Dnes je to 6 dní od mého druhého porodu, který byl tentokrát přirozenou cestou. První porod byl proveden sekcí a já byla tenkrát velmi zklamaná, že jsem si "neužila" klasický porod..No, to jsem si teda naběhla 😀

Ve čtvrtek 12.4. jsem šla na kontrolu do rizikové poradny a vzhledem k tomu, že jsem už dva týdny byla otevřená na 2 cm, o den dříve mi odešla hlenová zátka (což mi řekla až sestřička z močového testu), blížil se víkend a termín produ jsem měla 18.4., jsem si řekla o Hamiltonona.  Neměla jsem moc tušení do čeho jdu a musim dodat, že to bylo dost nepříjemné, i když né tolik   jako klasické vyšetření. Každopádně už po odchodu z porodnice mi nastoupily mírné      bolesti jako při ms, ale dalo se to vydržet a já měla ještě v plánu nějaké nákupy v H&M a Dmku 🙂 Ještě než jsme šli s manželem vyzvednout syna ze školky, jsem si stihla udělat manikůru 😀 Prostě pohodička, užili jsme si poměrně krásné odpoledne na hřišti, kde už se mi ale bolesti stupňovaly.

Ten večer měl navíc manžel trénink, takže na mě bylo koupání a uspávání prvorozeného, jenže kolem 19h už jsem měla bolesti celkem velké.Pořád jsem chodila kolem hodin a    počítala, jestli už je to trochu pravidelné a když už se mi to zdálo po 5 minutách, šla jsem volat manželovi ať radši přijede. Vykoupala jsem Kubu, dobalila tašku jak svojí, tak jeho k babičce, dokontrolovala papíry pro porodnici a vyrazili jsme.Cestou v autě se mi          bolesti zkrátili na 4 min. a manžel začal být značně nervózní (později mi řekl, že se bál, aby mi nepraskla voda v autě 😀) Odevzdali jsem Kubu babičce a vyrazili do porodnice.

Natočili mi monitor, ale v tu dobu už jsem měla podezření, že se jednalo o planý poplach.. Kontrakce se zase prodloužily na 10min a otevřená jsem byla pořád jen na 2cm. Doktorka se mě ale bála poslat domů, protože jsem po sekci, tak mě poslali spát na gynekologii a že se uvidí jestli se to rozjede.

Kolem půlnoci jsem už měla bolesti docela velké, dali mi injekci a čípky na bolest, prý abych se vyspala..(Hahaha) a musela jsem je zadržovat (o nějakém prodýchávání nemohla být řeč!) Nejsem žádná cíťa, dokonce bych řekla, že mám práh bolesti celkem vysoký, ale  ve 3h jsem to už  nevydržela a šla na sesternu si říct o další léky, jenže jejich jedinou radou byla horká sprcha, která mi ale vůbec nepomáhala..        Zavolaly teda doktorku, která mě vyšetřila s tím, že už jsem otevřená na 4 cm a znovu provedla Hamiltona, který byl o poznání bolestivější. Poslali mě teda zpět na      porodní sál, že si mám říct o epidural, abych si odpočinula.Já se tak těšila!

Kontrakce jsem měla už tak po 3 min. a ani sprcha nepomáhala..Vlastně nepomáhalo nic!Byla jsem schopná se jen opřít o parapet okna a trochu se pohupovat v bocích.Kolem půl 6 mi PA řekla, ať zavolám manželovi a potom mě položila na porodní kozu a připojila mi monitor.Celou dobu jsem bojovala s šílenou bolestí a mezi tím sledovala hodiny na protější zdi.Říkala jsem si, kde může manžel být až konečně dorazil..Z mého hlediska to byla snad hodina a přitom přijel do půl hodiny 🙂 Sedl si vedle mě a hladil mě po zádech, zatím co já (už na povel PA) prodýchávala kontrakce a vždy zase usnula.Od manželova příchodu si pamatuju jen útržky, které mi později doplnil...Přišla doktorka a píchla mi vodu.Neuvěřitelný, kolik toho bylo 🙂 Za nějakou dobu mě přišla znovu překontrolovat a s tím, že jsem už otevřená na 8 cm a můžeme jít na to..Tak se jí ptám, kdy dostanu ten epidurál a ona, že ten už nestíháme.Propadla jsem panice a v podstatě se rozbrečela. Potřebovala jsem si před tím finále odpočinout a né trpět ještě víc!Doktroky se mě asi zželelo, protože mi nechala poslat něco do žíly, což mi teda           nepřišlo, že by pomohlo, a šlo se na to...Z tohodle finále mám dojem, že jsem tam byla jen na půl..Pořád jsem čekala, když přijde ta nepříjemná bolest v kříži nebo tlak na konečník, ale nic z toho jsem necítila (nebo si to neuvědomila) a tlačila dál a dál.Nutily mě tlačit v podstatě pořád, i když jsem podle mě ani neměla kontralce.PA mě i okřikovala ať nekřičim a tlačím (co jsem asi tak tim křikem dělala?? 😀) Kromě kontrakcí mě taky dost bolelo masírování hráze a ani nevím, kdy mě doktorka střihla.Daly mi i masku s kyslíkem na obličej, protože jsem už prostě nemohla s dechem až byl na dvě zatlačení venku, ale neplakal..Přiběhla dětská doktroka a hned ho odnesla s tím, že nedýchá a musejí mu pomoct.Byla jsem tak vyčerpaná, že mi závažnost situace ani nedocházela.Během chvíle ale křičel a přinesli mi ho na břicho.Kdyby to ale manžel nefotil, tak ani nevím, že tam byl, jak jsem byla mimo..Zachvíli doktorka hlásila,  že už rodím placentu, a to dost překvapeně (copak ono to trvá?) a začala mě šít.Mezi tím už si Davídka manžel choval a já ho fotila.Párkát jsem se s ním ještě vyfotili a pomazlili, ale odnesli nám ho raději do inkubátoru a nechali nás další dvě hodiny v klidu na boxu.

Davídek 54cm a 4180g po prvním porodu sekcí!Pro spoustu doktorek, které mi přišly     gratulovat neuvěřitelný výkon 🙂

Přiznám se, že větší bolest jsem ještě nezažila a to jsem měla vždy neuvěřitelně bolestivou menstruaci, takže jsem určitou představu měla..Ale je pravda, že už si ji nepamamtuju, tak jak všichni říkají 🙂 První porod jsem měla sekcí, druhý přirozený..mám tedy možnost srovnání a ač jsem měla z císaře lehké trauma, rozhodně bych ho volila znovu a to jen kvůli té šílené bolesti.

Třeba mě to za pár měsíců přejde a přehodnotím to 🙂