“Kdo bude pěkně kreslit, dostane bonbónek.” Věřte nevěřte, jednou nabízeli mým dětem bonbón i u zubaře!
A tak máme všichni už od dětství v podvědomí uloženo, že sladké = dobré. Přejeme si sladké sny, říkáme, že máme sladké děti. A když si dáváme něco dobrého na zub, no je to snad něco dobrého na zub??
Cukr je takový trojský kůň: dobře chutná, ale jakmile se dostane dovnitř, podporuje záněty všeho druhu, oslabuje ledviny, zvyšuje riziko rakoviny (!) a mnoho dalšího. Polaskejte se se šíleným seznamem stosedmnácti položek.
Proč se tedy při vší té osvětě cukrem ládujeme mnohem víc než naši předkové?
Odpověď je jednoduchá. Cukr je droga a to velmi, velmi levná droga. Možná se vám slovo droga zdá přitažené za vlasy. Mrkněme se tedy na to jak cukr v našem těle funguje: uvolní do našeho mozku dopamin, takže se cítíme jako v rauši. Hladina krevního cukru vyletí do výšky, cítíme příliv energie. Tělo ale ví, že to není v pořádku a uvolní inzulin, aby hladinu cukru zase srovnalo tam kde má být. Sladké mámení opadne a s ním dorazí i únava, apatie nebo podrážděnost. Samozřejmě bažíme po dalším cukru! (a nemusí to ani být v podobě sladkostí, často nám stačí prostě se naládovat čímkoli).
Tak a teď přestaňte číst, zavřete oči a zkuste si poctivě říct jak se cítíte předtím než se vrhnete na něco sladkého…… ?
Neklid? Stres? Vyčerpání? Nuda?
Když si v tu chvíli sladkou drogu nedáte, dorazí pocit, který je pod tím vším schovaný. Prázdnota. Osamocenost. Nejistota. Kam patřím? Má mě někdo opravdu rád? Jsem k něčemu?
Pokud se tedy chcete cítit skutečně líp a odehnat tu mlsnou co vás honí, tak si nevybírejte místo cukru stévii nebo xylitol a nedržte drastické diety. Největší past sladkostí je, že je vlastně máme radši než sebe. Jediné dobré náhradní sladidlo je LÁSKA!
Začněte mít rádi svého nejbližšího člověka. Totiž sebe.
Pečujte o sebe a napište mi jak se vám to daří.
Začni psát komentář...