Ahoj vsem maminkam. Nikdy bych neverila, ze se na takove forum prihlasim, ale prave tyto diskuzni fora me v urcity moment drzela nad vodou. Clovek si uvedomi, ze na svete je spoustu podobnych pripadu a spoustu lidi, kteri prozivaji podobnou bolest. Loni v lednu 2016 jsme s manzelem zjistili, ze jsme " konecne" tehotni. Snazili jsme se hrozne dlouho a stale bez uspechu. Pak to konecne prislo a byla z toho obrovska radost. Aby radosti bylo vice, dozvedeli jsme se, ze cekame dvojcatka. Pozdeji nam rekli, ze to bude holcicka a chlapecek " nadhera". Byl to uzasny pocit. Tohle jsme si prali. Brisko rostlo, s miminkama jsme si povidali a rikali jim, jak moc se na ne tesime. Radostne jsme s manzelem nakupovali vybavicku, sehnali jsme uzasny kocarek a vse jsme meli brzo pripravene, od plenek az po postylky🙂 Pak prisel  smutny moment. Ve 23 tydnu mi praskla voda. I kdyz lekari udelali maximum, miminka se nepodarilo zachranit. Holcicka prisla na svet mrtva a chlapecek umrel do 10 minut. Zhroutil se nam svet. Na dva tydny jsme zmizeli. Ta bolest byla neskutecna. Porad jsem se schovavala. Probrecela jsem cele dny i noci. Ta prazdnota, ty pocity. Nic horsiho jsem v zivote nezazila. Chtelo se mi umrit. Cokoliv mi ty drobecky pripominalo, me uvnitr ubijelo.  Porad jsem chodila a drzela si brisko a prosila at se mi vrati. Hrozne jsem si prala byt  znova tehotna, ale neslo to, nemohli jsme. Postupem casu jsme se s tim zacli vyrovnavat. Ta bolest uz nikdy nevymizi, ale casem se utlumi. Cokoliv mi vsak do dneska  miminka pripomene, tak mi vhrne slzy do oci...... Dnes jsem znova ve 22 tydnu tehotenstvi. Cekame holcicku a modlime se, at je vse vporadku. Hrozne se na ni tesime. Jsem znova stastna a plna sily. Nikdy vsak nezapomenu na sva dvojcatka. Stale si s nimi povidam, i kdyz jsou uz v nebicku. Vim, ze je spoustu maminek, ktere prozivaji obdobnou situaci a vsem drzim moc palce, at jsou znova stastne, tak jako ja.