„I když jsem tu pracovala a znala tady každý kout, tak jako pacient jsem se tu cítila neskutečně sama.“ Takhle mé splíny po porodu rozebírá sestra, která mi vytahuje kanylu z žíly a sundává obvazy z nohou.
Malý uzlíček radosti je na světě, teď už jenom s ním jít domů.
Rozhodně nejsem jediná, komu pobyt na oddělení šestinedělí v porodnici příliš nesedl. Projde si jím každá žena po porodu, ať už přirozeném, nebo po císařském řezu. Většinou však trvá jen pár dní, maximálně týden. A jak už je to s pobytem v nemocnici, někdo ho snáší dobře, jiný hůř.
Není divu. Při čekání na porod člověka vůbec nenapadne, co bude potom. Že porodem to nekončí, ale začíná. Začínají slasti i strasti mateřství –poprvé přičichnout k hlavičce miminka, odhadovat, na koho je podobné, ale i vstávat několikrát za noc, nevědět, proč pláče a potýkat se s fyzickými obtížemi těla po porodu.
Přestože na oddělení šestinedělí je o vás postarané z hlediska fyzického, stejně jako o vaše miminko, může se někomu zdát, že pobyt tam je hodně náročný. Můžou za to v prvé řadě hormony. „Porod dítěte znamená pro tělo ženy obrovskou hormonální změnu,“ píše se v knize Baby lexikon od Lilli Stolowské.
První dny po porodu jsou proto extrémně náročné. Den nebo dva jste čiperná, aktivní a radujete se z nového rozkošného človíčka v rodině. „Je úplně normální, že třetí den se vzbudíte a okamžitě se rozbrečíte. Děsí vás ta obrovská bolestivě nateklá prsa, pořád vás pobolívá jizva, manžel vám donesl bonbony, které nesnášíte, dítě má podivné flíčky v obličeji a vy nevíte proč… Po krásném zážitku zázraku zrození se vracíte do normálního života,“ dodává Baby lexikon.
Hormonální vzestupy a pády byste ale zažívala i doma a než si otrávit hádkami a pláčem první dny s miminkem v domácím prostředí, je lepší si to odžít jinde, ne?
V tomto zranitelném stavu pak stačí někdo z personálu, kdo vám třeba jen trochu nesedí, a problém je na světě. Právě proto je oddělení šestinedělí stále velkým strašákem pro hodně maminek, kterým vadí, že nejsou na „svém“ a těžce nesou nemocniční prostředí. Mně hodně pomáhalo při setkání s nepříjemným personálem opakovat si v duchu, že jim jednou skončí směna a že pak přijde někdo lepší.
Jako doma to tu opravdu není.
„Moc mi nepřidalo ani to, když jsem po probdělé noci musela vstávat v šest ráno na měření teploty, potom byla jedna vizita, druhá vizita pro miminko atd. Jakékoliv zvykání na sebe s miminkem nám narušoval nemocniční řád,“ podotýká jedna z maminek. Jenže doktoři vědí, nač tak časté kontroly mají. Jakýkoliv problém u miminka nebo matky tak můžou zachytit v počátku a vyhnout se případným komplikacím.
Dalším překvapením také bývá pro novopečenou maminku kojení. Sestry se s tím většinou "nemažou", což znamená, že vám prostě vezmou bradavku a natlačí ji dítěti do pusy. "Když se mi to stalo poprvé, byla jsem totálně v šoku. U druhého děcka už jsem to tak neřešila, ale stejně mi to bylo nepříjemné," popisuje @sussane6.
Na každém oddělení dnes už bývají laktační sestry, které mají přímo v popisu práce vám pomoci při kojení. Jsou to většinou ty nejpříjemnější a nejmilejší ženské z personálu (dle mé dvojnásobné zkušenosti). Je lepší poslouchat jejich rady, než si potom z domu shánět soukromou laktační poradkyni - i když je samozřejmě dobře, že taková možnost existuje.
Porodnice jako součásti nemocnic se vyznačují typickým neduhem českého zdravotnictví - nepříliš chutnou stravou. Často navíc nevhodnou pro kojící matky. Čerstvé pečivo, květáková polévka, čočka a podobné nadýmavé potraviny na porodnici putují s železnou pravidelností.
„Stěžovaly jsme si těm, kdo jídelníčky chystají. Vždy bez úspěchu,“ prozradila mi dětská sestra, se kterou téma jídelníčku probírám. „Za trest bych jim přála mít noční službu na oddělení třeba po květákové polévce, to nestíhám přebíhat z jednoho pokoje do druhého,“ dodává sarkasticky.
Spousta maminek je ale ráda, že si v porodnici odpočine. Jsou to hlavně matky, co už doma aspoň jedno dítě mají. "Pro mě to byla dovolená. Malý byl s tátou, oba to zvládli, no a já nemusela vařit, prát a žehlit jako po zbytek mateřské," pochvaluje si @janieee.
A perlička na závěr. Schválně jestli překonáte nejhorší zážitek z oddělení šestinedělí, který se stal nedávno mé kamarádce. Sestra jí v koupelně dělala předporodní klystýr a v půlce toho procesu jí z kamarádky ona hadička vypadla, tak si asi dovedete představit, jak to tam vypadalo...
P. S. Jaký zážitek jste měly na šestinedělí vy, dobrý či špatný? Těším se v diskuzi.
Zdroj fotek: www.stocksnap.io
K těm laktacnim sestrám: u nás byly sice milé, ale o kojení věděly pramálo. Kdybych je poslechla, nejspíš.opravdu po návratu z porodnice musím volat LP.
Take si nestezuji. 4 h po porodu uz jsme s dcerou byly v posteli - doma a pecoval o nas manzel. Ambulantni porod pro nas byla skvela volba ❤
Moc špatný článek ☹ Argumenty v druhé části každého odstavce jsou k pláči
pod to bych se taky podepsala 👍😉
Opravdu nechci být jízlivá, ale TOTO vydává redakce? To jako vážně?
Začni psát komentář...
Ja si asi na nic stezovat nemuzu,vse probehlo super,i kdyz jsem tam byla tyden,prostredi,personal,strava...vse bylo fajn.