Naděje pro každého i ty budeš jednou máma

Dlouho jsem se rozmýšlela zda tento článek napsat,ale věřím že má slova pomůžou těm kterým nejde otěhotnět,mají za sebou potrat nebo podobnou zkušenost jako já. Chci prostě abych dodala odhodlání,naději,sílu a spostu energie pro vás všechny.......

Jak začít........

Dnes to jsou přesně dva roky co nám umřela dcera,dnes pro ní mám zapálenou svíčku a myslím na ní,jaké by to asi vše bylo.

Dlouho už jsem neměla tu potřebu jak se říká vypsat se,ale dnes je ten příhodný okamžik.

Ano už to jsou dva roky co jsem z krásného těhotenství najednou ležela v porodnici a doktor říkal bohužel není slyšet srdeční ozva,tak místo radostného porodu to byl porod vyvolaný a vlastně ty dva dny mám jak v mrákotách.....nepamatuji si a spíš si nechci vzpomenout na to v kolik to bylo hodin,kolik vážila a měřila.......od prvního vyvolávacího přášku to trvalo asi 18hodin a samotný porod asi 12hodin.........ano rodila jsem přirozeně mrtvé dítě...... dva týdny před ,,pravým,, termínem

Každá máma co příjde o své dítě má v sobě hluboký šrám,ale náš byl o to horší že vlastně dcera byla už ,,dopečená,, připravená na to tu s náma být.....bohužel udusila se na pupeční šňůře,ano i to se stává.....celou domu jsem si říkala,ale proč zrovna nám a víte  co,žádná odpověď na to není dost dobrá a správná.

Prví dny,týdny,měsíce to bylo hrozné období,pláč a zase pláč......seděla jsem v pokoji kde ještě nedávno byla postýlka a kočárek a najednou tu bylo velké prázdné místo.

Nejhorší byl asi návrat do práce,protože mě nebylo umožněno přejít na jinou pobočku tak jsem musela snášet pohledy klientů a jejich dotazy ....co miminko a vy už jste v práci a všem říkat že doma je manžel a já chodím do práce,někteří neodbytní až po mých slovech pochopili že se asi něco stalo...bylo to hrozné a pro mě moc těžké

Jediná rada je nebát se o tom všem mluvit s kým koliv,hlavně s manželem on to břímě nese také,brečet pořád a všude a každý ať si říká co chce,ale to jediné opravdu pomáhá a pak čas.Čas je ten nejlepší lék.

A víte co,než jsem začala psát tento článek musela jsem jít uspat mého 9 měsíčního syna do kočárku,vzít si bundu a jezdit tam a zpátky do té doby než spokojeně neusnul.....opruz že jo........ne ta nejkrásnější věc.....být MÁMA 

Lůca