokládám, že souhlas "rodičky" s nezvratným osvojením máte, takže v tom nevidím problém. Můj současný manžel adoptoval syna z prvního manželství, než jsme se vzali, bývalý k tomu dal souhlas a pak už to šlo jak po másle... Každopádně držím pěsti, ať vše dobře dopadne a jste šťastná a kompletní rodina a velký obdiv pro "Petru", jejího přítele, Vašeho manžela i Vás 🙂
@dc2015 S tímhle si musí být člověk jistý. Jak se objeví pochybnosti, je to špatně a nešla bych do toho. Moje sestra by to taky nezvládla.
@koncita Plán žádný nemáme a ani jsme neměli. Pokud bychom Petře stoprocentně nedůvěřovali, nešli bychom do toho 🙂 Neříkám, že jsem se nebála a nebojím, ale takovou možnost si vůbec nepřipouštím 😉 Petra je po porodu v pořádku, jsme s ní v kontaktu a zatím ji ani jednou nenapadlo, že by si Gabi chtěla nechat 🙂
@vera_vila Souhlas s osvojením může jakákoliv rodička dát až po šestinedělí, takže ho zatím nemáme. Nicméně v porodnici se Petra Gabči vzdala a podepsala papír, že bude v péči otce.
Všem moc děkujeme za podporu. Jsem strašně moc překvapená, že to lidi neodsuzují 😉 Byla to naše jediná možná cesta k miminku a nikdy toho nebudeme litovat ❤️
Odsuzovat? Nevidím sebemenší důvod. Naopak obrovský obdiv. Musí to být strašně náročné pro všechny. Mohu se zeptat, jak moc blízké si se sestřenkou jste a byly předtím?
@dc2015 Mám celkem tři sestřenky a Petra mi byla paradoxně nejméně blízká. Během toho roku jsme se ale hodně sblížily. A teď je to zas normální sestřenka 🙂 Ono po tom porodu je lepší se vrátit do starých kolejí, aby se něco nepodcenilo 😉
Úžasné a klobouk dolů jak jste to zvládli!
Přeji vám všem hodně zdraví a štěstí! 🍀
@martaskvorova strašně moc vás všechny obdivuji. Ať jste zdraví a šťastní!
Hustý. Držím všem palce, ať jste šťastní a spokojení 🙂
@sudylichozrout
@terdo Děkujeme!
Snažím se to pochopit... Protože kdysi nějaký doktor vyjádřil pochybnost, jestli vůbec budu moct kdy mít děti, brala jsem to jako fakt a žila i s variantou, že při nejhorším dítě adoptuji. Můžu se zeptat, proč vás tato varianta nenapadla nebo jste ji zavrhli?
@zuzkasim Já bych s adopcí problém neměla. Ale můj manžel ano. Vždycky chtěl svoje děti, chtěl jim předávat všechno, co jemu předával děda. Nikdy narovinu neřekl, že by život bez geneticky svých dětí nechtěl, ale nikdy adopci nepřiřadil první místo. Bylo to nastavené tak, že nejdřív náhradní mateřství, pak případně adopce.
@martaskvorova Jo, mužská ješitnost, tento argument jsem už slyšela taky víckrát. Díky za upřímnost.
Teda velmi silný příběh...na konci jsem už brečela..jsem moc ráda, že Vám to takhle dobře dopadlo a Gabča bude mít ty nejúžasnější rodiče 🙂
@delariva Dekuju❤️ zpetne kdyz to ctu, je mi taky do breku 😏
Celý blog je opravdu krásný pohlazení po duši 🙂 Budu si svého prcka víc vážit!!!
Je mi do breku, nemám slov 🌷♥️
@bayt Dekuju ❤️
@janinasvecova ❤️💗❤️
Hodne silnej pribeh!
Jste frajerky obe dve, vubec si nedokazu predstavit byt na jakekoliv strane. Musite byt silne, mit pevny rodinny pouto, podporu, no proste ideal! Gratuluju ke stesticku, dockali jste se a preju si, aby ti takhle slo vsem, kterym to nejde. Snad rozumis ♥️
@xmele004 Rozumim. A preju moc ostatnim, kteri se do podobne situace dostanou, aby to vsechno klaplo. A hlavne bych si moc prala, aby v CR byla ta pravni uprava nejak lepe zvladnuta 💗
Tak teď bulím jak želva, úplně jsi mě dojala....popravdě naše těhotenství šly úplně hladce. Ale mám dcerku, která má vrozenou vývojovou vadu a vlastně vůbec nevíme jak to jednou bude, jestli bude moct mít děti....Už to pomalu zkoumám a je opravdu krásné vidět podobný příběh s krásným koncem. ❤
Jen mohu se zeptat, může odnosit popřípadě dítě i matka (jako já) dceři? na toto tma jsem toho ještě moc nenašla.....
@mmarce Ano, mozne to je. Staci vybrat spravnou kliniku 😊 Akorat tusim, ze je to nejak limitovane vekem. Minimalne jako pro klasicke IVF 😉
@martaskvorova ahahaha a to je prosím kolik? Dcerka je malá to určitě ještě potrvá dlooooho 🙂
@mmarce Do 39 let 😊
@martaskvorova aha tak to budu doufat, že to změní. 🙂 Ale moc děkuji za odpovědi. A užívejte si krásné princezny 🙂
Velký obdiv vám i sestřence, je to neskutečný dar, co pro vás udělala. A chápu, že to pro vás muselo být těžké vidět, jak ji roste bříško a že člověk má do poslední chvíle strach. Můžu se jen zeptat, jestli Gabince jednou řekněte, jak vlastně přišla na svět? Jen to jen ze zvědavosti, dost často jsou na tohle rozporuplné názory, jestli říct něco ne, tak mě zajímá ten váš🙂.. Jinak moc gratuluju!
@codal Ano, rekneme ji to. A rekneme ji, i kdo ji v brisku nosil. Od zacatku s tim pocitame, mluvime o tom se vsemi, tak neni duvod ji to nerikat 😊 Samozrejme, az to bude chapat. Myslim, ze pokud se ji to rozumne podda, tak to vezme jako hotovou vec 😉
To je mazec.. Všechny tři jste silné a úžasné ženy. Přeji Vám hodně štěstí. ❤️
Začni psát komentář...
Máte můj velký obdiv, že jste do toho šli. Je málo těch, co se dovedou takhle obětovat. Smekám před paní "Petrou".
Život dokáže být krutý, ale vy už máte svůj kus štěstí vybojován. 🙂 💕