ZPÁTKY DO FORMY: ZAČÁTKY

Jako malá jsem byla neustále v pohybu. Celé dny jsme s kamarády trávili venku, hráli míčové hry, jezdili na kolech, šplhali po stromech. Pamatujete si to? Celé sídliště venku. Bylo to něco kouzelného. A taky to byl jediný pohyb, který jsem měla. Jako rodina jsme k sportu vedení nebyli, takže žádné lyže se nekonaly, žádné výlety na kolech nebo sportovní kroužky. Nic. A nevadilo mi to, nikdo v mém okolí podobné věci nedělal (žili jsme na vesnici).

Pak jsme se ale odstěhovali do města, pohyb se přirozeně vytratil, na mě přišla puberta a kila letěla nahoru. Nekecám, byla ze mě malá/ vysoká kulička. Pamatuji si to období moc dobře- cukry byly nejlepší přátelé a pubertální deprese na denním pořádku.

Když už jsem toho měla dost, samu sebe jsem přesvědčila, že nejlepší způsob, jak se dostat zpátky do formy, je přestat jíst. Za jedno léto jsem zhubla z 67kg na 50kg. Nikdy mou hlavou ani neprolítla myšlenka, začít cvičit nebo upravit stravu. A vlastně mě k tomu nikdo ani slovem nenavedl.

Období to bylo velmi těžké, protože jsem jako vzor měla svoji nejlepší kamarádku, baletku, věčně hubenou, krásně zpevněnou a fakt nádhernou holku, která neměla nouzi o kluky- a dobře víme, že v období kolem 15 let jsou kluci všechno 😀

Nikdy jsem se nepovažovala za hezkou holku a vždy jsem tuto skutečnost přisuzovala mé postavě... Tak jsem nejedla.

Moje váha kolísala nahoru a dolu vždy podle toho, v jaké fázi vztahu jsem byla.

Když jsem potkala mého nyní už manžela, byla jsem v období, kdy mi stačilo sníst jeden rohlík za celý den. Až s ním jsem se nějak vzpamatovala, začala se mít ráda, mít o sobě vyšší mínění a hlavně jsem začala sportovat (co jiného mi také zůstalo, když má člověk za partnera sportovce🙂 ). Za ty roky s ním jsem se naučila lyžovat. Naučila jsem se mít pohyb ráda a dostala se do fáze, kdy ho potřebuji.

Udělala jsem si kurz instruktorky Zumby a jeden rok aktivně procvičovala. A pak jsem přičichla k posilovně a u toho tak nějak zůstala.

Po prvním porodu jsem shazovala svých 18kg velmi těžce. Popravdě mi kojení vůbec nepomohlo, spíš se mi nedařilo hubnout, jelikož si tělo drželo zásoby tuku zuby- nehty (možná to můžu přisuzovat i tomu, že jsem vždy řešila hubnutí radikálně a to nejezením... Tělo mi nevěří, tak si radši nechává do zásoby, co kdyby náhodou...).

Na svoji váhu jsem zhubla až po 9 měsících, kdy jsem kvůli zdravotním potížím týden nic moc nejedla a pak v létě začala aktivně běhat. V průběhu dalších měsíců jsem se pomocí posilovny a menšího přísunu jídla (zase!) dostala až na velikost 36. Byla jsem na sebe pyšná, lépe jsem snad nikdy nevypadala...

No a pak jsem otěhotněla s Filipem. A přibrala 15 kg. Tentokrát jsem se zpátky na svoji váhu dostala rychleji, a to do půl roku. Cvičit jsem začala už po 5 měsících (hlavně kvůli zádům). ALE! Nikdo mi nikdy neřekl, že tělo po prvním porodu vypadá úplně jinak než po druhém :-/ Což znamená, že svých 60 kg sice mám, ale břicho vypadá pořád jak špek, stehna jsou 2x tak velká než byla, zadek jak rosol a já jsem nešťastná.

Když mám být upřímná, hrozně moc se bojím, že tohle už zůstane. Za celou svou existenci se mi NIKDY nepovedlo mít pevnou postavu. NIKDY!

A to mě děsí. Pořád jsem si namlouvala, že je to stravou. Ale kdo ví? Co když zrovna já taková nikdy nebudu?

Dostala jsem se momentálně do fáze, kdy jsem si dupla a zapřisáhla sama sebe, že to zkusím. Skutečně se po hlavě vrhnu do sportu a stravy a uvidím, zda si splním další ze svých snů, nebo ne. Jsem nevěřící Tomáš a pokud na vlastním těle neuvidím výsledky, neuvěřím nikomu, že to jde.

Co tedy moje rozhodnutí obnáší?

Jako zaměstnaná máma nemůžu trávit večery přípravou jídla na další den (promiň Kačko!). Vypracovaný jídelníček mi visí na lednici, ale není čas, abych si vařila sama- a nakupovala.

Tak jsem to vyřešila jinak- krabičkovým jídlem! Co je jednodušší, než dodržovat stravu, kterou Vám už někdo připraví a přinese až pod nos?

Po dlouhém hledání toho pravého jsem nakonec zakotvila u vybrané firmy. 

Jídlo je chutné, mám za sebou první týden a řeknu Vám, že až na pár vyjímek (jako mořské plody a houby), je jídlo skutečně dobré, různorodé a syté. Jediný problém mám já osobně s jogurtovými nápoji a jogurty celkově, ale to je už můj boj 🙂 

Pokud přemýšlíte nad tím, že by jste krabičky zkusily, směle do toho. 

*více o krabičkách u mě na blogu

Dále zařazuji tréninky. V pondělí a ve čtvrtek s mojí milovanou trenérkou Kačkou, ostatní dny chci buď rychlou chůzi kvůli tepovce, nebo běh. Dle nálady a dispozici (třeba momentálně trpím zelenou rýmou- děkuji moje milavaná dcero!), takže bych bohužel ani jedno neudýchala. No a taky přemýšlím nad jednou hodinou jógy týdně (potřebuji pořádně povolit a roztáhnou ty moje zkrácené šlachy).

Týdně se chci vážit, měřit po měsíci a výsledky chci vidět do 3 měsíců 😀 Tak mi držte palce 🙂 A ano, budou i fotky před a po... Pokud se na to budete chtít dívat 😀

A co vy? Taky formujete do plavek? Nebo ne? Máte zkušenosti s krabičkovou dietou? Písněte do komentářů, ať vím, že v tom nejsem sama 🙂

Ano, i s kočárem se dá běhat! Tak už žádné výmluvy 🙂

www.recipefor30s.cz

https://www.facebook.com/recipefor30s/

https://www.instagram.com/recipefor30s

#blogujeme

#mk_blog_academy

#zpatkydoformy

#cviceni_sport

#beh

#hubnuti