Co mi rodičovská dovolená dala a vzala?

Tak zítra to vypukne, obě mláďata nastoupí do školky a já do práce. Přestože jsem během rodičovské do práce částečně jezdila a minulý týden už jsem v práci byla, od zítra to začne naostro. A já cítím nějakou lehkou nostalgii a nutnost opět se s tím vnitřně popasovat. Některé vás nástup na mateřskou teprve čeká a já po šesti letech předávám svou divou zvěř do spárů školních ústavů, abych si do jiného školního ústavu stoupla za katedru a ovlivňovala zase děti ostatních, divné ne?

Předem se přiznávám, nikdy jsem netoužila strávit spoustu let doma s dětmi, stále jsem unikala k nějakým pracovnám projektům, ale vzhledem k omezenému hlídání to byl vždy třeba jeden den  v týdnu. Přemýšlím, co bych udělala jinak. Asi nic, pořád bych to byla já a dělala stejné chyby, ale pár postřehů, které asi platí i mimo mateřskou, jsem v hlavě vysublimovala.

Co mi mateřská vzala?

• Spánek-a to definitivně, mé děti poprvé spí celou noc a do 8 do rána tyhle prázdniny, po 6 letech vstávání, nespaní, nošení, pití, krmení, pochodování, bdění…Je trochu nefér, že začíná školka a práce…
• Některé přátele-ani jim to nemám za zlé, jiné zájmy někdy mohou lidi rozdělit, ale věřím, že časem třeba cestu k sobě najdeme, pokud ne, nebyli to praví přátelé
• Soukromí-upřímně, na wc se zamykám, proto nemůžu říct, že ani na záchod nejdu sama. Jdu, ale s nějakou tou zvukovou kulisou nebo dotěrnými otázkami, ono i nákup 10 housek o samotě je pak skvělý zážitek hodný zápisu do deníku
• Důstojnost-někdy je třeba slevit ze svých zásad morálních i hygienických, abychom přežily, důležité je se tím příliš nechlubit a hlavně nemít výčitky
• Volný čas-vůbec nevim, co jsem dělala s volným časem v době, kdy jsem neměla děti. Zřejmě jsem jím marnotratně mrhala a vůbec si ho nevážila

Co mi mateřská dala?

• Sílu-věřit, že bude líp, že to zvládnu, že to děti zvládnou, že pro děti dokážu nemožné, sílu překonávat překážky, odpouštět…
• Instinkt-nějaký vnitřní hlas, který mě občas zastavil, občas motivoval, občas vyhecoval…
• Trpělivost-se svými dětmi jsem absolvovala vysokou školu trpělivosti, jsem promovaný a jmenovaný profesor trpělivosti, když mě v práci provokuje 30 puberťáků, jen se pousměji a vysvětlím jim, jak se věci mají…
• Naději-naučila mě doufat, i když už nebylo skoro v co
• Lásku – hory, moře, kopy lásky, kterou nenahradí vůbec nic, upatlané ruce kolem krku, ukoptěný nos zabořený v mých vlasech a dětské vyznání „Mám tě láda…miluju tě…úplně nejvíc“ , úplně to fyzicky bolí u srdce, jak moc ten cit vnímám

A pár postřehů:

• Strašně to utíká, ale fakt. Vždycky se pousmívám nad zprávami maminek, jak rychle to utíká, když se dojímají nad prvním měsícem svého dítka. No vidíte a mně těch 6 let přijde taky jako měsíc, jako včera jsem se v práci loučila s břichem v pruhované haleně. Od zítra je obsah toho břicha předškolačka. Mějte to na paměti, až budete zase některé věci, akce odkládat

• Dejte na svůj instinkt. Věřím, že mámy prostě mají nějaký šestý smysl, který jim pomůže zvládat ten masakr, který kolem dětí občas nastává. Neřiďte se radami kamarádek, babiček, strýců či chytroprdů na internetu. Berte je jako inspiraci, jako možnost, která existuje vedle té vaší. Vždy ale v první řadě vyslyšte sami sebe. Pokud máte pocit, že potřebujete vypadnout, a jde to, vypadněte a nemějte výčitky. Pokud máte pocit, že chcete tři roky strávit jen s Vaším dítětem, udělejte to a nedbejte na rady ostatních. Pokud látkujete jen proto, protože by vás ve skupince biolesomatka poslali da háje, nedělejte to. Je to váš život, vaše děti a nikdo nemá právo vás soudit, dokud nejde stejnou cestou ve vašich botách. Mnohdy jsem si tohle musela opakovat, abych úplně nezblbla

• Buďte sobecká. To poradil psycholog mé kamarádce, která bohužel trpí vážnými psychickými problémy. A má pravdu. Přestaňme dělat vše kvůli ostatním, dětem, rodičům, sousedům. Dělejme to, co dělá radost nám, radujeme se z toho, co nás opravdu těší, eliminujme věci, které dělat nechceme. Bez výčitek si uzměme čas pro sebe, i kdybychom měly jen tupě zírat do zdi (k tomu mě inspirovala výzva na MK přiznání matek na mateřské, kde téměř všechny maminky přiznaly, že čas pro sebe získávají různými podvody a fixlováním a mají z toho výčitky).

• Každá krize jednou skončí. Krize s kojením, krmením, prdíkama, zuby, nemocemi, vztekáním, odmlouváním, nespaním, nejedním…Dosaďte dle svého aktuálního stavu u vás doma. Věřte, že na konci tunelu je světlo. Každý tunel je akorát jinak dlouhý, někdy je na konci tunelu další tunel, ale jednou to světlo přijde a vy budete s úsměvem vyprávět, jak to bylo tehdy těžké, když…

• Užijte si to. Asi nejdůležitější bod. Sama vím, jak je to někdy těžké, někdy jsem lezla hubou po zdi a téhle poznámce bych se nesmála, ta by mě rozbrečela a autora výroku bych nakopala do…Ale já stále tvrdím, že mít možnost zůstat s dítětem doma celé tři roky, je neskonalý luxus, který není příliš běžný a kterého je třeba si vážit. Ta možnost s dětmi vstávat, usínat, být tou, která dokáže utišit pofoukáním (a je jedno že foukáte úplně jinam), to je výsada je naše. Užijme si ji a buďme za ni vděčné.

Nechci se pasovat do role chytrprda, který spolknul všechnu moudrost světa, raději upozorňuji, že je to můj pohled na danou věc, tak jsem si ji prožila já. Možná někoho inspiruje, možná někoho pobaví, možná někoho naštve. I kdyby nic, mně se ulevilo. Já jsem se naučila být sobecká…

A taky vím, že zítra začíná jen nová etapa skvělých zážitků, protože jaké si to uděláme, takové to máme…