Snažení o naše druhé miminko jsme začali  v lednu 2009, čekala jsem, že to nebude jednoduché, ale realita předčila mé očekávání. MS po vysazení antikoncepce dorazila krásně 26 dní první cyklus, že by se po porodu vše upravilo? Další MS po 28 dnech, to je krása. V dubnu už 30 dní, ale to je pořád nádhera. Zkouším od kamarádky mikroskop na sliny k určení OVU. V květnu odjíždím s Tomáškem na Šumavu s dětičkama ze školky, MS nikde,že by, testík nedělám, MS dorazila 35 dní, jsem trochu zklamaná. V červnu 40 dní a jdu na gynekologii. Lékař dělá sono, děložní sliznice nízká, dle délky MS zase anovulace, ale po domluvě ještě počkáme. V září stále nic cykly dlouhé 40-45 dní.Po domluvě hormonální profil a spermiogram.

Manžel dopadá dobře normospermiogram, já bohužel taky bez nálezu, tak v čem je zase problém. Dr. nás odesílá do CAR, doporučuje Pronatal( dnes litujeme, že jsme nedali na náš první pocit a nešli jinam). Přemlouvám ještě Dr. na Clostilbegyt, moc se mu do toho nechce, nemám prý už nárok na UTZ a další léčbu si musím platit, jsem překvapená přístupem, raději nás cpe do CARu, než aby nejdříve zkusil to nejjednodušší. Souhlasím, že si to zaplatím a začínám s další MS brát Dufaston a Clostilbegyt, 11.den cyklu krásný folikl 18mm, snažení.24 den cyklu, mám nateklé prsa a teče mi mlíčko, je mi zle a na testíku je duch, radost však netrvá dlouho 29 den začínám špinit, asi zamlklé těhu. Nikdo se tím nezabívá, můj Dr, už mě předal do CARu a tím to pro něj končí.

V centru znovu dělají hormonální profil, prý v pořádku, ale manžel má najednou hrozný spermiogram, teratospermie.Hned doporučují IVF s CSII, nechcem jít hned do IVF, chceme zkusit IUI, doktor se netváří, ale po našem naléhání souhlasí, ale dost zvláštně. Nemám ovulace, dělá mi UTZ a vidí útvar na vaječníku, prý cystu, pak najednou, že možná fiolikl a že hned zkusíme inseminaci, Aplikuji si Pregnyl a manžel musí dát zase spermie, po 24 hodinách jdu na zavedení, lékař mi zavede do dělohy spermie, hned mě posazuje a já cítím, jak ze mě vše teče ven, sestřička je zaražená a ptá se Dr. jestli mě nemá nechat ještě chvilku ležet- tak jí tedy položte, dost pozdě, utírám si ´´TO´´ až ze stehen. Říkám to manželovi a že je mi to všechno divné, chce jít jinam, ale já kravka nechci znovu všechny testy a přemlouvám ho, že to ještě zkusíme.

V lednu plánované IVF- krátký protokol CSII- cena 20000 tisíc. Vaječníky krásně reagují 18 foliklů a 15 vajíček-11 krásných, manžel prý příšerný spermio- doporučeno ICSI-další peníze. Oplodnilo se 9 vajíček, každý den si voláme, jak naši bojovníci bojují, 4 den nám do telefonu říkají, že máme jen 4 bojovníčky ale krásné jedníčkové další den ET- těšíme se- po příchodu nám embryoložka ná najednou tvrdí, že embia se pozastavila ve vývoji, mají být blastocysty a jsou jen morule a ze čtyř jen dvě, pláču, vím, že je to špatně. Nic na zamražení, manžel je z toho všeho zmatený. Jdu na zavedení, po hodině můžu domů, dávajími fotečku, že tam jsou prý naše miminka, nic nevidím, ale doufáme.

Po 24 hodinách mám strašné bolesti v břiše, nemůžu ani dýchat-pohotovost hyperstimulační syndrom-tekutina v břiše, pět dní trvalo, než to přestalo alespoň trochu bolet. Sleduji se, ležím a doufáme, i když po pravdě moc tomu nevěřím. Prsa přestávají bolet, 10.den po ET test bílý, po vysazení léků do dvou dnů MS, krev negativní. Jsem zklamaná, ale čekala jsem to horší, za to manžela to strašně sebralo, netušila jsem, jak moc tomu věřil. Je protivný a je vidět, že se s tím nemůže srovnat .Brečím kvůli němu a on neví, co sám se sebou, je mi ho tak líto.Do konce února jsem na neschopence a pak se vracím do práce.

V březnu jdem ještě na konzultaci do Pronatalu, manžel se ptá, jak je možné, že se embrya tak zhoršila a proč nám je tedy zaváděli,když nebyla dobrá, odpověď není, jen hned zase tlačení do dalšího pokusu, bez vyšetření. Chci genetiku a imunologii-neprovádějí po prvním neúspěchu.Odcházíme.

Tento datum je první den mé poslední menstruace, pak už jsme byli jen šťastný a vděční za našeho nádherného chlapečka. Naše snažení začalo v červnu 2005, kdy jsem vysadila antikoncepci, první Ms ještě dorazila, ale ten rok byla jediná bez hormonální stimulace. 30.7.2005 jsme se s přítelem vzali, svatba byla nádherná a já věřila, že mimi bude brzy. Ale jak už to tak bývá vše bylo jinak, Ms nikde testy negativní a gynekolog mi vždy jen píchl provokačku. V prosinci mi došla trpělivost, cítila jsem, že něco není v pořádku. Na mou žádost o vyšetření mi gynekolog řekl, že mi žádné testy dělat nebude, že až tak za rok . Požádala jsem ho okamžitě o svou kartu a odešla k novému Dr. A už se to začalo hýbat, okamžitě UTZ, Hormonální profil-výsledek anovulace ,amenhorea a vysoký prolaktin, pokud bych lékaře nezměnila, čekala bych zbytečně celý další rok, při tom to bylo tak jednoduché. Začala jsem brát léky na vysoký prolaktin- bylo mi po nich příšerně zle, návaly, pocit na omdlení a nevolnost, ale co bych nevydržela pro mimi, dále nasazen Dufaston na srovnání cyklu, sláva v únoru první MS po 28 dnech cyklu, po UTZ stále však anovulace i přes snížený prolaktin a proto nasazen v březnu Clostillbegyt, 10. den cyklu krásný folikl na pravé straně a doporučené snažení. 8.4. měla přijít Ms, ale nic, bála jsem se udělat si test, bála jsem se zklamání 10.4. mě manžel přemluvil a já si večer dělám testík, je tam slaboučký duch, nevím co si o tom myslet a se slzama v očích  říkám, že asi nic. Manžel však čárku vidí a pročítá si návod k testu, ráno je to přesnejší a tak druhý den testík opakujem. Manžel sedí v obýváku a je se třesu v koupelně, JE TAM A POŘÁDNÁ  DÁLNICE, jsme tak šťastný a tak moc se bojíme o naší fazolku.

11.4 HCG 7431-není pochyb, teď ještě aby bylo mimi tam kde má.

6.tt-mimi potvrzeno i se srdíčkem-dále bereme Dufaston a Kyselinu listovou a jsem na PN

10.tt.-mimi krásně roste, už jsou vidět i ručičky a nožičky

12.tt-NT screnning- mimi je úžasné i manžel kouká, jak je už dokonalé-NT-1,6 vše vypadá dobře

21.tt-velký UTZ-čekáme zdravého chlapečka-ukázal se tak, že nám ani Dr.nemusel říkat, že je to kluk-Tomášek