KDYŽ VÁS SOCIÁLNÍ SÍTĚ SEMELOU
Ani nevím, kde přesně bych začala. Možná v době, kdy jsem si založila první facebookový účet, protože ho měl již skoro každý. Plácala jsem se v tom, vůbec nechápala smysl celé koncepce a stránky a skutečně jsem byla přesvědčena, že TOHLE rozhodně používat nebudu. A taky že to trvalo.
Zhruba rok- dva jsem na svůj účet vůbec nechodila, než jsem začala pracovat. Z nudy jsem si jej otevřela a od té doby na něm byla neustále. Dokola kontrolovala příspěvky, komentovala, lajkovala a samozřejmě přidávala svoje, s prominutím, každé prdnutí...
Každý den začal stejně. Ráno jsem otevřela oči a první, co bylo, byla kontrola telefonu. Pak cestou do práce. Pak v pauzách. Pak cestou z práce a ještě doma. A naposledy v posteli před usnutím. Poznáváte se???
Za nějaký čas se ke mně dostal první blog a to právě přes facebook. Začetla jsem se, moc se mi slečna líbila, tak jsem snad v jeden den slupla všechny její články. A našla si novou internetovou obsesi.
Každodenní kontrolování FB neskončilo, jenom se k tomu přidalo i kontrolování blogu, zda něco nového nepřibylo...
Jak čas utíkal, můj život se měnil. I ten soukromý. Svatba se blížila a já se registrovala na stránky beremka. A troufám si říct, že jsem tam byla celkem úspěšná. Chtěla jsem jinou svatbu, originální, tak jsem o ní psala, přidávala inspirační fota, až jsem si vytvořila jakousi komunitu holek, které mě rády sledovaly. A taky pocítila, jaké to je být oblíbená. A to se mi líbilo. Ať si tvrdí kdo chce, co chce, pokud se v sociálním světě angažujete, CHCETE úspěch. CHCETE být sledovaní, obdivovaní, CHCETE být pro lidi inspirací a CHCETE, aby vám to dali najevo.
Měsíce po svatbě jsem přešla z beremka, které mi už bylo vlastně k ničemu, na modrého koně. Rodina byla v plánu a já musela prozkoumat další vody. A to teda bylo něco! Kdo nebyl součástí téhle komunity, absolutně nemůže tušit, o čem teď mluvím. V průběhu roku jsem znala všechny "hvězdy". Věděla jsem o nich skoro všechno, protože na "koňovi" neexistovala tajemství.
Každý den jsem měla přečtenou celou zeď a jak jsem byla těhotná, tak jsem už i přispívala a kamarádila se. Pořádaly se tam "hony na čarodejnice", pranýřovaly se maminky, které trochu vybočovaly, veřejně se řešilo všechno a všude. Pokud jste udělaly něco, co se nelíbilo jedné z TOP, skončily jste.
Zní to hrozně? Ano! Bylo to strašné! Já jsem totiž hrozný pacifista. Jsem člověk, který nechává ostatní lidi žít tak, jak chtějí. Nevnucuji svoje názory, nemoralizuji, neodsuzuji. Jakým právem bych tohle dělala? Každý má svoji pravdu, důvody, vize... Já nejsem Bůh, abych si dovolila říkat co je a co není správné... Trvalo to nějaký čas, než byla tahle zvláštní vlna umlčena, eliminována a myslím, že od té doby se kůň začal ubírat jiným směrem, vlastně vše se tehdy změnilo. Já jsem se spíš zaměřila do své skupiny "zářijovky", kde jsme společně prožívaly jak období těhotenství, tak období zhruba prvního roku dítěte. Pak vám totiž moc nezůstane čas sedět u kompu a pořád si s někým psát.
Modrý koník šel tehdy do ústraní...
Jenomže hádejte, co přišlo pak? Ano, ano.... Instagram... Sice byl předtím i Twitter, ale tomu jsem nějak nepřišla na chuť. Za to Instagram byl něco. Sdílet fotky s příběhem? Wow... Tolik inspirace!
A jsem přesvědčena, že v té době se to zlomilo. Že mě virtuální realita chytla do svých spárů a už mě nepustila. Tam jsem našla zbytek blogů, které miluji a doteď čekám na každý nový článek! Ráda jsem sdílela, co právě dělám... Nebo jaký mám den... Úplně neznámým lidem...
Přinutilo mě to začít se víc věnovat focení. Zkoušet fotky upravovat a hledat si svůj vlastní "otisk". A také jsem začala přemýšlet aktivně o tom si blog založit.
Ono když máte určité ambice a vize (třeba psát úspěšný blog), dost lehce se stane, že ten sen se pro vás stane vším. Takovým světlem, majákem v dáli a vy se snažíte udělat vše pro to, aby jste dosáhli cíle. VŠE. Jestli jsou ty cesty dobré a správné, je už otázka jiná...
Pokud se tomu věnujete aktivně, zabere to hromady a hromady času. Všude vidíte čísla. Čísla followerů na insta, čísla "to se mi líbí" na facebooku, čísla návštěvnosti blogu... Pořád dokola. A je skutečně těžké se od toho všeho odpoutat. Popravdě si myslím, že sociální sítě jsou jakousi formou drog. Potřebujete je ve svém životě. Podvědomě na ně zabrousíte pokaždé, když máte v ruce telefon. Automaticky. Bez zaváhání.
Proč tohle vůbec píšu? Z jednoho důvodu. Abychom se všichni nad tím zamysleli. Jak moc důležité tyto platformy jsou. Jestli nám něco dávají nebo spíš více berou? Já se nad tím dneska zamýšlím od rána. Poslední dobou totiž nejsem úplně ve své kůži. Mám pocit, že mi vše bere energii, nic mě netěší a spíš jsem pořád ze všeho otrávená (možná za to může trochu i to, že už přes 2 týdny v noci vstávám co hodinu k Filipovi a do toho mě pekelně bolí ten zánět zubu). Nicméně, když mi jedna dobrá duše napsala: "Luci, co to děláš?" tak mě to tak nějak restartovalo.
Nechci být taková, jaká jsem.
Vše nám má být pro radost. A je sakra na nás se rozhodnout, jak k čemu budeme přistupovat! Už jsem si několikrát řekla, že na ty pekelný čísla koukat nebudu a vždy mě to zase vtáhlo dovnitř. Ale TENTOKRÁT to myslím vážně. Jdu na to z jiného konce. Jdu vše dělat ne proto, abych měla výsledky, ale proto, že mě neskutečně baví psát a fotit. Jdu to dělat hlavně pro sebe.
Už jsem se nějak smířila s tím, že mezi TOP blogery asi nikdy patřit nebudu. Dokonce když jsem brouzdala internetem (ano, mám za sebou neskutečné množství přečtených článků a nakoukaných videí, jak být úspěšný blogger, jak mít vyšší čísla na sociálních sítích, jak zlepšit reklamu a bla, bla, bla...), tak jeden pán psal, že nejúspěšnější blogy zaznamenaly raketový vzestup už v prvním roce existence. A něco na tom asi bude :-/ Tady totiž neplatí, že si postupně sbíráte čtenáře- znovu říkám, pokud chcete být ti NEJLEPŠÍ.
Takže moje rozhodnutí je velmi jasné, ač těžké. Protože pokud máte jako jeden ze svých snů, být úspěšný v tom, co děláte, hledáte všechny cesty, zkoušíte vše, aby jste ten sen naplnili. Dokážete si každou věc a rozhodnutí obhájit, jste přesvědčeni o své pravde a že co děláte, děláte pro sebe. Ale je tomu skutečně tak?
Já se odpojím. Nebudu pořád něco kontrolovat. Začnu znovu volně dýchat, přestanu mít výčitky, že třeba teď zrovna na to nemám čas. Jednou za den se podívám, ať zas nevypadnu z obrazu, ale toť vše. KONČÍM s tímto otroctvím sociálních sítí.
A co budete dělat vy? Jsem si 100% jista, že v tom nejsem sama. Že je z vás hodně chycených v kybernetické síti, ze které se dostává jen velmi těžce. Buďme upřímní- dává nám to něco?
Mě bohužel sociální sítě a internet živí, takže ať chci nebo nechci, musím
Občas to je fajn, ale někdy si říkám, jak mi utíká čas, co jsme mohla být s dětmi. Zrovna musím něco dopsat a já si říkám, že za tu dobu bychom s kluky měli postavenou věž,.. Ale pak jim to vynahradím třeba výletem a vím, že výlet by nebyl, kdybych v ten moment 3dny zpět stavěla věž.. je to neskutečné dilema:((
Ja vždycky říkám dobry sluha , zly pan.... A snažím se prestat...stale se mi nedaří jinak bych sem nepsala ze...
tak teď jsem se zasmála... no je nás hodně 
Píšu poezii,ale můj blogg už vuvec nesledují,je tomu par let, mnesociální sítě nesemleli, nemusím je a oni mne take ne
Jak se říká, je to dobrý sluha, ale zlý pán. Myslím, že je jen na nás, našem vnitřním nastavení a hlavně sebedisciplíně, jak se k tomu postavíme. Je pravda, že se tomu rychle podléhá, ale je pak těžší se z toho vymotat. Mám známé pro které jsou soc.sítě zlo, ale naopak mam i známé pro které je to denním chlebem, nebo je to dokonce i živí. Asi je paradox, ze v dobe, kdy nam maji tyto nastroje usnanovat a urychlovat praci, abychom se mohli venovat i jinym vecem, se nejvice prokrastinuje a hodne lidi nestiha ani zakladni veci. Se soc. sitemi jsem se potkala nekdy v predposlednim rocniku SŠ, kdy jsem si zalozila fb, prvni rok dva me to nejak neoslovovalo, ale jak se tam zacalo objevovat stale vice mych znamych, tak jsem tomu postupně prichazela na chuť. Pak přišla doba, kdy jsem byla po urazu, a hodne jsem byla doma, takze jsem vyplnila cas. Ale sledovani zivotu cizich mi nejak vzalo chut, misto abych delala, to co mam rada ja jsen sledovala, co delaji ostatni. V te dobe jsem oproti letum bez soc.siti neprecetla skoro zadnou knihu, nic jsem netvořila ani nenapsala do skoly se mi nic nechtelo mobil a jeste mi bylo blbe na dusi. Tak nejak jsem to nebyla ja. Rekla jsem stop a na rok jsem si dala uplny detox od siti. A zase jsen nejednou stihala vice věci. Po ćase jsem se k fb zase vratila, ale vzala jsen to uplne z jineho konce. Mam to jen jako komunikační kanál, a sleduji veci k inspiraci co me baví, nesleduji uz lidi, mam sledovani jejich prispevku vypnute. Dikybohu instagramu jsem nepropadla, tato siť je mi nějak cizí. Mobil vyuzívám jako mobil, mam v něm aplikace nutne k přeziti (mapy, jizni rady), ktere mi zivot usnadnuji a ne ho berou, fotim klasickym kompaktem ne telefonem, v tel.mam jen data a pouzivam je jen na nutne veci,kdyz jsem venku (jizni rady, adresy). Doma wifi vypínám. A nemame ani televizi. A žije se mi lepe, stíhám věci které chci. A taky už nikde nic nezveřejňuji o sobě ani o dceři. Někteří známí to sice nechapou a vytvařejí ruzné teorie, ale většina z nich jsou bohuzel lide, ktere už tato soc.stranka veci ovladla natolik, ze nejsou schopni se ji vzdat a kdyz s nimi jdete na obed, tak vetsinu času koukaji do mobilu namisto na vas. Smutne, ale osobne tak zit nechci a nechci aby me tak videly i vlastni deti.
Hodne me o tom donutila premyslet kniha Digitalni demence. A vzpomněla jsem i na toto video.https://youtu.be/0EFHbruKEmw
@ginev skvěle napsáno a nemůžu jinak, než souhlasit se vším 
já si to také nějakou dobu neuvědomovala, než jsem dostala takovou tu pomyslnou "facku" a bylo to 
jelikož mám blog, tak na soc.sitích nějak fungovat musím, ale už prácě nechci cítit ten tlak, že musím nebo furt jenom sledovat čísla a snažit se mít co nejvíc (proč proboha??? 
). Takže tak
@ginev jojo to je hezky napsane,..pripomnelo mi to situaci, kdy jsme si pred nedavnem smazala vsechny fotky z fb, veskere info a manzel si samazal profil cely a vite co? Tety, strejdove, sousedi co potkaji moji mamku, tak se ji ptaji jestli se neco nestalo a co se s nama deje atd.! Tak je to normalni? Clovek se po par spatnych zkusenost chce od tech socialnich siti trosku odprostit a lidi sili,..verim v to ze kolovaly famy o tom, ze nam to asi prestalo klapat, jestli nahodou nebude i rozvod atd :D
@lullaby87 nejlepší je vyhradit si na to čas třeba půl hodinky až hoďku denně dle potřeby a více se k tomu přes den nevracet a věnovat se jiným věcem. Bavila jsem se o tom už několikrát s lidmi, kteří sociální sítě využívají k podnikání nebo je to dokonce živí a mají to přesně tak, jinak by je to také semlelo. Ono někdy každý z nás potřebuje něco, co ho konfrontuje s realitou. A myslím si, že podlehnout tlakům a mediální masáži jen snadné jak u sociálních sítí, ale i u různých online her (mám kamarádku, která neustále říká, že nemá čas a přitom investuje svůj volný čas do nějaké online hry), her a internetu obecně. Vše je dnes orientováno na to být na prvním místě, být nejlepší být takový jak se v dané době propaguje a ten tlak je obrovský a hlavně na mladé generace. Zrovna včera jsem četla článek o závislosti na digitální technice už u tříletých dětí. A veselo mi z toho nebylo a to je možná důvod, proč tak moc chci aby mě děti viděly bez mobilu v ruce.
@luciilui Občas je zajímavé, co lidé dokáží vytvořit za teorie. Vždy si říkám, že někteří už nevědí rozlišit hranici mezi realitou a virtualitou. Se soc.sítěmi je ten problém, že byly vyslány mezi nás nikdo neřekl jak je používat., co na ně dávat apod. A lidi si začali myslet, že se na nich může vše. Myslím si, že osvěta je teď větší, ale hoodně lidem ještě ta mediální gramotnost chybí nebo v ní mají velké mezery.
Ja chodim jen na konika a verim,ze az budu opet v praci,tak to bude uz jen obcas. Obcas jdu na strechu pro inspiraci,ptz stavime. A kdyz reknu,ze FB nemam a mit ani nebudu,tak na me vsichni ziraji s otevrenou pusou. Radsi travim cas s detmi na zahrade ci hristi.
Nedávno jsem viděla video a tak psycholog říkal, že pokud vám někdo lajkuje příspěvky, skutečně se v mozku vyplavuje dopamin, hormon, který se vyplavuje třeba při braní drog. Lidé mají pocit, že jsou milovaní že je o ně zájem a tak se soc. sítě velmi rychle stanou skutečnou drogou. Držím vám palce!
@roseofnight tak to je asi hodně trefné 
bohužel někdo to ustojí a někdo ne...
@atraps no,byla jsem nazvana dinosaurem,jen z toho duvodu ze fb nemam. Prej jak jako ziju
Verim,ze je to droga.....spoustu lidi ma pocit,ze nejsou milovani a za kazdy like,by dali nevim co. Jenze,myslim si,ze zakopany pes je nekde uplne jinde. Nejdriv se musime naucit sebelasce a pokud to umime,nejaky like nem jsou u p....l.
@lullaby87
Opravdu dobry clanek...ja ziji v zahranici a fb mam jako spojitko s domovem ale posledni dobou me taky prijde ze me to vice bere nez dava ...sleduji zivoty jinych misto abych travila cas s nejblizsimi... tak silne premyslim o pauze...taky nechci aby me deti videly vecne s telefonem 
Na fb mi něco dávají především skupiny (zjistila jsem, že si můžu doma sama ušít boty, propojila jsem se s kolegy z praxe, přišla na spoustu zajímavých veganských receptů, atp...). A pak taky můžu být ve spojení s přáteli, se kterými jinak v kontaktu nejsem. A je hezké, když jednou za čas mi od nich přijde nějaká zpráva, že jedou do ČR, jestli se nechceme sejít, atp. Nemám chytrý mobil, tzn. čas na sociálních sítích je čas, který strávím u počítače a to ještě ne celý (často čtu články, řeším maily, atp., takže na sociální sítě zase tolik času nezbývá). Co je důležité - nemám chytrý mobil. Jdu ven a jsem bez připojení. Někdy úplně, protože mobilní signál v naší obci dost kolísá a u nás doma i na jiných místech se moc telefonovat ani nedá. Jsem venku, jsem tam pro sebe a pro děti. A tam člověk vnímá, co je důležité a skutečný život teď a tady .
Shodou okolnosti nam nesel ted 2dny internet-problemy pri zmene site. Musela (chapes to, musela? Ta ironie.....otrok, fakt) jsem chodit o patro niz a chytat signal z firmy. A v tu chvili mi doslo, ze tohle neni v poradku. Sedet na schodech a chytat signal? Wtf? A i kdyz vse stiham - kazdy den uklizim, varim, staram se o prcka, psa, (i manzela :D), tak najednou bez netu bylo zase toho casu o tolik vic (ktery jsem vyuzila k uklidu...jak jinak :D). Rada se podivam na FB, Insta i tady...ale urcila jsem si hranice a ted je na me, jak se s nima poperu. PS: moc pekny clanek. Diky ! 
@byclairecz děkuji moc... je fajn si to uvědomit horší je, když ten problém člověk nevidí
A právě proto nechci internet do mobilu...... Kamarádka mi teď vyprávěla, že byla s dětmi na horách a že to byl pro všechny děti (zš) hrozný šok, když se zjistilo, že tam není wifi! Oni třeba sedí vedle sebe u stolu a píšou si přes facebook!
Aby měl člověk blog v TOP 10, musí dodržovat několik zásad - přesně 4. A pak je to fičák
@rybamrazena a který to jsou?
Dyť to máš v článku 
Začni psát komentář...
Přiznávám že jsem taky závislá. Je to těžké, pořád si říkám že to je tím, že mám dost volného času ale ve finále jsem na prášky z toho jak nestíhám své povinnosti. Muj termín je ukončení VŠ, bez internetu si troufám říci, že bych pravděpodobně ani nedostudovala., Ale pak jsem zvědavá, jestli to dodrzim.