I čeští autoři stojí za přečtení

Co se vám vybaví, když se řekne česká literatura? Babička? Povídky malostranské? Hodiny strávené nad nudnou povinnou četbou a výpotky nad čtenářským deníkem? Pojďme si udělat malou exkurzi do současné české literatury. Pokusím se vás přesvědčit, že česká literatura nekončí u Babičky a jiné povinné četby, ale že je škoda v obrovské záplavě knih nezalovit v našem malém českém rybníčku. Dneska začneme první pětkou, výběr byl stanoven tak, aby byli zastoupeni autoři a autorky různých žánrů s různou náročností na čtenáře.

Čtený a čtivý

Vystudovaný filmový a divadelní režisér Patrik Hartl je v současnosti jedním z nejprodávanějších a  nejčtenějších českých autorů, působil i jako scénárista a režisér seriálu Ulice, v současnosti je zejména divadelním režisérem a scénáristou.

Svou literární kariéru odstartoval v roce 2012, kdy vydal prvotinu Prvok, Šampón, Tečka a Karel, příběh čtyř kamarádů, kteří si dvacet let po maturitě zkusí položit otázku, jestli žijí opravdu tak, jak chtěli, když jim bylo osmnáct. Celý děj se točí kolem nevšední výzvy, která má hlavní hrdiny namotivovat k odvaze čelit své vlastní pohodlnosti.

O dva roky později, v roce 2014 vydává Malý pražský erotikon, dle anotace knihu o lásce, určenou i těm čtenářům, kteří bývají ke knížkám o lásce zpravidla nedůvěřiví, knihu, která vás rozesměje i dojme. Příběhy obyvatel dvou sousedících řadových domů na Pražské Babě psané svižně, vtipně s humorem i zamyšlením, u kterých se rozhodně nebudete nudit.

Svou ediční kariéru zatím uzavřel loni vydáním dvojrománu Okamžiky štěstí. Unikátní dílko můžete číst dvěma způsoby, příběh dvou sourozenců Jáchyma a Veroniky je totiž vyprávěn z každé strany knihy jedním z nich. Dohromady tak skládáte mozaiku vztahových a rodinných problémů nahlížených z různých úhlů pohledu.

Pokud toužíte po knihách, u kterých se budete smát nahlas i brečet, od kterých se nebudete moct odpoutat, s kterými chcete strávit dovolenu či příjemný večer, sáhněte po Patriku Hartlovi

Nejúspěšnější

Jiří Hájíček není rozhodně na poli literatury žádným nováčkem, napsal několik souborů povídek, novel, románů, podle jeho novely byl natočen i celovečerní film Zloději zelených koní, jeho knihy jsou překládány do mnoha cizích jazyků, dva z jeho románů obdržely prestižní české literární ocenění Magnesii literu, i literární kritici se vyjadřují velmi pozitivně o jeho dílech.

Asi nejvíce se do podvědomí čtenářů dostal svou „venkovskou trilogií morálního neklidu“, která zahrnuje romány Selský baroko (2005), Rybí krev (2012) a Dešťová hůl (2016).

Jak charakterizovat autorův styl? Komu knihy doporučit? Nevšední poetika venkova je v knihách dokonale vykreslena díky autorovu vztahu k rodným jižním Čechám, avšak rozhodně nezůstává nekritickým, naopak. Poukazuje na staré křivdy (v Selském baroku problematika kolektivizace v 50.letech a jeho promítnutí do současných rodinných vazeb), na problematiku vysidlování a bourání obcí a vesnic (v Rybí krvi v 80.letech nutnost vystěhovat se a ponechat rodnou obec zániku kvůli stavbě jaderné elektrárny), na současné majetkoprávní spory (v knize Dešťová hůl), to vše na pozadí milostných, manželských, citových, rodinných, pracovních problémů hlavních hrdinů. Ti jsou vykresleni s citem, že jim věříte každé slovo a každou pohnutku jejich chování, fandíte jim, prožíváte jejich boj a věříte, že bude líp.

Z Hájíčkových knih na první pohled dýchá skepse a melancholie, ale po přečtení vlastně získáte jakýsi nevysvětlitelný pocit naděje, světla na konci tunelu, který vás hřeje na duši. U jeho knih se nebudete bláznivé smát, ale věřte, že odcházet od nich budete těžko. Je to mistr slova, to co jiní napíši na půl stránky, dokáže vystihnout jednou správnou větou.

Velmi diskutovaná

Tereza Boučková je nejen slavnou dcerou slavného otce-spisovatele a disidenta Pavla Kohouta, je aktivní v mnoha oblastech, v literární činnosti od 80.let minulého století. Má na kontě více jak deset knih, divadelní hry, scénáře k několika celovečerním filmům atd. Vzhledem ke své minulosti a svým životním zkušenostem se hodně zaobírá tématy kolem revolučního roku 1989, životu před ním a po něm z pohledu umělce i obyčejných lidí, v mnoha dílech najdeme i autobiografické prvky.

Největší rozruch však způsobila svou autobiografickou knihou Rok kohouta, kterou vydala r.2008. Kolem knihy vznikly obrovské spory, protesty i naopak pochvalné a děkovné názory. Autorka v díle zaznamenala své zkušenosti s výchovou dvou adoptovaných romských chlapců, která nedopadla dle autorčiných představ, a poukazuje, že i přes obrovskou snahu zvítězily geny a nepředvídatelná povaha jejích synů. Syrově napsaná kniha se strhujícím tempem směřuje k beznaději, kterou může zažít jen zoufalá matka, z beznaděje však vede cesta i k odvaze. Výčitky hlavně zdůrazňovaly celkové negativní vyznění adopce, autorka se však hájila, že popsala pouze své vlastní zkušenosti, které formovaly většinu jejího života. V roce 2016 vyšlo volné pokračování Život je nádherný, které se více zaměřuje na autorčinou vážně nemocnou matku.

Udělejte si volno na dva večery, možná na jednu noc a samy posuďte „váhu“ téhle knihy.

Pro ženy

Vystudovaná právnička Radka Třeštíková, toho času na mateřské dovolené se svými dvěma dětmi, zaujala svou prvotinou Dobře mi tak v roce 2014. Do té doby měla zkušenost s psaním pro časopis Elle či na vlastním blogu. Větší ohlas však měly knihy následující: To prší moře (2015), kde autorka velmi citlivě vystihla nelehkou situaci mladé hrdinky, která se dostává do tíživé životní situace a zkouší se poprat s osudem, dle anotace příběh o bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce s psychologickým podtextem.

O rok později vychází již hodně známé Bábovky. Několik do sebe zapadajících příběhu, které dohromady tvoří jeden velký pletenec vztahů, pocitů a očekávání, vždy nahlížený pohledem někoho jiného. Postupně rozkrýváte všechny pravdy a křivdy.

Autorka má příjemný čtivý styl, oblíbený zejména mezi ženami, ač v jejich knihách vystupují i mužští hrdinové. Hledáte-li příjemné dovolenkové čtivo, sáhněte po jedné z jejích knih.

Pro fajnšmekry

Mladý spisovatel, doktorand sociologie, Jan Němec je také redaktorem literárního měsíčníku Host, kde vede rubriku recenzí a kritik. Po několika povídkách a sbírce poezie veřejnost zaujal svou románovou prvotinou Dějiny světla (2014), která vypráví osudy slavného excentrického fotografa Františka Drtikola. Samotný příběh je vlastně okrajovým motivem, vše je dokresleno a uceleno snovou atmosférou, netradiční a originální du-formou (vyprávění ve druhé osobě), dokonalou prací s jazykem, který místy připomíná poezii a který místy až fyzicky hladí po duši.

Román získal velmi prestižní Cenu EU za literaturu a na databázi knih má hodnocení 90%. Není to čtení pro každého, není to ani čtení jednoduché, kdo ale dokáže ocenit mistrnou práci s jazykem a zajímá se o dějiny fotografie, bude nadšený. Tak směle do toho.

Pokud byste byli rádi za další tipy, méně či více známé, světové či české, dejte vědět, co by vás zajímalo.

Popř.zaskočte do skupinky mezi knihomoly.

#zabava