Moc dobře si pamatuji vánoce dětství, bylo to tehdy, když jsem byla ještě malá holčička 🙂 Tu vánoční atmosféru bylo prostě cítit ve vzduchu. Čekali jsme na sníh. Vždycky. Sníh a prázdniny, idylka. Sníh byl totiž pro mě předzvěstí blížícího se magického večera, Štědrého dne. Věšeli jsme hvězdy, zdobili okna, a co minutu se ptali tatínka, kdy už konečně přiveze ten stromek 🙂
Náš vánoční stromek nikdy nebyl dokonalý. Nebyl v módě.. baňky nebyly sladěné, neměly stejnou velikost, vlastně nic k sobě nešlo, když si teď uvědomím. Na stromku jste našli od andělíčků po čokoládové bonbóny. ALE! Každý měl radost z toho, že přispěl a něco pověsil 🙂 A když rodiče nebyli na dosah... hltali jsme čokoládky od zdi, aby to rodiče nepoznali! Stejně to vždy poznali, protože papírky se válely všude.
Každý rok jsme odpočítavali dny do vánoc. Dneska můžu jenom snít o bílých vánocích, Nemluvě o tom, že po celém roce 2020 těžce pomyslet na optimismus a o přípravách na vánoce. Nějak mi chybí ta atmosféra. Chybí to kouzlo. Nějak ani nevím, co čekat. Zda 25. nezakážou DURCH vycházení z domova:( Do. p... takové svátky.
Ale pak jsem se rozhodla, že něco udělám. Na truc... nevím komu a nevím proč. Z důvodu situace? Zákazům? Opatřením? Strašením? Pandemií?
Vytáhla jsem ty zatracené vánoční ozdoby, všechny, různé tvary, různé barvy...a budu věšet kde se dá. Děti ať si dají co chtějí kde chtějí. Vyžehlím bílý ubrus, ať ho dětí klidně ušpiní. Nakoupím ty nejlepší dárky, co si děti přejí. Připravím ideální večeři, i když bych měla se přinutit. Budeme se koukat na komedie a pohádky. Společně zazpíváme koledy. A pokud stále ta vánoční atmosféra nepřijde, tak budu zpívat hlasitěji a hlasitěji...však ona mě uslyší a přijde. S dětmi budeme odpočítávat dny do Štědrého dne..ozdobíme okna, budeme péct cukroví..dáme si víno s maželem.. to výroční 🙂 a vezmu si na sebe ty nejlepší šaty, jaké najdu... i kdybych je ušpinila od oleje a vyhodila. Udělám to všechno na truc..A vlastně pro svou rodinu i pro sebe. A i kdybych se nemohla setkat s rodiči (díky opatřením), udělám vše pro to, aby děti na vánoce vzpomínaly, jako já na ty své. Budeme slavit spolu, jakoby to měl být poslední náš společný den. A možná právě proto!
Bez ohledu na to, co teď cítím..děti mají nárok na vánoce... nerozumí opatřením, naši frustraci z toho, co dělá vláda..děti mají právo mít kouzelné vánoce. A jak říká má kamarádka: i kdyby to kameny na*ralo , vánoce budou a to kouzelné!
A já to nebudu dělat na truc, ale proto, že se takhle snažíme užít každé Vánoce, Covid necovid 😉
Izolujeme se celkem dost, kromě pravidelného kontaktu s jedněmi rodiči a sporadického s druhými se s nikým nevídame, když nepočítám nahodile kontakty jako prodavačky v obchodě a různé balikare a kurýry, případně virtuální kontakt s kamarády. A i tak jsme letos na Vánoce naladěni už dlouho a dávno si užíváme cukroví (je skoro dojedene), stromečku (dělá nám tu radost už od 7. prosince), společného času (tatínek je od jara víceméně na HO a od pátku už má skoro třítýdenní dovolenou, starší od října nechodí do školky), procházek, hrani her, adventních farmářských trhů atd atd
Oproti jiným Vánocům je to ještě intenzivnější a svým způsobem krásnější. Ne na truc, ale protože to prostě tak vyplynulo a vzhledem k situaci jsme ještě víc spolu, víc v klidu a paradoxně i méně ve stresu (nákupy jsme vyřešili včas a bez tlačenic, manžel nemusí v tom marasru nikam dojíždět apod)
Začni psát komentář...
Super 👌👍