Už od začátku těhotenství jsem se těšila na porod. Po prohlídce porodnice ještě víc. Bohužel ve 32tt mi řekli, že mám úzkou dělohu a jelikož bylo miminko už otočené KP tak už tak zůstalo. Bylo 9.12 já byla 38+5 a chystala jsem se na KO na gyndu. Tam mi dělali monitor a miminku klesly ozvy. Prej to nic nebude, ale radši do nemocnice. Volam manželovi ať se osprchuje a jedem. Doma beru tašku připravenou do porodnice a jedem. Bojím se. V nemocnici ozvy ok. Pro jistotu si me tam prý nechají ale porod se nechystá, ať si pro mě tatínek ráno přijede. Bylo 6 večer. Do cca 9ti večer mi natáčejí monitory, mě se nezdají, tak vysoké ozvy nikdy neměla. No nic kolem 11té jdu spát. Říkám kolegyni vedle ,, by byla sranda kdyby mi praskla voda,, haha. Do 5ti minut rup :D Volám sestru. Volám manžela, ale ať nespěchá má čas. Houby. Za chvilku přiletí sestra, ať manžel spěchá. :D Hned mi začali šílené kontrakce, ale bolesti hlavně v kříži. Prodýchávám. Teď už adrenalin. Jedna sestra píchá kanylu (blbe ona od krve, já od krve) další zavádí cévku ( fuuuuj) a třetí bandážuje nohy. Jedem na sál. Nahá přestupuju na operační stůl a do 5ti minut spím. Budim se za cca 2 hoďky po zákroku. Manžel prý přijel za 20 minut od mého volání a miminko bylo už na světě ❤ Naše miminko se jmenuje Eliška (3290g a 48cm), nar 9.12.2015 ve 23:44 a 14.12 měla být plánovaná sekce. Už teď se těším na druhé mimčo a snad si zkusím přirozený porod 🙂