Úcta a pokora nejsou sprostá slova!

Znovu jsem narazila na starší, ale nadčasový článek. Snad se autor nebude zlobit, když si ho z části vypůjčím...on je totiž tak přesný, výstižný! Myslím, že stojí za to ten podnět k zamyšlení šířit dál!

"V pondělí jsem byl v nemocnici, naštěstí ne proto, že by mi něco bylo. Zaregistroval jsem tam podivnou událost.
Čekal jsem si tak v čekárně a jak je mým zvykem, okukoval jsem ženské, ale celkově jsem pozorně sledoval a poslouchal všechny přítomné.
Asi po deseti minutách přivezl zřízenec do čekárny nějakou starou paní na vozíčku.
Paní bylo evidentně dost blbě, oblečená byla v nějaké noční košili, rozepnuté, promodralé nohy měla odhalené.... takhle byla mezi všemi těmi cizími lidmi, každý fakoval na její soukromí a lidskou důstojnost, o kterou se měl postarat ten debil, co jí měl na starosti.
Pro něj to prostě byla jen stará bába, kus něčeho.

Za chvíli si pro ní přijeli saniťáci. Když jí viděli, jeden zvedl oči v sloup a řekl: "Ty nám teda dodáváš materiál." Před všemi těmi lidmi! Podle mého názoru je ten chlap absolutní krypl, kterého bych na hodinu vyrazil z práce na paragraf.... v naší zemi je ovšem morálka uvolněná, takže si "materiál" se smíchem převzali a převezli jinam, všichni seděli a mlčeli.... včetně mě, prostě "materiál".
Byl jsem konsternovaný.
V hlavě mi to okamžitě začalo šrotovat.
Začal jsem uvažovat o jednom z fenoménů dneška, o neúctě ke starým lidem, o našem pocitu, že nikdy nezestárneme, že jsme nesmrtelní.
Neuvědomujeme si, že ten dědula co se vleče po přechodu pro chodce a zdržuje provoz, byl taky kdysi mladý člověk.
Kdo ví, třeba to byl válečný hrdina, kterému většina dnešních narcistických připosranců, co si kvůli image kupují značkové hadry, nesahá ani po kotníky.
Neuvědomujeme si, že ta stará ženská v čekárně je něčí matka, že taky byla kdysi mladá a chlapi z ní padali na zadek, možná byla doktorka, možná učitelka, možná někomu kdysi pomohla, o někoho se obětavě starala.
Vidíme jenom starou bábu, co jen zaclání a brzy vyklidí prostor nám, věčným supermanům, co teď vládneme světu.
Úcta ke starým lidem je podle mě jednou z elementárních věcí a péče o ně, zas jedním z důvodů, proč vůbec vznikla lidská společenství.
Když člověk vidí podobný přístup tam, kde by očekával pravý opak, chce se mu z toho blít.
Jedna věc je mi ovšem jasná, pokud v budoucnu uvidím něco podobného, mlčet už nebudu...."
Petr Bříza

       Také mi to v hlavě okamžitě šrotuje...😕

     Kolikrát jen jsem byla svědkem podobného chování!!!!!

     Ano člověk vždy zůstane s otevřenou pusou zírat jak je to vůbec možné!😵 Co ty lidi vede k tomu chovat se takovým způsobem?! Vždyť je to tak zbabělé...vybít si své frustrace a blbou náladu na někom, kdo se neumí bránit - staří lidé, ale také malé děti. (Přeci jen mezi námi maminkami...jsou to teď pro nás asi častější situace)

     Bylo např. hrozné když jsem musela pevně držet svoje tříleté plačící dítě se zlomenou rukou aby se nehýbala, aby ji sestra mohla napíchnout kapačku. Nešlo jí to. Při třetím pokusu dceru nehorázně "sjela". Dodnes lituji,že jsem nezasáhla-bála jsem se, měla ji jako rukojmí. Chápete setra křičí na 3leté vyplašené dítě, že brečí a že se jí hýbe??!!!😡 Dnes bych jednala jinak...začínám být vytrénovaná. 

     Vytrénovaná... Musíme trénovat, abychom se k sobě uměli chovat s úctou a abychom nebyli lhostejní k takovému chování? Jak smutné. 😩

     Ale třeba to s námi není až zas tak hrozné...

     Pravda byla jsem také dost mimo, když se k nám s dětmi nedávno v nemocnici chovali mile, ohleduplně, pozorně...

   Jsme už tak zvyklí, imunní k odpornému a nízkému chování, že když zažijeme přístup takový, jaký by měl být, zaskočí nás to zrovna tak a cítíme se jak Alenka v říši divů.

     Učím své děti, že si mohou myslet cokoliv, ale musí mít ke starším nějakou základní úctu. (Jasně, mělo by to trochu fungovat i opačným směrem, ale to je na další dlouhý článek).

Učím je, že slova úcta, pokora nejsou zastaralá slova z dob minulých.

     Uznávám, že v dnešní době je to těžký boj, ale nerezignujme na základní hodnoty! Je na nás, jak se jednou naše děti budou chovat k nám - starým babičkám a dědečkům.

Na závěr...Na každém rohu bychom si měli připomínat ono: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy!" ...možná místo těch plků a nemožných obličejů na billboardech. 😉😁