Vážně už je to rok?

    Rok. Dneska je to přesně rok, kdy mi zazvonil kouzelný telefon a já se dozvěděla, že jsme byli vybráni pro Tebe, krásného a zdravého chlapečka. Bylo ti téměř 5 měsíců.  Další den jsme se teprve šli seznámit se spisem, táta byl na služebce a já celou noc nespala a přemýšlela, co se dozvíme a jak asi vypadáš. Informace předčily naše očekávání, co bývá skoro zázrak u tebe byla pravda. A když se nás psycholožka zeptala. jestli máme zájem tě vidět, ani nešlo říct ne. 

    Po třech měsících návštěv a toužení aby jsi už byl doma se nám přání splnilo. Připadá mi to jako včera, když jsme si tě přivezli konečně domů, první noc s tebou... spal jsi s námi v posteli, sice jsem se vůbec nevyspala, protože jsem hlídala každé tvoje nadechnutí a otočení, ale byla jsem a jsem pořád neskutečně šťastná. První týdny byly hodně náročné, klubaly se ti zoubky, léto bylo opravdu horké a samozřejmě sis zvykal na nové prostředí. I přesto, že pěstounka mi hodně radila, musela jsem si na spoustu tvých náznaků přijít sama. Protože rozeznat podle pláče, kdy jsi unavený, hladový nebo máš nálož v plence, pro mě zpočátku nebylo vůbec jednoduché, a přitom když jsi byl u pěstounů, tohle jsem poznala během týdne. Jenže tam jsem měla veškerý servis a péči a zbývalo mi ,,jen" starat se o tebe. Doma už nastal  obvyklý  kolotoč, už nám nikdo nechystal jídlo a prádlo taky samo neskákalo do pračky, na sušák a ani se samo nežehlilo a neposkládalo do skříně, nákupy taky nepřijely samy. Táta byl pracovně pryč, takže první týdny jsem byla opravdu hodně vytížená, ale to zná asi každá máma. Jenže my se tím vším spolu prokousali, a na podzim už jsem byla zase sebejistá a ty jsi byl a stále jsi ten nejusměvavější a nejmilejší chlapeček na světě. A víš proč? Protože jsi náš a my tě moc milujeme. 

    Když přišla první rýma, byla jsem hodně nesvá a při odsávání jsem skoro plakala s tebou, držela jsem se zuby nehty, jen aby jsi ze mě necítil nervozitu a obavu jestli ti neubližuju. Ale aby to nebylo jen o starostech, každé ráno jsi mě budil svým ,,mama!", když jsi usínal, držel ses mě za ruku, když se ti něco nového povedlo, tekly mi slzy štěstí. První týdny, možná měsíce jsem měla pocit, že si hraju na mámu, pak z ničehonic přišlo, poznání - jsem máma. I když jsem tě neporodila, jsem schopna za tebe dýchat.

     První Vánoce s tebou byly nezapomenutelné, co na tom, že dárky tě vůbec nezajímaly,  mnohem lepší jsou světýlka na stromečku a trhání balícího papíru. V téměř 13 měsících jsou na světě zajímavější věci než dárky, třeba ocas našeho kocoura, nebo tatínkův deodorant, popřípadě všechny lampičky, které máš v dosahu a umíš je rozsvítit. Svítí jako tvoje oči, ve kterých je občas slzička když upadneš a často čertík, když tě napadne nějaká lumpárna. 

    Když tě bere třeba babička na procházku, jsem sice ráda, že si chvilku odpočinu, protože teď už jsi moc šikovný kluk a chvilku neposedíš, ale většinou je mi velmi brzy smutno. Celá naše rodina tě miluje naprosto bez výhrad, a bude to tak navždy. Jsi náš poklad a největší dar.

Moc Tě miluju Tomášku. 

Máma