Vzdor

6.článek ze série DÍTĚ JAKO PARŤÁK

Představte si, že jste v časovém presu. Nadřízený v práci na Vás vyvíjí tlak. Chce po Vás něco udělat teď hned, ale Vy potřebujete dodělat rozdělanou práci. Nemáte možnost se samostatně rozhodnout, jakým způsobem budete věci dělat, ani kdy je budete dělat. Nikdo Vás neposlouchá a nerespektuje Váš názor.

JAK SE CÍTÍTE? Jste naštvaní? Křičíte? Hádáte se? Brečíte? Nebo snad děláte, že neslyšíte?

A teď si představte, že jste v klidu a pohodě. Na vše máte dostatek času, přesně tolik, kolik potřebujete. Vše můžete udělat tak, jak Vám to vyhovuje, podle svého. Sami se můžete rozhodnout, kdy, co a jakým způsobem budete dělat. Druzí Vám naslouchají a respektují Váš názor.

Už je to lepší? Cítíte se lépe?

Pokud dětem vytvoříte pohodu, dáte jim dostatek času, dovolíte jim věci dělat vlastním způsobem, umožníte jim spolurozhodovat o věcech, které se jich týkají, budete jim naslouchat a respektovat jejich názor, budou se také cítit dobře a nebudou mít potřebu se s Vámi hádat, vztekat se nebo dělat, že neslyší.

U nás doma panuje pohoda, nehádáme se. Všichni si vzájemně poskytujeme prostor na to, co, kdy a jakým způsobem budeme dělat. A světe div se,  funguje to. Děti udělají to, co potřebuji bez zbytečného vztekání a odmlouvání.

Základ všeho je, sdělovat dětem svoje přání a požadavky v klidu a včas, ne v časovém presu. Ano, souhlasím s Vámi, že to vždycky nejde. Také občas uletím a jen zavelím, protože mi čas šlape na paty. Většinou je ale pohoda v háji a vše funguje pod tlakem a mnohem hůře.

Nikdy nezapomenu děti poprosit a poděkovat. I tehdy, když jde třeba o školní věci, úklid vlastních věcí apod. Nestojím si za tím, že se věci musí udělat hned a takovým způsobem, který já považuji za správný. Domluvíme si časový limit. Do oběda, do večeře, do pohádek, do určité hodiny. Pokud potřebují, nabídnu jim radu, pomoc nebo spolupráci a už nechám na nich, kdy a jakým způsobem to uskuteční.

Zjednodušeně to vypadá asi takhle:

„Davide, prosím, je potřeba udělat si úkoly a přípravu do školy.“

Jo, jen dohraju tuhle hru. Hraju online a kdybych teď skončil, dostal bych trestné body.“

„Potřebovala bych, kdybys to měl hotové, než začne ten film, na který ses chtěl dívat.“

„Jo, to zvládnu.“

„Spoléhám na tebe. Když to nebude hotové, bude se to muset udělat, až poběží film.“

„To dám. V pohodě“

Většinou je to tak,  jak jsme se domluvili. Když není, pokračuje to asi takhle:

„Davide je hotová příprava a úkoly do školy, jak jsem tě prosila? Už začíná film.“

„Já jsem na to zapomněl. Můžu si to udělat potom?“

„Je mi líto, ale byli jsme na něčem domluveni, bude se to muset udělat teď.“

Trvám si na svém, protože vím, že kdybych povolila přípravu do školy udělat až po filmu, příště by se situace opakovala stejně. To víte, že je syn naštvaný a zlobí se, ale příště si dá pozor, aby vše stihl udělat tak, jak jsme se dohodli.

Je důležité dodržovat oboustranně pravidla tak, jak si je na začátku domluvíte.

Když budete důslední, ale zároveň ohleduplní k potřebám svých dětí, výsledek se jistě brzy dostaví. 

Dětem, které ještě neznají hodiny, můžete kolem ciferníku nalepit samolepky, aby mohly sledovat, jak jim ubíhá čas. A nezapomeňte to s nimi ze začátku párkrát natrénovat.

Držím Vám palce.🙂