Anuška beruška + narození Leontýnky

Leontýnka se narodila v neděli 15.11.2009 v 02:32 hodin, měla 2 700 g a 47 cm.
No porod byl fakt fofr! V sobotu odpoledne jsem zkusila ricinový nápoj na vyvolání porodu, byla jsem v 39 tt. Říkala jsem si, že malá je už donošená a bála jsem se toho, že mám na placentě hematon a dr. mě strašila, že to ke konci těhu může být problém. Tak jsem si řekla, že to zkusím a pokud by už malá chtěla na svět, tak se to povede a když ne, tak se nic neděje. Asi za 4 hodiny po vypití mi začaly bolesti, ale ne nějak silné, takoví poslíčci. Trvaly asi dvě hodiny, pak jsem si dala vanu, to bylo tak devět a úplně to přestalo. Šla jsem uspat Aničku, po bolestech ani památky. V jedenáct jsem se chystala do postele a manžu napadlo dát sexík, tak jsme na to hupsli a asi do pěti minut potom silné bolesty po dvou minutách! Nevěřila jsem ale, že by to mohl být porod, šla jsem si lehnout a snažila se to zaspat, ale nešlo to. V posteli jsem vydržela do dvanácti, pak jsem šla znovu do sprchy a nepřestalo to, jen to bylo silnější a silnější. Ve 12:40 ze mě začalo něco téct a koukám, že krev (asi zátka) a pak už to byly fofry - rychle zavolat babičce, ať přijede, má na to naštěstí pět minut a byla mega rychlá, popadnout tašku a jelo se. Porodka je tu taky pět minut, takže něco málo po jedné jsme byli tam. Hned mě vzali na monitor, kontra už po minutě, takže docela síla vydržet tam sedět a odpovídat na dotazy typu, jaké mám alergie. Pak na ambulanci, kde mě zkoukl dr. a řekl, že jsem otevřená na 7-8 cm a že už to bude rychlovka. Dali nám pokoj, ale vydržela jsem tam jenom chviličku, hned jsem cítila tlak na konečník, tak mě manžel přenesl na sál, kde jsem ve stoje prodýchávala kontrakce, letěla jedna za druhou a přišlo mi, že to nemůžu přežít, byly silnější než u Aničky, asi proto, že ty bolesty přišly tak náhle a tělo se na ně nestačilo pořádně připravit. Najednou tlak zesílil, tak se koukla PA a mohla jsem si zatlačit, aby se schoval poslední kousíček branky a pak na jednu kontrakci a asi tři krátká zatlačení byla malá venku. Byla fialová, vůbec neplakala, ale vše o.k, apgar skóre 9-9-9 Nechápala jsem, že už je to za mnou Nechtěla se přisát, hodně se napila plodovky, tak ji dali na vyhřívané lůžko. No a představte si, že tu placentu už jsem měla špatnou, dr. mi řekl, že kdyby malá nešla na svět dřív, tak to mohlo špatně dopadnout . Měla jsem jenom dva pidi stehny, hned jsem mohla sedět.
Na pokoj jsem ji dostala v neděli dopoledne, bojovaly jsme s kojením, měla slabší sací reflex, ale postupně začala bumbat a teď už dulí krásně, mlíčka mám hrozně moc. Anička za mnou přišla už v tu neděli, malá se jí moc líbila a vůbec neplakala, když šla domů, udělala mi pá pá a pohoda, jen doma se po mě prý sem tam ptala a natahovala, ale žádná hrůza. Mně se po ní stýskalo hodně, ale byla jsem v klidu, že to doma zvládají.
Pak se Leonce rozjela žloutenka, ale naštěstí ne tolik, aby si nás tam nechali dýl. Ještě jsme museli na kardiologii, má slaboučký šelest, ale bude to dobré, jen se jí ještě neuzavřely dvě malé dírečky v srdíčku. Doma je to úžasné, Anička je naprosto skvělá, Leontýku si zamilovala, říká jí Lela. Pořád je u ní, nakukuje do postýlky, hladí ji, dává pusinky, chce ji přebalovat, chce ať ji kojím apod. Leontýnka je zlatíčko, vůbec ještě nepláče, pořád jenom spinká, i na kojení ji musím budit. A manžel - u porodu báječný, doma ještě lepší - uklízí, vaří, pomáhá s Aničkou co to jde..Jsem hrozně moc šťastná, že mám dvě krásné zdravé holčičky a báječného chlapa, prostě skvělou rodinu, jakou jsem si vždycky přála a ani jsem nevěřila tomu, že se mi to jednou splní. Všechny je hrozně moc miluju a svůj život si bez nich nedokážu vůbec představit. Děkuju za to všechno...
PS: píšu to a brečím, ach ty hormony 🙂