O první miminko sme se snažily devět měsíců a až na těhotenskou cukrovku vše probíhalo bez problémů. Za což sem neskutečně vděčná.

Když byly malé skoro dva, všichni se pořád ptali, kdy že bude druhé, že už je docela na čase. Mě už to taky začalo vrtat hlavou, tak sem to doma nadhodila. Proběhl jeden jediný pokus, pak sme si řekly s chladnou hlavou, že je ještě asi brzo a radši počkáme. Jaké překvapení, když sem o pár dní držela v ruce pozitivní test . Nejdřív docela šok, že se to povedlo opravdu na jediný pokus, potom nastalo velké těšení a zároveň strach aby bylo všechno ok.

Kontrolu sem si naplánovala až na 8.tyden aby šlo už něco vidět a já sem tam nemusela jezdit každou chvilku (mám to trošku z ruky). Řekly sme to jenom rodičům, protože před nimi by bylo těžké to tajit. Všichni měli radost, všechno super. 

U doktora všechno ok, prcek odpovídal, srdíčko bilo. Krásný pocit, vidět to na ultrazvuku. Nezvracela sem, jenom se mi zvedal často žaludek, chodila sem často na malou, prsa měla dvakrát větší a bolela. Na další kontrolu sem měla jít až za měsíc, protože všechno vypadalo ok.

Jelikož sem měla zvýšený lačný odběr na cukr, tak sem držela už nějaký čas dietu aniž bych věděla, že sem v tom.

Konečně nadešel den další kontroly, strašně sem se těšila. Jeste sem si ráno poslechla srdíčko přes angelsounds, abych byla v klidu.

v kostce

uz od vcera me nebylo moc dobre a dneska me chytl strasne mocak, paleni a bolest jako pr..e, tak sem se rozhodla, ze pojedu na pohotovost at to neni pak jeste horsi, kdyz mam malou tak nemuzu mit horecku. No dojely sme tam, sestra prijemna jak neco, ze stejne musim pockat tak jak ostatni, ze me nemuzou vzit driv i kdyz kojim, ze to by mohl rict kazdy, ze si mam sednout a cekat, lidi mraky . Po hodine uz tatinovi a Lukasovi dosla trpelivost, protoze to vypadalo, ze si dali prestavkua sly za tou sestrou, ze jako proc me nevezmou prednostne kdyz musim kojit. Uz sme byly rozhodnuti jet pryc, ze se pak vratime, pac sem musela kojit. A setra jim rika, ze tam si ale musim zazvonit, pritom me rekla, ze mam sedet a cekat. No tak sme zazvonily a vzaly me. Doktor uplne mimo, prisel me jak zfetovany nebo tak neco. Furt rikal jako, ctvrt hodiny hledel na klavesnicu a vubec nevedel co mi ma napsat. Pak se teda rozhodl, ze me cosi napise. Rikam a mam to brat radsi pred kojenim nebo az po a on me uplne arogantne rekl, ze to je uplne jedno, ze jsou to antibiotika a ze to mliko tomu decku stejne uz chutnat nebude. Tak sem byla uplne v soku. V lekarne me poradila jeste laktobcily ale moc se na ten recept od doktora netvarila. Doma sem si pak NASTESTI psala se sarkou - kamaradkou a ta me rekla at radsi poradne prostuduju letacek, jestli to opravdu muzu. No na letacku bylo ze po porade s lekarem asi i ano ale na netu bylo ze ne, protoze se to dostava do mlika. takze v zadnem pripade. Nastesti sem si to nevzala, volala sem pediatricce a prej je nejaky prasek ale na lekarsky predpis takze musim pockat do pondeli na knotkovou obvodni , protoze do nemocnice uz nejdu. a to sem jeste zjistila, ze me na recept napsal uplne neco jineho nez do lekarske zpravy . Takze diky panu primari sem mohla prijit o kojeni, zrovna, kdyz nam to tak zacalo jit .takze asi tak, sorry za sloh.Podotykam ze male je dneska 8 dni!!!!