Snažení o naše druhé miminko jsme začali  v lednu 2009, čekala jsem, že to nebude jednoduché, ale realita předčila mé očekávání. MS po vysazení antikoncepce dorazila krásně 26 dní první cyklus, že by se po porodu vše upravilo? Další MS po 28 dnech, to je krása. V dubnu už 30 dní, ale to je pořád nádhera. Zkouším od kamarádky mikroskop na sliny k určení OVU. V květnu odjíždím s Tomáškem na Šumavu s dětičkama ze školky, MS nikde,že by, testík nedělám, MS dorazila 35 dní, jsem trochu zklamaná. V červnu 40 dní a jdu na gynekologii. Lékař dělá sono, děložní sliznice nízká, dle délky MS zase anovulace, ale po domluvě ještě počkáme. V září stále nic cykly dlouhé 40-45 dní.Po domluvě hormonální profil a spermiogram.

Manžel dopadá dobře normospermiogram, já bohužel taky bez nálezu, tak v čem je zase problém. Dr. nás odesílá do CAR, doporučuje Pronatal( dnes litujeme, že jsme nedali na náš první pocit a nešli jinam). Přemlouvám ještě Dr. na Clostilbegyt, moc se mu do toho nechce, nemám prý už nárok na UTZ a další léčbu si musím platit, jsem překvapená přístupem, raději nás cpe do CARu, než aby nejdříve zkusil to nejjednodušší. Souhlasím, že si to zaplatím a začínám s další MS brát Dufaston a Clostilbegyt, 11.den cyklu krásný folikl 18mm, snažení.24 den cyklu, mám nateklé prsa a teče mi mlíčko, je mi zle a na testíku je duch, radost však netrvá dlouho 29 den začínám špinit, asi zamlklé těhu. Nikdo se tím nezabívá, můj Dr, už mě předal do CARu a tím to pro něj končí.

V centru znovu dělají hormonální profil, prý v pořádku, ale manžel má najednou hrozný spermiogram, teratospermie.Hned doporučují IVF s CSII, nechcem jít hned do IVF, chceme zkusit IUI, doktor se netváří, ale po našem naléhání souhlasí, ale dost zvláštně. Nemám ovulace, dělá mi UTZ a vidí útvar na vaječníku, prý cystu, pak najednou, že možná fiolikl a že hned zkusíme inseminaci, Aplikuji si Pregnyl a manžel musí dát zase spermie, po 24 hodinách jdu na zavedení, lékař mi zavede do dělohy spermie, hned mě posazuje a já cítím, jak ze mě vše teče ven, sestřička je zaražená a ptá se Dr. jestli mě nemá nechat ještě chvilku ležet- tak jí tedy položte, dost pozdě, utírám si ´´TO´´ až ze stehen. Říkám to manželovi a že je mi to všechno divné, chce jít jinam, ale já kravka nechci znovu všechny testy a přemlouvám ho, že to ještě zkusíme.

V lednu plánované IVF- krátký protokol CSII- cena 20000 tisíc. Vaječníky krásně reagují 18 foliklů a 15 vajíček-11 krásných, manžel prý příšerný spermio- doporučeno ICSI-další peníze. Oplodnilo se 9 vajíček, každý den si voláme, jak naši bojovníci bojují, 4 den nám do telefonu říkají, že máme jen 4 bojovníčky ale krásné jedníčkové další den ET- těšíme se- po příchodu nám embryoložka ná najednou tvrdí, že embia se pozastavila ve vývoji, mají být blastocysty a jsou jen morule a ze čtyř jen dvě, pláču, vím, že je to špatně. Nic na zamražení, manžel je z toho všeho zmatený. Jdu na zavedení, po hodině můžu domů, dávajími fotečku, že tam jsou prý naše miminka, nic nevidím, ale doufáme.

Po 24 hodinách mám strašné bolesti v břiše, nemůžu ani dýchat-pohotovost hyperstimulační syndrom-tekutina v břiše, pět dní trvalo, než to přestalo alespoň trochu bolet. Sleduji se, ležím a doufáme, i když po pravdě moc tomu nevěřím. Prsa přestávají bolet, 10.den po ET test bílý, po vysazení léků do dvou dnů MS, krev negativní. Jsem zklamaná, ale čekala jsem to horší, za to manžela to strašně sebralo, netušila jsem, jak moc tomu věřil. Je protivný a je vidět, že se s tím nemůže srovnat .Brečím kvůli němu a on neví, co sám se sebou, je mi ho tak líto.Do konce února jsem na neschopence a pak se vracím do práce.

V březnu jdem ještě na konzultaci do Pronatalu, manžel se ptá, jak je možné, že se embrya tak zhoršila a proč nám je tedy zaváděli,když nebyla dobrá, odpověď není, jen hned zase tlačení do dalšího pokusu, bez vyšetření. Chci genetiku a imunologii-neprovádějí po prvním neúspěchu.Odcházíme.

Začátek dubna IVF.institut- manžel je otrávený a pesimistický-po konzultaci s lékařkou je nadšený, do ničeho nás netlačí, zabívají se opravdu náma a naším problémem, diví se , že nám zavedli pozastavená embrya-škoda pokusu, a hned nám doporučují vyšetření. Genetiku nám dělají hned, hormonální profil a manželovi spermiogram.Genetika je dobrá u mě jen trombofilní mutace a snad jen nějaký lehký druh.Spermiogram celkem slušný- nesrovnatelně lepší oproti Pronatalu- nedoporučují ani ICSI, záleží na nás.Manžel chce jít do dalšího pokusu co nejdříve, ale doporučují ještě imunologii v Plzni. Manžel nechce, přemlouvám ho a jedem tam. Dr. Ulčová- Gallová je skvělá, příjemná a povzbuzuje nás, že to tentokrát určitě vyjde. Manžel ještě musí jet znovu do Plzně na spermoigram- vrací se úplně vyřízený, nic tak ponižujícího prý ještě nezažil, místo místnosti, jen záchod a pár časáku, strašný- je mi ho líto a moc si ho vážím, že to vše podstupuje.Výsledky do měsíce. Jedu pro ně sama, přijde mi, že manžel začíná být trochu otrávený a moc se mu do toho nechce. Výsledky nic moc, ale dá se to zvládnout lehkou imunosupresí-Spermoigram perfektní- že by zabrali vitamíny. Protilátky proti vlastním spermiím a já hraniční protilátky proti manželovy.

V červnu plánovaný dlouhý protokol, s imunosupresí,s heparinem, moc se těším.18.června si mám přijít pro léky a 17. června mi volá lékař, že se omlouvá, ale vše o měsíc posuneme, rekonstrukce laboratoří se protáhla.Trochu mě to zaskočí, ale říkám si, že je to asi znamení a měla bych jít na tu akupunkturu co o ní pořád přemýšlím. V pondělí 21.6 jdu a jsem nadšená, bolí to, ale cítím se výborně.Další týden se citím zvláštně, bolí mě prsa a rozbrečí mě i reklama.V pátek 2.7. mám denní, ráno v půl šesté si dělám tajně test, nevěřím, jen doufám, nic,obléknu se,umyji a jdu test  vyhodit. u okna mám pocit, že vidím ducha- musím hned na autobus, beru test sebou. v práci přemlouvám kolegyni aby mi nabrala krev- HCG 23. Volám do instititu- buď hodne brzké těhu nebo zamlklé těhu. kontreola hcg po 14 dnech. Mám doma Utrogestan a tak si sama nasazuji  třikrát jeden- vím, že mám málo progesteronu k udržení těhu.V sobotu máme odjet na dovolenou a já přemýšlím, jestli to mám manželovi říct, bojím se zklamání, vím, jak špatně by to nesl. Večer to nevydržím a ukazuji mu testík, nic nevidí, brání se tomu věřit, myslím, že se chrání před dalším zklamáním.Se sebou si beru testíky a testuji obden, je mi zle od žaludku, jsem unavená, bolí mě prsa a čárka sílí. Věřím, že je to dobré, hladí bříško a přemlouvám bublinku, aby s náma zůstala. v úterů musíme domů, malej má 40 teploty- angína.Mám ve středu noční a necítím se dobře, na noční mám horečku a zvracím, klepu se, mám strach o bublinku- má kolegyně  Martina je úžasná a dodnes jsem jí vděčná, posílá mě si lehnout a stará se i o mé pacienty, naštěstí je klid, žádný příjem. Ráno jdu hned k Dr. antibiotika-angína PN, nechávám si znovu dělat HCG -1450- není pochyb jsem těhu, teď jen aby miminko vydrželo.

21.7.první UTZ4,5mm-6tt-jsem tak šťastná, máme už i srdíčko-uvědomuji si ten zázrak a obrovský dar co nám byl dán, někde tam nahoře má naše miminko andílka strážného-pokud by nám neodložili pokus začala bych stimulovat a mimi by odešlo. je to spostu šťastných náhod a věřím, že i akupunktura na tom má svůj podíl.-lékař doporučuje kyselinu listovou a Utrogestan-už beru po vlastním nasazení.

3.8 UTZ 8+4tt-17,6mm

18.8. UTZ 10+2tt-už 4cm to je teda fofr, jak rosteme.

1.9.Nt Utz a genetika -12+4tt-6,5cm-manžel chce vědět pohlaví, nenechá se přesvědčit, že je ještě brzy-dr. tady podle tvaru genitálního pahorku odhaduje 70% chlapeček, tatínek je nadšený já trošku doufám v holčičku, ale vím, že v naší situaci si ještě poroučet pohlaví by bylo rouhání, hlavně ať je mimi zdravé-NT 1,3, krev negativní- čekáme zdravé miminko.

Pořád se mi zdá o holčičce, kojím holčičku, nosím holčičku- že by podvědomí nebo jen přání?

15.9 kontrola 14+6, ptám se na hematologii v zhledem nálezu v CARu,ale Dr. se to zdá zbytečné, kontrola rychlá, zdá se mi trochu odbytá, ani mi neřekli jak dál brát léky.

30.9.-17tt- odcházím k jinému lékaři, je to náš známý, tak si snad dá záležet- UTZ 192g a nejspíš je to HOLČIČKA- nemůžu tomu uvěřit, mám krásnou fotečku, mimi je nádherné

21.10 20tt. UTZ-miminko je nádherné-375g a potvrzená HOLČIČKA, já jsem tak šťastná- manžel už míň, chtěl druhého kluka, chová se tak divně, vůbec nemá o miminko zájem, nechce si sáhnout na bříško- po rozhovoru mi zděluje, že se musí smířit s tím, že jsem těhotná, koukám na něj, jako blázen, choval se divně, čekala jsem nadšení už při oznámení, že jsem těhu, ale přičítala jsem to strachu, že o miminko můžem přijít.Ale tohle mě teda fakt dostalo, s čím se jako chce smiřovat. Nechápu ho ,jsem zklamaná.

25.11.hematologie- vzhledem k váze, nekouření a k tomu, že neberu žádné léky je riziko malé- raději brát 1tbl kyseliny listové ob den.

27.10 21tt 4D sono a Utz na odhalení vad- manžel jde taky, ale chová se tam, že bych ho kopla. Potvrzená holčička- je to opička nechce ukázat obličejík, pořád tam má ručičky, za to zadek a pipnu nám ukazuje, jako nic.Musím jí pak poučit, že schovávat si musí uplně opačný konec tělíčka🙂

Líbí se mi jméno Nela, ale manžel se moc netváří a tak ustupuji a ptám se na jméno, nejdřív dělá, že je mu to jedno, ale pak se prokecne, že listoval v kalendáři a že moc pěkných jmen pro holku není-líbí se mu Klárka, mě taky, ale hlavně se mi líbí, že jsem se ve svém manželovi zase tak moc nespletla, že za tou maskou nezájmu je přeci jen ten citlivý mužský, kterého jsem si vzala a právě pro jeho povahu ho moc miluji. Nevím co má v sobě za problém, ale věřím, že malou miluje a bude jí milovat stejně jako miluje našeho syna. Moc bych si přála aby věděl jak moc ho miluji a jak moc jsem mu vděčná za naši krásnou rodinu a i když má své mouchy( jako každý chlap), jsem moc ráda,. že ho máme.

15.11-24tt ogtt a kontola-tvrdne mi opět bříško, ale čípek drží.-magnézium už beru, tak asi navýšíme dávku

21.11. má večer hrozné bolesti- jako by křeče do bříška i do zad, malá kope, tak snad to bude dobré.

23.11. jdu raději na kontrolu-naštěstí nález dobrý, nevím co malá nacvičovala🙂

29.12. Velký Utz 30.tt- už má 1700g, fotečku nemáme, je to opička, má zavrtaný obličejík směram dovnitř. Vypadá to, že je vše v pořádku a čekáme zdravou holčičku, ťuk ťuk ťuk, raději to zaťukám.

25.1. 34.tt- kontrola UTZ-2300g, už to není moc přesné, malá má hlavičku úplně v pánvi, nelze jí už přesně změřit.Od 35.tt kontroly v nemocnici s CTG.

16.2. 37.tt- kontrola na hematologii, nemusíme nic píchat, jen v případě komplikací a císaře.

Od 2.2.-2.3. CTG v nemocnici,pokaždé slibován rychlý porod-sliby chyby

9.3. nejkrásnější den- narodila se nám Klárka je nádherná- 4000g a 52 cm.Porod dlouhý, náročný, ale stál za to. Milujeme tě poklade náš maličký.

Tento datum je první den mé poslední menstruace, pak už jsme byli jen šťastný a vděční za našeho nádherného chlapečka. Naše snažení začalo v červnu 2005, kdy jsem vysadila antikoncepci, první Ms ještě dorazila, ale ten rok byla jediná bez hormonální stimulace. 30.7.2005 jsme se s přítelem vzali, svatba byla nádherná a já věřila, že mimi bude brzy. Ale jak už to tak bývá vše bylo jinak, Ms nikde testy negativní a gynekolog mi vždy jen píchl provokačku. V prosinci mi došla trpělivost, cítila jsem, že něco není v pořádku. Na mou žádost o vyšetření mi gynekolog řekl, že mi žádné testy dělat nebude, že až tak za rok . Požádala jsem ho okamžitě o svou kartu a odešla k novému Dr. A už se to začalo hýbat, okamžitě UTZ, Hormonální profil-výsledek anovulace ,amenhorea a vysoký prolaktin, pokud bych lékaře nezměnila, čekala bych zbytečně celý další rok, při tom to bylo tak jednoduché. Začala jsem brát léky na vysoký prolaktin- bylo mi po nich příšerně zle, návaly, pocit na omdlení a nevolnost, ale co bych nevydržela pro mimi, dále nasazen Dufaston na srovnání cyklu, sláva v únoru první MS po 28 dnech cyklu, po UTZ stále však anovulace i přes snížený prolaktin a proto nasazen v březnu Clostillbegyt, 10. den cyklu krásný folikl na pravé straně a doporučené snažení. 8.4. měla přijít Ms, ale nic, bála jsem se udělat si test, bála jsem se zklamání 10.4. mě manžel přemluvil a já si večer dělám testík, je tam slaboučký duch, nevím co si o tom myslet a se slzama v očích  říkám, že asi nic. Manžel však čárku vidí a pročítá si návod k testu, ráno je to přesnejší a tak druhý den testík opakujem. Manžel sedí v obýváku a je se třesu v koupelně, JE TAM A POŘÁDNÁ  DÁLNICE, jsme tak šťastný a tak moc se bojíme o naší fazolku.

11.4 HCG 7431-není pochyb, teď ještě aby bylo mimi tam kde má.

6.tt-mimi potvrzeno i se srdíčkem-dále bereme Dufaston a Kyselinu listovou a jsem na PN

10.tt.-mimi krásně roste, už jsou vidět i ručičky a nožičky

12.tt-NT screnning- mimi je úžasné i manžel kouká, jak je už dokonalé-NT-1,6 vše vypadá dobře

21.tt-velký UTZ-čekáme zdravého chlapečka-ukázal se tak, že nám ani Dr.nemusel říkat, že je to kluk-Tomášek

Do 24.tt si užívám úžasné těhu, bez nevolností, bolestí či jiných potíží

25.tt už týden mám zvláštní pocit, bříško mi divně tuhne, nevím co to je, nebolí to vlastně se tomu s manžou smějeme, že na nás Tomášek asi špulí zadeček.

26.tt, dostávám od Dr. vynadáno, jak to, že jsem okamžitě nepřišla, pravidelné kontrakce(náš vyšpulený zadeček), téměř celý den! Omlouvám se a strašně se stydím, že jsem to nepoznala, ale jsem těhu poprvé, jak mám vědět, že to není normální, nebolelo to, jen to bylo trochu nepříjemné. Jsem otevřená na 1cm, čípek měkký a malý silně naléhá na klenbu. Nasazeno Magnézium, Utrogestan a přísný klid,počítat kontrakce, pokud se to nezlepší nutná hospitalizace

27.tt, stav stejný, opět je mi řečeno, že půjdu do nemocnice, ale dává mi ještě týden,slibuji, že budu opravdu jen ležet s nohama nahoru.

28.tt mírné zlepšení, hlavně, že se to nezhoršuje. Léky ponechány stále klidový režim.

31.tt-velký UTZ-Tomášek má už 1700g, jsem klidnější, vím, že bych už mohla rodit ve Varech a malý, by to určitě zvládnul.Ale jsem stále poslušná a jen ležím.

od 33.tt poslouchám, jak je to nahraně, že jsem připravená k porodu a že by to ještě chtělo alespoň týden.

34.tt. vysazeno Magnézium, uvolněnější klidový režim

36.tt. první CTG v nemocnici-nepravidelné kontrakce-magnésium od jiného lékaře opět nasazeno

37.tt mi ho můj lékař opět vysadí, směje se abych prý ještě nepřenášela

Kontrakce mám stále, už to ani moc nesleduji, od 37.tt je to silnější a občas i pravidelné 7-10 minut, po vaně to odeznívá, takže poslíci.

9.12. od 17 ho zase silnější kontrakce koukám už ze setrvačnosti na intervali 15-20 min, jsem v klidu, zase poslíci. Manža s mím souhlasem jde na pivčo se švárou. Sedím u telky a neuvěřitelně žeru, housky se salámem, čokoládového mikuláše a zajídám to jahodovou dření, kontrakce trvají po 10 min- jdu do vany a ono to nepřechází. Ve 22:30 píšu manžovi, ať jde raději domů, že se asi nic neděje, ale budu klidnější. Je doma během 5 minut, to jsem teda nečekala. Uklidňuji ho a jdem spát. Ve 23:30 mě probouzí, zvláštní tlak, takové lupnutí a mokro, letím na záchod a odchází hlenová zádka i voda. Kontrakce po 4.min a už to trochu víc cítím. Manžel nádherně zmatkuje, je rozespalý a vůbec neví co má dělat, podávám mu instrukce, dobalím tašku, jdu do sprchy a pak jedem. Na parkovišti mi odtéká další voda, manžel mě chválí, že jsem si to nechala až po vystoupení z auta a nezašpinila sedačku, mám chuť ho kopnout. Ale smějem se tomu, když otevře sestřička, nevěřícně na mě kouká- Vy jdete rodit, a kontrakce a voda? Usmívá se, moc mi asi nevěří, že mám kontrakce po 4 min, ale není to nějak strašné, vlastně pořád čekám kdy to konečně začne opravdu bolet. Doktorka mi po prohlídce říká- máte půlku za sebou otevřená na 5 cm a to obě se setřičkou teda koukáme. Divím se i já.

Dostávám v rychlosti Yal a měří CTG, jdu do sprchy, nic ze mě neodešlo Yal na mě nějak nefunguje. A pak už jdem s manželem na sál,kde rodí další čtyři rodičky, sestřička mě povzbuzuje, schválně která z vás bude první.Chodíme po chodbě a už je to trochu nepříjemné, snažím se dýchat, ve 2:30 kontrola od PA, už ho pomaličku můžu vytáhnou za uši-HAHAHA, už mi není tak do smíchu, jdu do sprchy, mám říct až ucítím tlak na konečník, cítím ho hned při další kontrakci a to je tedy zatím to nejhorší, nutí mě to tlačit a to ještě nesmím, naštěstí při třetí kontrakci prosím už v leže Pa, že už to hodně tlačí- volána lékařka a můžem jít do toho. Druhá PA odbíhá k jiné mamince, ta rodí v boxu hned vedle nás. Přestávám cítit kontrakce a malému padají ozvy, dostávám kyslík a malý musí rychle ven, tlačím co můžu, manžel mě drží kouká na hodinky a drží mi masku s kyslíkem, nejde to, Pa mi musí zatlačit na břicho a pak už jen cítím obrovskou úlevu, nástřich jsem vůbec necítila. Ve 3:48 je naše zlatíčko na světě.

 Malý je trošku modrý má pupečník kolem krčku, hned ho odnášejí, manžel se klepe a sedí u mě, posílám ho rychle fotit a kontrolovat to naše štěstí, málem to prošvih, malej je už zvážený a oblečený v košilce- manžel brečí a hlásí mi míry 3380g a 51cm, po chvilce nám ho sestřička donáší zabaleného a já koukám, že budu mít doma dva stejný chlapy, ta podoba je úžasná. paní doktorka mě šije a manžel se věnuje malému. Pak zkoušíme malého přiložit a zůstáváme společně 2  hodiny na předsálí, už jsme rodina a jsme nesmírně šťastný. Při loučení nám PA říká, že jsme to vyhráli a porodili první. Musím je střašně moc pochválit, na to že nás tu noc rodilo 6 maminek a téměř po sobě, byly asistentky i paní doktorka Přikrylová bezvadný, milý a pozorný, nemůžu si stěžovat vůbec na nic a jen moooc poděkovat. Naše druhé miminko, budu určitě rodit opět u nás ve Varské porodnici.