Oddělenost... je legrační iluze!

V mnoha učeních se říká, že oddělenost je iluze. Možná už jste na to taky narazili..

Mně to kdosi řekl poprvé před asi patnácti lety. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Znělo to tak nesmyslně, že se mi chtělo jen se smát. Cože?? Ten člověk se asi zbláznil!

Uběhla řádka let a já pokorně přitakávám. Životní zkušenost a práce s Bachovkami mi ukázala jak pocit toho, že jsme od druhých naprosto odděleni nám ničí život. Jsme odděleni, tedy s nimi musíme bojovat o prostor a zdroje: lásku… pozornost…peníze…respekt…práci….nebo třeba u rodičů v konfliktu i o děti.

Co si s sebou pak vláčíme ve svém “emočním batůžku”? Velkou hromadu STRACHU. Ale aby to nebylo tak nudné, tak strach se umí převléknout do kostýmu dalších pocitů, které z něho pramení. Zkuste si schválně doplnit:

• Kritika je strach (z) ………..
• Netrpělivost je strach (z) …………………
• Neustálá potřeba něco dělat (workoholismus) je strach (z) ………….
• Slabá vůle - strach (z) ………..
• Nerozhodnost – strach (z) …………
• Výbušnost – strach (z) …………
• Manipulace – strach (z)………..
• Opakování chyb – strach (z) …………
• Upovídanost a soustředění se na sebe – strach ……….
• Soustředění se na minulost – strach ………..
• Nenávist, žárlivost – strach ……………….
• Nedostatek sebedůvěry – strach ……………
• Pocity viny – strach…………….
• Tvrdost k sobě – strach …………………..
• Tvrdost k ostatním – strach……………..

Strach je vlastně naše bezva finta jak se zamotat do toho co se bezprostředně děje tak, že nemusíme řešit nic vyššího, žádné větší cíle.

Když se nám podaří se rozmotat (a je jedno co nás k tomu “navede”, může to být zkušenost s těžkou životní situací, meditace, rodinná konstelace, hluboké prožívání rodičovské role, ponoření se do umění apod.), tak je to jako když spadne závoj, který jsme měli před očima. Oddělenost je iluze! Je to tak jasné až to je legrační.

Možná jste to zažili, třeba při hlubokém zážitku v přírodě, při meditaci, na nějakém víkendu osobního rozvoje apod. Je to jako rozpomínání se na to jak to je ve skutečnosti. Můžu jít kamkoli, spojit se a růst a růst a růst. Splynout v jedno. Expanduji, ale nezabírám prostor někomu jiném, protože tohle je přesně prostor, který tu je a všechno do sebe přesně zapadá. Nikdo nezasahuje do prostoru tomu druhému, přesto, že jsme si tak blízko, že se okolo sebe někdy i “ovíjíme”. Komunikujeme spolu s respektem, který je tak přirozený jako dýchání.

Máme nekonečně mnoho energie pro růst, všeho je dostatek. Energie je nádherně čistá, nekalí ji ani nevysávají konflikty. Dostatek je bezpečí.

Vše je řízeno něčím vyšším tak, že není potřeba o tom přemýšlet. Člověk cítí každou buňkou vyšší princip. Podle něj se vše řídí: listy ví jak růst, slunce ví jak svítit, voda ví jak být tekutá. Souhra. Všechno je energie, jen v různých podobách. Jednou teče, podruhé to jsou krystaly nebo jemné předivo, které rozvádí životní sílu do listů.

Mám teď intenzivní pocit, že jsme taková velká mandala. Máme různé barvy podle toho, která energie (které pocity) námi zrovna proudí. Mandala, ve které se přelévá láska. Kdybysme viděli jak nádherní jsme!

Zkuste si to představit….