Tak i já jsem si udělala chvilku a píšu podrobný příběh o tom, jak přišel nás uzlíček štěstí na svět 🙂

Sobota 7.9.2014..
Je 20:00 v TV mi začíná Líbáš jako ďábel 🙂 udělala jsem si palačinky, na to jsem si nachystala misku ovoce s jogurtem ( jak mi tady na koníkovi ve skupince někdo dělal chutě už delší dobu 😀 )
Ve 21:30 mi přijel přítel po víkendové rally, která byla 100 km od domova, sice jsem se s ním nebavila a dělala naštvanou, ale byla jsem ráda že je doma 🙂

Je 22:00 a mě začínají lehké bolesti, které jsem moc neřešila, protože poslíčky jsem měla denně a bolesti celé těhotenství. Tak jsem vypla TV a chtěla to zksuit zaspat. To už se ale nepovedlo, Po hodinovém převalováí jsem si vzala telefn a začala měřit čas a když jsem zjistila, že bolesti spojené s bolestmi zad a tvrdnutím bříška se opakují co 3 min, vystraeně jsem se přestěhovala do obývacího pokoje, abych nebudila převalováním se přítele 🙂

Neděle 7.8.2014
Čas se posunul k 00:00 a já s bolestma lezla do vany, abych si dala sprškua rozehnala bolesti. To se mi nepovedlo a docíila jsem jen toho, že jsem vypotřebovala z bojleru všechnu teplou vodu 😀
00:30 jsme byla budit chlapa s tím, že bolesti nepřestaly, že pojedem do nemocnice.. Tak jsme se vydali na cestu 🙂 Kontrakce byly silnější a objevovalo se v rozmezí 3 - 4 a 5 minut.
Na příjmu byla velmi příjemná sestra a i doktor nebyl k zahození a tak po monitoru a veškerém vyšetření byl nález takový, že sice kontrakce jsou ale nejsou pravidelné a já otevřená pro prst, ale vyšší tuhá branka, tak mě poslali zase pěkně domů, že to na porod není a že to jsou jen poslíčci.. naštvaná s bolestma jsem dojela domů, přítel naplnil nahřívací láhev ( teplou vodu musel ohřát v konvici - stále teplá netekla 😀 ) a já zalehla s tím že to přejde.. To jsem ale byla na omylu, teplo mi na břicho a podbřišek začalo dělat zle a mě bylo pomlau až na zvracení. A když jsem viděla že příel konečně zabral a usnul, vydala jsem se s mobilem a dekou opět do obýváku na sedačku.
Čas utíkal tak pomlau a v rozmezí mezi 2:00 a 6:00 jsem myslela že skočím z okna a na bolest mi pomáhalo pouze to, že jsem se zapřela o okení parapet a snažila se bolest rozdýchat. Nejhorší na tom byla ta představa, že já největší spáč budu rodit po probdělé noci a že nebudu mít ani kousek síly. 
V 7.00 se konečně ohřála voda a já mohla napustit vanu. Vlezla jsem do vany, poležela si tam a bolesti začaly zesilovat.. Pozorovala jsem na sobě, jak mimo kontrakce usínám ve vodě, ale vždy se probouzím po těch 4 minutách a přichází bolest.. až jsem se jednu době sama sobě smála jak i únavou padá hlava 😀
9:00 a já budím přítele, že už to doma nevydržím, že jedem zpět do nemocnice, ať mi alespoň dají něco na bolest.. Na příjmu druhá směna a ještě lepší a milější než v noci 🙂 Hned po monitoru bylo jasné, že už doml nepojedu a že zůtanu v nemocnici.. Po prohlídce dr konstatoval že jsem otevřená na cm a půl a že to bude trvat dlouho a převezli mě na hekárnu. Super pokojík, tv, balony a polohovací postel.. To jsme ještě netušila, že si bolestma ani jednou nelehnu.

10:00 až 15:00 - snad nejhorší chvíle v životě
Kontrakce zesilovaly, byly praavidelně po 2 min a já nemohla ani ležet, ani sedět ani skákat na balonu.. Při každé kontrakci jsem myslela že neustojím a zapřená o skříňku jsem bušila pěstí ať už je po všem.. Každá kontrakce trvala asi minutu, ale byly to nejdelší minuty života..
16:00 a já zvonila na sestru aby mi přišli píchnout ten epidurál o kterém jsme se bavili na příjmu. za chvíli došel velmi milý anesteziolog a šlo mu to od ruky, 15 min a epi byl zaveden do páteře 🙂 konečně jsem si oddychla..

Tedy oddychla.. 😀 oddychla jsem si tak dvě kontrakce, bolest v podbřišku přestala, do zad nic nevystřelovalo. Přítel mě držel za ruku.. v tom přišel ten tlak..
Další kontrakce a já měla nutkání prostě tlačit. Nikdy jsem nic podobného nezažila, jak to tělo samo ví, že prostě miminko musí ven..
nasále jen já a přítel.. sestry pryč, doktor pryč a já se snažila co to dalo, abych netlačila. Přítel utíkal sehnat někoho, kdo by nám sdělil co se vlastně děje a když přišla porodní asistentka, zjistila, že hlavička je pomalu venku a šlo se na věc 🙂
4x jsem zatlačila, jak nejvíc to šlo a malý vyletěl jak namydlený blesk 😀 

17:24 jsem se poprvé podívala na to naše štěstíčko
Nepopsatelý pocit, když začal plakat,i když mi ho položili na prsa.. Byl klidný a okamžitě si začal cucat ručičku 🙂 Přítel nevěděl co dříve, jestli se vynadívat na našeho prca nebo hladit a chválit mě, jak jsem to statečně zvládla 🙂
malého odnesli, tatínek si ho podepsal a vrátili se s krásnými mírami 3500g a 51 cm 🙂

Teď, když je venku a spokojen mi tady to stvořeníčko chrupká, si říkám, že to vše za to, aby byl s námi stálo.. ale to co jsem si prožila bych nepřála ani nejvetšímu nepříteli.. 

V těhotenství jsem sázela na maliník a lněné semínko, ani jedno mi nepomohlo, ale epidurál byl pro mě vysvobozením.. i když nikdo nečekal, že to nabere takové obrátky a malý bude za hoďku venku 🙂

Chci poděkovat hlavně příteli, který mě neskutečně podporoval a samozdřejmě personálu Valašskomeziříčské nemocnice 🙂
A taky holkám tady na koníkovi, které mi tak moc držely palce 🙂