Konečně jsem se odhodlala zatočit s ošklivými vzpomínkami na porod a rozhodla jsem se sepsat náš příběh.
Doporučuji nečíst to těhulkám, co budou rodit poprvé.

(Chtěla bych podotknout, že časy nebudou přesné i přes to, že na sále byly hodiny přímo předemnou, některé věci si ani nepamatuji, nebo si je nepamatuji přesně)

Celý život jsem si přála být mladá maminka, mít miminko a manžela už v 19ti, abych byla svému miminku co nejblíže a co nejvíce ho dokázala pochopit i ve dnech, kdy MY matky prostě "tohle chápat nemůžeme" - prostě i ve dnech puberty.

Člověk si může přát cokoliv, ale když k tomu nejsou prostředky, třeba jako "ten pravý", tak i ta největší přání se prostě nevyplní...nebo vyplní, ale třeba jen z části.

Otěhotněla jsem kolem 27.9. 2014 , po jednom propitém a opilém večeru. Alkohol jsem nepila už skoro půl roku, cigarety jsem také omezila na minimum prostě mi to už nedělalo dobře. Stejně tak jsem někdy v Únoru 2014 vysadila HA , kvůli silným migrénám a nevolnostem, co mi začala způsobovat. To že jsem těhotná jsem se dozvěděla 5.11. , kdy jsem si večer udělala asi 15 těhotenských testů, kde byly očividné dvě čárky. Co teď? Jak to řeknu mému tehdá ještě příteli a teď manželovi ?! Manžel byl tu noc v práci přesčas asi do 2 ráno, tak jsem měla čas na přemýšlení. Když přišel z práce, prostě jsem mu řekla, že jsem těhotná a co budeme dělat?! Manžel tomu chvíli nevěřil, ale pak se usmál, že je tedy "už asi na čase, mít miminko".. Usmíval se, ale bylo vidět, že se bojí stejně tak , jako já.
Celé těhotenství jsem měla nevolnosti, od 30tt skoro každý večer poslíčky - žádné tvrdnutí břicha.

Teď k tomu, jak začal můj dlouhý, drahocenný porod.

Byla neděle 5.7. 2015 , venku asi 458645°C, já měla 2dny před termínem. Břicho jsem div netahala po zemi a v tom horku už se nedalo žít. Celé těhu jsem odolávala bazénu, ale ten den jsem se prostě rozhodla, že už to horko prostě nedám. Vlezla jsem tedy do bazénu u nás doma na zahradě a jen v něm chodila, vodu pod bříško. Najednou mě v něm začalo píchat. Bylo cca kolem 15:30hod. Vylezla jsem z vody a šla si lehnout, bolesti sílili, intervaly někdy 20minut, nekdy 40, někdy 7min. Co teď?! Nikomu domu jsem nic neříkala, přirovnávala jsem bolesti k poslíčkům, jelikož byly dost nepravidelné.

Bolesti pokračovaly takhle celý den až do 22.00, kdy jsem šla za manželem, že mám nejspíš kontrakce. Manžel zrovna pořádal venku grilovačku a já se doma kroutila, kontrakce po 12ti minutách. Jenže..manželovi to nedalo, vyhnal všechny přátele domů a šel se věnovat mě. Mě, které bylo zle, nemohla jsem si ani dojít na záchod jaká to byla bolest, nešly kontrakce prodýchávat , nic nefungovalo. Už chci rodit! Mezi kontrakcemi už byly intervaly delší, opět nepravidelné..kontrakce silnější. Mezi kontrakcemi jsem se snažila usnout, 20minut spánku, 40sekund utrpení a takhle až do 3.20 hod (6.7.2015) ,kdy jsem měla kontrakce po 6-8minutách, řvala jsem bolestí na celý barák a zahlásila, že už jeden, jinak "chcípnu".
Kolem 4:00 ráno jsme dorazili do porodnice, inhed mě nechali převléct do jejich košile, dali mě na monitor a udělali vyšetření. Nic.. Na monitoru žádná kontrakce, neotevírala jsem se, jen mi odcházela hlenová zátka. Nechali si mě tam a manžela poslali domů.

Na pokoji jsem byla zatím sama, snažila jsem se prodýchávat kontrakce, byly po 5 minutách ,ale vlastně se nic nedělo. Na monitory jsem chodila co 2 hodiny, myslím, že kolem 13:00 hod, přijel manžel a já už to nemohla vydržet. Volal tedy na PA aby mi pchla něco na bolest - jelikož se stále nic  nedělo, nebyla jsem otevřená ani na milimetr. Píchla mě tedy něco (nevim co to bylo) , po čem jsem byla tak zmatlaná, že ani nevím, že mě odvezli za 2hodiny na další monitory, kdy už manžel byl zase poslán domů, že se stále nic neděje. Nepřetržitě mi posílal smsky, jak mi je a že to budu mít brzy za sebou.

Bylo kolem 19:00 u mě se stále nic nedělo, nemohla jsem spát, nejedla jsem už dýl jak den a byla jsem strašně unavená. Další monitory, stále nic. Ani ťuk...ani kontrakce, ani jsem se neotvírala. Prý ať příjdu ve 22:00, nepřišla jsem.. museli si pro mě dojet s vozíkem, neměla jsem sílu chodit, kontrakce stále nepravidelné, po 5-10minutách. Natočili mi monitory, ale stále nic, udělali to děsně nepříjemné vyšetření a řekli, ať zavolám manžela. Jupí! Rodíme! ... "Paní Marešová, budeme muset vyvolávat a vy se budete muset snažit, nzkuste nekřičet, ať se nevysílíte zbytečně, dýchejte jak vám říkám, jinam budete omdlívat a ublížíte tak tím miminku".. tak nerodíme. Manžel byl za 5minut u mě i přes to, že porodnici máme 20min od domu. 

Do 00.00 mě nechali, jestli se rozrodím sama, nebo ne. sprcha nepomáhala, nic.. (zapoměla jsem napsat, že klystýr myl super! od bolestí mi to pomohlo asi tak na půl hodiny a bylo mi krásně)

Přišla PA a šupla mi první vyvolávačku, pak další, pak tablety, tak tu potvoru co mě zase totálně zmatlala,že jsem nevěděla jak se jmenuji. Někdy mezi tímhle vyvolávacím zmatkem, kdy jsem křičela sprostě po celý porodnici, kdy jsem křičela ať už to ze mě vyndaj, že už rodit nechci, tak mi píchli vodu. Všude voda a krev, ale se Zoe to ani nehlo. Oevřená asi na 2 cm a to byly 3ráno. Umírala jsem, manžel mi nosil vodu, počítal kontrakce, chladil mě, vodil mě do sprchy, ze sprchy a my byli na sále sami. Prostě celou noc až do rána. Další vyvolávačky, infuze, vyšetření.. jsem na 4cm ale je to málo. Neasi!

Kolem 5 ranní, už jsem byla mimo, kontrakci jsem prořvala a usnula, na sále bylo 27°C, já se potila s prominutím jak prase a vidina horký sprchy byla příšerná..uslyšeli jsme z vedlejsí místnosti, že to "Paní Marešová už asi nezvládne, budeme muset jít na císaře..." já měla malý pocit úlevy, když v tom se ozvalo "..ale já ji rozrodím"! PA to myslela dobře, jenže mě už to bylo uplně jedno co semnou bude, byla jsem napíchaná snad všema chemikáliema světa a Zoe se stále držela. Otevřená stále na 4cm.

06:00 - mění se směny. Přichází ke mě mladičká PA, asi tak 25-28let, hubeňoučká a strašně milá. Za ní přichází doktorka, doktor a pár holek z VŠ. Všichni se mi představují, ale mě je to jedno, všichni zase odcházejí a zůstává tam semnou pouze manžel a ta mladá PA, která mě okamžitě žene do sprchy, pak na míč, pak na bok, pak na všechny čtyři, pak do sprchy, pak na míč, pak do sprchy na míč, pak další vyvolávačka a hurá! Jsme na 8cm a mě se chce tlačit! Je 7.7.2015 asi 07:30  a konečně začínám tlačit. Tlačím já, manžel, doktorka, doktor, PA. Nic.. Ptám se Pa, za jak dlouho to asi bude..říká mi, že mi slibuje, že v 8:00 bude miminko na světě. Tlačím na boku, na zádech, na všech čtyřech, PA přetahuje lem (nevim čeho,ale něčeho uvnitř) miminku přes hlavičku. Je 8:00 a miminko nikde. Přestanu tlačit a začnu vyčítat PA,že mi to slíbila.."Ještě 2x zatlačte a je venku. Tlačím a vidim doktorku s nůžkama "budu potřebovat nástřih?" .."jenom malinko". Stříhla, nahodilo jí to krví, ale já nic necítila (mimochodem, neměla jsem Epidural), najednou jsem citila jak vyjela hlavička, byla jsem pobídnuta ať ještě pořádně zatlačím. Cítila jsem mega tlak a šup a měla jsem malou na hrudníku, trošku plakala, byla čisťounká a krásná a hnedka se přisála. Radovala jsem se z konce, jenže..pro mě to nekončilo.

Porod placenty proběhl v pořádku a přišlo šití. Podlaha sálu se plnila krví a manželovi se to začalo zdát divné. Jelikož mě začala šít jedna ze sestřiček z VŠ a pokazila to, museli mě přešít, druhé šití popraskala aniž by to bylo došito a přišlo třetí šití - malou jsem nechala dát manželovi, protože já už pomalu upadala do komatu. Třetí šití už jsem cítila, malá mě natrhla od zadku až dovnitř, tudíž nástřih nestačil. Měla jsem potrhanou dělohu a nemohli zastavit krvácení. Po úspěšném třetím zašití a 45minutách čištění dělohy přišel bonding, a já se radovala, pozorovala jsem manžela, jak si krásně chová Zoe, poslala jsem smsky rodině a přátelům, dostala jsem glukózu do kapačky, pak fízák a jeli jsme na pokoj. Manžel byl poslán domů a já malou viděla až večer (malá se narodila 7.7.2015 v 8:19 hodin), dostala jsem ještě dvě transfůze a nemohla jsem chodit. V ten den po porodu mě museli sestřičky vodit na záchod, a večer i konečně poprvé od porodu do sprchy, protože jsem nebyla schopná se udržet na nohou, tak jsem ležela v posteli, celá od krve a všeho možnýho celý den.

Na porod jsem se celé těhotenství strašně těšila, jak si ho užiju, jak si užiju bonding a jak z toho bude mít manžel krásný zážitek. Manžel byl silný, ale strašně se o mě bál, když všude byla krev a bylo jí víc než mělo a byl naštvaný, že mi neudělali toho cisaře a nechali mne takhle trpět, že jsem málem vykrvácela.

Ale teď mám doma nádherné dítě, s manželem máme snad ještě bližší vztah než jsme měli a jsem šťastná, že jsem to odrodila sama, i když s takovou vervou.🙂 Časem přidám fotky a teď se jdu opět věnovat své milované pekelné Zoe ♥