Vítejte v mé recenzi na test mopu od Viledy. 

V prvé řadě bych chtěla opět poděkovat koníkovi za tu možnost, protože ač bych takový mop potřebovala, sama bych si ho v žádném případě koupit nemohla.

V druhé řadě bych chtěla poděkovat za bleskovou komunikaci mezi mnou @konik_testuje a @gradan a za rychlé vyřízení mé chybějící teleskopické tyči k mopu. Děkuji!

A teď k samotné recenzi. Jako Pardon, můžete mi někdo vysvětlit jak jsem mohla do teď bez "PANA MOPA" existovat?

Žádná bolavá záda, žádné máchání rukama ve vodě. Nic z toho.

Jsem absoutně nadšená, máme doma lino a kousek dlažbu a obojí perfektně setřeno. Bez šmouhy a bordelu a hlavně za minimum času než s předešlým (mopem)? jestli se tomu tak dalo říkat. :D 

Tak jako každý rok, tak i letos mám takové malé shrnutí za uplynulý rok ..

Rok 2017 byl takový zvláštně hezký  

Hned v lednu jsme s Matýskem byli v nemocnici na operaci s očičkama,

kterou zvládl naprosto úžasně a statečně!  

A dostaly jsme klíčky od našeho bytu!

Konečně nemusíme "otravovat" babi s dědou   i kdyz ofiko jsme samy bydleli cca od konce dubna.

V první řadě bychom za tuto možnost chtěli moc poděkovat modrému koníkovi, protože hračky nejsou zrovna nejlevnější, tak mě(a následně děti) tato zpráva o možnosti testovat moc potěšila. 

Tak a teď k samotnému testování. Samozřejmě, když hračky přišly jelo to tu jak u kolotočářů, všechno hrálo najednou. Jiné týdny jsem jim hračky nebrala, jelikož stejně věděly, že je dostaly(krom housenky tu dostal Matýsek až déle a stejně když přišla, tak ji viděl a do oslavy se po ní stále ptal :D ) ale nenápadně jsem jim podstrkovala určitou hračku abych viděla jak je baví a nebaví. 

Na plné čáře u nás i přes "podstrkování" vyhrál:

• Tančící panáček Beatbo

Panáček funguje na 4 baterie typu AA a i když je to u nás nejvíce hraná hračka, stále funguje s původními baterkami. Hračka je určena pro děti od 9 měsíců a tuším že právem. Kamarádčin dokonce 8 měsíční syn na něm mohl také oči nechat. Nejenom, že krásně bliká a svítí ale i se celý vrtí, což se samozřejmě malému líbilo. A nejen jemu. 

BeatBo tedy zpívá, bliká, tancuje, ukazuje barvy, nahrává a mnoho dalšího. Dětem se nejvíce líbí nahrávání takže tu pořád poslouchám "když mi zčervená bříško tak něco řekni a já to zazpívám" ..noo a tak pořád hulákaj Ahooj--ahooj, jak se máš -- jak se máš  a tak furt dokola .. :D 

Rok 2016 byl takový ..jak jen to říct .. zvlaštně hezký. Oslavili jsme s maličkou první rok a s malým roky 3 Tak strašně to všechno utíká.

Po "návštěvě" Německa jsem se přesvedčila, že dvakrát do stejné řeky nestoupíš a že lidi se vážně nemění(nejen tam) i kdyby jste se kvůli nim po*rali.

Zkusila jsem to ale bohužel ..

Ale přehoupla se polovina roku a v srpnu naši koupili byt, jelikož tady(u našich) už panuje ponorková nemoc jako všude, kde žije hodně lidí na malém prostoru a i kdyz mají naši baráček, není se tu kde "schovat", takže nemáme soukromí ani my ani oni, proto půjdeme s dětmi bydlet samy. Bude to těžké o tom žádna, ale udělám vše pro to, aby se děti meli co nejlíp. Seženu si brigádu, cokoliv, ale ještě to všem ukážeme.

Ještě je tam spoustu práce.

Děkuji našim za to co pro nás udělali a jeste udělaji. Díky nim se budeme mít dobře(děti hlavně!).

Me ohlednutí za rokem 2015 ?

Začnu "od začátku". 

Tento rok pro mě byl nejtěžší zkouškou v mém životě.

Odešel od nás otec mých dětí. Začátek roku pro mě/nas/ nebyl jednoduchý. Problémy v těhotenství kdy jsem myslela,že malou ani nedonosím, stres,únava a slzy.

ALE!!

Díky tomu jsem se postavila na vlastní nohy,dokázala porodit nejúžasnější a nejkrásnější holčicku na světě přirozenou cestou po císaři, umím se postarat o dvě malé děti i když je to někdy nárocné i ve dvou.

Jak jen začít.Asi od začátku našeho plánovaní.

Druhé miminko jsme plánovali vlastně od tý doby co se Maty narodil,rodičák sem si nastavila na 
2roky s tim že se začneme snažit někdy v létě 2014 na dovolené. Bohužel se na dovolené nepovedlo ale až o měsíc dýl.                        

 16.9.2014 sem objevila slabou čárku na testu která každým dnem zesilovala.Měla jsem radost,vždycky jsem to tak chtěla abych měla od dušíka po pořádné čárky.Povedlo se.

Mé těhotenství z počátku vypadalo velmi pohodově. Až na pár prozvracenych dní mi bylo dobře a cítili jsme se šťastně,všichni tři..Nechtěli jsme to ze začátku nikomu říkat takže jsem to vytroubila jen zde na koníkovi protože sem si to neuměla nechat pro sebe :D a nikomu jinému.Asi po mesici na to přišli rodiče a bylo to venku (na fb to oznamila P mamka až dýl,dlouho jsme to tutlaly kvuli P).Vše bylo krásný těšili jsme se na druhýho prcka. Matýskovi jsme říkali jak bude mít sourozence a i když nechápal radoval se. 

Kolem Vánoc jsem šla na ultrazvuk s tim,že se dozvíme pohlaví miminka.Šla jsem sama,P hlídal doma Matýska (..měli jsme jít všichni). Už v čekárně jsem byla strašně nervozní,bylo mi tak nějak jedno pohlaví ale spíš sem si přála holčičku abychom měli páreček ale jelikož mi pořád každej opakoval,že to bude kluk tak sem byla smířená s klukem a hladila si bříško a říkala že budu šťastná za obojí. Vešla jsem dovnitř udělali jsme kontrolu a pan doktor se mě ptal zda jsme už říkali pohlaví tak říkám že ne a on že se podíváme. Najel miminku mezi nožky a nic neříkal.. Najednou říká "je to malá slečna" .. V hlavě sem křičela radostí ale nezmohla jsem se ani na slovo a dr. říká : Copak že nic neříkáte? .. Jen sem mu odpovedela ze jsem to necekala ze mi kazdej rikal kluka.. Odcházela jsem s úsmevěm na tváři,na ulici jsem se na každýho smála 
jak magor a příjdu domu a přišla jen otázka "tak co holka vid ?" rikam ze jo ... P odpoved byla " hmmm " Od ty doby mi to zaclo srotovat v hlave(uz predtim tomu predchazelo hodne veci ze se neco deje,spousta z vas vi ..)

Od února 2015 jsme s Matýskem zůstali sami a mě se můj vysněný rodinný život sesypal jako domeček z karet.. Jen jsem brečela,kolem 20-25tt jsem zhubla na 40KILO!!,nevnimala jsem svet a ted zpetne mi to je desne lito,zanedbavala jsem Matyska,nejedla,nepila..Bolelo me casto bricho a myslela sem ze Nelinku do terminu ani nedonosim..

Tak jsem se rozhodla i já sepsat svůj porod. Nejdřív to bylo strašně těžký,ale už je to lepší tak se do toho pustím. 

Jak bych jen začla. Asi tím, jak to všechno začalo.

3.3.2013 jsem si dělala test,vůbec jsem nečekala, že bych mohla být těhotná. Menstruaci jsem sice neměla už asi tři týdny ale vůbec mě nenapadlo, že by se mi mohl tvořit v těle malý uzlíček štěstí! V té chvíli co jsem viděla ty dvě čárky se ve mě semlelo takovej myšlenek a názorů, že už si je ani všechny nepamatuju. Jediný co vim, že jsem se bála co na to naši. Péťa ten byl se mnou v tu chvíli kdy čárky vylezli a byl neskutečně šťastný.Celé svoje těhotenství bych shrnula jako bezproblémové a přímo nádherně užité. Matýsek byl divoch už od začátku co začal kopat. Ale abych přešla k tomu co jsem šla vlastně sepsat!

Můj první porod.

Už nějaký ten měsíc před termínem mě pobolívalo v podbřišku a sem tam v kříži,ale pořád se nic nedělo i když jsem myslela,že Matýsek vyleze ven dřív. Nestalo se tak. 9.11. ve dvě ráno mě probudili lehké bolesti v podbřišku,tak jsem vstala a šla skákat na balonu a chodila jsem po kuchyni a psi samozřejmě za mnou Bolesti byli přibližně po 5-7 minutách tak jsem ještě Péťu nebudila,měl totiž ráno vstávat do práce. Tak jsem dál skákala a chodila a sem tam. Kolem půl 5 se probudil Petr a ptal se co tu dělám,tak říkám,že mám bolesti ale,že to asi ještě není ono. tak volal svý mamce jestli teda máme jet,že mám sice bolesti nepravidelný ale že už nejsou nad 10minut,tak nám řekla ať raději jedem. Tak jsem se šla opláchnout,dobalit posledních pár kousků do tašky a jeli jsme.Do porodky jsme přijeli kolem 5té hodiny ranní. Bolesti byli pořád stejný a paní co nás přijímala říkala,že jakmile se směju tak to ještě nebude. Tak mě vyšetřili a byla jsem otevřená volně na dva prsty. Bolesti pořád byli,tak udělali příjem a klistýr a čekali jsme.

Asi kolem 7 hodiny nás dovedli na porodní sál a vysvětlili co se bude dít. Tak jsem tam tak chodila,pořád mě to nutilo na velkou,ale bolesti byli tytam .. Pak přišla paní doktorka a říkala,že mi natočí monitor a zkontroluje.Tak mě zkontrolovala,pořád otevřená na 2cm,tak mi řekla,že mám jít do sprchy a tak za půl hodiny mi přijde prasknout vodu. Šla jsem tedy do sprchy a tam si nahřívala bříško a relaxovala.Všude mě doprovázel můj milý .Pak přišla doktorka a praskly mi vodu. Asi 20minut se nic nedělo a pak začli bolesti zesilovat a už byli docela hnusný. Pořád jsem měla nutkání na velkou ale nic ze mě nešlo. Tak jsem střídala sprchu a záchod. Odtekla mi plodová voda společně se zátkou.Musela jsem sedět,chodit pro mě nebylo přijatelný.. Bylo pro mě hrozný vylízt i na to lůžko na monitor. No a pak to začlo.Bylo asi kolem 10tý hodiny a bolest začla střídat bolest. Dýchala jsem z hluboka a přišla doktorka zkontrolovat situaci,byla jsem otevřená na 4cm.Zeptali se mě jestli chci epidurál a já souhlasila. Ty bolesti byli strašný( v tu chvíli) .Snažila jsem se dýchat jako mašina ale moc mi to nešlo a malý přestával mít dostatek kyslíku. Přišla doktorka a už kroutila hlavou a snažila se dýchat se mnou. Vůbec mi to nešlo a skoro nikoho jsem nevnímala,jen jsem koukala na Péťu jak je bezmocný a nemůže mi pomoct. :( Držel mě za ruku,byla jsem tak neskutečně šťastná,že ho tam mám . Pak se tam začlo střídat doktorů víc,dostala jsem čistý kyslík,ale už jsem přestávala dýchat i pro sebe.