Jsme prostě nejlepší

"Maminko, " přišla ke mě Eli. Oči jí svítí a je natěšená, co asi řeknu, až mi předá to, co schovává za zády...

" To máš za to že tak dobře vaříš a tak vůbec, že všechno děláš, že se o nás dobře staráš..." podala mi vyrobenou květinku a pevně mě svírá kolem pasu... Jen tak, z ničeho nic... (jsem překvapená a dojatá)

Jindy u stolu...: "Mami, ty by si mohla dělat kuchažku ve škouce, potože ty važíš nejuepší jídua, eště uepší, neš ve škouce. Ve škouce mi to taky chutná, aue ty važíš úpně nejvíc nejuepší jídua!" Rozplývá se Matýsek nad obyčejnými špagetami s mletým a červenou omáčkou. A zrovna jsem si říkala, jak se to dnes zrovna moc nepovedlo. 

"Jó, máma děuá nejepší...!" přidává se Týnka.

Každou chvíli nacházím od Elisabetky vzkazy jako: "Mám tě moc ráda, jsi nejlepší💜💛💟", "Pro nejlepší maminečku na světě, od Eli od 💞" apod.

"Mám tě moc uáda, tulí se jen tak Kristýnka..."

Zvláštní je, že tyhle vzkazy, tyhle dojemné chvíle zásadně přichází když si připadám naopak úplně nejhorší máma, kuchařka, manželka, ...cokoliv. Když se cítím hrozně, protože jsem na ně zas tak příšerně křičela, protože jsem byla tak netrpělivá a podrážděná. Protože jsem byla hrozně unavená a místo toho,abych se jim věnovala jsem byla jen protivná.

I to naše batolátko se přijde tulit, pevně se mi pověsí kolem ramen i když jsem ho před chvilkou tak okřikovala, tak ho odbyla...

Jak je to možné, že i přes to všechno jsme pro ně pořád "nejlepší na světě!"? A nejen my maminky... Ale i ten táta,který "byl tak zlej" je teď najednou "nejlepší tatínek ze všech"?!😱

Je to neuvěřitelné, jak nás prostě mají rádi jednoduše proto, že jsme. Se všemi našimi nedokonalostmi, chybami, slabostmi, ... zkrátka takové, jací jsme.😳

Škoda, že to nezůstalo i nám až do dospělosti..., že jsme to někde po cestě zapomněli...přijímat lidi takové, jací jsou. Přivřít oči nad drobnými nedostatky. Odpouštět a zapomínat. 

Myslím, že se od nich máme hodně co učit o bezpodmínečné lásce.💞😊