Umíme si poradit se ztrátou miminka samy?
Nedávno se mne ptala moje kamarádka: Opravdu ženy potřebují někoho, aby jim pomohl vyrovnat se s potratem?
Copak už jsme tak daleko samy od sebe, aby to žena nedokázala procítit a zpracovat sama?
Začala jsem o tom přemýšlet a uvědomila si, že v dnešní době jsou ženy často natolik odpojeny od svých přirozených pochodů, že když nás v životě potká něco „přirozeného „(čímž smrt bezesporu je), nevíme, jak si s tím poradit.
Existuje mnoho žen, které se se ztrátou miminka v těhotenství vyrovnají po svém tak, aby to přijaly jako součást svého života a mohly jít dále.
Na druhou stranu je také početná skupina těch, které se po ztrátě miminka ocitnou v určitém „vakuu“ a najednou neví, kam se vydat. Rozum se dostane do úzkých a to, co přichází zevnitř je natolik nové, že to ženy často neumí uchopit a neví, co s tím. Právě v takových chvílích jsme nejblíže samy sobě a chodí nám podněty z našeho nejhlubšího já, pro některé je to však poprvé a to, co slyší, neumí uchopit.
Ve stejné chvíli jsou totiž často bombardovány také vnější realitou, která je konfrontuje se ztrátou miminka ať už tím, že „to“ lékaři potřebují vyšetřit, či „odstranit“, či stojí tváří v tvář okolí, které hází soucitné pohledy a ve skutečnosti často neví, co s tím. Jak se k ženě chovat, co říkat a podobně. Jakoby se čekalo, co ona s tím, jak se vymezí a jaké stanovisko dá. Jak to má ale vědět, když se v této situaci ocitá nově? Dostává se pak do bludného kruhu pocitů, vnější reality a blízkých.
Někdo to zvládne, projde si situací, přijme ji do svého života a „jde dál“.
Někdo se v takové situaci uzavře a celou bolavou zkušenost zatlačí někam dovnitř sebe, snaží se na ni nemyslet, vytěsnit ji a tím vše odsouvá na jindy. Takovéto řešení je spíše oddálení něčeho, co samo přijde, až to budeme nejméně čekat.
Někdo hledá zdroje venku, aby mu pomohly se se situací vyrovnat, pochopit, uchopit, uzdravit a přijmout.
Nic není dobře nebo špatně. Každý jsme jedinečný, proto nelze nikoho odsuzovat za to, jakou cestu si zvolí, každý jsme zodpovědný sám za sebe.
Právě proto pořádám jednou měsíčně semináře pod křídly projektu Čekala jsem miminko, kde se mohou maminky i tatínci rozloučit se svým nenarozeným miminkem, přijmout tuto zkušenost do svého života, aby mohli jít dále více celiství a svobodní.
Doufám, že už brzy budeme žít ve světě, kde bude toto téma stejně přirozené jako třeba narození či porod, kde se ženy nebudou schovávat a cítit nepatřičně, když chtějí plakat nebo sdílet. Mým cílem je k tomu přispět co největší měrou. Pokud se chcete připojit k této aktivitě či pokud Vás zaujalo cokoli jiného, ozvěte se mi.
s láskou Lucie Lebdušková
Doporučujeme
Super, ze jsi uz i tady 🙂
pracuju jako psycholožka, mám i několik klientek po ztrátě miminka a dělám i rodinné konstelace a zjistila jsem, že je úplně jedno, jestli je to "čerstvé" nebo třeba třicet let staré, ale když si to žena nezpracuje, něco se v ní "zavře" a často to pak vnímá celá rodina, i její děti, které o tom třeba ani nevěděly a trpí tím taky. Třeba proto, že jim maminka přijde chladná, odtažitá, přísná nebo tak a když s na to podíváme zblízka, zjistíme, že je to maminčina "zmražená" bolest, která ji činí nepřístupnou a když věci pořešíme, maminka i její vztahy s okolím "roztají". je to kolikrát velmi dojemné a léčivé i po tolika letech.
Jsem po dvou potratech. Tak vím o čem je řeč..Jen jsem spíš myslela, že na popotratovkách je nejvíc maminek které potřebují okamžitou pomoc..
Právě ty které to ještě nemají ,,zavřené"
aha, to mi nedošlo, jsem tu krátce. zkusím se tam mrknout, jestli můžu být užitečná. Brzy tu vytvoříme skupinu rodičů andílků, nebo tak nějak.
Článok pridávam do Vybrali sme.
@lucielebduskova Já jsem nevhodně napsala, zkrátka tam je spouta těch ,, čerstvých " bolestí těch co potřebují teď hned pochopení a podporu, která se jim často mění ze strany rodiny a partnerů v nepochopení a dlouhodobé nimrání se v něčem co vlastně ani není.
Spouta těch co, si myslí že PAS je jen vymysl a že jsou špatné kvůli tomu, že jejich duše potřebuje pochopení, odpuštění nebo jen smíření 🙂
Jak zjistim, jestli jsem to "zpracovala"? Přišla jsem o dvě. Aktuálně obíhám doktory a nikdo nenachází příčinu opakovaného potratu. Díky
@fykyska chápu a zkusím udělat, co bude v mých silách, aby ty, co se rozhodnou hledat pomoc, ji našly. třeba i tím, že tady o tom můžeme mluvit otevřeně a tak dlouho, jak je potřeba
@pazibarb spousta žen se uzavře a jakoby "zamrzla" jsou například nevrlé na okolí, všichni jim vadí, nebo jsou lítostivé, mají pocit, jakoby žily někde za sklem a nemohou blíž. Někdo se zase naopak pohrouží do práce a když přijde emoce - šup a někam ji zazdí. Ty emoce tam samozřejmě potom tlačí. Ideální je, když se člověk svým způsobem s miminkem rozloučí, "popovídá si s ním", nebo udělá nějakou formu "rituálu", pustí lodičku po vodě, zapálí svíčku, prostě udělá něco, čím to jakoby "uzavře", jako takový pohřeb. Nicméně když umře někdo dospělý, taky na něj myslíte, i když tu není. stejné je to i s andílky. to, že je to uzavřené, poznáme tak, že když si na něj vzpomeneme, cítíme lásku, možná i vděk za to, že tu bylo, a vnitřní klid. Nejsou tam výčitky, vztek ani nic podobného.
K těm opakovaným potratů, "bez příčiny", jelikož jsem psycholog a věřím na psychosomatiku a z konstelací na rodové zatížení, zkusila bych konstelace a mrknout do rodu, případně nějakou konzultaci v rámci psychosomatiky. držím palce!
@martindurina děkuji
Přišla jsem o dvě miminka. Poprvé samovolný potrat v 7tt a podruhé VVV srdce neslučitelná se životem a vyvolávaný porod v 23tt. Ač by se to mohlo zdát nelogické, poprvé se srovnat s tím co se stalo a jít dál bylo mnohem těžší, zdálo se mi, jak moc jsem na vše sama. Po druhé jsem byla už tady na MK a pomohlo mi tady tolik dobrých duší @tercie @evanek77 @skritkova @jaspina @maova (a spousta dalších co už tu bohužel nejsou)...no a postupem času jsem dospěla k tomu, že i když ztráta miminka je opravdu hodně bolestivá, dokáže člověka i posunout, posílit a možná nezanechá na srdci a duši takové šrámy, jako když si lidé ubližují záměrně a schválně.
souhlasím. přesně tak. ač bolestivá zkušenost, může nás to posunout někam dál, více k sobě a tomu, kdo opravdu jsme a díky ní můžeme najít i větší smysl svého života, kde můžeme být užiteční a prospěšní i druhým.
@lucielebduskova Přesně tak to vnímám. Beru to tak, že nikdo za ztrátu mých dětí nemůže, byl to osud. Horší je, když si lidé ubližuji naschvál a vědomě. Jinak vidím velký nedostatek ve vhodné komunikaci lékařů s pacientkami. Např.: "Jste ještě mladá a dětí budete mít..." Myslím si, že dítě není věc, aby jedno nahrazovalo druhé. A pak taky, že jsem si nemohla malou po porodu pochovat, rozloučit se s ní...bylo mi řečeno: "Bude to pro vás tak lepší"...jak může někdo, kdo mě vidí poprvé v životě vědět, co pro mě bude lepší, měla jsem si to vybojovat. Kdybych měla tu moc vymazat něco ze svého života, určitě by to ale nebyla má nevydařená těhotenství. Díky nim vidím a prožívám spoustu věcí jinak. A jsem vděčná, že jsem maminkou mého andílka Natálky.
Přišla jsem o miminko pětkrát a vždycky to bylo moc těžké. Poprvé nejmíň, to jsem věřila, že se to ještě někdy povede, časem jsem tušila, že už to nebude jednoduché. A vyrovnat se s tím bylo hodně těžké, do teď mám slzy na krajíčku, když se někdo zeptá. A zvládla jsem to hlavně díky manželovi, který mi pomohl strašně moc a díky skvělým holkám tady, jak už uvedla @kackark 🙂 Teď máme dvě úžasné holčičky, které bych nevyměnila ani za nic a i když vzpomínky na to období nejsou hezké, asi to tak mělo být. Ale myslím, že pokud člověk nemá kolem sebe podporu, je hodně těžké to zvládnout.
@kackark vím, o čem mluvíte. Právě i proto jsem se rozhodla vytvořit projekt Čekala jsem miminko, který není jen o knížce a o tom, že dávám ženám prostor ke sdílení ať už na seminářích, v terapii nebo v různých podpůrných rozhovorech. Mým záměrem je také to, aby se lékaři dozvěděli, jak se žena v této situaci cítí a uměli s ní lépe mluvit, zkusili být více "lidé" a méně odborníci. věta: už jedno doma máte, nebo jste mladá, ještě budete mít další, je v danou chvíli jen blábol. doufám, že jednou tahle doba přijde, kdy bude žena moci plakat u ve chvíli, kdy se takovou věc dozví, kdy s ní někdo prostě "jen" bude a dá jíprostor k vyjádření toho, co potřebuje.
@maova To je mi moc líto. Měla jste velké štěstí, že jste kolem okolo sebe měla lidi, kteří Vás podrželi, to je podle mne to nejdůležitější. I když každá zkušenost nám pomůže vyrůst, takže i ti, co to štěstí neměli, mohli získat něco nového. Třeba víru sama v sebe a že to zvládnou. Opatrujte se. Lucie
@kackark Naprosto souhlasím, žádné dítě nelze nahradit, jsem samozřejmě šťastná za dítě, které už mám, ale to, co mi odešlo, nikdo nenahradí. My jsme měli naštěstí možnost se rozloučit.
@lucielebduskova Určitě by to chtělo, aby se lékaři vzdělávali a ženy, rodiny měly možnost se s miminkem rozloučit tak, jak to běžně funguje v zahraničí.
Začni psát komentář...
Na popotratovkách tady foru u nás na MK - by se možná nějaká ,,čerstvá" popotratovka našla - Potrat jak nastartovat a začít znova