Najít rovnováhu v našem novém životě bude chvilku trvat. Stále je naše řeka dost divoká, ale ty největší peřeje máme teď za sebou. Postavit pokoj se nám podařilo v rekordním čase i díky spoustě z vás. Děkujeme ️. Spoustu věci pro nás bylo moc těžkých a tím nemyslím nemocnice a Sebika, ale i rozhodnutí uspořádat sbírku. Tohle rozhodnutí bylo hodně těžké.  

Rovnováhu v tom jak žít nový život stále hledáme. A tak holky sice dostaly zelenou v nástupu do školky, ale Sebík se nesmí potkat s neštovicemi. Ve školce se neštovice opět objevily takže se s nimi Séba potkal. Je to jen malé šplejchnutí vody do ksichtu z té naší pomyslné řeky. Musí teď tedy dostat lék, ktery mu musí dat kapačkou a my musíme vymyslet nový systém vodění holčiček do školky, aby si Sebík ve školkovém prostředí nesmočil ani palec u nohy.
Holky byly na brachově stavu bité už hrozne moc. Mají ho moc rady, ale potřebují svůj život zpět.
A tak si se Sebíčkem pospime jednu noc v nemocnici a zase bude všechno dobre. Doladime organizaci a snad poplujeme už do klidnějších vod ️

Nemluví, ale dokáže toho říct tolik ️‍🩹

Asi mi začíná docházet jedna důležitá věc. 

Už delší dobu o tom vím.

Sebíček nechce brát léky. Vždy jsme ho chvalili jak čeká až mu nebereme léky a mnohdy se pod linkou vztekal, že nám to trvá. 

Jenže Není už miminko. 

Už nějakou dobu vidím jak se začne vztekat vždy když začnu léky nabírat. On neví, proč je bere, a že musí jen ho každý den prudím s různým množstvím různě hnusných léků.