Ahoj všem! 

Rozhodla jsem se podělit o svou zkušenost s vysazením HA, protože a poněvadž to může třeba někomu pomoc. Bude to dlouhé čtení, ale nechtěla jsem to okleštit o nic, abych nezabila žádnou "skrytou otázku" někoho, kdo chce třeba najít nějakou odpověď.

Je mi 35 let, trpím celoživotní diagnózou chorobné zodpovědnosti a chudého workholika. Úspěšně jsem se léty vypracovala až k řadě fyzických i psychických trablů a HA do sebe cpu od 17ti, tedy krásných neplodných 18 let. Nechala jsem si ji kdysi nasadit po selhání "mechanické antikoncepce", které mě odeslalo štandopéde k Apolináři na přerušení počatého těhotenství. Srdce krvácelo, mozek řval zodpovědnostní argumenty typu: "Chudák dítě, co mu můžeš nabídnout???!!!" a zdravotnický personál na mě koukal skrz prsty, neboť jsem měla na čele nálepku lehkomyslné nezletilé vražedkyně nemluvňat. Následná volba byla tedy jasná - HA.

Za svou letitou éru požíračku hormonů jsem projela od Triquilaru, přes Mercilon, Lyndinette a bůhví, jak se ty všechny mrchy jmenovaly a zaparkovala až na poslední štaci jménem Sylviane. Nikdy jsem nepociťovala nic zvláštního, nevnímala jestli mi prášky sedí, nebo ne, jestli mám pleť horší, lepší, tloustnu, hubnu...brát prášky bylo prostě normální a já jsem byla prostě já.

Okolí si ťukalo na hlavu a mysleli si své - divná ženská, která ve svých 35 cpe prášky, to asi nesnáší děti. Necítí biologické hodiny, to asi bude pěkná megera....bla bla bla. A já mezitím mlčky chodila "ošňufávat" své skvělé a úžasně okouzlující maličké neteře. Za zavřenými dveřmi ze mně byla dokonale se rozplývající a rozmazlující teta. Děti bych ráda, ale...zodpovědnost a "podivný" stav mého dlouholetého vztahu mi prostě vnitřně nedovolili, vysadit a pustit se do výroby vlastního "šmudlátka ošňufávátka".

Až jednoho dne se něco přelomilo a kdosi ve mně probudil fázi: "Má-li se stát, tak se stane." A navíc - začala jsem si všímat, co se ze mně stalo...kdysi krásné a všemi obdivované vlasy se se mnou už léta loučili po hrstech, stále oteklá s metabolismem postřelené želvy, nespavost, deprese gradující v katatonické stavy, které střídaly sebevražedné nápady. Bezemoční, pragmatické, prostě mi to bylo šumák a vše se dá zařídit. Myslela jsem si, že za vše může má životní situace a enormní stress...ale pak jsem narazila na článek o nedávné severské studii, která pojednává o vlivu HA na vznik depresí...v případě nasazení mezi 15-18 rokem prý 100%!!!!A tak jsem začala přemýšlet, jestli to třeba nemůže být pravda...plus ty vlasy, atd...hm to stojí za zamyšlení. 

Pomalu jsem se připravovala na myšlenku vysadit HA. A bylo mi při té představě všelijak. Být zase normální ženou s možností nechat početí "na vesmíru" byla lákavá, ale léty vypěstovaný "feťák" ve mně se bouřil. Nedovedla jsem si to představit. Nemůžu ovlivnit, kdy to dostanu?(když se to nehodilo, prostě jsem to "šoupla") Bude mi vyhovovat sex bez jistoty a s bůhvíjakými opatřeními? Co na to "můj tajný", nevyděsí se a nezdrhne? Neztloustnu ještě víc? (už teď si připadám jak balon - zdravotní důvody mě donutily před rokem seknout s poloprofi aktivitou) Naskáčou mi všude pupínky ropušího vzhledu?, atd, atd, atd....

A víte co? Já se rozhodla a "feťáka" umlátila. Prášky jsem si nechala napsat, vyzvedla je a nechala je stát na polici. Koukala jsem na ně a vyhlásila jim válku! Pořídila jsem si Gynex, odvodňovací bylinky v kapslích, obří hrnek, bylinkové čaje, Panthenol+Biosil na vlasy, lactobacily a začala se smiřovat s Bohem (nejsem "členem" žádné víry, nevím jak se můj Bůh jmenuje, ale je dobré ho mít...každý ho má :oD nebo by alespoň měl :oD) a začala se modlit, aby zařídil, ať se věci dějí tak jak mají být. Vnitřně jsem se ujistila o tom, že jestli dotyčný kvůli ztracenému pocitu bezpečí zdrhne, strašně , ale fakt strašně, jsem se v něm spletla....takový přece není!!!!

O Vánocích jsem to dostala a čekala "čistá" co se bude dít. A dělo....Donucena dodržováním pitného režimu a bylinnými pomocníky čůrám jak divá. Narostly mi nehty a přijde mi, že jsou nějaké "lepší". Už druhý den mám pocit totálně "vyžehleného" obličeje. Sex je paráda a ve svém rozhodnutí jsem byla "svým tajným" podpořena....žádná "mechanické" záležitosti se nekonaly. Sice jsem měla dva dny v kuse dost problém opustit záchod (taková parafráze na proslulou "faraonovu pomstu") a taky jsem přemýšlela, že bude možná bezpečnější strčit hlavu do mísy a radši ji nevyndávat, ale to může být i tím že jsem chronický vředař bez žlučníku a s dráživým tračníkem (tuhle kombinaci všem důrazně nedoporučuji - uhnala jsem si životosprávou a stresem). Je pravda, že mě docela dost bolí hlava a stále nespím (jsem pořád jak na speedu!), ale na to prý pomáhá sex, takže je potřeba pouze stanovit plán léčby :o)

Takže holky, ženy, baby....nebojte se! Jste-li v podobné situaci, jako jsem byla já, nebo se bojíte vysadit z jiného důvodu, tak to prostě zkuste! připravte se a zkuste to! Třeba na 3 měs a uvidíte. Vrátit k pilulím se přece můžete vždycky....já se tím taky utěšovala. A teď jsem si jistá, že teda "Never more!!!!"

A jestli otěhotním? No tak to bude, vážené, ten největší (jakože úplně óbr!) a zároveň nejkrásnější prů.... na světě!!!!! :oD Třeba si ještě přečtete nějaký "druhý díl" :o)

Takže - žádný strach a směle do toho - všem MOC držím palce! A kdyby něco, pište...