Štěstí trvalo jen chvilinku...

Ahoj Všem,
tak už i my jsme mezi Vámi.KONEČNĚ.
V květnu minulého roku jsme se s miláčkem dohodli a já spolkla poslední tabletku HA.Pak jsme si dali 3-měsíční "očistnou kůru" a ani po uplynutí této doby, jsme se neodvážili "to" zkusit.Uplynulo několik měsíců a my "to" poprvé zkusili někdy v listopadu.Vždy před každým mejdanem jsem poctivě testovala, a vždy byla zklamaná, když na mě koukal prázdný testík.Miláček mě utěšoval, abych na to nemyslela, že ono to jednou příjde.Ale to já přeci vím, ale vy určitě víte o čem mluvím, když tam nevidíte to, co tam vidět chcete.
HA jsem brala 10 let non-stop a tak jsem věděla, že to nebude hned a že si nás to naše miminko dřív nebo později najde.A našlo.
Lezla na mě nějaká chřipajzna, a tak jsem si v úterý 10. 2. 09 jen tak pro svůj pocit, abych mohla v klidu do sebe cpát všechny ty Coldrexy a Modafeny, šla udělat test.Byla jsem 100pro přesvědčena, že těhotná nejsem, to bych přeci poznala, kdybych byla, ne?, myslela jsem si.O to větší šok pro mne bylo, když jsem se za chvíli šla podívat, jak to vlastně dopadlo.Šálí mě zrak?Cože?To není možné.., honilo se mi hlavou.Oni tam jsou vážně dvě?V šoku jsem odešla nakoupit, a když jsem se vrátila, šla jsem to hned ještě jednou zkontrolovat.Oni tam jsou vážně pořád DVĚ.Já tomu nemůžu věřit.Co teď?Mám mu to zavolat?Přeci to nevydržím mu to neříct.Ale vydržela jsem.Vždyť v sobotu je přeci Valentýn a jaký hezčí dárek, by mohl po rok a půl krásném manželství dostat.A už se mi v hlavě rodil plán, jak mu to oznámím.Koupila jsem veeelikánskou bonbošku Merci, ve stejném formátu, jsem nechala udělat fotku, kterou jsem si našla tady na Koníku a nechala mu tam napsat: "Krásného Valentýna TAŤKO, Tvoje miminko". Zabalila to do zlatého papíru s velkou červenou mašlí a netrpělivě čekala na den D.
Připravila jsem Valentýnskou večeři, všude po bytě zapálila svíčky a pak dáreček předala miláčkovi.Seděla jsem u stolu a s potutelným úsměvem ho pozorovala a těšila se na jeho reakci.A ta byla nádherná.Rozbaluje dárek a říká mi: "asi nějaká knížka, viď".Rozbalí to, kouká na to, pak na mě, pak znovu na to a najednou mu po tvářích začnou stékat slzy a opatrně se mě ptá:"my jsme těhotný?" Kývnu a skočím mu kolem krku. Konečně. Koněčně se můžeme z našeho štěstí těšit společně.
Nikdo krom nás dvou neví o tom, že jsme vysadili HA ani, že jsem chtěli miminko.Nechtěla jsem aby se mně každý měsíc někdo ptal zda už jsem těhotná, takhle jsme si to užívali v klidu a o to větší to teď bude pro všechny překvápko.
Ve ST jdu k doktoru, a až to budeme mít potvrzené, tak potom to oznámíme rodině a později přátelům.V sobotu jdeme na rodinnou večeři s mými a manželovými rodiči, kde jim to chceme říct.Máme pro ně připravené také Merci a fotku s nápisem: "S radostí vám chceme říct, že už brzy budem tři".

Strašně se na to období, které nás čeká těším, těším se na to, až mi poroste bříško, až v sobě ucítím toho malého tvorečka a i na ty nevolnosti, které k tomu patří.Miláček nás už teď rozmazluje, bříško pořád pusinkuje a nabádá mě, abych na sebe dávala ještě větší pozor než dosud.A to já budu, teď už nejde jen o mě, a já nechci nic podcenit.Nic si nepřeji víc, než aby jsme těch krásných devět měsíců prožili v klidu a pohodě a pak se nám narodilo krásné a zdravé miminko, které my budeme nade vše milovat.
A ať to bude chlapeček nebo holčička, pro nás to je teď "Náš Valentýnek".
A vám všem budoucím maminkám přeju, ať si těhotensví užíváte plnými doušky, ať jsme těmi našimi miláčky krásně rozmazlovány.A vám všem, které na ty dvě čárky na testíku stále čekáte, tak ať je to čekání co nejrychlejší a ať se na vás brzy štěstí usměje.Chce to trpělivost.Lucka.

.....................................................................................................................................................................................

Tak 23. 2. nám pan doktor potvrdil těhu a dokonce jsem už viděla, jak se nám krásně vytvořila dutinka.
................................................................................................................................................................................................
9. 3. máme první fotečku našeho miminka, vše je v pořádku, za co jsme moc rádi a dokonce už nám i tluče srdíčko🙂)Začínám věřit tomu, že "snad" budeme mít miminečko(tukám, tukám tukám)

......................................................................................................................................................................................................

A jak už to tak bývá všechno krásné jednoho dne končí.

Ani v nejhorším snu jsme si nepředstavovali, že to takhle dopadne.Moc, moc jsme si miminko přáli a pomalu začínali připravovat plány na miminko, až najednou.......................
17. 3. jsme začala špinit.Byl to jen takový nahnědlý výtok ani né nijak moc, ale dost mě to vystrašilo.Každý mě ujišťoval, že to nic není, že se to v těhotenství stává.Bylo to zrovna v době, kdy bych měla mít cyklus, tak jsem si myslela a doufala, že to patří k tomu.Nedalo mi to a ve středu jsem navštívila svého lékaře.Ten mi udělal ultrazvuk, nic neobvyklého neviděl, ale ani slůvkem se nezmínil o srdíčku (i když při poslední návštěvě mi tvrdil, jak už vidí srdíčko, které mi ukazoval, ale ať jsem oči koulela jsk jsem chtěla, žádné jsem neviděla, ale věřila jsem mu, v ulatrazvucích se moc neorientuji), vyšetřil mě ještě klasicky, také nic neviděl, ani žádné krvácení, vzal mi krev na Hcg a předepsal mi tabletky na zastavení krvácení (jakého když žádné nevidí), a s tím, že v pondělí mám přijít znovu, znovu mi nabere Hcg a opodle toho se uvidí, mě poslal domů.Celou středu se špinění neobjevilo, ale já jsem pořád v sobě měla takový zvláštní pocit, že něco není, tak jak má být.Tento pocit, jsem měla po celou dobu, co jsem zjistila, že jsem těhu.Vě čtvrtek dopoledne, zace cítím vlhko v kalhotkách, běžím na záchod a znovu to tam je..Brečím, brečím, brečím celou dobu co jsem v práci.Miláček mi zrovna odjel na služebku a měl se vrátit až druhý den.Rodičům jsem nechtěla přidělávat starosti, tak jsem to řekla jen kamarádce.Ta do mě šila ať jdu radši do nemocnice ať se na mě podívá ještě jiný doktor.Tak jsem večer jen co jsem dorazila z práce, vysprchovala jsem se a šla jsem.Tam mě doktor prohlédl klasicky, pak ultrazvukem, vyšetření bylo nekonečně dlouhé a pak jsem se dozvěděla to co jsem tušila, ale pořád doufala, že to tak není.Byla jsem 10tt a miminko se nám přestalo vyvíjet už v 5tt.Srdíčko ještě prý nemohl dokrtor vidět, tak nevím co mi to tam vlastně tenkrát ukazoval.Nemohla jsem tomu uvěřit.Teď mám v bříšku miminko a zítra už ho tam mít nebudu.Snad to je jen zlý sen. A on nebyl.V nemocnici si mě nechali a hned ráno 20. 3. 09 jsem prodělala revizi dělohy.Ta noc byla strašná. Miláčka jsem měla 500km daleko, ležela jsem sama v nemocnici a celou noc probrečela.Loučila jsem se s naším drobečkem, který nedostal šanci na život.Snad stokrát jsem si položila otázku co jsem udělala špatně.Všichni vám říkají je to tak lepší, prostě to tak mělo být, lepší teď než později.Já to přece vím, ale tu bolest vám nikdo neveme.Ještě že mám tak skvělýho manžílka a rodinu, kteří mi byli velikánskou oporou.Můj miláček je to největší štěstí, jaké mě mohlo potkat, lepšího jsem si nemohla přát.Společně jsme to moc oplakali což nám moc pomohlo, a jsme na všechno dva a ... ve dvou se to lépe táhne.Skvěle o mě pečuje, rozmazluje a já jsem mu za to moc vděčná a nade vše ho miluju.
Teď už je to nejhorší za námi, díváme se už dopředu a věříme, že příště nám to už snad vyjde.Kdy to bude nevím, nebudeme to řešit a uvidíme, kdy to příjde.Hlavně vím, že až to příjde znovu, pořád ve mě bude zakódovaný ten stach a o to víc se budeme všichni těšit, aby těch 9 měsíců uteklo co nejrychleji a všechno dobře dopadlo.

Musím říct, že jsem se na těhotenství moc těšila a ani ve snu si nedokázala představit, jaké to může být.

A aby toho nebylo málo 26.3. od nás odešla naše milovaná Peginka, byla to zlatá kokršpanělka, miláček rodiny, byla s námi dlouhých 15 let a mě strašně moc chybí.Každý den kvůli ní brečím, a nemůžu uvěřit, že už ji nikdy nepohladím, pořád na ní myslím a stále se mi vrací vzpominky.Je toho na mě už prostě moc.

Ale věřím, že se na nás brzy štěstí usměje a vše se v dobré obrátí. A Peginka a naše miminko nám budou z nebíčka držet palečky a brzy nám pošlou naše nové štěstíčko.

...............................................................................................................................................................
Dne 6. 4. kontorla u dr po 18 dnech po RD, výsledky z histologie jsou v pořádku,Uffff moc se mi ulevilo, takže nic nebrání tomu znovu se do toho pustit.
DR nám doporučil krátkou pauzu, ale o prázdninách to můžeme začít zkoušet, tak uvidíme.Všemu necháme volný průběh, nebudeme nic řešit a uvidíme, kdy se povede.
.....................................................................................................................................................................
18.4. konečně přišla první porevizní menstruace.Přesně po 28 dnech.Huráááá................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

Tak 24. 4. od nás odešla první porevizní menstruace, byla delší než jsem byla zvyklá, ale byla jsem za ni ráda, vím, že zas funguju, tak jak mám a brzy se dočkáme našeho broučka. Teď už vše necháváme osudu a uvidíme, kdy nás příroda obdaruje, tím naším vytouženým pokladem🙂))
19. 5. - Tak druhá porevizní mrška je za námi a možná už tento měsíc začneme pokoušet štěstí znovu.No jesště uvidíme, jak to všechno bude.

11. 6. - třetí porevizní MS dorazila přesná jak hodinky po 28 dnes.Snaženíčko ještě nezačalo. 8. 7. - čtvrtá MS je za námi, vrátili jsme se krásně odpočinutí a nabití novou energií z dovolené a dohodli jsme se, že se začneme opět pokoušet o mimíska.Tak nám prosím držte palečky, ať se k nám štěstíčko brzy vrátí a my se brzy taky dočkáme.Už se na tebe ty naše štěstíčko móóóc těšíme a tentokrát se tě jen tak lehce nevzdáme a budeme bojovat až do konce a to by bylo, aby jsme to společně nezvládli.
4. 8.09 - pátá MS, a první měsíc snažení je neúspěšně za námi☹(
26.8. 09 - šestá MS, a druhý měsíc snažení je za námi.
Tak je listopad a miminko se nám stále někde toulá:((Od března už uplynulo spoustu času a nám se stále ne a ne zadařit.Je za mnou hodně moc smutné období, kdy jsem nebyla o.k, tak se to na tom asi taky podepsailo.Smířit se s tím asi nikdy nedokážu, ale musím žít dál.Vím, že bys chtěl, aby jsme nesmutnili a žili dál, ale když je to tak hrozně těžké.Já jsem tě moc milovala a nikdy nepřestanu a je mi strašně líto, že se toho našeho miminečka, které jednou určitě příjde už nedočkáš:(((((((

Nevím jak dlouho to ještě bude trvat než se nám podaří, ale věříme, že snad už brzy, vždyť se všechno jednou musí v dobré obrátit.Musíme být trpělivý.