Dnes je to 6 dní od mého druhého porodu, který byl tentokrát přirozenou cestou. První porod byl proveden sekcí a já byla tenkrát velmi zklamaná, že jsem si "neužila" klasický porod..No, to jsem si teda naběhla 

Ve čtvrtek 12.4. jsem šla na kontrolu do rizikové poradny a vzhledem k tomu, že jsem už dva týdny byla otevřená na 2 cm, o den dříve mi odešla hlenová zátka (což mi řekla až sestřička z močového testu), blížil se víkend a termín produ jsem měla 18.4., jsem si řekla o Hamiltonona.  Neměla jsem moc tušení do čeho jdu a musim dodat, že to bylo dost nepříjemné, i když né tolik   jako klasické vyšetření. Každopádně už po odchodu z porodnice mi nastoupily mírné      bolesti jako při ms, ale dalo se to vydržet a já měla ještě v plánu nějaké nákupy v H&M a Dmku Ještě než jsme šli s manželem vyzvednout syna ze školky, jsem si stihla udělat manikůru  Prostě pohodička, užili jsme si poměrně krásné odpoledne na hřišti, kde už se mi ale bolesti stupňovaly.

Ten večer měl navíc manžel trénink, takže na mě bylo koupání a uspávání prvorozeného, jenže kolem 19h už jsem měla bolesti celkem velké.Pořád jsem chodila kolem hodin a    počítala, jestli už je to trochu pravidelné a když už se mi to zdálo po 5 minutách, šla jsem volat manželovi ať radši přijede. Vykoupala jsem Kubu, dobalila tašku jak svojí, tak jeho k babičce, dokontrolovala papíry pro porodnici a vyrazili jsme.Cestou v autě se mi          bolesti zkrátili na 4 min. a manžel začal být značně nervózní (později mi řekl, že se bál, aby mi nepraskla voda v autě ) Odevzdali jsem Kubu babičce a vyrazili do porodnice.

Natočili mi monitor, ale v tu dobu už jsem měla podezření, že se jednalo o planý poplach.. Kontrakce se zase prodloužily na 10min a otevřená jsem byla pořád jen na 2cm. Doktorka se mě ale bála poslat domů, protože jsem po sekci, tak mě poslali spát na gynekologii a že se uvidí jestli se to rozjede.

Kolem půlnoci jsem už měla bolesti docela velké, dali mi injekci a čípky na bolest, prý abych se vyspala..(Hahaha) a musela jsem je zadržovat (o nějakém prodýchávání nemohla být řeč!) Nejsem žádná cíťa, dokonce bych řekla, že mám práh bolesti celkem vysoký, ale  ve 3h jsem to už  nevydržela a šla na sesternu si říct o další léky, jenže jejich jedinou radou byla horká sprcha, která mi ale vůbec nepomáhala..        Zavolaly teda doktorku, která mě vyšetřila s tím, že už jsem otevřená na 4 cm a znovu provedla Hamiltona, který byl o poznání bolestivější. Poslali mě teda zpět na      porodní sál, že si mám říct o epidural, abych si odpočinula.Já se tak těšila!

Kontrakce jsem měla už tak po 3 min. a ani sprcha nepomáhala..Vlastně nepomáhalo nic!Byla jsem schopná se jen opřít o parapet okna a trochu se pohupovat v bocích.Kolem půl 6 mi PA řekla, ať zavolám manželovi a potom mě položila na porodní kozu a připojila mi monitor.Celou dobu jsem bojovala s šílenou bolestí a mezi tím sledovala hodiny na protější zdi.Říkala jsem si, kde může manžel být až konečně dorazil..Z mého hlediska to byla snad hodina a přitom přijel do půl hodiny Sedl si vedle mě a hladil mě po zádech, zatím co já (už na povel PA) prodýchávala kontrakce a vždy zase usnula.Od manželova příchodu si pamatuju jen útržky, které mi později doplnil...Přišla doktorka a píchla mi vodu.Neuvěřitelný, kolik toho bylo Za nějakou dobu mě přišla znovu překontrolovat a s tím, že jsem už otevřená na 8 cm a můžeme jít na to..Tak se jí ptám, kdy dostanu ten epidurál a ona, že ten už nestíháme.Propadla jsem panice a v podstatě se rozbrečela. Potřebovala jsem si před tím finále odpočinout a né trpět ještě víc!Doktroky se mě asi zželelo, protože mi nechala poslat něco do žíly, což mi teda           nepřišlo, že by pomohlo, a šlo se na to...Z tohodle finále mám dojem, že jsem tam byla jen na půl..Pořád jsem čekala, když přijde ta nepříjemná bolest v kříži nebo tlak na konečník, ale nic z toho jsem necítila (nebo si to neuvědomila) a tlačila dál a dál.Nutily mě tlačit v podstatě pořád, i když jsem podle mě ani neměla kontralce.PA mě i okřikovala ať nekřičim a tlačím (co jsem asi tak tim křikem dělala?? ) Kromě kontrakcí mě taky dost bolelo masírování hráze a ani nevím, kdy mě doktorka střihla.Daly mi i masku s kyslíkem na obličej, protože jsem už prostě nemohla s dechem až byl na dvě zatlačení venku, ale neplakal..Přiběhla dětská doktroka a hned ho odnesla s tím, že nedýchá a musejí mu pomoct.Byla jsem tak vyčerpaná, že mi závažnost situace ani nedocházela.Během chvíle ale křičel a přinesli mi ho na břicho.Kdyby to ale manžel nefotil, tak ani nevím, že tam byl, jak jsem byla mimo..Zachvíli doktorka hlásila,  že už rodím placentu, a to dost překvapeně (copak ono to trvá?) a začala mě šít.Mezi tím už si Davídka manžel choval a já ho fotila.Párkát jsem se s ním ještě vyfotili a pomazlili, ale odnesli nám ho raději do inkubátoru a nechali nás další dvě hodiny v klidu na boxu.

Davídek 54cm a 4180g po prvním porodu sekcí!Pro spoustu doktorek, které mi přišly     gratulovat neuvěřitelný výkon 

Přiznám se, že větší bolest jsem ještě nezažila a to jsem měla vždy neuvěřitelně bolestivou menstruaci, takže jsem určitou představu měla..Ale je pravda, že už si ji nepamamtuju, tak jak všichni říkají  První porod jsem měla sekcí, druhý přirozený..mám tedy možnost srovnání a ač jsem měla z císaře lehké trauma, rozhodně bych ho volila znovu a to jen kvůli té šílené bolesti.

Třeba mě to za pár měsíců přejde a přehodnotím to