Dva krát do týdne zde čtu stejnou otázku: co s energiemi? co s plynem, kam se smlouvou? Je dobré fixovat? Na jak dlouho?

DŮLEŽITÁ INFORMACE pro nás zákazníky je POUZE cena za silovou elektřinu a plyn. nic kolem. žádná daň, žádné poplatky (u každého platíme uplně stejně.)

Takže Dámy! když chcete zjistit, kdo je nejlevnější, ptejte se na cenu za MWh za čistý plyn a čistou elektřinu bez DPH! Toto je jediný údaj který lze porovnávat. Další věc se ptejte zda smlouva je na fixaci ceny, a na jak dlouho ji podepisujete. 

Těhotenství? Přežila jsem. Dokonce dvakrát :D Porod? Také přežila. Také dvakrát. První koupel miminka? Ano, zvládla jsem.

Po narození druhého syna, zdálo se, že už vše znám a nic mne nedokáže překvapit. No jo, každý se může mýlit. Přichází moment, kdy zmizí sladký andílek a na jeho místo přiběhne rebel se slovem :"NE!" Ano, ano, je to přece přirozené.. je to normální.. každé dítě k tomu dospěje.. ale sorry jako 😀 Kdo to má tolerovat :D

Ať hodí první kamenem ten, kdo NEslyšel slova: "ja sááááám" Co si budeme nalhávat. Ve víru života: nakrmit, umýt, přebalit, hrát si... trpělivost rodiče prostě pomalu ale jistě dosahuje nejnižších hodnot. A jak já slyším "já sáááááám", vím že tohle prohraju na plné čáře. 

Co teď? Křik? Prosba? Panika? Řev? Vysvětlování?... ehm.. zde je potřeba povolanějších osob. je potřeba povolat TATÍNKA! On to udělá jinak, úplně jinak, než já... nevím jak to udělá, ale křiku je méně.. 🙂 ano má představa je úplně jiná...

Pamatuji si dobu, kdy se koupal jeden syn, a také pamatuji si dobu, kdy se začali koupat spolu a voda stékala po stěně novostavby... Ne, nebojte, vůbec mi nejde o stěžování si. I když nejednou jsem si myslela, že druhý den budeme předělávat všechny podlahy z důvodu vody, která snad byla všude! A nejhorší bylo to, že Tatínek u toho koupání byl přítomný. Takže jsem nevěděla, zda prvně přiškrtit Tatínka nebo děti!

Vlasy, panika na druhou!

Největší křik se vždy objevil, když přišlo na mytí vlasů. Fakt nevím, jak to děláte.. Už se obávám, že do dvou let dítěte potřebujeme mít doma u této situace psychologa!!! Je to opravdu o život, když se bojíte (i když jste v rodinném domku), zda Vás neslyší sousedé, a do pěti minut zde nebudou ťukat odborníci - tedy policie nebo sociálka. 

Ano, naše děti u doprovodu hlasitých výkřiků, dokážou nemožné. Kroutí se na všechny strany a prosí o pomoc, jako bychom je právě stahovali z kůže. A nejhorší je to, že stačí naklonit hlavu dozadu a je po všem.. ale oni budou dělat tanec šamana a vrtět se ze trany na stranu. njn, přece "já sáááááám" vím nejlépe, jak si umýt vlasy!!!! 

Dost o nás. Jak to vypadá u Vás? více smíchu nebo pláče? Co tatínci? Jsou to ti dvorní, kteří pomáhají u koupení? Nebo si raději sama okoupeš děti?

Dneska jsem potkala kamarádku.. ptám se, jak se mají.. ona odpovídá: "ano dobře... víš konečně mi manžel pomáhá doma" (mají další dítě)... já se trochu zarazila, nesměle usmála... a připomněl se mi jeden článek.. tak pro inspiraci sdílím zde 🙂 kéž bychom měli takové partnery všechny!!!!

_____________________________________________

„Nedávno jsem byl sám doma a navštívil mě dlouholetý kamarád. Bavili jsme se jen tak o životě,“ říká Michal, manžel a otec dvou dětí.
V jisté chvíli jsem mu řekl: Hned přijdu, jen rychle umyji nádobí. Kamarád se na mě zvláštně podíval, jako kdybych šel stavět vesmírnou loď. Celý překvapený dodal: Jsem rád, že pomáháš své ženě. Já to nemám ve zvyku, a když přece, nikdy mě nepochválí. Minulý týden jsem například vysával a neřekla ani obyčejné děkuji …Sedl jsem si zpět k němu na pohovku a vysvětlil jsem mu, že já své manželce „nepomáhám“. Co se týče domácích prací, moje žena nepotřebuje pomoc, ale PARTNERA. Při domácích pracích jsem jí partnerem a nevnímá to jako pomoc.

Nepomáhám ženě uklízet, protože žiji v tomto bytě a také v něm musím uklízet.
Nepomáhám ženě ve vaření, protože i já tady chci jíst, tak musím i vařit …
Nepomáhám ženě s mytím nádobí, protože i já používám talíře, z nichž jíme …
Nepomáhám ženě s dětmi, protože ony jsou i mými dětmi a mým úkolem je, abych byl jejich otcem …
Nepomáhám ženě prát, skládat prádlo a žehlit, protože jsou to nejen její šaty, ale i moje a našich společných dětí …
Nepomáhám ji doma. Já zde totiž žiji, patřím sem. Jsou to i moje povinnosti, nejen manželčiny.
A co se týká pochvaly, kamaráda jsem se zeptal, kdy jeho žena skončila s úklidem, praním, výměnou ložního prádla, vykoupání dětí, vařením a tak dále a on jí řekl: DĚKUJI. Tipněte si, co mi odpověděl.
A nejde tu jen o poděkování, ale o uznání. „Ano, jsi fantastická!“ A ty, kamaráde, když si jedinkrát v životě vysál, co si vlastně očekával? Vyznamenání? A proč vlastně? Jen proto, že v naší kultuře si byl tak vychován, že toto všechno je práce ženy?
Nebo si snad myslíš, že toto všechno je hotové raz dva a ty nemusíš hnout ani prstem? Tak ji chval tak, jak očekáváš, že tě bude chválit i ona.
Vztáhni ruku a chovej se jako skutečný partner, ne jako host ve vlastním domě, který se přijde jen jíst, vyspat se, osprchovat, případně uspokojit své sexuální potřeby …

Skutečná změna v naší společnosti začíná doma. Naučme naše syny a dcery, co je to vlastně být skutečným partnerem! .

Prvního února na mne vyskočila novinka Netflixu Moje nejlepší kamarádka Anna Franková (2021). Jedná se o příběh přátelství mezi Anne a Hannelou během německé okupace. 

Hlavní postavou filmu je Hannah "Hanneli" Goslar. Snímek sleduje dvě časové roviny: přátelství v okupovaném Amsterdamu a koncentračním táborem, kde dívky neměly šanci být blízko sebe. Ve skutečnosti se tam setkaly jednou, i když byly ve stejné oblasti. Kamarádka Ana a její sestra Margot byly také zajaty. Byli na tom mnohem hůř než Hannah. Byly velmi nemocné a celé dny nedostaly jídlo. A tak se Hanna rozhodne, že zůstane v táboře, aby dala Anne jídlo. Přitom Hanna, její Otev a malá sestřička Gabi se měli vyměnit s někým jiným v táboře . Bohužel Otec umírá, což je pro mne asi nejdrsnější moment ve filmu. Scéna, kde dívky se loučí s Otcem, přejí mu dobrou noc :( V posledních minutách filmu vidíme, jak Anně hází balíček s jídlem a krátce spolu mluví. Na "zpáteční cestě" se Hanna zhroutila a najednou se scéna mění: Hannah a Gabi konečně okusily svobodu; to však nelze říci o Anne a Margot.
Celkově mohl být film mnohem lepší... i když ukázal zvěrstvo a tyranii nacistů, za mne mu chybělo více emocí..

Hanna se stala známá po celém světě.. 

Kdo nemá netflix, lze shlédnout i zde:

https://playfilm.to/cs/movies/moje-nejlepsi-kamaradka-anna-frankova/

Netflix mi nadhodil film Otcovství (Fatherhood, 2021).. nezkoumala jsem, zdálo se mi že to může být dobrá oddechovka, komedie k tomu, jak vyrábím vánoční přání. Asi mne zmátl herec Kevin Hart. No spletla jsem se, několikrát jsem musela se zastavit, zamyslet, utřít slzičku... čekala jsem herce s komediálními prvkami, přitom jsem zažila herce úplně z jiné strany. 

Otcovství je drama, které popisuje otce - vdovce, který po smrti ženy, zůstává sám na výchovu dítěte, dcery. Není divu, že otec prožívá stavy pochybnosti, zda to zvládne, zda bude vědět, jak vychovat vlastní dítě. Samozřejmě není pro něj jednoduché vyrovnat se se ztrátou manželky. Už od začátku je zřejmé, že se bude jednat o příběh, jak se otec mění pod vlivem své dcery 🙂 

Emotivní film. Moc hezký film. 🙂

Pro své děti bychom se rozdali. Milujeme je obrovskou láskou, kterou nelze popsat slovy. Je však otázka, zda dítě moji lásku vnímá? Cítí se být milováno? Každé dítě, jak i dospělý člověk, má svůj jazyk lásky. Nedávno jsem psala o knížce, která popisuje pět jazyků lásky. Tato kniha nám v mnohém s manželem pomohla. Určitě doporučuji. 

Ve knize „Děti a pět jazyků lásky“ - Ross Campbell, Gary Chapman je popsán příběh farmáře a jeho dvou synů. Jazyk lásky otce byl společný čas a tímto projevoval lásku. Jedno z jeho dětí se cítilo být milováno, protože mělo stejný jazyk lásky. Ale druhý syn tvrdil, že ho tatínek nejspíše nemiluje, a to i přes to, že spolu trávili tolik času. Důvod? Jazykem lásky druhého syna byly totiž drobné laskavosti - skutky pomoci. 

5 JAZYKU LÁSKY

• DOTEK (fyzický kontakt) - vyjádření blízkosti a něhy.
• SLOVA UJIŠTĚNÍ - ocenění hodnoty.
• ČAS, POZORNOST - vyjádření blízkosti.
• SKUTKY SLUŽBY - pomoc, péče.
• DÁRKY - maličkosti, které potěší. 

Nejjednodušší to mají Ti, kteří mají stejný jazyk lásky. Pokud však jedna osoba bude mít DOTEK, druhá osoba bude mít zase DARY, každý bude fungovat v tom svém, ale vzájemně si lásku nebudou projevovat. Proto je velmi důležité pochopit princip jazyků lásky, abychom si mohli projevovat lásku, které druhá osoba porozumí. 

Příklad: Mým jazykem lásky je dotek a skutky služby. Můj manžel zase má slova ujištění. Co to znamená? Manžel ví, že jak mne obejme, projeví mi lásku a já ji pochopím. Já zase vím, že když manžela pochválím, ujistím ho, tak on pochopí, že já ho miluji. Zní to skvěle, ne? Ano, zní. Každodenní život je však obrovskou dřinou. Každý by chtěl totiž projevit lásku svým druhem lásky. Projevit lásku "cizím" jazykem lásky je náročné. Ale pokud se to naučíme, přinese to ovoce v našich vztazích!

Můj cíl: ABY MÉ DÍTĚ SE CÍTILO MILOVÁNO!

Dítě chce být součástí rodinného harmonického života. Co dítě vyžaduje? Co je pro něj důležité? Chce se mnou trávit čas nebo očekává, že mu přinesu z obchodu nějakou sladkost? Na co si dítě stěžuje? Chce být často na rukou? Obejme mne z ničeho nic? Jak projevuje lásku jiným?

Je těžké najít jazyk lásky mého dítěte. Ale jakmile to zjistíme, máme vyhráno. Ano, možná to bude jiný druh než "ten můj", a bude to možná pro mne nepřirozené, ale s trochou cviku vše jde. A možná se budeme divit, dítě najednou nebude zlobivé, nebude se vztekat, dělat naschvály?

Nejlepší pro ty, kteří chtějí pochopit problematiku pěti jazyků lásky, doporučuji začíst číst „5 jazyků lásky“ (Gary Chapman). Pak přejít na podobnou knihu, která se zabývá stejnou problematikou, ale v dětském světě.

Přeji všem rodičům, aby znali své jazyky lásky a jazyky lásky svých dětí!

Nevím, zda to již bylo.. ale je to jako ze snu.. kopírujeme snad minulý rok? Neříkal mi snad někdo abych vydržela Velikonoce 2020? pominou a bude lépe? Není to tak dávno..a hele máme tu opakování....:(

Jsem člověk, který řeší hodně věcí hned, teď, za minutu je pozdě. Okamžitě dát odpověď na otázku, reagovat, nečekat.. ale když nějaký čas pomine.. dám myšlenky dohromady.. snažím se přijít na nějaké pozitivum.. něco, co mne nakopne, dá mi sílu jít dál. 

Nevím, jak to máš Ty.. ale moje věta "udělám to, až budu mít čas" se v mém životě objevuje dost často. Mám několik věcí rozpracovaných, nemám čas se k nim vrátit. Mám rozečtené knihy.. mám rozepsaný životopis, mám nedošité věci, mám rozmalovaný obraz.. mám, mám.. ale vlastně nemám čas. 

VELIKONOCE. Možná si také kladeš otázku: co jak? kde s kým? proč? 

Velikonoce letos pro mne budou a jsou klidné. Žádné návštěvy, žádný hromadný úklid všeho nemožného.. žádný stres. Snažím se to uchopit "jinak"

Vlastně každý žije "jinak". Já k životu potřebuji lidi kolem. Dobíjejí mi baterky. A tak mne lockdown doslova zabíjí... ale nenechám se. Jsem si vědoma, co může způsobit izolace člověka.. ale hold nařízení vlády je nařízení a i když se mi nelíbí, míním ho respektovat. 

VELIKONOCE JINAK.. ale přece jenom doma, s mými nejbližšími 🙂

1. Sváteční rande / Holidate

2. Vánoční výsadek / Operation Christmas Drop)

3. Sněží, sněží... / Let It Snow

4. Půlnoc v Magnólii / Midnight at the Magnolia

5. Vánoce v divočině / Christmas in the Wild

6. Čtvery Vánoce / Four Christmases

7. Čarovné Vianoce / My Christmas Inn

8. Vianočná dekoratérka / Christmas Made to Order 

9. Vianočné tajomstvo / Christmas Under Wraps

10. Rush a vánoční ruch / Holiday Rush

11. Christmas Wonderland

12. Předvánoční večer / The Knight Before Christmas

Moc dobře si pamatuji vánoce dětství, bylo to tehdy, když jsem byla ještě malá holčička 🙂 Tu vánoční atmosféru bylo prostě cítit ve vzduchu. Čekali jsme na sníh. Vždycky. Sníh a prázdniny, idylka. Sníh byl totiž pro mě předzvěstí blížícího se magického večera, Štědrého dne. Věšeli jsme hvězdy, zdobili okna, a co minutu se ptali tatínka, kdy už konečně přiveze ten stromek 🙂

Náš vánoční stromek nikdy nebyl dokonalý. Nebyl v módě.. baňky nebyly sladěné, neměly stejnou velikost, vlastně nic k sobě nešlo, když si teď uvědomím. Na stromku jste našli od andělíčků po čokoládové bonbóny. ALE! Každý měl radost z toho, že přispěl a něco pověsil 🙂 A když rodiče nebyli na dosah... hltali jsme čokoládky od zdi, aby to rodiče nepoznali! Stejně to vždy poznali, protože papírky se válely všude. 

Každý rok jsme odpočítavali dny do vánoc. Dneska můžu jenom snít o bílých vánocích, Nemluvě o tom, že po celém roce 2020 těžce pomyslet na optimismus a o přípravách na vánoce. Nějak mi chybí ta atmosféra. Chybí to kouzlo. Nějak ani nevím, co čekat. Zda 25. nezakážou DURCH vycházení z domova:( Do. p... takové svátky. 

Ale pak jsem se rozhodla, že něco udělám. Na truc... nevím komu a nevím proč. Z důvodu situace? Zákazům? Opatřením? Strašením? Pandemií? 

Vytáhla jsem ty zatracené vánoční ozdoby, všechny, různé tvary, různé barvy...a budu věšet kde se dá. Děti ať si dají co chtějí kde chtějí. Vyžehlím bílý ubrus, ať ho dětí klidně ušpiní. Nakoupím ty nejlepší dárky, co si děti přejí. Připravím ideální večeři, i když bych měla se přinutit. Budeme se koukat na komedie a pohádky. Společně zazpíváme koledy. A pokud stále ta vánoční atmosféra nepřijde, tak budu zpívat hlasitěji a hlasitěji...však ona mě uslyší a přijde. S dětmi budeme odpočítávat dny do Štědrého dne..ozdobíme okna, budeme péct cukroví..dáme si víno s maželem.. to výroční 🙂 a vezmu si na sebe ty nejlepší šaty, jaké najdu... i kdybych je ušpinila od oleje a vyhodila. Udělám to všechno na truc..A vlastně pro svou rodinu i pro sebe. A i kdybych se nemohla setkat s rodiči (díky opatřením), udělám vše pro to, aby děti na vánoce vzpomínaly, jako já na ty své. Budeme slavit spolu, jakoby to měl být poslední náš společný den. A možná právě proto!

Bez ohledu na to, co teď cítím..děti mají nárok na vánoce... nerozumí opatřením, naši frustraci z toho, co dělá vláda..děti mají právo mít kouzelné vánoce. A jak říká má kamarádka: i kdyby to kameny na*ralo , vánoce budou a to kouzelné!

Dneska jsem se rozhodla, že Ti napíšu. Toužím totiž po tom, abys po zbytek svého života měla jistotu, že se stala velká věc. Ze dne na den, z ničeho nic, ses vydala jako hrdinka na krásnou cestu...

BÝT MÁMOU... už víš, jak chutná běžný den - není to rozplývající se sladkost v ústech, ani trpká  chuť, slaná chuť..je to ale chuť, která spojuje všechny barvy - od sladkosti lásky po hořkost únavy. Co Ti na to řeknu? Ochutnávej s pokorou a moudrostí všechny chutě mateřské lásky, protože všechny jsou součástí našeho dobrodružství!

Vraťme se na začátek... Pamatuješ si ten moment, když jsi cítila, že se v tobě rodí "máma"? Bylo to tehdy, když jsi ucítila šimrání miminka v bříšku? A nebo tehdy, když Ti položili to krásné teploučké tělíčko hned po porodu na Tebe? Co bylo tou jiskrou, která zapálila lásku? Pamatuješ si to skvěle, protože jsi to prožila.. vzpomínky, které by se neměly vytratit z paměti.

Drahá hrdinko, když se Tě zeptám, co znamená pro Tebe mateřství, co upřímně odpovíš? Je to velká dávka lásky, která ve svém přílivu zažene všechny bolesti? Nebo je to bouřka s blesky, když musíš tolik věcí obstarat, aby den byl dnem?

Neobviňuj se, že mateřství v Tobě vyvolává tolik chutí - být matkou není procházka rajskou zahradou - je to tvrdá práce. Věz, že i přes slzy, bezesné noci, únavu a strach.. někde na konci dlouhé cesty uvidíš dospělého člověka, krásného člověka, o kterého jsi pečovala. Tato investice, dlouholetá investice, bude nejhezčím mistrovským dílem. 

Vím, že i když teď čteš tyto řádky, myšlenky ti nedají pokoj... co zítra na oběd, nemám brambory, musím vyprat, koupit pleny, školákovi koupit páté pravítko...ale na chvíli zpomal... věnuj čas sobě. Nenech se ovládnout frustraci a únavou... obejmi sama sebe a řekni si: velkému dílu musí předcházet trochu zmatku 🙂

Drahá maminko mého dítěte... řekni, jaké překvapení v tom všem prožíváš? Možná Tě překvapilo, jak může žena tak hodně milovat, tak hodně udělat a tak málo spát? 🙂 To vše není maličkost..to je umění.. udělat tolik věcí za den je čin skutečné hrdinky!

Přeji Ti, aby ses radovala z tohoto životního dobrodružství, chodila hrdá a sebevědomá. Jsi skvělá a vždy budeš, navzdory neúspěchům. Proč? Protože vždy budeš chtít být ještě lepší ...pro někoho. Chci Ti přát, aby neztrácela víru ve své hodnoty, hodnoty člověka i ženy. Starej se o sebe sama. Nezapomínej, že než jsi začala být mámou, byla jsi ženou - tak se o ni starej, hýčkej ji, potěš ji dárkem - koneckonců, stojí to za to ne?

Hlavně Ti přeji lásku. Ať je to ona, která dá sílu, víru, ochotu pracovat a učit se. Raduj se každý den a hrdě obdivuj svoje mistrovské dílo - šťastnou rodinu.

Být matkou je velká věc...

Advent již začal. V mém okolí někteří mluví o pokání, někdy o smutku, o depresi. ALE! advent pochází z latinského adventus, což znamená příchod. Příchod = narození Ježíše Krista. 

Je to doba, kdy se připravujeme na VÁNOCE. Když čekáte návštěvu (přátelé, oslava narozenin, známí ze zahraničí...) naplánujeme si oslavu. Připravíme pití, jídlo, doma gruntujeme 🙂 Těšíme se na setkání. Ale buďme upřímní. Někdy tyto přípravy dají zabrat. Nejednou se těším na oslavu narozenin, ale pak jsem mrtvá z toho, jak vše je třeba připravit a nachystat. A tak se mi zdá, že během příprav ještě neslavíme - v jiném případě by bylo těžko odlišit oslavu od příprav.

Adventní radost má hluboký duchovní základ: čistíme naše domovy (někdo gruntuje již od října), ale měli bychom myslet i na čištění srdcí a duší. Odpuštění, smíření -  to jsou podle mě hlavní úkoly. Co to vyžaduje? Je potřeba sebereflexe, chvíli oddychu a zastavení se, abychom mohli nahlédnout do sebe sama a znovuobjevit smysl života. smysl každodenních "úsilí". Myslím, že toto období nás zve k tomu, abychom našli chvíli sami pro sebe, i kdyby jenom chviličku, a podívali se na sebe, na svou rodinu, na lidi kolem sebe. Možná to bude sebereflexe o snech - jaký chci mít život, jaké chci mít emoce, jaké vztahy chci v životě mít. 

Advent. Je to čas zázraků. Ale zázraky se nestávají jen tak - vyžadují naše odhodlání, naši energii, víru a pocit vděčnosti za to, co již máme. Zázraky, které zažíváme v každodenním životě, považujeme příliš často za normální a přirozené. Zvykli jsme si na ně.  Tento nedostatek vděčnosti bohužel otevírá dveře k tomu, abychom "ztratili". Děkujme za to, kde jsme, co jsme a koho máme. 

• Jak dlouho trvá advent? 

Adventní čas začíná čtyři týdny před Vánocemi. V kostelech se začíná objevovat fialová barva, která má znamenat pokání. Není to o smutku, ale o pozvání k zamyšlení. Počátky adventu sahají do 4 st.n.l., tedy vlastně do doby, od kdy se slaví Vánoce. Termín Vánoc je vlastně "dohodnut". Z psychologického hlediska je podle mne čas zvolen ideálně :D Máme nejdelší noci a nejkratší dny. Mnoho lidí by prožívalo depresi z toho nejkratšího dne, ale většina žije přípravami na vánoce. A tak se ani nenadějeme a je po vánocích a najednou nejkratší den v roce je za námi a dne začíná přibývat. :D A to je optimistické :D 

• Adventní zvyky

V mnoha zemích jsou adventní zvyky živé, barevné a krásné.. v některých jsou zatraceny přes "životní koloběh". Mnoho zvyků znáté, a nebude to pro Vás novinka 🙂

ADVENTNÍ VĚNEC - nejčastěji ve tvaru kruhu, na kterém se nachází 4 svíčky (symbolizují 4 neděle). Každý z nich je symbolem darů ducha:
- první svíčka je symbolem MÍRU, 
- druhá svíčka je symbolem VÍRY, 
- třetí svíčka je symbolem LÁSKY, 
- čtvrtá svíčka je symbolem NADĚJE

Je to tedy úžasný okamžik, kdy se můžeme zamyslet nad MÍREM v našich životech (mír ten pravý, který naplňuje život, srdce a naše rodiny. Můžeme se zamyslet nad VÍROU (možná ta, která je nad rámec naší logiky), nad LÁSKOU (k lidem, k nepřátelům, k životu..) a nad NADĚJÍ (která je silná, vytrvalá...) Věnec je symbolem komunity, která věří v lepší zítřek. Zelené větve znamenají život a naději. Svíčky znamenají světlo. A kruh koloběh života.

ADVENTNÍ KALENDÁŘ - tak trochu speciální kalendář, který odečítá dny do Štědrého dne. První myšlenka se objevila v 19. stolení v Německu. Tento zvyk je v mnoha zemích.

ADVENNTÍ LAMPIÓN - u nás spíše méně oblíbený. Jedná se vlastně o lampu, uzavřený čtyřúhelník, jehož stěny zdobí často biblické symboly. Lampión, lucerna je symbolem podobenství o biblických moudrých pannách, které byly připraveny na příchod Zachránce.

V našich domovech používáme různé lampy, světýlka, svíčky... k osvětlení temného zimního období. Výsledkem je to, že naše domovy mají úžasnou atmosféru 🙂 Světlo překonává temnotu. 

Pojďme se tedy radovat během adventního období. Pojďme si najít chvíli sama pro sebe. Věřím, že to pro nás bude užitečné!

JÁ VÍM, ŽE TO ZNÁTE.. ALE JÁ MUSÍM.. DNEŠEK MI TO POTRDIL, JAK DĚTI MILUJÍ ČAS S NÁMI...

--------------------------------------------------------------------------------------

Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná. Náhle zjistila, že na ni čeká u dveří její šestiletý syn.

Syn: “Mami, můžu se tě na něco zeptat?”

Máma: “Jistě, na copak?”

Syn: “Mami, kolik vyděláš za hodinu?”

Máma: “Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?” Odpověděla žena nazlobeně.

Syn: “Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?”

Máma: “Když to musíš vědět, tak je to 100 korun za hodinu.”

Syn: “Ach jo,” povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou. “Mami, můžu si půjčit 50 korun?”

Máma byla bez sebe, “Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost.”

Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze? Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50 korun opravdu potřeboval. Moc často si o peníze neříkal. Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela.

“Už spíš, synku?” Zeptala se.

“Ne, mami, jsem vzhůru,” odpověděl chlapec.

“Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela,” řekla žena. “Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl.”

Malý chlapec se posadil a usmál. “Ach, mami, moc děkuju,” zajásal. Pak sáhl pod polštář a vytáhl několik desetikorun. Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv. Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.

“Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?”, zabručela matka.

“Protože jsem neměl dost, ale teď už mám,” odpověděl chlapec. “Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet.”

Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.

Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme si protéci čas mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě „100 korun“ s někým, koho opravdu milujete. Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během několika hodin, ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života.

Příprava na Vánoce se pojí s úklidem, nákupy, odpočinkem, cukrovím, dovolenou, s rodinou, vánočním stromkem, kaprem, s dárkami... a možná také s vánočními přání? Tak nějak se ze života vytratily papírové vánoční přání? Vnímáte to stejně? Doba je jiná a lidé raději pošlou smsku nebo email. Nejčastěji je to ještě smska neosobní, přeposílána mnoho dalším lidem. 

Pro mě kouzlo mají přání vyráběné z lásky.. nejsou dokonalé, ale jsou originální. 

Možná si říkáte, ty vydřiduchy (česká pošta) nebudu podporovat. Ano, pravda. Minulý rok jsem dala 300 kč za odeslání vánočních pohlednic a přání. Šok. Ale letos to dělám jinak 🙂 Vánoční přání si připracuji hodně dopředu a budeme je tak trochu vozit v autě. A když pojedeme okolo známých... hodíme do schránky.. nebo prostě se potkáme někde na ulici, v obchodě.. 🙂 Do Polska a Ameriky sice nepojedu, ale to si myslím, že má peněženka zvládne 🙂

Pojďme však na nějaké nápady, jak přání vytvořit. Co potřebujeme? Zajisté nějaké papíry barevné, ideálně kartonového typu. Dále lepidlo, třeba tavná pistole nebo nějaké lepší lepidlo (napadá mě herkules). A dál? Cokoliv... prostě to, co se Vám třeba doma válí a raději byste vyhodili. Co tím myslím? korek od vína, zátky od piva, staré knoflíky, kousky novin, letáky, rozbité baňky..atd

KNOFLÍKY

KORÁLKY

ZBYTKY PAPÍRU - lze využít na dárky na vánoční přání 🙂

Tak dámy, jak to máte vy? jste také pro vánoční přání dělané ručně? Vytváříte s dětmi? Po čem letos sáhnete? Nějaké tipy na využití věcí na vánoční přání? 

Hezké tvoření všem 🙂

V každé rodině přijde období, kdy se děti více zajímají o deskové hry. Dítě si již hraje od malého věku. A tak nemůže být přece překvapením to, že s věkem přichází i obtížnější hry. První hru jakou jsme doma měli je JENGA. V jednoduchosti je krása. Tato hra je o zručnosti, ale i s mýli dětmi lze ji použít na klasické stavění domečků, věží, garáží atd.

Já dneska vložím seznam TOP her. Věřím, že hodně z Vás uslyší o nich poprvé. Třeba Vás inspirují a koupíte svým dětem! Nezapomeňte s dětmi hrát deskovky. Děti miluji, když můžou hrát hry se svými rodiči.

• TOPITO – STÁT SE HVĚZDOU ŠAPITÓ
  • jedná se o stavění postaviček v cirkusu podle návodu, který si vylosujeme. Buďto budeme ukládat v nějakém pořadí a nebo na nějakém místě. Dítě se naučí manuální zručnosti (musí dřevěné figurky postavit na sebe, a dokonce je přesunout  z místa na jiné místo). A není to tak jednoduché. Dítě musí dopředu vymyslet strategii své hry. Cílem je rovněž Vás rozesmát, protože několikrát Vám celý cirkus spadne 🙂
• ŽELVÍ ZÁVODY
  • cílem je, abychom se dostali k jídlu. Každý má svoji želvičku (skrytou před jinými hráči) a hrací karty. Pokud želva stane na poli jiné želvy, bere ji na krunýř 🙂 Na první pohled hra vypadá velmi složitě (pro děti), ale zaručuji, že se budete dobře bavit..dokonce ji děti pochopí velmi rychle. A věřím, že i dospěláci si tuto hru zamilují.

• SUPERFARMÁŘ A JEZEVEC
  • každý hráč je farmářem a rozhoduje, jaké zvíře bude to jeho. Kdo chce vyhrát tuto logickou hru, musí mít nejvíce zvířat. Hraje se s hracími kostkami, které nám však výběr zvířat můžou pokazit, protože nás může navštívit vlk nebo liška. Ale můžeme se bránit, když si pořídíme malého nebo velkého pejska 🙂 Líbí se mi na hře i to, že zvířata můžeme prodávat jiným. Například za 6 králíků dostanete ovečku. S malými dětmi budete muset pomoci s počítáním, ale věřím, že i tuto hru děti pochopí velmi rychle. Dokonce se budete divit, jak Vás rychle dostane a vyhraje. 

• DOBBLE
  • tuto hru snad nemusím ani popisovat. Myslím, že ji zná každý. Je tolik druhů již na trhu, že je těžko se v tom orientovat. Dokonce můžete si svou vlastní verzi vytvořit doma. Hru bych popsala jednoduše: vnímavost a rychlost. Je potřeba čím nejrychleji najít stejný symbol, obrázek. A to je vše přátelé. Takto jednoduché pravidla 🙂 Dokonce s malinkými dětmi můžete hrát tak, že nebudou pojmenovávat daný obrázek, ale pouze ho ukážou. Hra je super, protože se vejde do "kapsy" a tak ji můžete vzít kdekoli 🙂

• 5 SEKUND JUNIOR
  • v této hře je potřeba odpovídat na otázky, ale na odpověď máme jenom 5 vteřin. Odpočet nám zajistí spirálová časomíra. Příklady otázek: Vyjmenuj 2 dny v týdnu, vyjmenuj 2 pomůcky kuchaře, vyjmenuj 2 zvířatka... atd. Nejenom, že si zahrajete, ale s dítětem můžete zopakovat zvířata, barvy, čísla a mnoho dalšího.

• RIFF ROUTE – NA CESTĚ K ÚTESU 
  • cílem je dostat ryby do úkrytu, do bezpečí - korálů. Problémem jsou predátoři. Hráči pohybují rybami nebo predátory s cílem najít jak nejdříve úkryt. Je potřeba přemýšlet, aby naše ryby nebyly potravou predátorů. Je to jednoduchá hra, pro děti ideální. Určitě si zamilují obrázky, které jsou jakoby z pohádky. 

Pamatuji si den, kdy v televizi jsem slyšela informaci o koronaviru ve světě. Byla to informace. Něco, co se mě netýká.. něco co je daleko.. něco, abych věděla, co se děje ve světě.. něco, co je velmi daleko. A pár týdnů na to jsme přivítali KORONU u nás v ČR. Dokonce několik týdnů na to jsme zůstali "zavřeni doma". 

Zdálo se, že epidemie chřipky je za dveřmi a přitom nás zasáhla pandemie koronaviru. 

Možná jsem nebyla připravená, že něco takového může přijít? A z druhé strany.. dá se na něco takového připravit? 

MŮŽU VŠAK S JISTOTOU ŘÍCI, ŽE TEĎ MŮŽU NAJÍT V TOM VŠEM I NĚJAKÁ POZITIVA.

• VZTAHY - kdybyste se zeptali svých známých, zda si dokážou představit být se svou ženou, dětmi, partnerem, rodičemi... zavřený 24 hodin denně.. s jistotou můžu říci, že většina by řekla že jste spadli z višně.. a určitě taková situace nikdy nenastane. Teď již víme, že nastat může. A dokonce víme, co takové situace znamenají. První dny jsou určitě těžké. Najednou nastala nová situaci a vy všichni se učíte v ní fungovat. Najednou normální den je nenormální... nebo spíše začíná být normální? Děti mají "mámu", "tátu" tak, jak to má být. Najednou vztahy dostávají jiný rozměr. Ano, souhlasím. Je to velmi těžká zkouška každé rodiny. Izolace a dobrá nálada? Být stále spolu a nevyjít si večer s přáteli na dobrou večeři nebo pivo? Být s dětmi 24 hodin a nemoct je poslat do školky, školy na kroužek? Ano, zní to drsně.. ale taková doba může pomoct našim vztahům!!!! Můžeme o ně spolu pečovat!
• karanténa = OSOBNÍ PRIORITY- najednou jsem musela rozhodnout, na co můžu mít vliv a do čeho kecat prostě nemůžu nebo nemám právo. Tím způsobem vznikl seznam priorit:
  • zdraví mé rodiny, známých
  • bezpečí
  • vztahy s přáteli
  • finanční bezpečí
  • sny

Když chci aby mi blízcí byli zdraví.. tak se snažím co nejméně chodit na riziková místa. Obchody tehdy, když je to nutné.. ale zase se neomezujeme.. prostě dojde mouka, jdu koupit (pokud nelze ničím nahradit nebo vymyslet oběd jinak) neříkám si, že nákupy až v úterý 🙂 Když jdeme s rodinou na procházku (psychická pohoda je důležitá..taktéž odpočinek v jiné formě), tak jdeme do lesa..tam, kde nemůžeme potkat skupiny lidí...Roušky.. téma, které snad bude stále aktuální k diskusi.. také s nima nesouhlasím.. ale respektuji rozhodnutí vlády. Nosím, nosíme. S rozumem. (v lese fakt ne)

Děti. Nová situace a děti ji tak nějak přijímají. Jednoduše. Nenaříkají, jako my dospělí.. nenadávají.. ano, nelíbí se jim to, ale přijali to. (aspoň u nás a u přátel).

• HOSPODAŘENÍ S JÍDLEM - mít vděčnost za to, že se má jídlo, mně naučili doma. Nesnáším vyhazování jídla, mrhání jídlem. Takto to bylo.. takto to je.. ale teď jsem to trochu pozměnila. Do obchodu jenom s nákupním seznamem.. rychle a efektivně. Je zajimavé, jak najednou člověk dokáže zpracovat "zásoby" ve spižírně, které čekaly na lepší (horší) časy. Nebo snad čekaly až jim projde termín
• FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ - je to tak jednoduché pravidlo: "jsi doma - méně utrácíš". No zas tak to není pravda.. nevím zda souhlasíte, ale já pozoruji tyto změny:
  • produkty zdražily
  • ochranné pomůcky stále jsou drahé
  • rodiny mají menší příjmy (ošetřovné, karanténa, zavřené podniky...)

Pár triků a hned to šlo s penězmi jinak 🙂 Stačilo omezit nákupy do jednoho dne v týdnu. Snažím se "odkládat pár korun" stůj co stůj. Proč to píšu v úvozovkách? Manžel dostane prémie, odložím více. A proč to dělám hned po výplatě? Protože, když mozek je až moc jednoduchý přítel. Chce utratit tolik, kolik vidí. Před další výplatou, zůstatek na účtě okamžitě odesíláme na jiný účet! Spořící! Ano, žiju teď a tady.. ale finančně ne. Bezpečí i ve financích je potřeba mít. Nevíme, co bude zítra. Může být lépe, může být hůř. Ale tím, jakým způsobem fungujeme ve financích teď, má vliv na finanční bezpečí mé rodiny. 

• MALIČKOSTI - čas karantény, čas jiné doby, čas s rodinou mě naučil ocenit maličkosti. Vážit si toho, co mám teď, koho mám vedle sebe. Nevím, co bude zítra. Ale můžu se radovat z dneška! Já vím, že nejistota  se najednou dostala do našich životů. Vím, že jsou dny lepší a horší. Vím, že někdy nemáte sílu (já také ne). Vím, že Vám chybí večerní posezení s přáteli (mně také). Chybí mi hodně "normálních" činností. Ale vím, že můžu si více vážit toho, co je teď. Nevím, jak dlouho korona zde bude.. nevím jak dlouho budou ještě vládní opatření.. TO CO MŮŽU TEĎ UDĚLAT.. OCENIT TO, ŽE JSME DOMA A JME ZDRAVÍ. Teď a tady. 

DRAHÁ PŘÍTELKYNĚ MK! PŘEJI TI, ABYS VIDĚLA TAKÉ POZITIVA V TÉ "JINÉ" DOBĚ! 

Léto vždycky uteče jako voda. Najednou teplé krásné večery jsou fuč. Tma venku začíná brzy, ubývá dnů, přibývá noci. Přichází podzim. Vlastně už je tady 🙂 cítíme ji všude kolem sebe, vidíme ji, protože krásně obarvila listy na stromách 🙂 Nejenom že přichází krásný podzim, ale s ním i obávané virózy ... (neřeším coronu)

Jak si radíte s kašlem, rýmou ?

MOŘSKÁ VODA - pro mě je to základní pomůcka, která v lékárničce nemůže chybět. Když se jenom objeví první příznaky rýmy, ihned vím, kam musím šáhnout. Je potřeba pár krát denně propláchnout nos. Co je ideální, že můžou tuto domácí metodu používat i těhotné ženy 🙂

Existují dva druhy mořské vody:

Izotonický roztok - ideální na první dny nachlazení, když máme výtok z nosu

Hypertonický roztok - když máme ucpaný nos

INHALACE - další postup, který pomáhá a pro děti je ideální, často využíváme. Do litru vroucí vody dávám dvě polévkové lžíce soli (NaCl 0,9%). 

INHALACE majoránky - do půl litru vody přidávám 2 lžičky sušené majoránky

SIRUP Z SIBULE, MEDU, ČESNEKU 

Ani chuť ani vůně není TOP, ale přírodní antibiotikum je pro mně poklad přírody. Recept je jednoduchý: nasekám středně velkou cibuli, přidám 3 stroužky česneku nakrájené na tenké plátky, zaleju 3-4 lžícemi medu. Vše uskladním na noc, pak scedím. Denně 1 lžička.

VZDUCH

Čerstvý vzduch je potřebný ke spaní. Zvláště, když jsme nemocní. 

Co se Vám osvědčilo? Zdraví zdar 🙂

Vařím... nemiluji tuhle část života.. ale ani mě nerujnuje pychicky.. prostě to beru tak, že je to moje samozřejmost.. a když rodině chutná - o to víc mám radost. Menu si skládám skoro ze dne na den.. Prostě si řeknu, co bych tak mohla uvařit.. ano je to i tím, že mám hodně věcí v mrazáku.. a nebo kouknu do lednice.. co by se dalo uvařit... (nesnáším vyházení jídla, takže když vidím že u něčeho končí expirace.. začínám experimentovat v kuchyni)

V mé kuchyni však vždy musí být polévka i druhý chod. Když nemám nápad, kouknu na internet nebo do mého sešitu, kde si ukádám recepty z časopisů, od kamarádů..

A JAKÉ JE PODLE MNĚ NEJJEDNODUŠŠÍ JÍDLO NA SVĚTĚ  a přitom je parádní🙂 a všem chutná? TĚSTOVINY S KREVETAMI. Podle mně není možné, aby ho někdo nemiloval nebo zkazil během vaření 🙂

Základ? Těstoviny s olejem z oliv, do toho naházím krevety a je to 🙂 ale kde je fantazie? Můžete si přidat cuketu, olivy, kuřecí maso, sušené rajčata, žampiony... 

Pro 4-5 osob:

500 g těstovin
petržel
česnek
olivový olej
parmazán
krevety

(chilli papričky)

1. Těstoviny al dente v osolené vodě
2. pánev + olej + česnek + krevety (přímo z mrazáku přeleju teplou vodou z vodovodu, osuším)
3. petržel nasekám na drobno, chilli pro odvážné + sýr
4. vše spojíme! dobrou chuť!!!!