Nikdy jsem nebyla typ, který by se vyloženě zajímal o kosmetiku. Líčila jsem se vždy decentně (až na fialové stíny a modrou řasenku v pubertě 🙂), krémy jsem používala podle toho, jaký jsem zrovna od někoho dostala. Sprchové gely jsem si zásadně vybírala podle vůně a zubní pastu podle obalu 🙂. Milovala jsem obaly a hodně dala na jejich vizuální stránku. Nezajímalo mě, co je na nich napsané, ale jak vypadají. Líbily se mi třpytivé, nezvyklé tvary.

Co se týče pracovního života, tak jsem se realizovala jako logopedka v mateřské škole. Pracovala jsem v ní pět let a práce mě bavila. Dělalo mi radost pozorovat, jak se nemluvící děti rozmlouvají a jak je jim lépe rozumět. Předpokládala jsem, že je to práce na celý život, přestože jsem toužila být sama svým pánem.

O kosmetiku a její složení jsme se společně s manželem začali zajímat v době, kdy jsme plánovali početí dítěte. Chtěli jsme si tělo pročistit a tak jsme oba dva podstoupili půlroční detox. Na začátku jsme vyházeli (rozuměj, darovali) všechno, co jsme už doma nechtěli – veškerou kosmetiku, pšeničné výrobky, výrobky obsahující cukr, škodlivá éčka a podobné laskominy. Koupili jsme si kus přírodního tuhého mýdla z malé mýdlárny a přírodní šampón, pastu jsme si míchali sami a začali jsme se mazat pouze oleji. Jasně že jsme si nemysleli, že tím půlrokem smázneme ty dlouhé roky našeho neuváženého žití  :D, ale řekli jsme si, kdy jindy, když ne teď. 

Než se syn narodil, byla jsem už v přírodní kosmetice docela odborník. Vždy mi byly sympatické spíše výrobky od malých rodinných firem s osobním přístupem a tak jsem se snažila nakoupit výbavu převážně u nich. Velmi mě ale lákalo vyrobit něco synovi sama, a protože neumím ani pořádně přišít knoflík (beze srandy), padla volba na mazání. To už se ale syn narodil. Byl velmi kontaktní miminko, potřeboval být neustále na prsu. Jedla jsem oběd s polštářem na klíně a synem připojeným k prsu lehce přikrytým utěrkou,abych mi na něj neukápl oběd :D. V tu dobu veškeré moje zažité vzorce stravování vzaly za své, protože jsem byla velmi unavená. Začala jsem jíst hodně cukrů a přemnožila se mi v těle kvasinka. Dobře jsem svou starou známou poznala, protože mi způsobovala problémy dlouhá léta před detoxikací. Bohužel tentokrát si nedošlápla pouze na mě, ale i na syna. Ve třech měsících se mu na těle objevil rozsáhlý kožní nález, který jej velmi svědil. Lékařka jej diagnostikovala jako atopický ekzém a doporučila mi jej promašťovat. Tento způsob léčby zdál se však poněkud nešťastný... Kůže mého dítka se neustále zhoršovala a to obzvlášť po koupání. Začala jsem tedy hledat rady ve na internetua po pár dnech jsem se pustila do výroby své první zinkové masti. Dle příznaků jsem totiž pochopila, že se jednalo o kvasinkovou infekci kůže, kterou bylo naopak třeba vysušovat, protože kvasinka má rád teplo a vlhko. Ač se to zdá neuvěřitelné, mast za tři dny „ekzém“ zcela vyléčila. Už se nikdy nevrátil.

A tak sez logopedky stala mastičkářka 🙂. Od té doby míchám zinkovky v kastrolu, protože podobně sužuje kvasinka a jiní prevíti mnoho dalších dětí (i dospěláků). Nechali jsme ji, stejně jako pět dalších mastí, certifikovat pro děti od narození. Díky zpětným zprávám víme, že je zinkovka výborná i na opary, neštovice, akné, vyrážku od slunce či spálenou pleť po špatně zvolené kosmetice. Mastičkářství mě pohltilo na tolik, že se k logopedii v mateřské škole již nevracím. Jsem ráda, že mohu stále pomáhat dětem a přitom se starat doma o to své.Naše masti a balzámky se rozrostly na „Horákovic jedenáctku“ :D a my tak můžeme potěšit i dámy např. Kávovým, Levandulovým či Makovým balzámem na pleť. Jsme rádi, že si našich mastí všimla i herečka Míša Tomešová, která se každý den maže naším Banánovým balzámem. A protože jsem typická ženská, která pořád něco vymýšlí, certifikujeme nyní dva masážní a koupelové oleje pro děti od narození, trochu se taky vrtám v mýdlech a po nocích zdobím svatební medíky. Všechny naše výrobky si můžete prohlédnout na našem webu a o některé z nich si také můžete zde na Modrém koníkovi od 21. 8. do 3. 9. zasoutěžit ;).

Nedávno jsem přemýšlela, nad tím, že je moc dobře, že jsme objevili tohle... a támhle to. A bez toho si už nedovedu představit život... Pak jsem si řekla, že bude fajn, když se o tyhle naše objevy podělím s Vámi a Vy pak 

třeba zase se mnou a ostatními o ty své 🙂. 

Tohle je deset objevů, které nám obohatily, nebo zjednodušily život:

1. Šungit - nerost, jehož stáří se odhaduje na 2 mld let. Těží se pouze z jednoho 

naleziště v Rusku a právě tento fakt přiživuje spekulace nad tím, jestli náhodou není 

mimozemského původu. No, to není důležité 🙂. Je jediným nerostem, který 

prokazatelně čistí vodu od bakterií, chlóru, těžkých kovů aj. prvků, které ve vodě nechceme. Navíc má ozdravné účinky na celý organismus. Šungit stačí vložit na 24 hodin do 

vody a poté můžete vodu pít či z ní vařit. Jeho účinnost se odhaduje na půl roku, pokud 

se o něj staráte a občas jej očistíte.

2. Hacka - určitě hodně z Vás toto závěsné houpadlo na spaní pro děti zná. My jej znali také, ale báli se, že v tom malý spát nebude (neusnul skoro nikde). Nechtěli jsme tedy 

riskovat dva tisíce a obří díru ve stropě, čehož teď docela litujeme, protože jsme si mohli ušetřit záda, na kterých nám malý spával 🙂. Hacka je parádní, hacka je nej, usne v ní 

všude a spí v ní i tři hodiny! 

3. Xylitol - moje máma mu říká "zdravý cukr", protože jej může jako diabetik používat 

🙂. Xylitol se získává z bobulového ovoce a je výbornou prevencí zubního kazu, což se o ostatních cukrech nedá říci. Z xylitolu děláme dezerty, dávám jej synovi do kaše, na 

kartáček, máma z něj dělá domácí limonádu. Je ale třeba počítat s tím, že je mnohem 

dražší než obyčejný cukr. 

4. Umeboshi - japonské peckovité ovoce, odrůda meruňky. Díky unikátnímu 

technologickému postupu zpracování mají úžasné léčivé schopnosti. My oceňujeme 

hlavně to, že mají neutralizační schopnost. 

5. Křemelina - sypká hornina, která tělo dodá 28 základních minerálů a stopových prvků,  z toho 15 přirozeně se vyskytujících jako například křemík, vápník, hořčík, draslík, sodík, zinek, měď, železo a další. My oceňujeme hlavně to, že čistí střeva od virů, bakterií, plísní aj. Při detoxikaci ji stačí rozmíchat ve vodě a vypít. Je vhodné ji ale 

používat pravidelně. 

6. Fermentovaný olej z tresčích jater - už jsem o něm jednou psala. Je to jeden z mála přírodních zdrojů, který skutečně zajistí dostatek vit. D i ve dnech, kdy je málo 

slunce. Kupuji tablety i s ghí, které je potřeba s tímto olejem brát. Díky tomuto oleji 

nemusí syn brát Vigantol, já jsem mnohem méně unavená a navíc se mi hodně zlepšila 

kvalita vlasů 🙂.

7. Fyzioterapie - když mě nedávno bolela bedra tak, že jsem nemohla chodit déle než 

cca deset minut, pomohla mi během 20 minut fyzioterapie. Záda mi napravuje samotný prezident aliance zdravotnických masérů a i když je to většinou dost bolestivé, účinek 

je okamžitý. Žádná masáž ani mast mi ve srovnání s fyzioterapií nikdy nepomohla. 

8. Bosoboty - já jim tedy zatím nepropadla, ale syn nosí pouze bosoboty a manžel má taky jedny. Jsem moc ráda za to, že se můžou synovi přirozeně zpevňovat svaly na 

chodidle a kotníku. Zdravotní dopad chůze na boso je už dnes dobře znám a tak je výběr mezi botkami, které tento styl chůze napodobují, velký. 

9. Pseudoobiloviny - před pár lety jsem dělila mouky na hladkou, polohrubou a 

hrubou. Tušila jsem, že existuje i mouka žitná a grahamová. Dnes už ale vím, že se dá 

mouka udělat z široké škály obilovin, pseudoobilovin, luštěnin, ořechů, ovoce aj. 

Pseudoobiloviny (tedy nepravé obiloviny) se snažím zařadit do našeho jídelníčku co 

nejčastěji, protože jsou zdraví prospěšné a neobsahují lepek. Patří mezi ně např.

pohanka, amarant, quinoa či teff. Např. z quinoy je tento skvělý recept na čokoládový 

dortík, který děláme při slavnostnějších příležitostech:

• 2/3 hrnku quinoy
• 1,5 hrnku vody
• 1/3 hrnku mléka (dávám kozí, může se použít i rostlinné)
• 4 velké vejce
• vanilka
• 3/4 hrnku rozpuštěného másla (dávám půl na půl s kakaovým máslem)
• 1 hrnek cukru (dávám xylitol, někdy i trochu kokosového cukru)
• 1,5 hrnku kakaa
• 2 lžičky prášku do pečiva (vinný kámen)
• 1/2 lžičky soli

Quinou uvařte dle návodu. Rozehřejte si troubu na 180 stupňů. Mléko, vajíčka, vanilku, uvařenou quinou a máslo rozmixujte dohladka. Cukr rozmíchejte s kakaem, solí a 

práškem do pečiva a vše přidejte do mixéru. Vše důkladně rozšlehejte/ rozmixujte. Čím hladší těsto bude, tím jemnější bude i dort. Těsto potom dejte do vymazané dortové formy (o průměru cca 20 cm). Pečte cca 45 minut – špejlí píchněte do středu a pokud se těsto na špejli nelepí, tak máte hotovo. 

Dortík vypadá trochu jako brownies 🙂. 

10. Pozitivní myšlení - snažíme se o něj, seč můžeme. Většinou se nám to daří a zdá se, že takové myšlení opravdu přitahuje to pozitivní... 

Prozradíte mi to, co Vám denně mění život? Nějaký objev, za který jste rádi? 

Krásný den,

Lucka. 

PS: Moc se omlouvám za úpravu textu, v editoru vše vypadá dobře a po publikování se to vždy nějak rozhodí, slova se rozdělí, jak chtějí... Nechápu :(

    Ztráta miminka je pravděpodobně ta nejhorší věc, která se člověku může stát. Pro toho, kdo zatím miminko nemá, však může podobnou ztrátu představovat smrt milovaného psa. Ráda bych se s Vámi podělila o náš příběh o tom, jak život a smrt jednoho psa změnila náš život k lepšímu. Omlouvám se za délku, ale myslím, že by zkrácení článku příběhu spíše uškodilo.

     Rhodéského ridgebacka Kurta jsem si pořídila s bývalým partnerem ve svých 24 letech do vztahu, který byl po osmi letech už dost vyhaslý. Byla to taková ta „přechozená dětská láska“, což jsem si ale nechtěla přiznat. Pět let už jsme spolu bydleli a zažívali to samé – práci, volno a nudu 🙂. Neměli jsme moc přátel, žádné zájmy, koníčky, tedy až na počítačové hry, kterým přítel holdoval několik hodin denně. Oba jsme doufali, že nám Kurt do života vnese zase radost a energii, což se určitě stalo. Byl to nesmírně milý pes, takové to „třeštidlo“, které si každý oblíbí i přes to, že to s ním není úplně jednoduché. Kurt vyrost do velkých rozměrů, vážil 55 kg a v kohoutku měl 70 cm.  Měli jsme jej v bytě 2+1, ale trávili jsme s ním spoustu času venku a tím, že jsme neměli moc nábytku, měl v bytě hodně prostoru. Zhruba první rok nový pes přítele bavil, postupně ale jeho zájem opadl a vrátil se na 100% zpět k počítači. Asi Vás bude zajímat, proč jsem s nim stále byla… Milovala jsem ho. Opravdu hodně. Kurt tedy zůstal na mě, což mi vůbec nevadilo. Začala jsem se díky němu seznamovat s „pejskaři“, chodit více ven do přírody a můj život konečně dostal smysl. Byla jsem tu pro něj a on pro mě.

     Abych se moc nerozepisovala – mezi pejskaři jsem našla svého nynějšího manžela a po deseti letech se rozešla s bývalým partnerem. Začali jsme rekonstruovat byt a měli tam své dva psy – já Kurta a on svou fenku. Psi se měli velmi rádi, byli to skvělí parťáci. Fenku jsme bohužel kvůli tomu museli nechat vykastrovat, ale utěšovali jsme se tím, že se tím zabrání i příp. problémům s falešnou březostí aj.

     Na rekonstrukci bytu jsme si vzali docela velkou půjčku, kterou jsme chtěli mít před založením rodiny splacenou. Přesto jsme oba velmi brzy začali toužit po svatbě i miminku, velmi jsme si rozuměli a rozumíme dodnes. Možná i některé z Vás znají ten pocit, když najdou spřízněnou duši… Svatbu i miminko jsme tedy zatím odložili a užívali si psy, výlety s nimi a pracovali na bytě.

     V prosinci roku 2014 jsem jela na návštěvu za bývalou kolegyní z MŠ. Kurt měl tehdy necelé tři roky (oslavil by je v březnu 2015) a byl to mladý, zdravý a statný pes. Když jsem se v osm večer vrátila domů, potkala jsem dole přítele pouze s fenkou. Řekl mi, že se Kurt zaběhl a že ho nemůže najít. Hledal ho už hodinu. V tu chvíli se mi zatmělo před očima… Rhodéský ridgeback je pes původem z Afriky, není na naše zimy „stavěný“. Kurt nosíval obleček, který ale ten večer bohužel neměl. Při venčení se vytrhl manželovi i s vodítkem z rukou ve chvíli, kdy se skláněl, aby zvedl bobek… Utekl uprostřed města, a proto jsem se hrozila toho, že jej srazí auto nebo tramvaj. Hledali jsme jej do půlnoci, volala jsem do okolních útulků, pomáhali i rodiče s autem. Bohužel bez výsledků. Celou noc jsem chodila k oknu a dolů ke dveřím paneláku, abych jej našla, kdyby tam čekal. Druhý den jsem si vzala volno v práci a vytiskla 100 ks letáků s odměnou 10 tisíc. Kontaktovala jsem bývalého přítele, aby o tom věděl a on mi přijel pomoci je rozlepit v okolí. Volala jsem na dopravní podnik, jestli nebyla večer hlášena srážka se psem. Dvě shodou okolností byly nahlášeny a tak jsem jela za řidiči, abych zjistila, o jaké psy šlo. Naštěstí se ukázalo, že to nebyl Kurt. Ten den jsem nic nejedla.

     Další dny jsem vylepovala letáky (celkem jich bylo 700 ks), kontaktovala jsem Psího detektiva, zašla na státní policii. Byl docela oříšek přesvědčit policii o tom, že když můžou hledat kolo za 15 tisíc, tak můžou přeci hledat i psa, který byl o něco dražší. Nedělala jsem si ale moc iluze o tom, že by jej aktivně hledali. Každý další den byl psychicky náročnější, pořád jsem přemýšlela nad tím, kde je a co se mu děje. Měla jsem strach, jestli jej někdo nepoužije na psí zápasy. Byl duší štěně, špatně snášel odloučení. Napadlo mě kontaktovat novinky.cz, kde otiskli můj článek o Kurtovi. Samozřejmě se našla spousta lidí, kteří pod článkem psali příspěvky typu „Už z něj mají bezdomovci párky“ apod. Ten den se mi také podařilo kontaktovat Blesk, který krátký článek otiskl o den později. Po tom, co vyšel článek na novinkách, se mi ozvali z TV Barrandov s tím, že by chtěli natočit krátkou reportáž. Já jsem to samozřejmě uvítala. Ten den volali i z Primy. V pátek proběhlo natáčení do obou televizí, já se vůbec nemohla donutit, abych vypadala sklesle a smutně. Paradoxní, co? Doma jsem brečela co chvíli a když jsem natáčela reportáž, tak jsem musela vypadat, jako že hledám ztracenou ponožku… Divné, lidské emoce jsou někdy k nepochopení. Kluci z Barrandova byli moc milí, nabídli mi o možnost bezplatného tisku letáků u nich, opravdu se zajímali. Zato moderátorka z Primy se nezajímala vůbec, chovala se velmi profesionálně, ale bez lidského zájmu. Lze to ale pochopit, natáčí denně mnohem horší události a navíc já opravdu nevypadala nešťastně :D. Oběma týmům jsem slíbila, že pokud se Kurt najde, budou u toho a z obou stran mi bylo slíbeno, že se v sobotu reportáž odvysílá. Měla jsem velkou naději, opravdu jsem věřila tomu, že se díky tomu najde…

     V sobotu jsem jezdila autem po Havířově, protože jsme měli pár typů a k večeru mi volala paní, že před pár hodinami měli na zahradě RR. Otevřela starší Blesk ale až teď, takže volá až teď. Ptala jsem se, jestli měl hnědý čumák, protože RR mívají většinou černý. Nedokázala si vzpomenout. Jeli jsme tedy do Bartovic a hledali ho. V době zpráv jsme zapadli do místní restaurace a s nadějí koukali na zprávy. Bohužel ani jedna stanice nic o nás neodvysílala. Psala jsem ihned redaktorům sms, od kluka z Barrandova mi přišla odpověď, že se to do vysílání nevlezlo, že se to odvysílá v neděli. Z Primy se mi ozvali až druhý den se stejnou odpovědí. Byla jsem hrozně zklamaná. V ten den šel přítel po velmi dlouhé době večer na pivo, což se ukázalo jako osudové rozhodnutí.

     O tom, co se stalo, když přišel před půlnocí domů, jsem se dozvěděla až později. Vzal fenku a šel ji vyvenčit za dům. Když nesl bobek do popelnice, slyšel dva bezdomovce, jak se baví u stromu s našim letákem o tom, že mohli mít deset tisíc. Šel za nimi a zeptal se jich, co o tom psovi ví. Nechtěli se s ním bavit a byli na odchodu, naštěstí se ale nechali přesvědčit a něco málu mu řekli. Psa viděli u svého kamaráda, který přespával za Tescem v Třebovicích. Pes mu ale prý „zdechl“. Přítel (teď už manžel J) mi to ale nechtěl říct, dokud by si nebyl jistý tím, že šlo opravdu o Kurta. Ráno tedy navrhl, že se rozdělíme. Já to moc nechápala, ale vzala jsem auto a jezdila po okolních vesnicích, protože jsem měla typ od jednoho senzibila, který se mi ozval na článek v Blesku. Tonoucí se stébla chytá, že… Ve tři hodiny jsem přišla domů a chvíli po mně přišel přítel. Ihned jsem poznala, že se něco stalo. Měl červené oči a nemohl mluvit. Našel ho ležet za Tescem pouhou jednu tramvajovou zastávku od nás. Ležel tam tak, jak lehával na zemi, když se pořádně nacpal. Byl bez obojku, tělo bez známek poškození, ublížení. Ale zmrzlý.

     Nemohla jsem brečet. Jen jsem vzala telefon a obvolala všechny, kteří to prožívali s námi. Mamka mi hned řekla, že jedou za námi, že ho tam tak nemůžeme nechat. Já se na to necítila, tak jsem zůstala doma. Přítel šel s nimi, psa naložili a vezli k našim na zahradu, aby ho tam pohřbili. Já jsem náhle pocítila nutkání se s ním taky rozloučit, proto jsem sedla do auta a jela za nimi. Vybrali jsme krásné místo a Kurta tam uložili i s jeho oblíbenými věcmi. Naposledy jsem ho pohladila a vzpomněla si na to, že jsem se s ním to ráno, co jsem ho naposledy viděla živého, ani nerozloučila. Spěchala jsem do práce a z práce hned jela na návštěvu… A on seděl na místě a čekal, až se s ním rozloučím jako každý den. Někdy už člověk nedostane novou šanci…

     Ten večer se mi ulevilo. Mohla jsem to uzavřít. Dny potom jsem trochu plakala, ale dalo se to zvládnout. Byla to asi fáze šoku. Měsíc na to to na mě dolehlo a já se propadla téměř do deprese. Bylo to velmi těžké. Došlo nám ale, že je vše velmi pomíjivé, a že tedy nemáme na co čekat. Přestali jsme řešit naše malicherné starosti o finance (tak špatně jsme na tom zas nebyli) a začali plánovat svatbu a dítě. Věděla jsem ale, že mám přemnoženou kvasinku, takže jsme oba začali držet v rámci detoxu protikvasinkovou dietu. Ty měsíce ale pro mě byli hodně náročné, na Kurta jsem myslela co chvíli a na jeho fotku jsem se nemohla ani podívat. V květnu jsem plánovaně otěhotněla a v srpnu jsme se vzali. Po svatbě jsem na tom ale byla psychicky tak zle, že jsem vyhledala psychologa. Po několika sezeních mi potvrdil to, co jsem věděla – pes mi určitou dobu nahrazoval partnera a proto byl pro mě tak důležitý. Spraví to narození dítěte, které zacelí to místo v srdci.

     S narozením Vašíka se vše opravdu změnilo. Na Kurta myslím s láskou, ráda se dívám na jeho fotky. Mí rodiče, kteří měli Kurta moc rádi, občas říkají, že nám Vašíka poslal. Oba jsou shodou okolností ve znamení ryb 🙂.

     To, že jsem si Kurta koupila, byla nejlepší investice v mém životě. Jeho život mi dal mého manžela a jeho smrt nám ukázala, že nemáme na co čekat. S plánováním dítěte jsme se začali zajímat o své zdraví, nahlédla jsem do tajů olejů a přírodní kosmetiky, o kterou by mě určitě dříve nenapadlo se zajímat. Náš život se po jeho smrti velmi změnil, přehodnotili jsme mnoho věcí a začali jsme žít úplně jinak. Věřím tomu, že každý má ve svém životě nějaký úkol a jeho úkol byl změnit mi život. Děkuji ti, kamaráde.

      Jsem poslední týdny hodně časově vytížená (i díky Vám 🙂). Zanedbávám svou stravu, neužívám své oleje tak, jak jsem byla zvyklá, zapomínám na hořčík, jód aj. Malý v noci špatně spí a já začínám být dost unavená.

    Znovu tedy sahám po sladkém, i když vím, že nám způsobilo jen problémy (viz článek Jak jsem vyléčila synův atopický ekzém). Po sladkém mi kolísá hladina cukru v krvi více než je zdrávo a já jsem zase unavená a znovu sahám po sladkém... Cítím, že se kvasinka (Candida albicans) znovu probouzí k životu. Svědí mě nos, bolívá hlava, jsem unavená. Je to začarovaný kruh. Nejvíce mě štve to, že vím, že tím škodím malému. Zatím tedy nemá kvasinkový ekzém jako posledně, ale mám pocit, že cukr se špatně podepisuje i na něm...

     Chci být zodpovědná a zodpovědně kojit. Vidím, že co jím zase cukr, Váša špatně spí. Bolívá ho zase břicho (jako mě). Když sním večer sladké, jsou noci horší. Opravdu je to tak :(. Před početím jsme drželi protikvasinkovou dietu a vím, že mi bylo moc dobře. Teď zjistili mojí mámě cukrovku, tak jí podobně a je jí taky moc dobře. Cukr může za velkou část civilizačních chorob, množí nám v těle kvasinku, kazí zuby, fruktóza může za zvyšování viscerálního tuku. Člověk by myslel, že může ovoce sníst hodně, je přece zdravé.

    Hodně mě překvapilo zjištění, že tomu tak není. Fruktózu (ovocný cukr) už mnozí nazývají jako zrádnou, zákeřnou apod. Fruktóza je i v medu a proto je, jak říkají včelaři, dobré sníst jen lžičku denně. Jediné sladidlo (kromě medu), které jsem vzala na milost, je xylitol. V jedné severské zemi (už nevím, v které to bylo :D) dávají dětem ve školách zdarma xylitolové žvýkačky a rapidně jim klesá výskyt zubního kazu. Xylitol má totiž hodně skvělých vlastností, mj. právě snižování výskytu zubního kazu díky jeho schoponosti eliminovat bakterie v dutině ústní. Je vhodný pro děti od jednoho roku, takže Váša jej má pravidelně v kaši 🙂. Stévii jsem nepřišla na chuť. 

     Je mi smutno z toho, že škodím sobě i svému dítěti. V jeho stravě se cukru striktně vyhýbáme a já mu jej pak předávám přes mléko. Je těžké nepodléhat chuti na sladké, když jsem unavená a tělo (a kvasinka) volá po cukru. Ale vím, že to zvládnu 🙂

     Je mi jasné, že spousta maminek cukr ve stravě svých dětí (i ve své) neřeší. Mají pocit, že "jíst se má všechno" a trocha cukru nikoho nezabila. I má lékařka mi doporučuje dávat malému piškoty :D. Už se naštěstí o škodlivosti cukru začíná hodně psát, začínají na světlo vycházet výsledky zfalšovaných studií, které škodlivost cukru popíraly. Stačí trochu hledat na internetu...

     Propolis je pryskyřnatá látka vytvářena včelami, tzv. včelí tmel. Ty ho vytváří z pryskyřic a jim podobných rostlinných šťáv, které obohacují o výměšky svých žláz, obsahuje tedy i určité procento včelího vosku. Propolis má specifické velmi příjemné aroma. Jeho barva se různí podle původu a také stáří od zelenožluté až po tmavě hnědou.

     Včelí úl je místem, kde je poměrně vlhko a teplo, a proto je zde také vhodné prostředí pro růst plísní. Ty se zde však vyskytují jen málokdy právě díky propolisu, tedy jeho antibakteriálním a antimykotickým vlastnostem. Včely tímto tmelem dotvářejí a utěsňují své obydlí; doslova jím obalí téměř vše, co je v úlu. Důkazem obrovské účinné síly propolisu mohou být známé případy, kdy včely propolisem obalí vetřelce, kterého nemohou dostat z úlu ven. Ten je zde pak doslova balzamován/mumifikován, nerozkládá se a neohrožuje tak včelí obydlí. Není nic neobvyklého, když včelař najde v úlu „zakonzervovanou“ myš.

     Propolis tlumí růst bakterií, kvasinek a plísní. Je účinný i na salmonely a stafylokoky. Zároveň má i mírné anestetické účinky. Díky těmto vlastnostem můžeme propolis využít při všech zánětlivých procesech organizmu. Před jeho použitím je třeba ověřit, zda člověk není alergický na nějakou látku v něm obsaženou.

     Propolis se nejčastěji využívá ve formě tinktury (i vnitřně) nebo masti.

     Titulek článku není z mé hlavy, toto heslo razí v krnovské porodnici a já jsem za takto osvícené zdravotníky velmi ráda. O tom, že můj syn nebude mít dudlík, jsme ale byli rozhodnuti už dávno před jeho narozením. V tomto článku se pokusím shrnout důvody, které nás k rozhodnutí dovedly z pohledu logopeda (jsem školský logoped), i z pohledu člověka, co upřednostňuje přirozenost. 

     Dudlík (cumlík, cumel, dudel) je pro mě v prvé řadě kus latexové nebo silikonové uměliny, která má dítě ošidit. Odtud pak odborný název "šidítko". Má dítěti dodat pocit bezpečí a klidu. Dítě saje již v břiše, připravuje tak svá ústa na sání matčina prsu, trénuje nevědomky svá mluvidla na první zvuky, řeč. Činí tak naprosto spontánně, přirozeně, intuitivně. Po narození pro něj nastává různě dlouhé období stresu, se kterým se snaží vypořádat mj. právě sáním, které jej uklidňuje a mimo to mu dodává mléko. Můj syn byl druhou noc v porodnici přisátý k prsu šest hodin v kuse. Do archu určeného k zaznamenávání kojení jsem pak napsala: doba kojení - 1 - 7 hod 🙂. Bylo to velmi vyčerpávající, ale cítila jsem, že to potřebuje. Spal, dudal, sál a díky tomu byl klidný a mě tím stimuloval tvorbu mléka. To samé pokračovalo doma, kdy byl první měsíc v podstatě neustále přisátý k bradavce. 

     Mnoho maminek tuto situaci řeší dudlíkem. Ošidí dítě a dají mu tak falešný pocit, že jsou stále s ním. Dítě je klidné, tudíž jim přijde, že i spokojené. Dítě ale necítí matku, její vůni, tep, mléko. Cítí latex a zažívá tak první velkou faleš ve svém životě. Dnes už se ví, že používání dudlíků může vést ke snížení laktace i k úplnému vymizení mléka. Je to logické a tak jednoduché... Když byl můj syn maličký, potřeboval prso k usnutí, uklidnění, k jídlu, pití, k mazlení. Tímto kontaktem stále stimuloval prsa k tvorbě mléka. Dítě s dudlíkem má prsa méně často, protože odpadá potřeba prsou k uklidnění a spaní. Je dokázáno, že prvotní hlad dítě může potlačovat dudáním dudlíku a matka tak přehlédne, že má dítě hlad. 

     Co tedy získáme tím, že dáme dítěti dudlík? Svobodu. Alespoň částečnou. Můžeme dítě dát do kočárku příbuzným a zůstat doma. Dítě je nakrmené a když bude plakat (bude třeba chtít maminku), dá se mu dudlík a bude klidné. 

     Z pohledu logopeda problém nastává u dětí, které si na dudlík navyknou. Není přirozené sát většinu dne, což u dítěte zvyklého pouze na prso odpadá. Můj syn chápe, že si nemůže hrát a mít prso zároveň. Je to nesmysl... Nemůže se uklidňovat dudáním a zároveň být aktivní při hře. Prso ať už na kojení, nebo jen na dudání (bez sání) má několikrát během dne na chvilku, která je vyhrazená pouze pro tuto činnost. Mnoho dětí navyklých na dudlík jej má v ústech po celý den. Vím, že jej celou dobu nedudají. Drží jej ale a tím mají mluvidla v napětí, které je absolutně zbytečné a neefektivní. Viděla jsem nejedno dítě mluvící s matkou přes dudlík. Nevím o žádném výzkumu, který by zkoumal vliv dudlíku na rozvoj výslovnosti, ale byl by nepochybně zajímavý. 

     Možná se některým maminkám bude zdát můj názor fanatický, neboť dudlík tu je a byl už tolik let... Tolik z nás jej mělo (já jsem jich měla 5) a mluví dobře. Ale jaký je dopad tohoto obelhávání dítěte na jeho psychiku, se asi nedozvíme. A opravdu věřím tomu, že je OBROVSKÝ rozdíl mezi tím, jestli má dítě v puse "maminku" nebo šidítko. 

     Lidstvo je omylné a ne vše, co vymyslí, je dobré. A obzvláště to, čím jde proti přírodě... 

     Oleje jsou má velká vášeň. Chtěla bych mít všechny! Mám v lednici přes 15 druhů a pořád pokukuju po dalších... 🙂 Olej se dá vyrobit téměř ze všeho. Věděli jste např., že existuje olej ze slaměnky? Jeho cena je však závratná, 1 ml stojí okolo 300 Kč (spočítejte si, kolik pak stojí litr ;)). Využití olejů je široké - od kuchyně po kosmetiku, mazání dřevěných rámů oken :D apod. Za studena lisované oleje jsou doslova přírodním lékem na všechny lidské neduhy. V následujícím článku Vám zkusím několik mých oblíbených olejů představit.

     Kokosový olej zná už dnes skoro každý. Příjemně voní, palačinky na něm chutnají výborně a ještě jej využijete jako lubrikant :D. Má mnoho dobrých vlastností, nestojí moc a dále je netřeba jej představovat. 

     Od doby, co máme Vašíka, pravidelně kupuji cedrový olej. Je doporučován jako jeden z nejlepších pro malé děti, jimž zajišťuje dobrý psychický i fyzický vývoj. Užívala jsem jej v době kojení a nyní ho maličký dostává do příkrmů. Chutná po oříšcích a maličkému moc chutná 🙂. 

      Olej z fermentovaných tresčích jater užívám z toho důvodu, abych zajistila maličkému dostatek vitamínu D přes zimní (a podzimní) období. Neužíváme vigantol a toto je jediný způsob, jak si můžu být jistá, že přijímám dostatek vitamínu D. Ten mi zajišťuje i lepší imunitu, což můžu opravdu potvrdit. Jsem díky němu mnohem méně unavená, i když v noci často kojím.

     Kmínový olej se nám velmi osvědčil v prvních měsících Vašíčkova života, kdy jej trápily prdíky. Zkusili jsme mnoho přípravků a postupů, ale pouze konzumace (mou osobou) kmínového oleje nám pomohla. Silice se dostanou do mléka a pomůžou tam, kde je třeba.

     Meruňkový olej je výborným mazáním pro novorozence, doporučuje se jako první olej, se kterým by měla jejich kůže přijít po narození do styku. Já si jím mažu i obličej a jsem s ním velmi spokojena.

    Olejů, které mám ráda, je mnohem více. Ale ty zase příště... 🙂

Lidé se nás ptají, zda je jedno, jestli koupí med v obchodě anebo u včelaře...

    Pokud je vám jedno, co jíte, pak je to jedno. Kdo si ale potrpí na kvalitní potraviny, nebude kupovat stále tekuté medy ze supermarketu (viz. Lze poznat kvalitní med). Samozřejmě že i v obchodech můžete narazit na pravý český med, ale to už za úplně jinou cenu než ostatní sirupy ředěné medy a samozřejmě taky dráž než u včelaře.

     Včelaři si potrpí na kvalitu svého medu, stejně jako například vinaři na kvalitu svých vín. A každý, kdo navštívil vinný sklípek, jistě ví, jak chutná „domácí“ a kolik ho stálo. Poctivý vinař i včelař prodává svou práci a ta je jeho vizitkou. Proto se neschovává za anonymní firmou a jeho podnik hrdě nese jeho jméno. Takový člověk vám neprodá nekvalitní med, protože ví, že příště už byste k němu nepřišli. Sami ale víte, kolikrát se vrátíte do stejného obchodu, i když si tam koupíte nekvalitní výrobek. V tomto jsou právě včelaři spolu s vinaři aj. ve velké nevýhodě a právě proto musí prodávat kvalitu.

     Každého asi napadne, že bio med bude jistě zdravější a kvalitnější než med z "černé" Ostravy. Možná budete překvapeni 🙂.

      V prvé řadě si ujasníme, co je to bio med. Jde o med vyprodukovaný tzv. ekologickým zemědělstvím podle směrnic EU. Včely mají být chovány v prostředí, kde v okruhu 3 km se zdroje nektaru a pylu skládají převážně z kultur pěstovaných ekologickým způsobem nebo divoce rostoucími rostlinami. Musí se zajistit dostatečná vzdálenost od všech nezemědělských zdrojů znečištění aj. Vše je certifikováno a provozovny jsou kontrolovány. U biomedu máte státními aparáty danou záruku, že je včelař pod dohledem, o včely a med se stará podle daných a přísných pravidel. Ty mají zajistit, aby se do medu nedostaly žádné cizí látky především z léčení včel aj.

     A teď se podíváme na "ostravský" med.

     Kdo by si myslel, že zdejší med nějak utrpěl průmyslovou aglomerací Ostravska, je na omylu. Jednak je třeba si uvědomit, že ovzduší je nejvíce znečištěné (stejně jako jinde) v zimních měsících, tedy v době, kdy včely med neprodukují. Vanou zde převážně jihozápadní větry, které ženou průmyslové zplodiny směrem od nás (od stanovišť včelstev). Ale hlavně je to neobyčejná schopnost včel čistit med od cizorodých látek. Vědci totiž přišli na to, že obsah škodlivin je v pylu i vosku zcela úměrný znečistění dané oblasti, avšak vzorky medu byly, co se týče obsahu těchto látek, zhruba stejné ve všech oblastech. Včely čistí med proto, aby na něm bez problému přezimovalo celé včelstvo, které pak dále vychová novou zdravou generaci včel. Veškeré škodliviny pak včely ukládají do svého jedového aparátu (žihadla).

     Jak tedy dopadlo srovnání?

     Pokud ostravský včelař pracuje svědomitě, jsou na tom medy z obou způsobů včelaření stejně – obsah cizorodých látek je vždy pod přípustnou hodnotou. Je to mimo poctivé včelařovy práce a jeho způsobu (technologie) včelaření dáno i vlastností včel „čistit med“.